ECLI:CZ:NSS:2018:NAD.146.2018:42
sp. zn. Nad 146/2018 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška
(soudce zpravodaj), a soudkyň Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Lenky Matyášové v právní
věci žalobce: Mgr. M. Š., zastoupeného Mgr. Miluší Pospíšilovou, advokátkou, se sídlem Paprsková
1340/10, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha
2, o návrhu Městského soudu v Praze na přikázání věci jinému krajskému soudu, ve věci vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 A 109/2018,
takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 A 109/2018 se p ři k azu je Krajskému
soudu v Praze.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze předložil Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání věci jinému
krajskému soudu podle §9 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Svůj návrh odůvodnil tím, že orgánem prvního stupně
v řízení, jehož se žaloba týká (žádost žalobce o poskytnutí kopie žaloby z trestního řízení
podle zákona o svobodném přístupu k informacím), je Městský soud v Praze a tato skutečnost
by mohla vyvolat objektivní pochybnosti o nepodjatosti všech soudců specializovaných senátů
Městského soudu v Praze.
[2] Podle §9 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně příslušnému
krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu
nelze sestavit senát. Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §9 odst. 3 s. ř. s. mají účastníci právo se vyjádřit
k tomu, kterému soudu má být věc přikázána.
[3] Proti přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu neměl námitky ani žalovaný,
ani žalobce, který za soud, jemuž by věc měla být přikázána, označil Krajský soud v Praze,
v jehož obvodu bydlí a zároveň zde má sídlo žalovaný.
[4] Nejvyšší správní soud naznal, že Městský soud v Praze, který ve správním řízení rozhodoval
jako správní orgán prvního stupně, je subjekt totožný se soudem, který by měl ve věci rozhodnout,
a tato skutečnost by mohla vést k důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců Městského soudu
v Praze. Všichni soudci specializovaných senátů tohoto soudu jsou proto vyloučeni pro možnou
podjatost. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je zřejmé, že nelze pro vyloučení soudců
specializovaných senátů místně příslušného městského soudu sestavit senát, a z tohoto důvodu jsou
splněny zákonné podmínky pro přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu.
[5] K objektivní pochybnosti o nepodjatosti soudců v situaci, kdy by měli rozhodovat o žalobě
proti rozhodnutí soudu, u něhož sami působí, Nejvyšší správní soud odkazuje na své rozhodnutí
ze dne 30. září 2005, č. j. 4 As 14/2004 - 70, v němž dospěl k závěru, že v případě, kdy je
ve správním soudnictví napadeno rozhodnutí místopředsedy krajského soudu (Městského soudu
v Praze) a o věci má rozhodovat tentýž soud, lze mít objektivní pochybnost o nepodjatosti všech
soudců tohoto soudu, neboť místopředseda soudu může v zákonem stanovených případech vůči
nim vykonávat úkoly státní správy. Nejvyšší správní soud navíc o přikázání věci již rozhodoval
za obdobných skutkových okolností a u totožných účastníků řízení již v minulosti, jak upozornil
žalobce ve svém vyjádření (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. března 2007,
č. j. Nad 8/2007 - 40, z poslední doby pak usnesení ze dne 17. května 2016, č. j. Nad 114/2016 - 37).
[6] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že návrh
Městského soudu v Praze na přikázání věci jinému než místně příslušnému krajskému soudu je
důvodný, a proto přikazuje věc k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze jako jinému
než místně příslušnému krajskému soudu, který je soudem nejbližším sídlu (bydlišti) účastníků řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. července 2018
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu