ECLI:CZ:NSS:2018:NAD.274.2018:51
sp. zn. Nad 274/2018 - 51
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Bc. M. B., zast.
advokátem Mgr. René Gemmelem, se sídlem Poštovní 2, Ostrava, proti žalovanému: Vězeňská
služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 21. 9. 2015, č. j. VS 9/074/013/2014-50/SPR/406, o nesouhlasu Krajského
soudu v Ostravě s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2018, č. j. 11 A 197/2015 –
41, kterým mu byla věc postoupena,
takto:
K projednání a rozhodnutí věci je p ř í s l u š n ý Městský soud v Praze.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou podanou dne 23. 11. 2015 u Městského soudu v Praze (dále „městský
soud“) domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného ve věci poskytnutí
informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.
[2] Městský soud v Praze učinil bezprostředně po obdržení žaloby procesní úkony ve věci,
zaslal účastníkům informace o řízení, vyžádal předložení plné moci, správní spis včetně vyjádření
žalovaného a dne 30. 11. 2017 zaslal žalobci formulář k prokázání majetkových poměrů, neboť
součástí žaloby byl návrh na osvobození od soudních poplatků. Vyplněný formulář žalobce zaslal
soudu dne 14. 12. 2017. Ze spisu městského soudu nevyplývá, že by o této žádosti bylo dosud
rozhodnuto. Dne 4. 9. 2018 městský soud vydal usnesení, kterým s odkazem na §7 odst. 5 s. ř. s.
postoupil věc k vyřízení Krajskému soudu v Ostravě.
[3] Krajský soud v Ostravě s postoupením nesouhlasil a věc dne 14. 11. 2018 předložil dle §7
odst. 6 s. ř. s. k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Uvedl, že povinným
subjektem v souladu s judikaturou je Vězeňská služba ČR, nikoli jednotlivé věznice, jakožto
její organizační složky.
[4] Podle §7 odst. 2 s. ř. s. platí, že nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení
místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí
v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento
správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti.
[5] Podle §7 odst. 5 s. ř. s. platí, že není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení
místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li tento soud
s postoupením věci, předloží spisy k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu.
Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány.
[6] V předložené věci se Nejvyšší správní soud musel zabývat tím, kde je sídlo správního
orgánu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni.
[7] Nejvyšší správní soud konstatuje, že otázkou místní příslušnosti v případě poskytování
informací ve vztahu k Vězeňské službě se zabýval např. ve věci sp. zn. 6 As 162/2016,
sp. zn. 4 As 269/2018 či sp. zn. 5 As 284/2018. Z uvedené judikatury přitom vyplývá, že podle
§2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, jsou povinnými
subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich
působnosti, státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce. Podle §1
zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, je Vězeňská služba
správním úřadem a účetní jednotkou (odst. 3). Organizačními jednotkami Vězeňské služby
jsou generální ředitelství, vazební věznice, věznice, ústavy pro výkon zabezpečovací detence,
Střední odborné učiliště a Akademie Vězeňské služby. Generální ředitelství zabezpečuje plnění
společných úkolů ostatních organizačních jednotek, které metodicky řídí a kontroluje. V čele
vazebních věznic, věznic, ústavů pro výkon zabezpečovací detence, Středního odborného učiliště
a Akademie Vězeňské služby jsou ředitelé, které jmenuje a odvolává generální ředitel (odst. 4).
Podle §4 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, právní
úkony jménem státu činí za Vězeňskou službu generální ředitel. Ředitelé vazebních věznic, věznic
a dalších organizačních jednotek Vězeňské služby jsou oprávněni jednat a činit právní úkony
za Vězeňskou službu ve všech věcech, kromě těch, které podle tohoto zákona nebo rozhodnutí
ministra nebo generálního ředitele patří do jejich pravomoci.
[8] Žalobcem napadené rozhodnutí, vydané v prvním stupni ředitelem věznice Karviná, bylo
ve smyslu výše uvedeného vydáno Vězeňskou službou České republiky, která je správním
orgánem (úřadem) a povinným subjektem ve smyslu §2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. Správní
orgán, který v daném případě rozhodoval v prvním stupni, je tedy Vězeňská služba České
republiky. Vězeňská služba České republiky sídlí v Praze. Místně příslušným krajským soudem
k projednání žaloby je tedy Městský soud v Praze (ke shodnému závěru ve věci obdobné ostatně
dospěl i Městský soud v Praze např. v usnesení ze dne 13. 6. 2016, č. j. 8 A 93/2015 – 36).
[9] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené shledal postup městského soudu
rozporný se zákonem. Ve smyslu §7 odst. 2 s. ř. s. je místně příslušný k projednání žaloby
Městský soud v Praze.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2018
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu