ECLI:CZ:NSS:2018:NAD.88.2018:13
sp. zn. Nad 88/2018 - 13
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase
a soudců JUDr. Pavla Molka a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: J. B.,
proti žalovanému: Krajský soud v Brně, se sídlem Rooseveltova 16, Brno, o návrhu na přikázání
věci jinému než místně příslušnému soudu,
takto:
Návrh Krajského soudu v Brně na přikázání věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn.
30 Af 25/2018 jinému než místně příslušnému krajskému soudu se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Brně usneseními ze dne 8. 12. 2014, 11. 3. 2015 a 14. 9. 2015, vydanými
pod sp. zn. 10 T 3/2014, uložil žalobci povinnost zaplatit částku 13 000 Kč, 26 595,36 Kč
a 10 000 Kč, a to za účelem náhrady nákladů trestního řízení, odměny a náhrady hotových výdajů
obhájkyně a bezvýsledného dovolání. Dne 12. 4. 2016 vydal Krajský soud v Brně exekuční příkaz,
sp. zn. EP 31/2016, na srážku z pracovní odměny žalobce k uspokojení zmíněných pohledávek.
V podání ze dne 11. 1. 2018 žalobce navrhl zastavení daňové exekuce; tomuto návrhu Krajský
soud v Brně nevyhověl rozhodnutím ze dne 22. 2. 2018, č. j. 5600026514, 5600020715,
5500003015/Vavř.EP.
[2] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce ke Krajskému soudu v Brně dne 8. 3. 2018
žalobu, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 30 Af 25/2018. Krajský soud v Brně dne
3. 4. 2018 předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o přikázání věci jinému soudu
podle §9 s. ř. s. Předseda senátu Krajského soudu v Brně, který měl uvedenou věc podle rozvrhu
práce rozhodovat, návrh odůvodnil tím, že žaloba směřuje proti Krajskému soudu v Brně
a tato skutečnost zavdává objektivní pochybnosti o nepodjatosti všech soudců specializovaných
senátů správního úseku Krajského soudu v Brně. Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud
podle §9 odst. 1 s. ř. s. přikázal věc jinému soudu.
[3] Žalobce ani žalovaný se k návrhu na přikázání věci nevyjádřili.
[4] V projednávané věci se jedná o situaci, kdy krajský soud navrhuje přikázání věci jinému
krajskému soudu z důvodu, že by měl rozhodovat o věci, v níž mu byla trestním řádem svěřena
úloha správce daně za účelem vymožení pohledávky státu spočívající v náhradě nákladů trestního
řízení.
[5] Nejvyšší správní soud se identickou situací již zabýval. V nedávném usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 2. 8. 2017, č. j. Nad 250/2017 - 16, k tomu uvedl, že „návrh na tzv. delegaci
nutnou podle §9 odst. 1 s. ř. s. (…) byl ze strany krajského soudu podán předčasně (…). V projednávaném
případě nebyla Nejvyššímu správnímu soudu před podáním návrhu na přikázání věc předložena k rozhodnutí
o námitce podjatosti soudců, včetně např. jejich vyjádření. Jak přitom vyplývá z výše uvedeného (jedná se
o závěry vyplývající z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2006, č. j. Nad 35/2006
- 12, ze dne 30. 9. 2005, č. j. 4 As 14/2004 - 70, a ze dne 30. 11. 2009, č. j. Nad 23/2009 - 32,
pozn. soudu), jejich vyloučení není v dané věci s ohledem na okolnosti případu jednoznačně předurčeno, neboť
žalobce ve své žalobě z dubna 2017 brojí proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, které tento orgán
veřejné moci vydal v pozici správce daně při rozhodování o návrhu na zastavení exekuce, přičemž toto rozhodnutí
nebylo vydáno funkcionářem tohoto soudu, vůči němuž by soudci správního úseku byli podřízeni ve smyslu zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů,
ve znění pozdějších předpisů. Nelze tedy dovodit, že by soudci správního úseku krajského soudu byli
z projednávání věci automaticky vyloučeni pro systémovou podjatost a že je proto nutné věc automaticky delegovat
jinému správnímu soudu bez případného konkrétního rozhodnutí o vyloučení všech soudců tohoto soudu – srov.
opačnou situaci popsanou v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 2. 2017, č. j. Nad 54/2017 - 19.
Za situace, která nastala v projednávané věci, tedy že nelze bez dalšího říct, že všichni soudci krajského soudu jsou
podjatí a že nelze sestavit senát, není návrh na delegaci nutnou podle ustanovení §9 odst. 1 s. ř. s. důvodný.“
[6] Optikou výše citovaného usnesení, které zcela dopadá i na nyní projednávanou věc,
nebylo možno návrhu na přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu vyhovět. Návrh
na tzv. delegaci nutnou podle §9 odst. 1 s. ř. s. byl ze strany krajského soudu podán předčasně.
Nejvyšší správní soud proto návrh na přikázání věci zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2018
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu