ECLI:CZ:NSS:2018:9.AZS.160.2018:42
sp. zn. 9 Azs 160/2018 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: M. H. S. S.
zast. Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
10. 7. 2017, č. j. OAM-293/ZA-ZA11-ZA17-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2018, č. j. 32 Az 10/2017 - 40,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále také „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného
rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného (dále také „správní orgán“ a „správní
rozhodnutí“). Žalovaný jím rozhodl o neudělení mezinárodní ochrany stěžovateli podle §12,
§13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o azylu“).
[2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou, v níž namítal porušení jeho práva
dle §36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„správní řád“), a to práva seznámit se podklady pro vydání rozhodnutí, vyjádřit se k nim,
případně navrhnout jejich doplnění. Konkrétně právní zástupkyně žalobce byla před vydáním
správního rozhodnutí toliko vyzvána k seznámení k podané žádosti ve věci udělení mezinárodní
ochrany, nikoliv k seznámení se s podklady samotného rozhodnutí. Navíc nebylo ze strany
žalovaného nijak reagováno na její druhou omluvu z tohoto úkonu a žádost o stanovení nového
termínu. Správní rozhodnutí samotné je nepřezkoumatelné, neboť žalovaný vycházel
z nedostatečně zjištěného stavu věci, protože informace o zemi původu žalobce jsou neúplné
a kusé. Při rozhodování o udělení mezinárodní ochrany nezohlednil důvody, pro které žalobce
o tuto ochranu žádal, a už vůbec není patrné, proč mezinárodní ochrana nebyla udělena.
[3] Žalobce zemi původu (Palestinu) opustil s rodiči již jako dítě v roce 2002 a při návratu jej
nečeká žádné zázemí, protože jeho rodiče a sourozenci pobývají na území České republiky.
Do země svého původu se zkusil vrátit v roce 2012 na cca 7 až 8 měsíců, během kterých byl
tamním obyvatelstvem i orgány veřejné moci považován za uprchlíka, nebyl společností přijat,
střídal různé práce, přespával na různých místech, v důsledku čehož se ocitl na okraji společnosti.
Babička žijící v Palestině mu nepomohla, jeho matka pro něj nakonec musela přiletět a uhradit
mu letenku do České republiky, na kterou neměl prostředky. Z důvodu svého postavení na okraji
společnosti by byl v případě návratu do Palestiny pronásledován ve smyslu §12 písm. b) zákona
o azylu stejně jako z důvodu podání žádosti o mezinárodní ochranu v České republice.
[4] Žalovaný opomněl zohlednit silné rodinné vazby žalobce na území České republiky,
přičemž nucené odloučení by představovalo nepřiměřený zásah do jeho rodinného a osobního
života a celé rodiny, což jsou dle žalobce důvody hodné zvláštního zřetele dle §14 zákona
o azylu, pro které mu měl být udělen humanitární azyl. Žalobce rovněž splňuje podmínky
pro udělení doplňkové ochrany, a to hned za tří důvodů dle §14a odst. 2 písm. b), c) a d). Jako
příslušník sociálně vyloučené skupiny žijící na okraji společnosti by mu mohla být způsobena
vážná újma ve formě mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení a trestání, respektive
vážné ohrožení života z důvodu svévolného násilí v situaci vnitřního ozbrojeného konfliktu.
Jeho vycestování je navíc v rozporu s mezinárodními závazky České republiky, konkrétně s čl. 8
Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, protože by došlo k zásahu do jeho
soukromého a rodinného života.
[5] Krajský soud žalobním námitkám nepřisvědčil, žalobu zamítl, přičemž žalobní námitky
vypořádal následovně. Předně shledal správní rozhodnutí jako přezkoumatelné,
neboť z jeho odůvodnění jasně vyplývají úvahy žalovaného, na základě kterých nebyla žalobci
udělena žádná z forem mezinárodní ochrany. Podklady pro vydání rozhodnutí v podobě
informací o zemi původu žalobce nebyly nekompletní nebo kusé, naopak byly dostačující
pro posouzení žalobcem uváděných důvodů, pro které žádal o mezinárodní ochranu,
s jejichž posouzením a vyhodnocením se krajský soud zcela ztotožnil.
[6] Zároveň nedošlo k porušení práva žalobce na seznámení se s podklady správního
rozhodnutí dle §36 odst. 3 správního řádu, neboť druhá omluva právní zástupkyně žalobce
z prováděného úkonu seznámení s podklady správního rozhodnutí nebyla nijak doložena,
a proto nebylo v rozporu se zákonem, pokud se k této druhé neodůvodněné omluvě žalovaný
nijak nevyjádřil a vydal rozhodnutí (viz rozsudek NSS ze dne 24. 7. 2014,
č. j. 4 As 128/2014 - 26). Ostatně již první omluva doručená žalovanému v den, kdy měl být
úkon proveden, nebyla bezodkladná a žalovaný ji nebyl povinen akceptovat, přesto tak učinil
(viz rozsudek NSS ze dne 20. 8. 2015, č. j. 9 As 68/2015 - 27). Skutečnost, že výzvy k seznámení
se s podklady rozhodnutí adresované právní zástupkyni žalobce byly úsporného znění
(šlo o výzvu k seznámení k podané žádosti ve věci mezinárodní ochrany), nezpůsobila
nezákonnost vydaného správního rozhodnutí. Jednak byly žalobci tyto výzvy zaslány v plném
znění jako výzvy k seznámení se s podklady správního rozhodnutí, jednak právní zástupkyně
žalobce je osobou dlouhodobě se zabývající zastupováním osob v řízeních o udělení mezinárodní
ochrany, a proto mohla jednoznačně seznat, co mělo být účelem těchto jí adresovaných výzev,
nadto je jako advokátka se svým klientem v pravidelném kontaktu.
II. Obsah kasační stížnosti
[7] Včas podanou kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedeného rozsudku
krajského soudu z důvodů, jež lze podřadit pod §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel uvádí
shodnou argumentaci jako v podané žalobě. Má za to, že krajský soud nesprávně vyhodnotil
důvody, pro které žádal o mezinárodní ochranu, nedostatečně se vypořádal s jeho námitkami
a své rozhodnutí založil na nedostatku důvodů.
[8] Stejně jako v podané žalobě brojí proti zásahu do svého práva seznámit se podklady
pro vydání správního rozhodnutí dle §36 odst. 3 správního řádu, neboť jeho právní zástupkyni
byla doručena chybně formulovaná výzva k seznámení se s podklady rozhodnutí a zároveň
nebylo nijak ze strany žalovaného reagováno na její druhou omluvu z nařízeného úkonu,
čímž mu bylo také upřeno právo na účinné právní zastoupení dle čl. 37 odst. 2 Listiny základních
práv a svobod.
[9] K tomu právní zástupkyně stěžovatele tvrdí, že v jiných řízeních o udělení mezinárodní
ochrany bývá vyzvána k seznámení se s poklady pro vydání rozhodnutí, tentokrát však byla
vyzvána k seznámení k podané žádosti a nemohla tak seznat, že se má seznámit s podklady
rozhodnutí. Skutečnost, že stěžovateli byla doručena řádná výzva k seznámení se s podklady
pro vydání rozhodnutí, je irelevantní, neboť nemohla předpokládat, že jejímu klientovi byla
zaslána odlišná výzva, než jí samotné. Stěžovatel tak nebyl vyrozuměn o shromáždění podkladů
pro vydání rozhodnutí, což je v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (rozsudek
NSS ze dne 14. 11. 2003, č. j. 7 A 112/2002 - 36). Dále má za to, že obě její omluvy z úkonu
seznámení se s podklady rozhodnutí byly řádně odůvodněny. Pokud měl žalovaný pochybnosti,
zda jsou omluvy důvodné, měl ji vyzvat k doložení důvodů, protože důkazní břemeno stran
těchto okolností nese žalovaný. Navíc je jí z její praxe známo, že správní orgány běžně akceptují
omluvy z důvodu kolize jednání nebo nemožnosti zajistit substituci, aniž by tyto skutečnosti
musely být dokládány.
[10] Veškeré důvody, na základě kterých stěžovatel žádal o udělení mezinárodní ochrany
a které uvedl v žalobě, opakuje i v kasační stížnosti, přičemž konkrétně jsou uvedeny v předchozí
části tohoto usnesení, na kterou pro stručnost zdejší soud odkazuje. Stěžovatel s jejich
posouzením, tak jak je provedl žalovaný a krajský soud, nesouhlasí a má za to, že mu měla být
udělena některá z forem mezinárodní ochrany. Jedinou konkrétní polemikou s názorem
krajského soudu je to, že s ním orgány země původu jednaly diskriminačně, tedy tak, že oproti
občanům Palestiny dlouhodobě a trvale žijícím na tamním území mu nebyla poskytnuta žádná
pomoc ani ochrana, kdežto krajský soud uzavřel, že stěžovatel netvrdil, že by k jeho nepříznivé
ekonomické situaci přistoupil nějaký další důvod, pro který by mohl být pronásledován ve smyslu
§12 zákona o azylu a nadto, že o pomoc orgány státu země původu nepožádal. Stěžovatel
závěrem uvádí, že nemá jinou zákonnou možnost získat pobytové oprávnění na území České
republiky, než udělením mezinárodní ochrany. Ze všech výše uvedených důvodů navrhuje
zrušení rozsudku krajského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalovaného
[11] Žalovaný odkazuje na odůvodnění svého rozhodnutí, podrobné vyjádření k podané
žalobě a na rozsudek krajského soudu, se kterým se ztotožňuje. Dle jeho přesvědčení bylo ve věci
žádosti o mezinárodní ochranu stěžovatele postupováno v souladu se zákonem, přičemž se stejně
jako krajský soud podrobně zabýval všemi uváděnými důvody, na základě kterých stěžovatel svoji
zemi opustil a požádal o mezinárodní ochranu. Veškeré námitky v nyní podané kasační stížnosti
nemají opodstatnění a dostatečně se s nimi vypořádal krajský soud ve svém rozsudku, a proto
navrhuje její zamítnutí.
IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[12] Vzhledem k tomu, že projednávaná věc je věcí mezinárodní ochrany, v souladu s §104a
s. ř. s. se zdejší soud zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje
zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, odmítl by ji jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní
soud v této souvislosti předně poznamenává, že usnesení, jímž kasační stížnost pro nepřijatelnost
odmítá, nemusí být dle §104a odst. 3 s. ř. s. odůvodněno, přesto však uvádí následující.
[13] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006
Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“.
O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících
typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec
či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká
právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude
přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí
krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního
postavení stěžovatele.
[14] Nejvyšší správní soud neshledal, že by v nyní projednávané věci byl dán některý z důvodů
pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, neboť kasační stížnost svým významem
podstatně vlastní zájmy stěžovatele nepřesahuje. Posuzovaná věc se netýká právních otázek,
které by dosud nebyly řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, ani těch, které jsou
judikaturou řešeny rozdílně, přičemž nebyl shledán důvod pro přistoupení k judikaturnímu
odklonu. Nejvyšší správní soud neshledal ani zásadní pochybení krajského soudu, ať už v podobě
nerespektování ustálené a jasné soudní judikatury, či ve formě hrubého pochybení při výkladu
hmotného nebo procesního práva.
[15] Předně se kasační soud zaměřil na stěžovatelem tvrzenou nepřezkoumatelnost závěrů
žalovaného i krajského soudu, které vedly k neudělení žádné z forem mezinárodní ochrany
dle zákona o azylu. Stěžovatel je názoru, že nebyl zohledněn jeho azylový příběh a že ani nebyl
řádně seznámen s podklady správního rozhodnutí, neměl možnost se k nim vyjádřit a doplnit je.
Správní rozhodnutí proto trpí nepřezkoumatelností, stejně jako rozsudek krajského soudu.
Kasační soud je však odlišného názoru a námitku nepřezkoumatelnosti shledává jako
nedůvodnou. Rozsudek krajského soudu je zcela přezkoumatelný a nadstandardním způsobem
se vypořádává se všemi žalobními námitkami včetně důvodů, pro které stěžovateli nebyla udělena
mezinárodní ochrana.
[16] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s názorem krajského soudu, že život na okraji
společnosti, který stěžovatel tvrdí, že by v případě jeho návratu do Palestiny nastal, je sám o sobě
nedostatečným důvodem poskytnutí mezinárodní ochrany, což vyplývá z judikatury zdejšího
soudu (rozsudek NSS ze dne 30. 10. 2003, č. j. 3 Azs 20/2003 - 43). K této nepříznivé
ekonomické situaci stěžovatele by musela přistoupit ze strany státních či nestátních původců
pronásledování další skutečnost, pro kterou by mohla být mezinárodní ochrana poskytnuta.
Diskriminace ze strany státních orgánů a občanů Palestinského státu, které měl být stěžovatel
v době svého pobytu v Palestině podroben, je pouze tvrzená tak, že v zemi původu není vnímán
jako Palestinec. Nijak však nedoložil, v čem konkrétně měla diskriminace jeho osoby spočívat,
co negativního mu způsobila, například omezení přístupu k veřejným službám, vzdělání nebo
zdravotnictví. Ostatně sám vypověděl, že v nemocnici v Palestině byl řádně ošetřen. O pomoc
s řešením své situace, tedy diskriminace, se na státní orgány země jeho původu ani neobrátil,
a proto nelze mít za to, že by mu taková ochrana nebyla v zemi jeho původu poskytnuta
(usnesení NSS ze dne 8. 6. 2017, č. j. 9 Azs 66/2017 - 28).
[17] Azylově relevantní není ani podání žádosti o mezinárodní ochranu v České republice,
neboť žalovaný zachovává dle §19 odst. 1 a 2 zákona o azylu mlčenlivost, s čímž byl stěžovatel
před konáním pohovoru seznámen. Rodinné vazby na území ČR samy o sobě také nejsou
v případě stěžovatele důvodem udělení ani humanitárního azylu dle §14 zákona o azylu,
neboť Česká republika není jedinou zemí, kde by mohl realizovat svůj rodinný život (viz usnesení
NSS ze dne 16. 11. 2016, č. j. 5 Azs 167/2016 - 25). Naopak jeho rodina jej může navštěvovat
v zemi původu, dlužno podotknout že je fyzicky zdravým dospělým mužem schopným zajistit
si své živobytí v zemi původu prací. Nelze přehlédnout skutečnost, že o právo trvalého pobytu
na území České republiky přišel v důsledku vlastní trestné činnosti spočívající ve spáchání
trestného činu dle §145 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších
předpisů, za nějž mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody 42 měsíců ve věznici
s ostrahou, což nesvědčí o tom, že by pro něj samotného bylo vedení společného života se svými
rodiči a sourozenci natolik významnou okolností, jak tvrdí v žalobě i v kasační stížnosti. Nadto
se lze jedině ztotožnit s názorem krajského soudu, že výkon tohoto práva nelze uskutečňovat
prostřednictvím zákona o azylu (viz rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 37/2003 - 47),
na čemž nic nemění to, že stěžovatel jinou zákonnou možnost legálního pobytu na území České
republiky nemá.
[18] Další námitkou stěžovatele bylo porušení jeho práva na seznámení se s podklady
správního rozhodnutí dle §36 odst. 3 správního řádu a jeho práva na účinnou právní pomoc
dle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Krajský soud totožnou námitku již vypořádal
ve svém rozsudku zcela souladně s judikaturou zdejšího soudu, dle níž správní orgán nemusel
k nedoložené omluvě z nařízeného úkonu přihlížet a úkon provést (rozsudek NSS ze dne
24. 7. 2014, č. j. 4 As 128/2014 - 26). Není pravdou, že důkazní břemeno stran prokázání
skutečností, pro něž je omluva podána, nesl žalovaný. Krajský soud ve svém rozsudku jasně
uvádí, že správní orgány nejsou při posuzování důvodnosti omluvy povinny vyzývat k doplnění
důvodů, pro které se omlouvá, neboť je především v zájmu účastníka řízení, resp. jeho zástupce,
aby se o osud podané žádosti zajímal, přičemž tento závěr vyplývá z judikatury zdejšího soudu
(rozsudek NSS ze dne 23. 10. 2013, č. j. 9 As 6/2013 - 26). Na tomto závěru nic nemění, pokud
správní orgán i neodůvodněné omluvě vyhoví, jak naznačuje stěžovatelka ze své praxe, rizikem
nedoložení důvodu omluvy je však bez dalšího její odmítnutí.
[19] Navíc právní zástupkyně stěžovatele pravidelně zastupuje klienty ve věcech mezinárodní
ochrany, proto úsporně formulovaná výzva k seznámení k podané žádosti ve výrazném časovém
odstupu více než dvou měsíců od konaného pohovoru se stěžovatelem ve věci jeho žádosti
o udělení mezinárodní ochrany, k účasti na němž byla právní zástupkyně jako zmocněnkyně
stěžovatele pozvána, nemohlo vyvolat dojem, že bude seznamována se žádostí samotnou
s ohledem na to, že tento typ řízení se obvykle vede pouze v řádu měsíců. Námitky porušení
práva na seznámení se s podklady správního rozhodnutí dle §36 odst. 3 správního řádu,
jakož i porušení čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod na účinnou právní ochranu, jsou
nedůvodné.
[20] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost podle §104a s. ř. s.
V. Náklady řízení
[21] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení
zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. srpna 2018
JUDr. Radan Malík
předseda senátu