ECLI:CZ:NSS:2018:NAD.53.2018:20
sp. zn. Nad 53/2018 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Mrákoty a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakub Camrdy v právní věci žalobce: M. Š., proti žalovanému:
Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 23. 11. 2017, č. j. MSP – 496/2017 – OSV – OSV/5, o návrhu Městského soudu v Praze
na přikázání věci jinému soudu,
takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 A 207/2017 se p ř i k a z u j e
Krajskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podal dne 28. 12. 2017 u věcně a místně příslušného Městského soudu v Praze
žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2017, č. j. MSP – 496/2017 – OSV – OSV/5,
kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí Městského soudu v Praze
ze dne 27. 6. 2017, Si 693/2017, kterým byla podle §2 odst. 4 a §15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta žádost
žalobce (žadatele) o průkaz (úřední záznam) vyvěšení i svěšení usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 20. 10. 1998, ved. pod sp. zn. 52 K 92/97 - 83.
[2] Městský soud v Praze předložil Nejvyššímu správnímu soudu návrh na přikázání věci
jinému krajskému soudu (§9 odst. 1 s. ř. s.). Svůj návrh odůvodnil tím, že v řízení rozhodoval
jako správní orgán I. stupně a o žalobě mají rozhodovat soudci, kteří u tohoto soudu sami
působí.
[3] Žalobce přikázání věci jinému krajskému soudu navrhl již v žalobě a k záměru Městského
soudu v Praze na předložení věci Nejvyššímu správnímu soudu s uvedeným návrhem se dále
nevyjádřil.
[4] Žalovaný se s návrhem městského soudu ztotožnil a navrhl, aby věc byla přikázána
Krajskému soudu v Praze.
[5] Nejvyšší správní soud shledal návrh Městského soudu v Praze na přikázání věci jinému
než místně příslušnému soudu důvodným.
[6] Podle §9 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně příslušnému
krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu
nelze sestavit senát. Toto ustanovení upravuje případ tzv. delegace nutné, která je podmíněna
vyloučením všech soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu, který má věc
jako soud věcně a místně příslušný projednat a rozhodnout.
[7] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[8] Osmý senát Městského soudu v Praze, kterému podle rozvrhu práce přísluší věc
projednat, poukázal na důvody pro vyloučení všech soudců, kteří vyřizují agendu správního
soudnictví, neboť v projednávané věci žalobce brojí proti rozhodnutí žalovaného ve věci,
v níž v prvním stupni rozhodoval Městský soud v Praze.
[9] Nejvyšší správní soud se s tímto názorem ztotožňuje. K objektivní pochybnosti
o nepodjatosti soudců v situaci, kdy by měli rozhodovat o žalobě proti rozhodnutí soudu,
u něhož sami působí, Nejvyšší správní soud odkazuje na své rozhodnutí ze dne 30. 9. 2005,
č. j. 4 As 14/2004 – 70. Na zaujatém právním názoru uvedeném v tomto rozhodnutí
Nejvyšší správní soud setrvává. Tento názor plyne z obecné právní zásady „nemo iudex in causa
sua“, podle které nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci, a ve sporu mezi dvěma subjekty musí
vždy rozhodovat nezávislý třetí subjekt. Tato obecná pravidla jsou obecně uznávána jako zásady
spravedlnosti, a to i tehdy, jestliže nejsou normativně vyjádřena v pozitivním právu (srov. Knapp,
V. Teorie práva, C. H. Beck, Praha 1995, str. 83).
[10] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že návrh Městského
soudu v Praze na přikázání věci jinému než místně příslušnému krajskému soudu podle
§9 odst. 1 s. ř. s. je důvodný, a proto přikazuje věc k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu
v Praze, který je soudem nejbližším sídlu (bydlišti) účastníků řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. února 2018
Mgr. Ondřej Mrákota
předseda senátu