ECLI:CZ:NSS:2018:9.AS.400.2018:19
sp. zn. 9 As 400/2018 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary
Pořízkové a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: Mgr. F. Š.,
proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, ve věci
ochrany proti nečinnosti žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 9. 11. 2018, č. j. 31 A 155/2018 - 18,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů se za mí t á .
II. Kasační stížnost se zamí t á.
III. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhal ochrany
proti nečinnosti Vězeňské služby České republiky, Věznice Rapotice, při vyřizování žádosti
o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“). Krajský soud
v záhlaví uvedeným usnesením podle §7 odst. 2 a 6 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), postoupil věc Městskému soudu
v Praze jakožto soudu místně příslušnému, neboť dospěl k závěru, že se žalobce domáhá
poskytnutí informace od Vězeňské služby České republiky, která sídlí v Praze.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[2] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost
z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle ustálené judikatury vystupuje za stát
organizační složka státu. Podle §4 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Vězeňské službě“), činí úkony
za Vězeňskou službu České republiky generální ředitel a za její organizační jednotky (věznice)
jejich ředitelé. Navrhl proto zrušení napadeného usnesení a zároveň požádal o ustanovení
zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti.
[3] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázala na judikaturu krajských soudů a NSS
a uvedla, že v případě poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím
je žalovaným orgánem Vězeňská služba České republiky se sídlem v Praze a místně příslušným
soudem Městský soud v Praze. Navrhla proto zamítnutí kasační stížnosti.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[4] Soud předně podotýká, že v souladu se závěry usnesení rozšířeného senátu
ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS, není podání kasační
stížnosti proti usnesení o postoupení místně příslušnému soudu podle §7 odst. 6 s. ř. s. spojeno
s poplatkovou povinností ani s povinným zastoupením advokátem. O stěžovatelově žádosti
o osvobození od soudních poplatků proto soud nerozhodoval. Pokud jde o stěžovatelovu žádost
o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti, podle §35 odst. 9 s. ř. s. lze navrhovateli
na návrh ustanovit zástupce pro řízení o kasační stížnosti, jsou-li u něj splněny předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv; tyto
podmínky přitom musí být splněny zároveň. Aniž by přistupoval ke zkoumání podmínky první,
ve vztahu k podmínce druhé soud dospěl k závěru, že v případě postoupení místně příslušnému
soudu nejde o právně natolik složitou věc, aby bylo nutné stěžovateli, který nadto má právní
vzdělání, zástupce pro řízení o kasační stížnosti ustanovovat (srov. obdobně rozsudek NSS
ze dne 14. 8. 2015, č. j. 5 As 123/2015 - 14). Soud proto žádost o ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti prvním výrokem zamítl.
[5] Soud následně posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů
a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Otázkou místní příslušnosti soudů k projednání žalob týkajících se žádostí o informace
podle zákona o svobodném přístupu k informacím směřovaných na Vězeňskou službu České
republiky, resp. jednotlivé věznice, se soud již zabýval, a to mj. v řízeních iniciovaných právě
stěžovatelem. Závěry soudu jsou tudíž stěžovateli známy, a proto soud pouze stručně cituje
odůvodnění rozsudku ze dne 4. 10. 2018, č. j. 5 As 284/2018 - 20: „Podle §2 odst. 1 zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, jsou povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona
povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, státní orgány, územní samosprávné celky a jejich
orgány a veřejné instituce. […] Podle §4 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České
republiky, právní úkony jménem státu činí za Vězeňskou službu generální ředitel. Ředitelé vazebních věznic,
věznic a dalších organizačních jednotek Vězeňské služby jsou oprávněni jednat a činit právní úkony
za Vězeňskou službu ve všech věcech, kromě těch, které podle tohoto zákona nebo rozhodnutí ministra
nebo generálního ředitele patří do jejich pravomoci. […] Stěžovatelem napadené rozhodnutí vydané ředitelem
věznice Břeclav bylo vydáno Vězeňskou službou České republiky, která je správním orgánem (úřadem)
a povinným subjektem ve smyslu §2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. Správní orgán, který v daném případě
rozhodoval v prvním stupni, je tedy Vězeňská služba České republiky. Vězeňská služba České republiky sídlí
v Praze. Místně příslušným krajským soudem k projednání žaloby je tedy Městský soud v Praze
(viz např. rozsudek NSS ze dne 31. 8. 2016, č. j. 6 As 162/2016 – 28).“ Ke stejnému závěru dospěl
soud např. v rozsudku ze dne 26. 9. 2018, č. j. 4 As 269/2018 - 15, který se týkal stejně jako
v projednávaném případě stěžovatelovy žádosti o informace od Věznice Rapotice.
[8] Krajský soud tudíž správně uzavřel, že místně příslušným soudem k projednání žaloby
na ochranu proti nečinnosti při vyřizování žádosti o informace je Městský soud v Praze,
neboť povinným subjektem, a tedy žalovanou, je Vězeňská služba České republiky se sídlem v
Praze.
IV. Závěr a náklady řízení
[9] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1, věta druhá, s. ř. s.). O věci rozhodl bez
jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší
správní soud zpravidla bez jednání.
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované v řízení
o kasační stížnosti nevznikly náklady nad rámec úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2018
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu