ECLI:CZ:NSS:2018:9.AS.83.2018:12
sp. zn. 9 As 83/2018 - 12
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobců: a) M. T., b) nezl. M.
T., a c) nezl. I. T., všichni st. přísl. Ukrajina, všichni bytem Blažimská 1784/4, Praha 4, všichni
zast. Mgr. Leonidem Kushnarenkem, advokátem se sídlem Politických vězňů 1272/21, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 8. 1. 2018, č. j. OAM-612/ZA-ZA12-BE05-2017, v řízení o kasační stížnosti
žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2018, č. j. 2 Az 8/2018 - 29,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] V záhlaví uvedeným rozhodnutím shledal žalovaný žádost žalobců o udělení
mezinárodní ochrany nepřípustnou podle §10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o azylu“), a proto řízení o udělení
mezinárodní ochrany podle §25 písm. i) téhož zákona zastavil.
[2] Žalobci napadli rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze (dále také
„městský soud“). Současně požádali, aby městský soud žalobě přiznal odkladný účinek.
[3] Městský soud shora specifikovaným usnesením žalobě nepřiznal odkladný účinek.
V odůvodnění uvedl, že rozhodnutí o zastavení řízení o udělení mezinárodní ochrany podle §25
písm. i) zákona o azylu je rozhodnutím, které žalobcům samo o sobě nezpůsobuje
újmu a neukládá jim povinnost vycestovat do země původu. Přímým následkem
tohoto rozhodnutí není vyhoštění. Městský soud proto neshledal naplnění důvodů
dle §73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), pro přiznání odkladného účinku, jelikož žalobci návrh na jeho přiznání
odůvodnili pouze povinností vycestovat na Ukrajinu.
[4] Žalobci (dále jen „stěžovatelé“) brojí proti usnesení městského soudu o nepřiznání
odkladného účinku žalobě kasační stížností. Namítají, že povinnost vycestovat do země původu
je nepřímým důsledkem napadeného rozhodnutí žalovaného. Tím, že městský soud
nepřiznal odkladný účinek žalobě, de facto nutí stěžovatele pobývat na území České republiky
neoprávněně a vyčkat, až jim bude uděleno správní vyhoštění. Navrhují proto, aby Nejvyšší
správní soud napadené usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zároveň
požádali o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[5] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[6] Kasační stížnost je nepřípustná.
[7] Důvody nepřípustnosti kasační stížnosti jsou upraveny v §104 s. ř. s.
Podle odst. 3 písm. c) tohoto ustanovení je nepřípustná kasační stížnost proti rozhodnutí,
které je podle své povahy dočasné.
[8] Citované ustanovení zákona nepřipouští podat kasační stížnost proti usnesení
o nepřiznání odkladného účinku žalobě; ke stejnému výkladu dospěla i ustálené judikatura
Nejvyššího správního soudu. Ten se k procesně obdobné situaci vyjádřil v usnesení ze dne
17. 3. 2005, č. j. 2 As 10/2005 - 46, v němž uvedl, že „[r]ozhodnutí o odkladném účinku žaloby jako
procesní institut je zcela nepochybně svou povahou rozhodnutím dočasným, neboť má pouze omezené trvání; není-li
zrušeno soudem, zaniká z moci zákona. Dočasnou povahu má proto i rozhodnutí, jímž byl - jako v případě
stěžovatele - návrh na přiznání odkladného účinku žaloby zamítnut. Zamítavé rozhodnutí totiž nijak nepředjímá
postup soudu při rozhodování o věci samé.“ Tento závěr potvrdil i Ústavní soud.
Uvedl, že „[r]ozhodnutím dočasným je nepochybně i rozhodnutí, kterým soud rozhoduje o návrhu žalobce
na přiznání odkladného účinku žalobě, a to bez ohledu na to, zda soud podanému návrhu vyhoví či nikoli.
Rozhodnutí krajského soudu, kterým byl zamítnut návrh na přiznání odkladného účinku žalobě,
nijak neovlivňuje průběh samotného řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu“
(viz usnesení ze dne 9. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 156/05).
[9] Výše uvedená judikatura je konstantní; nepřípustnost kasační stížnosti v situaci, kdy je
kasační stížností napadeno usnesení krajského (resp. městského) soudu o nepřiznání odkladného
účinku žaloby, Nejvyšší správní soud konstatoval i v usnesení ze dne 17. 5. 2012,
č. j. 7 As 61/2012 - 37. Z něj vyplývá, že „[p]rávě ze skutečnosti, že účinek rozhodnutí o návrhu
na přiznání odkladného účinku žalobě, ať již pozitivní anebo negativní, je časově omezen právě jen dobou trvání
řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, lze dovozovat, že se jedná o rozhodnutí, která jsou podle
své povahy dočasná. Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že mohou mít i trvalé následky.“
[10] Uvedená judikatura je aplikovatelná i na posuzovaný případ. Kasační stížnost stěžovatelů
směřuje proti usnesení městského soudu, jímž byla zamítnuta žádost o přiznání odkladného
účinku žalobě. V souladu s §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost směřující
proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné, jímž je i rozhodnutí o nepřiznání
odkladného účinku žalobě.
[11] Pro úplnost soud poznamenává, že nepřehlédl, že městský soud stěžovatele nesprávně
poučil o možnosti podat proti napadenému usnesení kasační stížnost. Nesprávné poučení
městského soudu o tom, že proti jeho rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, však nemůže
její přípustnost založit (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2004,
č. j. 3 Ads 37/2004 - 36).
[12] Kasační stížnost stěžovatele tedy směřovala proti usnesení, které je podle své povahy
dočasné, a proto ji soud podle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
[13] Protože soud kasační stížnost odmítl, nezabýval se dále stěžovatelovým návrhem
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[14] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s. za použití §120
s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. dubna 2018
JUDr. Radan Malík
předseda senátu