ECLI:CZ:NSS:2018:KONF.55.2017:14
sp. zn. Konf 55/2017-14
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Pavla Simona, Mgr. Víta
Bičáka, JUDr. Romana Fialy, Mgr. Ing. Radovana Havelce a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl
o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219 (adresa
pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního sporu
mezi ním a Okresním soudem v Litoměřicích, a dalších účastníků sporu vedeného
u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 8 C 99/2017, o zaplacení 19 405 Kč
s příslušenstvím: žalobkyně CoreTel, s.r.o. v likvidaci, IČ 27970469, se sídlem v Brně,
Vídeňská 546/55, zastoupené V. Š., a žalovaného R. Z.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích
pod sp. zn. 8 C 99/2017, o zaplacení 19 405 Kč s příslušenstvím, je soud .
II. Usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 11. 4. 2017, čj. 8 C 99/2017-38,
se zrušuje .
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným 28. 11. 2017 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon o některých
kompetenčních sporech“), se Český telekomunikační úřad domáhal, aby zvláštní senát rozhodl
spor o pravomoc podle §1 odst. 1 písm. a) citovaného zákona. Spor vznikl mezi ním a Okresním
soudem v Litoměřicích ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 8 C 99/2017 o zaplacení
19 405 Kč s příslušenstvím.
[2] Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
[3] Žalobkyně uzavřela s žalovaným 4. 11. 2008 smlouvu, na jejímž základě se zavázala
poskytnout žalovanému službu elektronických komunikací sítě GSM provozovanou
poskytovatelem Telefónica O2 Czech Republic, a.s. (dále jen „smlouva“). Vzájemná práva
a povinnosti smluvních stran se měly řídit smlouvou, přílohou č. 1 – Technické specifikace,
přílohou č. 2 – Ceny a platební podmínky a Všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně.
[4] Jelikož žalovaný nezaplatil za poskytované služby, obrátila se žalobkyně na soud.
Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu
v Litoměřicích se domáhala, aby okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit 19 405 Kč
s příslušenstvím a přiznal žalobkyni náhradu nákladů soudního řízení.
[5] Okresní soud v Litoměřicích vydal elektronický platební rozkaz ze dne 1. 8. 2016, čj. EPR
143560/2016-5, kterým žalovanému uložil, aby do 15 dnů ode dne doručení platebního rozkazu
zaplatil žalobkyni pohledávku ve výši 19 405 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 800 Kč.
Elektronický platební rozkaz se však žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou,
Okresnímu soudu v Litoměřicích proto nezbylo než jej zrušit usnesením ze dne 9. 2. 2017,
čj. EPR 143560/2016-8.
[6] Okresní soud v Litoměřicích poté usnesením ze dne 11. 4. 2017, čj. 8 C 99/2017-38,
řízení zastavil (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému
telekomunikačnímu úřadu (výrok III.). Okresní soud vycházel z §7 odst. 1 a §104 odst. 1 o. s. ř.
a 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých
souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), a dospěl k závěru, že k rozhodování
sporů ve věcech úhrady za telekomunikační služby je příslušný Český telekomunikační úřad.
[7] Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) s postupem okresního soudu
nesouhlasil a podal zvláštnímu senátu návrh na řešení negativního kompetenčního sporu.
V návrhu odkázal na usnesení zvláštního senátu čj. Konf 38/2009-12, Konf 54/2010-9
a Konf 10/2014-12, ve kterých zvláštní senát vyslovil, že k tomu, aby mohl ve sporu rozhodovat
navrhovatel, musí být splněna osobní a věcná podmínka stanovená v §129 odst. 1 zákona
o elektronických komunikacích. Navrhovatel namítl, že v nyní rozhodované věci není splněna
osobní podmínka, neboť ze smlouvy vyplývá, že k vlastnímu poskytování služeb dochází v síti
společnosti O2 Czech Republic a.s. (dále jen „společnost O2“, dříve Telefónica O2 Czech
Republic, a.s.) a žalobkyně vystupuje pouze jako prostředník či zprostředkovatel mezi
poskytovatelem služeb elektronických komunikací a žalovaným.
[8] Dle navrhovatele je předmětem sporu nárok vyplývající ze soukromoprávního vztahu
mezi žalobkyní a žalovaným. K rozhodování ve věci proto není příslušný navrhovatel, ale civilní
soud.
[9] Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním orgánem a soudem se zvláštní
senát řídil následující úvahou:
[10] Podle §1 odst. 2 zákona o některých kompetenčních sporech je negativním
kompetenčním sporem spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí
v totožné věci individuálně určených účastníků. V nyní rozhodované věci popřel svou pravomoc
Okresní soud v Litoměřicích i navrhovatel, jedná se proto o negativní kompetenční spor,
k jehož projednání je příslušný zvláštní senát podle zákona o některých kompetenčních sporech.
[11] Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (srov. č. 485/2005 Sb. NSS).
[12] Zvláštní senát v usnesení ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009-12, vysvětlil, že k tomu,
aby mohl navrhovatel rozhodovat účastnické spory, musí být podle §129 odst. 1 zákona
o elektronických komunikacích naplněn osobní a věcný předpoklad.
[13] Osobní předpoklad založení pravomoci navrhovatele je splněn, vznikne-li spor mezi
osobou vykonávající komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích
(zajišťování sítí elektronických komunikací, poskytování služeb elektronických komunikací,
provozování přístrojů) na straně jedné a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé.
Službou elektronických komunikací se podle §2 písm. n) téhož zákona rozumí služba obvykle
poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích
elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích
používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb,
které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají
redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických
komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně
v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Osoba účastníka musí splňovat
charakteristiku stanovenou v §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích („účastníkem
se rozumí každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací
smlouvu na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku
stanovenou §2 písm. b) téhož zákona („uživatelem se rozumí každý, kdo využívá nebo žádá veřejně
dostupnou službu elektronických komunikací“).
[14] Jelikož byla žalobkyně v době uzavření smlouvy osobou oprávněnou nabízet veřejně
dostupné služby elektronických komunikací, musel zvláštní senát zkoumat, zda byla současně
poskytovatelem veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (srov. usnesení zvláštního
senátu ze dne 13. 1. 2011, čj. Konf 72/2010-10).
[15] Žalobkyně se v článku II. odst. 1 smlouvy zavázala žalovanému poskytnout službu
elektronických komunikací sítě GSM provozovanou poskytovatelem společností O2. Všeobecné
obchodní podmínky za poskytovatele označovaly společnost O2; dle odst. 3. 2. 1. služby
elektronických komunikací sítě GSM byly poskytovány prostřednictvím společnosti O2.
Vyúčtování služeb provádí žalobkyně a úhrada probíhá na účet žalobkyně uvedený na faktuře.
Zvláštní senát ve věci sp. zn. Konf 38/2017 již řešil skutkově obdobný kompetenční spor,
ve kterém vystupovala žalobkyně jako zprostředkovatel telekomunikačních služeb. Ve zmíněné
věci si navíc vyžádal rámcovou smlouvu mezi žalobkyní a společností O2 a i s ohledem na její
obsah dospěl k závěru, že žalobkyně neposkytovala služby elektronických komunikací. V nyní
projednávané věci nemá důvod tento závěr měnit.
[16] Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně vystupovala jako osoba, která pouze umožňuje
účastníkům využít služeb elektronických komunikací, sama však služby elektronických
komunikací přímo aktivně neposkytuje, ale pouze jim prodává (přenechává k dalšímu využití)
služby, jež poskytuje společnost O2. Žalobkyně proto není osobou vykonávající komunikační
činnost; tou je společnost O2.
[17] Taktéž žalovaný není účastníkem podle §2 písm. a) zákona o elektronických
komunikacích, protože neuzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby
elektronických komunikací (společností O2) smlouvu na poskytování těchto služeb. Zvláštní
senát totiž neshledal existenci právního vztahu mezi žalovaným a společností O2.
[18] Zvláštní senát proto uzavřel, že ve věci nebyla naplněna osobní podmínka podle §129
odst. 1 věty první zákona o elektronických komunikacích.
[19] Zvláštní senát se dále zabýval tím, zda byla ve věci založena rozhodovací pravomoc
navrhovatele podle §129 odst. 1 věta druhá zákona o elektronických komunikacích,
který stanoví, že „Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační
činnost (§7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení
pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k dluhu.“ O takovou situaci se v projednávané věci v souvislosti
se službami, které poskytuje žalobkyně, nejedná. Smyslem citovaného ustanovení je zachování
pravomoci navrhovatele k rozhodování sporů i tehdy, došlo-li ke změně subjektů závazkového
vztahu, aniž by se změnil jeho obsah. Vzhledem k tomu, že z výše vyložených důvodů mezi
společností O2 a žalovaným právní vztah nevznikl, nejsou ve věci naplněny podmínky
ani pro použití §129 odst. 1 věty druhé zákona o elektronických komunikacích, proto zvláštní
senátem výrokem I. vyslovil, že je ve věci příslušný vydat rozhodnutí soud.
[20] Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona o řešení některých kompetenčních sporů zruší
rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat,
ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu
na zahájení řízení v její pravomoci. Zvláštní senát proto výrokem II. zrušil usnesení Okresního
soudu v Litoměřicích ze dne 11. 4. 2017, čj. 8 C 99/2017-38.
[21] Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona o řešení některých
kompetenčních sporů závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor
vznikl, pro správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Okresní soud v Litoměřicích bude
tedy dále pokračovat v řízení o zaplacení částky 19 405 Kč s příslušenstvím.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 21. března 2018
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu