ECLI:CZ:NSS:2018:KONF.58.2017:14
sp. zn. Konf 58/2017-14
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Marie Žiškové,
JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Simona, Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Ing. Radovana Havelce,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9,
na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Litoměřicích, a dalších
účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 10 C 247/2016,
o zaplacení 8 762,11 Kč s příslušenstvím: žalobkyně CoreTel, s.r.o. v likvidaci, IČ 27970469,
se sídlem Vídeňská 546/55, Brno, zastoupené Vlastimilem Šafránkem, bytem Rolnická 660/5,
Brno, a žalované A. T. M.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích
pod sp. zn. 10 C 247/2016, o zaplacení 8 762,11 Kč s příslušenstvím, je soud .
II. Usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 20. 4. 2017, č. j. 10 C 247/2016-36,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným 28. 11. 2017 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon o některých kompetenčních
sporech“), se Český telekomunikační úřad domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc
podle §1 odst. 1 písm. a) citovaného zákona. Spor vznikl mezi ním a Okresním soudem
v Litoměřicích ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 10 C 247/2016o zaplacení 8 762,11 Kč
s příslušenstvím.
Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 1. 6. 2012 smlouvu, na jejímž základě se zavázala poskytnout
žalovanému službu elektronických komunikací sítě GSM provozovanou poskytovatelem
Telefónica O2 Czech Republic, a.s. (dále jen „smlouva“). Vzájemná práva a povinnosti smluvních
stran se měly řídit smlouvou, přílohou č. 1 – Technické specifikace, a Všeobecnými obchodními
podmínkami žalobkyně.
Jelikož žalovaná nezaplatila za poskytované služby, obrátila se žalobkyně na soud. Návrhem
na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Litoměřicích
se domáhala, aby okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit 8 762,11 Kč s příslušenstvím
a přiznal žalobkyni náhradu nákladů soudního řízení.
Okresní soud v Litoměřicích usnesením ze dne 20. 4. 2017, čj. 10 C 247/2016-36, řízení zastavil
(výrok I.), s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu
úřadu (výrok III.) a rozhodl též o nákladech řízení (výrok II). Okresní soud vycházel z §7 odst. 1
a §104 odst. 1 o. s. ř. a 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích
a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), a dospěl
k závěru, že k rozhodování sporů ve věcech úhrady za telekomunikační služby je příslušný Český
telekomunikační úřad.
Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) s postupem okresního soudu nesouhlasil
a podal zvláštnímu senátu návrh na řešení negativního kompetenčního sporu. V návrhu odkázal
na usnesení zvláštního senátu sp. zn. Konf 38/2009, Konf 54/2010 a Konf 10/2014,
ve kterých zvláštní senát vyslovil, že k tomu, aby mohl ve sporu rozhodovat navrhovatel,
musí být splněna osobní a věcná podmínka stanovená v §129 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích. Navrhovatel namítl, že v nyní rozhodované věci není splněna osobní podmínka,
neboť ze smlouvy vyplývá, že k vlastnímu poskytování služeb dochází v síti společnosti
O2 Czech Republic a.s. (dále jen „společnost O2“, dříve Telefónica O2 Czech Republic, a.s.)
a žalobkyně vystupuje pouze jako prostředník či zprostředkovatel mezi poskytovatelem služeb
elektronických komunikací a žalovanou.
Dle navrhovatele je předmětem sporu nárok vyplývající ze soukromoprávního vztahu
mezi žalobkyní a žalovaným. K rozhodování ve věci proto není příslušný navrhovatel, ale civilní
soud.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním orgánem a soudem se zvláštní senát řídil
následující úvahou:
Podle §1 odst. 2 zákona o některých kompetenčních sporech je negativním kompetenčním
sporem spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci
individuálně určených účastníků. V nyní rozhodované věci popřel svou pravomoc Okresní soud
v Chebu i navrhovatel, jedná se proto o negativní kompetenční spor, k jehož projednání
je příslušný zvláštní senát podle zákona o některých kompetenčních sporech.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu ke dni
svého rozhodnutí (srov. č. 485/2005 Sb. NSS).
Zvláštní senát v usnesení ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009-12, vysvětlil, že k tomu, aby mohl
navrhovatel rozhodovat účastnické spory, musí být podle §129 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích naplněn osobní a věcný předpoklad.
Osobní předpoklad založení pravomoci navrhovatele je splněn, vznikne-li spor mezi osobou
vykonávající komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích (zajišťování
sítí elektronických komunikací, poskytování služeb elektronických komunikací, provozování
přístrojů) a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé. Službou elektronických
komunikací se podle §2 písm. n) téhož zákona rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu,
která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně
telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní
vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí
a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným
sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační
společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických
komunikací. Osoba účastníka musí splňovat charakteristiku stanovenou v §2 písm. a) zákona
o elektronických komunikacích („účastníkem se rozumí každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím
veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba
uživatele musí splňovat charakteristiku stanovenou §2 písm. b) téhož zákona („uživatelem se rozumí
každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací“).
Jelikož byla žalobkyně v době uzavření smlouvy osobou oprávněnou nabízet veřejně dostupné
služby elektronických komunikací, musel zvláštní senát zkoumat, zda byla současně
poskytovatelem veřejně dostupných služeb elektronických komunikací (srov. usnesení zvláštního
senátu čj. Konf 72/2010-10).
Žalobkyně se v článku II. odst. 1 smlouvy zavázala žalované poskytnout službu elektronických
komunikací sítě GSM provozovanou poskytovatelem společností O2. Všeobecné obchodní
podmínky za poskytovatele označovaly společnost O2; dle odst. 3. 2. 1. služby elektronických
komunikací sítě GSM byly poskytovány prostřednictvím společnosti O2.
Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně vystupovala jako osoba, která pouze umožňuje účastníkům
využít služeb elektronických komunikací, sama však služby elektronických komunikací přímo
aktivně neposkytuje. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou podmíněn nezávisle existujícím
smluvním vztahem žalobce a společnosti O2, pro rozhodnutí kompetenčního sporu však zvláštní
senát posuzoval pouze vztah mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně proto není osobou
vykonávající komunikační činnost; tou je pouze společnost O2.
Taktéž žalovaná není účastníkem podle §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích,
protože neuzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických
komunikací (společností O2) smlouvu na poskytování těchto služeb. Zvláštní senát totiž
neshledal existenci právního vztahu mezi žalovanou a společností O2.
Zvláštní senát proto uzavřel, že ve věci nebyla naplněna osobní podmínka podle §129 odst. 1
věty první zákona o elektronických komunikacích.
Zvláštní senát se dále zabýval tím, zda byla ve věci založena rozhodovací pravomoc navrhovatele
podle §129 odst. 1 věta druhá zákona o elektronických komunikacích, který stanoví, že „Úřad
rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost (§7) nebo účastníka,
popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení pohledávky, převzetí dluhu,
přistoupení k dluhu.“ O takovou situaci se v projednávané věci v souvislosti se službami,
které poskytuje žalobkyně, nejedná. Smyslem citovaného ustanovení je zachování pravomoci
navrhovatele k rozhodování sporů i tehdy, došlo-li ke změně subjektů závazkového vztahu,
aniž by se změnil jeho obsah. Vzhledem k tomu, že z výše vyložených důvodů mezi společností
O2 a žalovaným právní vztah nevznikl, nejsou ve věci naplněny podmínky ani pro použití §129
odst. 1 věty druhé zákona o elektronických komunikacích.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona o řešení některých kompetenčních sporů zruší
rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat,
ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu
na zahájení řízení v její pravomoci. Zvláštní senát proto výrokem zrušil usnesení Okresního
soudu v Litoměřicích ze dne 20. 4. 2017, čj. 10 C 247/2016-36.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona o řešení některých
kompetenčních sporů závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor
vznikl, pro správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Okresní soud v Litoměřicích bude
tedy dále pokračovat v řízení o zaplacení částky 8 762,11 Kč s příslušenstvím.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 22. února 2018
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu