ECLI:CZ:NSS:2018:9.AS.358.2018:29
sp. zn. 9 As 358/2018 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: Energetika
Návsí s.r.o., se sídlem Šemberova 66/9, Olomouc, zast. Mgr. Markem Gocmanem, advokátem
se sídlem 28. října 438/219, Ostrava, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství,
se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2018,
č. j. 2394/18/5000-10470-700290, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. 9. 2018, č. j. 65 Af 18/2018 - 31,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Řízení před krajským soudem
[1] Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“) rozhodl
napadeným usnesením ze dne 19. 9. 2018 o nepřiznání osvobození od soudních poplatků
žalobkyni, a to v řízení o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného, kterým byl zamítnut
návrh na zrušení rozhodnutí týkajících se výměrů na penále za prodlení s odvodem za porušení
rozpočtové kázně. Z vyplněného prohlášení o majetkových poměrech a přiložených příloh podle
krajského soudu vyplynulo, že se na účtu žalobkyně č. 2016350004/6000 vedeném u PPF banky
a.s., nacházela ke dni 28. 2. 2018 částka 65 049,84 Kč, která je postačující k zaplacení soudního
poplatku. Kromě toho byl za zkoumaná období posledních tří let úhrn čistého ročního obratu
žalobkyně vždy v kladných hodnotách, konkrétně za zdaňovací období od 1. 4. 2014
do 31. 3. 2015 ve výši 3 201 282 Kč, za zdaňovací období od 1. 4. 2015 do 31. 3. 2016 ve výši
871 209 Kč a za zdaňovací období od 1. 4. 2016 do 31. 3. 2017 činil roční úhrn čistého obratu
8 078 466 Kč. Krajský soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně prostředky k uhrazení soudního
poplatku disponuje a že je přes svou složitou hospodářskou a finanční situaci schopna uhradit
soudní poplatek v předepsané výši.
II. Kasační stížnost
[2] Proti rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků podala žalobkyně (dále
jen „stěžovatelka“) kasační stížnost z důvodů, které podřadila pod §103 odst. 1 písm. a) a b)
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního („s. ř. s.“).
[3] Namítala, že v souladu se zásadou legitimního očekávání předpokládala, že se totožný
soud neodchýlí od svých dřívějších rozhodnutí, když např. v řízení vedeném u stejného soudu
pod spisovou značkou 65 Af 45/2017 vydal dne 15. 8. 2017 rozhodnutí, jímž její žádosti
o osvobození od soudního poplatku vyhověl. K žádosti o osvobození od placení soudního
poplatku měl soud prakticky totožné dokumenty.
[4] Domnívá se, že krajský soud nesprávně interpretoval údaje, které mohl zjistit
v předložených dokladech a které nadto zná z úřední činnosti. Pokud by totiž takto soud
postupoval, tak by dospěl k závěru, že prostředky na účtu u PPF banky a. s.,
č. ú. 2016350004/6000, nemůže stěžovatelka použít, neboť jsou předmětem exekuce vedené
správcem daně; ve vztahu k tzv. čistému obratu za období od 1. 4. 2014 do 31. 3. 2015, tedy za
období končící dva roky před podáním žaloby, byly skutečné finanční příjmy stěžovatelky
v rozsahu přibližně 1,1 mil. Kč a zbytek tvořil zápočet se společností MPS Mont a. s., přičemž
tyto finanční příjmy byly použity na úhradu nutných provozních nákladů; ve vztahu
k tzv. čistému obratu za období od 1. 4. 2015 do 31. 3. 2016 jde o tržby z prodeje elektřiny
a za tzv. zelený bonus, přičemž získané finanční prostředky byly použity na úhradu nezbytných
provozních nákladů, které bylo nutno vynaložit za účelem získání příjmů; ve vztahu
k tzv. čistému obratu za období od 1. 4. 2016 do 31. 3. 2017 nebyly prováděny žádné operace
generující tok finančních prostředků, pouze došlo k účetním operacím v souvislosti
se zaúčtováním úroků z prodlení a odpisu dluhů. Nadto prakticky veškeré volné finanční
prostředky zadržuje správce daně, který dokonce neuznává nadměrné odpočty, čímž se zhoršuje
rentabilita provozu o nevrácenou daň z přidané hodnoty, resp. pokud jsou nadměrné odpočty
uznávány, pak nejsou vráceny a jsou jednostranně započítávány na údajné porušení rozpočtové
kázně.
[5] Jelikož tedy nedisponuje žádnými finančními prostředky ani majetkem, jsou v jejím
případě dány zvlášť závažné důvody, které má s. ř. s. na mysli v §36 odst. 3 a měla být
osvobozena od placení soudních poplatků.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[6] Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval splněním podmínek řízení. V projednávané
věci, v níž kasační stížnost směřuje výlučně vůči usnesení krajského soudu, kterým nebylo
stěžovatelce přiznáno osvobození od soudních poplatků, Nejvyšší správní soud nevyzval
stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku, neboť podle usnesení rozšířeného senátu ze dne
9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS, má stěžovatel povinnost
zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti
rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě) či o jiném návrhu, jehož podání
je spojeno s poplatkovou povinností.
[7] Kasační stížnost je přípustná. Soud proto přezkoumal usnesení krajského soudu v mezích
uplatněných důvodů a vad, ke kterým je povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Dospěl
k závěru, že není důvodná.
[8] Klíčovou kasační námitkou je nesouhlas stěžovatelky s neosvobozením od soudního
poplatku krajským soudem, neboť je přesvědčena, že je z hlediska nároku na osvobození
nemajetná.
[9] Soudy jsou při rozhodování o osvobození od soudních poplatků vázány zákonem. Zákon
stanoví jasná pravidla, za kterých může být účastník řízení osvobozen od soudního poplatku.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. jen ten účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být
na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat
osvobození od soudních poplatků zcela však lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné
důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
[10] Soud proto nahlédl do prohlášení stěžovatelky o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech a přiložených dokumentů, aby posoudil, zda bylo skutečně na místě ji od soudních
poplatků neosvobodit. V tomto prohlášení uvedla, že na všech bankovních účtech nemá žádný
disponibilní zůstatek a že jí prakticky veškeré volné prostředky zablokoval finanční úřad. K výši
příjmů uvedla hospodářský výsledek za rok 2014, který činil -14 297 000 Kč, hospodářský
výsledek za rok 2015, který činil -16 086 000 Kč, a hospodářský výsledek za rok 2016, který činil -
8 840 000 Kč. Z prohlášení vyplývá, že je vlastníkem nemovitosti evidované na LV č. 4203
v k. ú. Návsí. Z přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 4. 2014
do 31. 3. 2015 vyplývá roční úhrn čistého obratu ve výši 3 201 282 Kč, za zdaňovací období od
1. 4. 2015 do 31. 3. 2016 vyplývá roční úhrn čistého obratu ve výši 871 209 Kč, za zdaňovací
období od 1. 4. 2016 do 31. 3. 2017 vyplývá roční úhrn čistého obratu ve výši 8 078 466 Kč.
Stěžovatelka předložila výpis z katastru nemovitostí k LV č. 4203 ke dni 23. 10. 2017 a výkaz
zisku a ztráty ke dni 31. 3. 2017. Z doloženého výpisu z pokladní knihy od 1. 4. 2017
do 31. 3. 2018 vyplývá k 31. 3. 2018 stav pokladny ve výši 4 011 Kč. Dále doložila
oznámení o zrušení svého účtu č. 107-8909960237/0100 u Komerční banky, a. s., ke dni
26. 9. 2017, s konečným zůstatkem -11,71 Kč. Z výpisu z účtu vedeného u PPF banky a. s. ze dne
28. 2. 2018, číslo účtu 2016350004/6000, vyplývá, že banka na zmíněném účtu k uvedenému datu
evidovala účetní zůstatek ve výši 65 049,84 Kč. Stěžovatelka doložila také výpis ze dne
28. 2. 2018 z účtu vedeného u PPF banky a. s., č. 2016350020/6000, s účetním zůstatkem 0 Kč.
[11] Stěžovatelka poukázala na to, že v jiném řízení jí stejný soud na základě stejných
dokumentů osvobození od soudních poplatků přiznal. K této námitce je však nutné uvést, že obě
usnesení krajského soudu, která doložila a kterými jí bylo osvobození od soudního
poplatku přiznáno, jsou dřívějšího data. Jedná se o usnesení krajského soudu ze dne 15. 8. 2017,
č. j. 65 Af 45/2017 - 26, kterým bylo stěžovatelce přiznáno osvobození od soudních poplatků
v celém rozsahu, a ze dne 29. 1. 2018, č. j. 75 Co 23/2018 - 137, kterým bylo stěžovatelce
přiznáno osvobození od soudních poplatků ve výši 90 %. Listina, na které naopak krajský soud
v projednávané věci postavil svůj závěr o tom, že stěžovatelka má dostatek majetku k zaplacení
soudních poplatků, tedy výpis z účtu č. 2016350004/6000 vedeného u PPF banky a.s., však
pochází ze dne 28. 2. 2018, tedy až z doby po vydání obou osvobozujících usnesení. Z výpisu
z téhož účtu ze dne 29. 12. 2017 navíc vyplývá, že částka na tomto účtu byla blokována, ale
informace o blokaci již není uvedena na pozdějších výpisech ze dnů 31. 1. 2018 ani 28. 2. 2018.
Tvrzení stěžovatelky, že krajský soud musel vycházet v dřívějších usneseních ze stejného
skutkového či majetkového stavu, tak nelze přisvědčit.
[12] Navíc je třeba připomenout, že podle judikatury NSS ani sám fakt, že stěžovatelka byla
v některých řízeních krajským soudem osvobozena od soudních poplatků a v jiných osvobozena
nebyla, nepředstavuje rozpornou rozhodovací praxi. Rozhodnutí o osvobození od soudních
poplatků je totiž pouze procesním rozhodnutím, které je navíc významně závislé na konkrétních
okolnostech každé projednávané věci v určité době (srov. např. rozsudek ze dne 21. 10. 2015,
č. j. 3 As 51/2015 - 16).
[13] Stěžovatelka v druhé námitce upozorňuje na to, že krajský soud dospěl na základě
doložených listin ke špatným právním závěrům, neboť stěžovatelka žádný majetek ani finanční
obnos nemá a peníze na účtu jsou předmětem exekuce vedené správcem daně. Tyto informace
mají být soudu zřejmé z úřední činnosti. Povinnost doložit nedostatek finančních prostředků
pro úspěch žádosti o osvobození od soudních poplatků je však na účastníkovi řízení. Pokud
ji nesplní, soud nezjišťuje výdělkové a majetkové možnosti účastníka z úřední povinnosti tak,
jak stěžovatelka požaduje (rozsudky NSS ze dne 8. 7. 2011, č. j. 3 Ads 80/2011 - 122, nebo
ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, publ. pod č. 537/2005 Sb. NSS). Nevěrohodnost
nebo neúplnost tvrzení účastníka ohledně existence předpokladů pro osvobození od soudních
poplatků vylučuje možnost vyhovění žádosti (např. rozsudek ze dne 26. 8. 2009,
č. j. 1 As 39/2009 - 88, publ. pod č. 1962/2010 Sb. NSS).
[14] Stěžovatelka tvrdí, že peněžní částka na účtu vedeném u PPF banky a. s., číslo účtu
2016350004/6000, ke dni 28. 2. 2018 ve výši 65 049,84 Kč, je předmětem exekuce vedené
správcem daně, tuto skutečnost ale nijak neprokázala. Jak je uvedeno výše, z výpisu z téhož účtu
ze dne 29. 12. 2017 sice vyplývá, že částka na tomto účtu byla blokována, ale informace o blokaci
již není uvedena na pozdějších výpisech ze dnů 31. 1. 2018 ani 28. 2. 2018. Jestliže stěžovatelka
chtěla vyvrátit závěr krajského soudu a tvrdila, že peníze na tomto účtu jsou blokovány i nadále,
měla toto své tvrzení rovněž doložit. Z předložených listin však žádné takové zjištění nevyplývá.
[15] Zbývající námitky vznesené v kasační stížnosti shrnuté výše v bodu 4 tohoto rozsudku,
které směřují do čistého obratu za minulé tři roky a využití těchto příjmů, jsou pak pouze
obecnými tvrzeními, která stěžovatelka blíže neprokazuje a která by nemohla zvrátit závěr o tom,
že stěžovatelka určitou finanční částkou k zaplacení soudních poplatků disponuje.
IV. Závěr a náklady řízení
[16] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto
ji na základě §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[17] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný sice ve věci úspěch
měl, podle spisu mu však nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti, ani žádné
v průběhu řízení neuplatnil.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. října 2018
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu