ECLI:CZ:NSS:2018:KONF.12.2017:11
sp. zn. Konf 12/2017-11
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Romana
Fialy, Mgr. Ing. Radovana Havelce, JUDr. Pavla Simona a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl
o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219 (adresa
pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního sporu
mezi ním a Okresním soudem v Olomouci a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního
soudu v Olomouci pod sp. zn. 21 C 194/2015, o zaplacení částky 15 785 Kč s příslušenstvím:
žalobkyně BAJA Group s.r.o., se sídlem v Olomouci, Holická 1173/49a, IČO 27781755,
zastoupené Mgr. Petrem Maršálkem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Stará cesta 676, a žalované
I. K.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci
pod sp. zn. 21 C 194/2015, o zaplacení částky 15 785 Kč s příslušenstvím, je soud .
II. Usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 5. 8. 2015, čj. 21 C 194/2015-34,
se zrušuje .
Odůvodnění:
1. Návrhem ze dne 17. 2. 2017 se Český telekomunikační úřad (dále též „navrhovatel“)
domáhal, aby zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, rozhodl kompetenční spor vzniklý mezi ním a Okresním soudem
v Olomouci ve věci žaloby vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 21 C 194/2015.
2. Z předloženého soudního spisu vyplynuly následující skutečnosti:
3. Žalobkyně podala dne 27. 4. 2015 u Okresního soudu v Olomouci návrh na vydání
elektronického platebního rozkazu, jímž se domáhala, aby soud uložil žalované zaplatit jí částku
15 785 Kč s příslušenstvím. V návrhu uvedla, že poskytovala na základě Smlouvy o poskytování
služeb č. 70120207 ze dne 16. 2. 2012 žalované telekomunikační služby BajaNet a žalovaná
se zavázala řádně a včas za tyto služby hradit sjednanou cenu. Protože žalovaná tento závazek
neplnila, podepsala nejdříve žalovaná uznání dluhu dne 27. 3. 2014, a následně se žalobkyní
(zastoupenou na základě mandátní smlouvy společností CREOL Invest s.r.o.) uzavřela
dne 2. 12. 2014 dohodu o privativní novaci, v níž se zavázala uhradit částku ve výši 11 000 Kč
ve splátkách po 500 Kč. Účelem dohody o privátní novaci bylo nahradit veškerá práva
a povinnosti vyplývající ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací novými
právy a povinnostmi a umožnit žalované svůj již splatný dluh splácet. V důsledku neuhrazení
jedné splátky se pak podle podmínek dohody stal splatný celý dluh.
4. Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 5. 8. 2015, čj. 21 C 194/2015-34, řízení
zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu
úřadu (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Soud vycházel z ustanovení §104 odst. 1
zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, a §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb.,
o elektronických komunikacích (dále též jen „zákon o elektronických komunikacích“), a dospěl
k závěru, že k rozhodování sporů ve věcech úhrady za telekomunikační služby je příslušný Český
telekomunikační úřad.
5. Český telekomunikační úřad s postupem okresního soudu nesouhlasil a podal zvláštnímu
senátu návrh na řešení negativního kompetenčního sporu. V návrhu odkázal na usnesení
zvláštního senátu ze dne 13. 1. 2011, čj. Konf 54/2010-9, ze dne 14. 9. 2009,
čj. Konf 38/2009-12, a ze dne 19. 8. 2014, čj. Konf 10/214-12, ve kterých zvláštní senát vyslovil,
že k tomu, aby mohl ve sporu rozhodovat navrhovatel, musí být splněna osobní a věcná
podmínka stanovená v §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích. Navrhovatel namítl,
že v nyní rozhodované věci není splněn osobní ani věcný předpoklad pravomoci podle
ustanovení §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, neboť podle článku
II.a) dohody o privativní novaci byl závazek z původně sjednané smlouvy o poskytování služeb
elektronických komunikací nahrazen novým závazkem vyplývajícím z dohody o privativní novaci.
Tím nemůže být naplněn věcný předpoklad pravomoci, neboť nelze již mluvit o tom, že se spor
týká povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě. Dále
je navrhovatel toho názoru, že po uzavření dohody o privativní novaci již žalobkyně
v předmětném sporu nemůže vystupovat jako osoba vykonávající komunikační činnost ve smyslu
ustanovení §7 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, stejně tak žalovaná nemůže
vystupovat v pozici účastníka podle ustanovení §2 písm. a) zmíněného zákona. K rozhodování
ve věci proto není příslušný navrhovatel, ale okresní soud.
6. Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a soudem se zvláštní senát
řídil následující úvahou:
7. Podle §1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, je negativním kompetenčním sporem spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc
vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků. V nyní rozhodované věci
popřeli svou pravomoc Okresní soud v Olomouci a navrhovatel, jedná se proto o negativní
kompetenční spor, k jehož projednání je příslušný zvláštní senát podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů.
8. Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (srov. rozhodnutí č. 485/2005 Sb. NSS).
9. Zvláštní senát v usnesení ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009-12, vysvětlil, že k tomu,
aby mohl navrhovatel rozhodovat účastnické spory, musí být podle §129 odst. 1 zákona
o elektronických komunikacích naplněn osobní a věcný předpoklad.
10. Osobní předpoklad založení pravomoci navrhovatele je splněn, vznikne-li spor mezi
osobou vykonávající komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích
(zajišťování sítí elektronických komunikací, poskytování služeb elektronických komunikací,
provozování přístrojů), a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé. Službou
elektronických komunikací se podle §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích rozumí
služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů
po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb
v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou
služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo
vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami
elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela
nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Osoba účastníka musí
splňovat charakteristiku stanovenou v §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích
(„účastníkem se rozumí každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických
komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba uživatele musí splňovat
charakteristiku stanovenou v §2 písm. b) zákona o elektronických komunikacích („uživatelem
se rozumí každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací“).
11. Věcný předpoklad pravomoci navrhovatele rozhodovat účastnické spory je splněn, týká-li
se spor povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě;
povinnost uhradit cenu za poskytnutou službu je podle §64 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích základní povinností účastníka resp. uživatele veřejně dostupné služby
elektronických komunikací.
12. Zvláštní senát se nejprve zabýval tím, zda byl naplněn osobní předpoklad podle §129
odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, tedy zda se jedná o spor mezi osobou
vykonávající komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích a účastníkem,
popřípadě uživatelem, na straně druhé.
13. Podle obsahu spisu a stejně jako podle návrhu na vydání platebního rozkazu mělo
k uzavření Dohody o privativní novaci č. X (dále jen „Dohoda“) dojít dne 2. 12. 2014. V Dohodě
se smluvní strany dohodly, že jejím účelem je nahradit veškerá práva a povinnosti vzniklé na
základě Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené dne 16. 2. 2012,
novými právy a povinnostmi (privativní novace) a umožnit dlužníkovi svůj již splatný dluh
splácet.
14. Privativní novace představuje v soukromoprávních vztazích způsob zániku závazku,
kdy se na základě dohody stran dosavadní závazek ruší a nahrazuje se závazkem novým
(srov. právní úpravu privativní novace v §570 až 573 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník,
ve znění pozdějších předpisů, či nově v §1902, větě první, a §1906 a §1907 zákona
č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Základním předpokladem zrušení závazku a jeho nahrazení
novým je ovšem existence závazku. Z podstaty privativní novace vyplývá, že její podmínkou
je vždy vznik nového závazku. Privativní novace je přitom samostatným důvodem vzniku
závazku (který se nijak neopírá o samostatný právní důvod). Privativní novace působí zánik
původního závazku, který již nelze obnovit.
15. V této souvislosti je možno připomenout, že pokud dohodu o novaci není existence
původního závazku dotčena, a takový závazek trvá dále, jde o novaci kumulativní.
Jestliže však v důsledku dohody stran původní závazek zanikne a je nahrazen závazkem novým,
jde o novaci privativní. Jinak řečeno, pokud při dohodě o změně jeho obsahu závazek trvá,
představuje novace (v tomto případě kumulativní) změnu závazku, pokud však závazek netrvá,
představuje novace (u této alternativy – privativní) způsob jeho zániku. Z podstaty privativní
novace vyplývá, že její podmínkou je vždy vznik nového závazku. Privativní novace je přitom
důvodem vzniku závazku.
16. Žalobkyně sama svůj nárok uplatněný u okresního soudu opírá o uzavřenou Dohodu,
kterou smluvní strany nahradily veškerá práva, uvedená v čl. I. Dohody novými právy
a povinnostmi (není přitom věcí zvláštního senátu posuzovat případnou platnost či neplatnost
takového ujednání stran). Za tohoto stavu tak žalobkyně neodvozuje svůj nárok z původní
smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, tudíž nevystupuje ani jako osoba,
která tyto služby poskytuje. Ze stejného důvodu pak nelze ani žalovanou považovat za účastníka
podle §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích. Protože žalobkyně odvozuje
svůj nárok z Dohody o privativní novaci, nemůže být naplněn ani věcný předpoklad pravomoci,
neboť nelze hovořit o tom, že spor se týká povinností uložených zákonem o elektronických
komunikacích nebo na jeho základě.
17. Vzhledem k vyloženým následkům skutečnosti, že mezi účastníky byla uzavřena dne
2. 12. 2014 Dohoda o privativní novaci řídící se ustanoveními občanského zákoníku,
jde o odlišný případ, než na který by bylo možno vztáhnout §129 odst. 1 věta druhá zákona
o elektronických komunikacích, který stanoví, že „Úřad rovněž rozhoduje spory v případech,
kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost (§7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně
na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku“. Smyslem
citovaného ustanovení je zachování pravomoci navrhovatele k rozhodování sporů i tehdy,
došlo-li ke změně subjektů závazkového vztahu, aniž by se změnil jeho obsah. V daném případě,
jak výše uvedeno, však došlo ke změně obsahu závazku v důsledku privativní novace. Vzhledem
k tomu nejsou ve věci naplněny podmínky ani pro použití §129 odst. 1 věty druhé zákona
o elektronických komunikacích.
18. Zvláštní senát proto uzavřel, že ve věci nebyla naplněna osobní ani věcná podmínka
podle §129 odst. 1 věty první zákona o elektronických komunikacích. Pravomoc Okresního
soudu v Olomouci je tak dána v celém sporu o požadovanou částku.
19. Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její
pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Okresního soudu v Olomouci
ze dne 5. 8. 2015, čj. 21 C 194/2015-34.
20. Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.,
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Okresní soud v Olomouci pokračovat
v řízení o podané žalobě.
21. Jak bylo shora předesláno, není věcí zvláštního senátu posuzovat případnou platnost
či neplatnost ujednání stran. Je tedy nyní na soudu v občanském soudním řízení, aby zvážil,
zda v projednávané věci jde o privativní novaci, a případně v rozsahu, v jakém shledá,
že o privativní novaci nejde, řízení znovu zastavil a věc postoupil Českému telekomunikačnímu
úřadu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 21. února 2018
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu