ECLI:CZ:NSS:2018:9.AS.268.2017:45
sp. zn. 9 As 268/2017 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: M. V., zast.
Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 14. 1. 2016, č. j. KUZL-3138/2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. 7. 2017, č. j. 72 A
5/2016 - 39,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále jen „krajský
soud“), kterým byla výrokem I. podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti shora
uvedenému rozhodnutí žalovaného a výrokem II. nebyla žádnému z účastníků přiznána náhrada
nákladů řízení.
[2] Rozhodnutím Městského úřadu Valašské Meziříčí ze dne 17. 6. 2015,
č. j. R/D/61/10427/2015/Fo (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) byl stěžovatel uznán
vinným ze spáchání přestupku podle §125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) [dále
jen „zákon o silničním provozu“], kterého se dopustil porušením povinností uvedených v §5
odst. 1 písm. a) a §6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu a v §40 odst. 2 písm. a) bod 3,
písm. b) bod 2 a písm. f) bod 1 vyhlášky č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti
a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen „vyhláška
o technické způsobilosti“), neboť dne 10. 2. 2015 v čase okolo 12:00 hodin v obci Valašské
Meziříčí na ulici Sokolská řídil motorové vozidlo tovární značky Seat, RZ X, které nesplňovalo
podmínky stanovené zvláštním právním předpisem (neodpovídající hloubka dezénu hlavních
dezénových drážek pneumatik, dodatečná úprava čelního zasklení – foliové stínítko, na předních
bočních sklech folie neschváleného typu, v halogenových světlech užity xenonové výbojky),
přičemž nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Za výše uvedené jednání mu byla
uložena pokuta ve výši 2 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.
[3] Rozhodnutím žalovaného bylo prvostupňové rozhodnutí ve výroku o vině zrušeno
a řízení zastaveno v rozsahu, v jakém byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku podle
§125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, kterého se dopustil porušením povinností
uvedených v §5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu a v §40 odst. 2 písm. b) bod 2
a písm. f) bod 1 vyhlášky o technické způsobilosti. Dále bylo ve výroku o vině změněno místo
spáchání přestupku z ulice Sokolská na ulici Vsetínská. Ve výroku o sankci a o náhradě nákladů
řízení bylo rozhodnutí potvrzeno.
[4] Krajský soud se vypořádal se všemi žalobními námitkami, žádnou z nich neshledal
důvodnou a žalobu zamítl. K námitkám, které se promítly do námitek kasačních, uvedl
následující.
[5] Změna výroku prvostupňového rozhodnutí ohledně místa spáchání přestupku z ulice
Sokolská na ulici Vsetínská je v souladu s §90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní
řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Nevýznamné korekce
rozhodnutí je možné v odvolacím správním řízení provést (rozsudek ze dne 14. 3. 2013,
č. j. 4 As 10/2012 - 48). Jedná se o případ obdobný uvedení aktuálního místa trvalého pobytu
účastníka řízení v rozhodnutí odvolacího správního orgánu (rozsudek Městského soudu v Praze
ze dne 29. 6. 2012, č. j. 9 Ca 160/2009 - 44). Jde o nevýznamnou změnu, která se nedotýká
zásady dvouinstančnosti. Žalovaný napravil formální chybu prvostupňového rozhodnutí.
Stěžovatel byl až do okamžiku sdělení výše pokuty srozuměn se spáchanými přestupky (včetně
místa jejich spáchání). Nejedná se o překvapivost, ani o závažnou procesní vadu, která
by zakládala nezákonnost rozhodnutí ve věci samé (rozsudek ze dne 22. 7. 2008,
č. j. 2 As 20/2008 - 73). Uvedenému označení místa není na újmu, pokud byl přestupek spáchán
pouze v části ulice Vsetínská.
[6] Žalobní námitce o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného pro absenci úvah
o zavinění krajský soud nepřisvědčil. Žalovaný sice pochybil tím, že ve výroku rozhodnutí
neuvedl formu zavinění, avšak tato vada nemá vliv na jeho zákonnost. Správní orgán prvního
stupně dospěl k závěru, že přestupek byl spáchán ve formě vědomé nedbalosti [§4
odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“)],
žalovaný se k této otázce nevyjádřil. Krajský soud odůvodnění doplnil. Stěžovatel je řidičem
po dobu pěti let, porušené povinnosti i zájmy jimi chráněné jsou obecně známé (nešlo
o výjimečný příkaz). Zároveň bylo prokázáno, že stěžovatel s přestupky souhlasil (pokutu odmítl
zaplatit až po sdělení její výše), o čemž svědčí i to, že podepsal protokol o výsledku technické
kontroly a důvěryhodnost policistů nezpochybnil.
[7] Skutkový závěr, že vozidlo nesplňovalo technické podmínky stanovené vyhláškou
o technické způsobilosti, neboť v halogenových světlech byly užity xenonové výbojky, byl učiněn
na základě pořízených fotografií, oznámení o přestupku, dokladu o výsledku technické silniční
kontroly a svědeckých výpovědí policistů. Technické podmínky světlometů stanoví předpis č. 48
a 98 Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů, a to v návaznosti na §8
odst. 2, ve spojení s přílohou č. 5, vyhlášky o technické způsobilosti. Oslnění bylo zjištěno
na základě svědeckých výpovědí policistů.
[8] Za nedůvodné považoval krajský soud též námitky absence právně kvalifikačních úvah
v napadeném rozhodnutí a nesrozumitelnosti výroku. Shledal sice, že výroky prvostupňového
rozhodnutí (z důvodu souhrnného označení skutku a jeho právní kvalifikace) a výrok
I. rozhodnutí žalovaného (z důvodu absence popisu skutku) nejsou zcela jednoznačné
a srozumitelné, obě rozhodnutí však v souhrnu s odůvodněním a s ohledem na to, že stěžovatel
je zastoupen odborníky, z hlediska zákonnosti obstojí. Skutky byly popsány nezaměnitelně,
stěžovatel již před zahájením správního řízení věděl, za co byl uznán vinným.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[9] Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel v celém rozsahu kasační stížností, jejíž
důvody podřazuje pod §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Navrhl jeho zrušení a vrácení věci
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[10] Za prvé namítá, že změnu označení místa spáchání přestupku z ulice Sokolská na ulici
Vsetínská nelze považovat za opravu formální chyby. Ze všech podkladů rozhodnutí vyplývá,
že přestupek byl spáchán v ulici Sokolská. Pro účely obhajoby (včetně argumentace v odvolacím
řízení) je znalost místa spáchání přestupku podstatná. Žalovaný, aniž by stěžovatele vyrozuměl,
vymezil místo jinak (nejednalo se o zpřesnění), čímž jej zkrátil na právu podat odvolání a zároveň
vymezil skutek odlišně od správního orgánu prvního stupně. Tuto kasační námitku podřazuje
pod §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[11] Za druhé namítá, že správní orgány neodůvodnily závěr o tom, že stěžovatel jednal
zaviněně, a zároveň neuvedly, v jaké formě zavinění jednal. Prvostupňové rozhodnutí neobsahuje
žádné odůvodnění, správní orgán prvního stupně pouze opsal ustanovení o vědomé nedbalosti.
Žalovaný se k otázce zavinění nevyjádřil. Rozhodnutí jsou proto nepřezkoumatelná. Odůvodnění
doplnil až krajský soud, který však jednak nemůže nahrazovat správní úvahu, jednak je jeho
úvaha zčásti nesprávná. Povinnost, aby technický stav vozidla odpovídal požadavkům
stanoveným právními předpisy, je známá každému řidiči jen v obecné rovině, nikoli v detailech
vymezených prováděcími právními předpisy, mohlo se proto jednat toliko o nedbalost
nevědomou; jinak by stěžovatel musel vědět, že určitý typ světel nesmí užít a že jsou na vozidle
instalována. Zároveň není ve výroku rozhodnutí správních orgánů uvedena forma zavinění,
byť je jejich nezbytnou součástí. Stěžovatel dodává, že správní orgány dílčí závěry stavěly na jeho
vyjádření, že souhlasí se spáchaným přestupkem. Vyjádření bylo popřeno, přesto z něj krajský
soud vycházel, jelikož shledal, že policisté, kteří vypovídali jako svědci, byli věrohodní; tato
úvaha však odporuje judikatuře a odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
10. 2. 2016, č. j. 1 As 204/2015 - 33 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2012,
č. j. 7 Tdo 1116/2012 - 42. Tuto kasační námitku podřazuje pod §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
[12] Za třetí namítá, že zjištěný skutkový stav nebylo možné podřadit pod porušení povinnosti
podle §5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, ve spojení s §40 odst. 2 písm. a) bod 3
vyhlášky o technické způsobilosti, jelikož nebylo zjištěno, že světlomety způsobují oslnění.
Krajský soud námitku nevypořádal, jeho rozsudek je proto nepřezkoumatelný. Tuto kasační
námitku podřazuje pod §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[13] Za čtvrté namítá, že výroky rozhodnutí správních orgánů nejsou srozumitelné (odkázal
na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2015, č. j. 41 A 58/2014 - 31 a rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2016, č. j. 9 As 263/2015 - 34, a ze dne 22. 3. 2013,
č. j. 4 As 54/2012 - 32). Stěžovatel nemohl před zahájením řízení vědět, za jaký skutek bude
uznán vinným. Zastoupení účastníka řízení advokátem nemůže mít vliv na výrok rozhodnutí.
Skutek není definován jednoznačně a nezaměnitelně, jelikož jednotlivé skutky nebyly podřazeny
pod konkrétní skutkové podstaty. Není proto zřejmé, jakým jednáním spáchal stěžovatel jaký
přestupek. Krajský soud tuto právní otázku posoudil nesprávně, rozhodnutí žalovaného měl
zrušit pro nepřezkoumatelnost.
[14] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[15] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. Poté přezkoumal napadený
rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil, zda
netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.),
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[16] O změně výroku prvostupňového rozhodnutí žalovaný rozhodl v souladu s §90
odst. 1 písm. c) správního řádu. Vada byla napravena na základě podkladů shromážděných
správním orgánem prvního stupně. Navzdory tomu, že oznámení o přestupku i doklad
o výsledku technické silniční kontroly uvádějí, že přestupek byl spáchán na ulici Sokolská,
kde bylo vozidlo stěžovatele zastaveno, je skutkový závěr žalovaného, že přestupek byl spáchán
na ulici Vsetínská, dostatečně přesvědčivý. Opírá se o svědecké výpovědi policistů, přičemž
o věrohodnosti a úplnosti skutkových zjištění neexistují žádné rozumné pochybnosti. Stěžovatel
skutkový závěr týkající se místa spáchání přestupku nijak nezpochybňuje. Skutková věta
rozhodnutí žalovaného má tedy oporu v dokazování provedeném správním orgánem prvního
stupně (srov. rozsudek ze dne 16. 3. 2010, čj. 1 As 92/2009 - 65). Žalovaný nové podklady
k rozhodnutí nepořizoval, proto nebyl povinen vyrozumět stěžovatele podle §36
odst. 3 správního řádu.
[17] Krajskému soudu lze přisvědčit, že stěžovateli nebyla způsobena újma z důvodu ztráty
možnosti odvolat se a že se nejedná o těžkou procesní vadu, kterou by nebylo možné postupem
podle §90 odst. 1 písm. c) správního řádu napravit; v prvostupňovém rozhodnutí totiž nechyběl
výrok, kterým by stěžovateli měla být uložena povinnost, přiznáno právo či deklarováno, že zde
určité právo je nebo není (srov. rozsudek ze dne 22. 7. 2008, č. j. 2 As 20/2008 - 73). Námitka
není důvodná.
[18] Na tomto závěru nic nemění ani to, že některá rozhodnutí aplikovaná krajským soudem
nejsou pro posouzení této námitky přiléhavá. Nejedná se zde o dílčí korekci
odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně (rozsudek ze dne 14. 3. 2013,
č. j. 4 As 10/2012 - 48), jelikož se změna týkala jeho výroku. Změnu výroku o vině nelze ani
připodobnit k uvedení aktuální adresy místa trvalého pobytu účastníka řízení v odvolacím
správním řízení.
[19] Pokud se jedná o uvedení formy zavinění ve výroku rozhodnutí o přestupku, není
námitka důvodná. Forma zavinění je obligatorní náležitostí výroku rozhodnutí až od 1. 10. 2015,
kdy nabyl účinnosti zákon č. 204/2015 Sb., který (vedle jiného) měnil též zákon o přestupcích;
z přechodného ustanovení (část první, čl. II, bod 1) plyne, že [ř]ízení o přestupcích, která nebyla
pravomocně skončena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle zákona č. 200/1990 Sb.,
ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Jelikož bylo řízení v posuzovaném případě
zahájeno před 1. 10. 2015 (prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno dne 17. 6. 2015), správní
orgány nikterak nepochybily. S ohledem na nedůvodnost vznesené námitky, nemá nesprávné
posouzení této právní otázky krajským soudem vliv na zákonnost jeho rozhodnutí.
[20] Namítané nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí soud nepřisvědčil.
Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je vadou, ke které jsou správní soudy povinny přihlížet i bez
námitky, tedy z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.). Vlastní přezkum rozhodnutí správních
orgánů je možný pouze za předpokladu, že napadená rozhodnutí splňují kritéria
přezkoumatelnosti. Tedy, že se jedná o rozhodnutí srozumitelná, která jsou opřena o dostatek
relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč příslušné orgány rozhodly tak, jak je uvedeno
ve výrocích jejich rozhodnutí. Tato kritéria rozhodnutí správních orgánů splňují. Jedná
se o srozumitelná rozhodnutí, opřená o dostatek relevantních důvodů. Z jejich odůvodnění
je zcela zřejmé, proč bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výrocích jejich rozhodnutí.
[21] Prvostupňový orgán dospěl k závěru, že přestupek byl zaviněn ve formě nevědomé
nedbalosti; formu zavinění odvodil ze spisového materiálu. Žalovaný se k zavinění nevyjádřil.
Je zřejmé, že přestupek musel být spáchán alespoň z nedbalosti, neboť zákon o silničním
provozu nevyžaduje v tomto případě úmyslné zavinění (§3 zákona o přestupcích). Pokud
rozlišení přestupků úmyslných a nedbalostních stěžovatel spojuje s následnými právními následky
(např. získání veřejnoprávního oprávnění), není námitka důvodná, neboť z odůvodnění forma
zavinění jednoznačně vyplývá.
[22] Rozlišení mezi vědomou a nevědomou nedbalostí není podstatné pro posouzení viny,
může se promítnout toliko při rozhodování o druhu a výměře sankce (§12 odst. 1 zákona
o přestupcích). Druh a výměru sankce stěžovatel v kasační stížnosti nezpochybňuje. Co se týče
odůvodnění správních rozhodnutí, je nutné dát stěžovateli za pravdu, že neobsahují výslovnou
úvahu ohledně formy zavinění, závěr o výši sankce je však odůvodněný. Při uvážení o výši pokuty
v částce 2 000 Kč (sazba u daného přestupku činí 1 500 Kč až 2 500 Kč) bylo na jedné straně
přihlédnuto k tomu, že stěžovatel neměl žádný záznam o přestupku v evidenční kartě řidiče,
na druhé straně však spáchal více přestupků a nevyjádřil minimální lítost. Tyto okolnosti zvýšily
závažnost spáchaného přestupku.
[23] Krajský soud dovodil, že přestupek stěžovatel způsobil z vědomé nedbalosti, neboť
je řidičem po dobu pěti let a porušené povinnosti i zájmy jimi chráněné jsou obecně známé.
S tímto závěrem se kasační soud ztotožňuje. Ohledně přestupku spočívajícího v porušení
povinnosti být za jízdy připoután na sedadle bezpečnostním pásem závěru krajského soudu
ostatně přisvědčil i stěžovatel. O vědomosti stěžovatele, že vozidlo nesplňovalo technické
podmínky stanovené vyhláškou o technické způsobilosti, neboť v halogenových světlech byly
užity xenonové výbojky, svědčí nad rámec shora uvedeného též to, že stěžovatel je vlastníkem
vozidla a podepsal protokol o výsledku technické kontroly.
[24] Námitka stěžovatele, že krajský soud postupoval v rozporu se zákonem, pokud nahradil
argumentaci žalovaného svým vlastním uvážením, rovněž neobstojí. Krajský soud přezkoumal
zákonnost výroků rozhodnutí správních orgánů v rozsahu soudního přezkumu v souladu
se zákonem (k podrobnému odůvodnění soud odkazuje na obdobný případ podle rozsudku
ze dne 1. 6. 2016, č. j. 2 As 27/2016 - 45, zejména odstavec 18).
[25] S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že zjištěné pochybení nepředstavuje natolik
zásadní vadu, pro kterou by bylo nutné napadený rozsudek, resp. správní rozhodnutí zrušit.
Takový postup by představoval zbytečný formalismus a byl by v rozporu s principem procesní
ekonomie. Především však stěžovatel nebyl absencí výslovného zdůvodnění formy zavinění
nikterak zkrácen na svých právech.
[26] Nepřezkoumatelnost rozhodnutí krajského soudu z důvodu, že nebyla vypořádána
žalobní námitka ohledně absence skutkového závěru, který by bylo možné podřadit pod §6 odst.
1 písm. a) zákona o silničním provozu, ve spojení s §40 odst. 2 písm. a) bodem 3 vyhlášky
o technické způsobilosti, kasační soud neshledal. Krajský soud námitku vypořádal. Skutkový
závěr, podřaditelný pod hypotézu uvedené právní normy, byl učiněn na základě pořízených
fotografií a výpovědí policistů. Pro úplnost lze doplnit, že námitka stěžovatele nemůže být
důvodná již proto, že kromě prostého nesouhlasu, stěžovatel skutkový závěr správních orgánů
nijak relevantně nezpochybnil, jeho argumentace zůstala v rovině ničím nepodloženého tvrzení,
zatímco správní orgány dospěly k odůvodněnému skutkovému závěru.
[27] Námitce stěžovatele, že rozhodnutí správních orgánů by měla být zrušena pro
nepřezkoumatelnost, jelikož výrok rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a výrok I.
žalovaného nejsou srozumitelné, není důvodná. V případě více samostatných skutků, z nichž
každý naplňuje znaky jiného přestupku, se zpravidla jednotlivé skutky rozdělují do více odstavců
a k nim jsou posléze přiřazeny samostatně i právní věty (srov. k tomu obdobně pro právní úpravu
soudního trestání Šámal, P. a ?kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013,
str. 1164 – 1676). Takový postup je pro adresáty rozhodnutí jistě srozumitelnější. V případě
souhrnného označení skutku a přiřazení právních vět se však nejedná o vadu, pro niž by mělo být
rozhodnutí správního orgánu zrušeno. Nemůže to mít ani vliv na nezaměnitelné označení skutku.
Podobně i výrok I. rozhodnutí žalované, kterým se ruší část prvostupňového rozhodnutí,
je, navzdory tomu, že jeho součástí není skutková věta, dostatečně určitý a srozumitelný. Část
rozhodnutí, která se zrušuje, je totiž identifikována jednoznačně.
[28] Krajskému soudu lze nadto přisvědčit, že bez významu není ani to, že zmocněnec
stěžovatele vystupuje ve stejné pozici v typově obdobných řízeních týkajících se protiprávního
jednání na úseku dopravy opakovaně, z čehož je nutné dovodit, že je dostatečně znalý právních
předpisů; není proto nutné trvat na tom, aby výrok rozhodnutí byl z hlediska jeho
srozumitelnosti zcela bezchybný (srov. k tomu obdobné závěry týkající se rozsahu poučovací
povinnosti v rozsudcích ze dne 7. 10. 2015, čj. 9 As 27/2015 - 59 a ze dne 26. 8. 2016,
č. j. 4 As 123/2016 - 24). Platí též, že si stěžovatel musel být od počátku vědom toho, jakého
jednání se dopustil, resp. toho, co je předmětem přestupkového řízení.
IV. Závěr a náklady řízení
[29] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1, větou druhou,
s. ř. s. podanou kasační stížnost zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2,
věty první, s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje soud zpravidla bez jednání.
[30] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterých, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci
plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil,
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení o kasační stížnosti úspěch
neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo
na náhradu nákladů řízení, žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly. Z uvedených
důvodů soud rozhodl, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. června 2018
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu