ECLI:CZ:NSS:2018:NAD.95.2018:24
sp. zn. Nad 95/2018 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce
Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci navrhovatele: P. U., proti odpůrci:
předseda Městského soudu v Praze, se sídlem Spálená 6/2, Praha 2, v řízení o návrhu na
zrušení opatření obecné povahy „Opatření č. 3/2011 předsedy Městského soudu v Praze
k zajištění bezpečnosti soudců a zaměstnanců Městského soudu v Praze“, o návrhu Městského
soudu v Praze na přikázání věci jinému soudu,
takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 51/2018 se p ř i k a z u j e
Krajskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
[1] Navrhovatel se podáním ze dne 19. 3. 2018 domáhá zrušení Opatření č. 3/2011 předsedy
Městského soudu v Praze k zajištění bezpečnosti soudců a zaměstnanců Městského soudu
v Praze ze dne 19. 11. 2011. Tímto opatřením předseda soudu stanovil, že při vstupu do objektů
Městského soudu v Praze jsou advokáti, soudní exekutoři a notáři povinni podrobit se kontrole
průchodem detekčním rámem a kontrole zavazadel rentgenem. Navrhovatel upozorňuje
na skutečnost, že opatření nebylo nikdy formálně publikováno, ani neformálně zveřejněno.
V této souvislosti namítá, že text opatření se dostal do jeho dispozice až dne 6. 11. 2017.
Navrhovatel namítá nedůvodnost tohoto opatření a poukazuje na nerovnost, neboť povinné
kontroly se nevztahují na soudce a jiné zaměstnance soudu, a dokonce ani na státní zástupce.
Opatření považuje za nepřiměřené a poukazuje na narušení vzájemné důvěry a další
psychologické a sociologické důsledky, které s sebou toto opatření přináší.
[2] Navrhovatel podal dne 19. 3. 2018 návrh na zrušení shora uvedeného opatření
k Městskému soudu v Praze; Městský soud v Praze je místně příslušný k projednání návrhu
v souladu s §7 odst. 2 s. ř. s.
[3] Přípisem ze dne 21. 3. 2018 informoval předseda senátu Městského soudu v Praze,
jemuž byla věc v souladu s rozvrhem práce přidělena, účastníky řízení o tom, že jsou dány
důvody pro přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu. Předseda senátu poskytl
stranám lhůtu k vyjádření a současně je informoval, že uplynutím této lhůty předloží věc
k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu.
[4] Navrhovatel k této výzvě uvedl, že neshledává důvody pro přikázání věci jinému soudu.
Soudci podle něj nemají natolik silný vztah k předsedovi soudu (který se navíc v mezidobí
změnil), aby mohli být podjatí. Stejně tak podle něj není možné dovozovat jejich vztah k věci.
Navrhovatel upozorňuje na skutečnost, že městský soud podjatost ani nepředpokládá, neboť svůj
návrh na delegaci opírá o §9 odst. 2 s. ř. s., který je delegací vhodnou a tzv. jiný důležitý důvod
spatřuje v osobě odpůrce, který je předsedou Městského soudu v Praze. Připouští, že tento důvod
může typově zakládat podjatost; ta však podle něj není v této věci dána, a tudíž ji nelze
podřazovat pod neurčitý pojem jiného důležitého zájmu ve smyslu §9 odst. 2 s. ř. s. Navrhovatel
upozorňuje, že přikázání věci je zásahem do práva na zákonného soudce a důvody k takovému
postupu musí být obzvlášť silné. Podle navrhovatele tímto důvodem není pouhá institucionální
vazba. Závěrem uvádí, že pokud Nejvyšší správní soud shledá důvody postoupení věci jinému
soudu, pak navrhuje, aby byl tímto soudem Krajský soud v Praze.
[5] Odpůrce se ve stanovené lhůtě nevyjádřil.
[6] Návrh na delegaci byl Nejvyššímu správnímu soudu doručen dne 10. 4. 2018. Městský
soud v Praze žádá o přidělení věci jinému soudu z důvodu vhodnosti ve smyslu §9 odst. 2 s. ř. s.
Jiný důležitý důvod spatřuje v tom, že odpůrce je předsedou Městského soudu v Praze,
který disponuje vůči soudcům tohoto soudu personální pravomocí, a proto zde může být dán
důvod k pochybnostem o případné podjatosti. Napadené opatření obecné povahy se podle něj
týká soudu, který je jím vázán a podle něj postupuje.
[7] Nejvyšší správní soud shledal návrh Městského soudu v Praze na přikázání věci jinému
než místně příslušnému soudu důvodným.
[8] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že skutečnost, že odpůrcem je předseda Městského
soudu v Praze nepovažuje za tzv. „jiný důležitý důvod“ ve smyslu §9 odst. 2 s. ř. s., ale za důvod
ve smyslu §9 odst. 1 s. ř. s.
[9] NSS v souladu s §9 odst. 1 s. ř. s. přikáže věc jinému než místně příslušnému krajskému
soudu, jestliže pro vyloučení soudců místně příslušného soudu nelze sestavit senát.
Toto ustanovení upravuje případ tzv. delegace nutné, která je podmíněna vyloučením všech
soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu, který má věc jako soud věcně a místně
příslušný projednat a rozhodnout. Přestože věc byla NSS předložena k rozhodnutí o delegaci
dle §9 odst. 2 s. ř. s., zákon nestanoví překážku, která by znemožňovala i v takovém případě
rozhodnout o tzv. delegaci "nutné" dle §9 odst. 1 s. ř. s., pokud z obsahu věci je zřejmé,
že jsou pro ni splněny zákonné podmínky.
[10] Podle ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí
věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům,
je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
[11] V projednávané věci měli soudci Městského soudu v Praze přezkoumat zákonnost
opatření předsedy tohoto soudu, kterým byly stanoveny podmínky vstupu osob jiných právních
profesí (advokátů, notářů a soudních exekutorů) do budov městského soudu. Pro posouzení této
věci je zásadní, že se jedná o přezkum zákonnosti postupu předsedy městského soudu.
Přestože soudci nejsou vůči předsedovi soudu v klasickém pracovněprávním vztahu a není
možné je považovat za jeho „podřízené“, nelze pominout, že předseda soudu jakožto vrcholný
funkcionář působí na soudce přidělené k výkonu funkce k tomuto soudu dle zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů
(zákon o soudech a soudcích), prostřednictvím různých personálních nástrojů a oprávnění,
ať již přímých (např. právo podat na soudce kárnou žalobu) či nepřímých (tvorba rozvrhu práce,
kterým je určována náplň práce soudce, rozhodování o přidělení odborných spolupracovníků).
U soudců přidělených k tomuto soudu tak nelze vyloučit určitou míru pocitu sounáležitosti
vyplývající z této ne zcela obvyklé situace. Nutno také podotknout, že napadené opatření
předsedy soudu směřuje k ochraně bezpečnosti soudců a jiných zaměstnanců soudu.
Přezkoumávaný akt se tedy dotýká přímo ochrany bezpečnosti soudců, kteří o něm mají
rozhodovat.
[12] Nejvyšší správní soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že mohou být dány
pochybnosti o nepodjatosti soudců v situaci, kdy by měli rozhodovat o návrhu na zrušení
opatření předsedy soudu, který vůči nim disponuje personálními nástroji, a které se dotýká jich
samých, konkrétně jejich bezpečnosti (k tomu srov. obdobně usnesení NSS ze dne 30. 9. 2005,
čj. 4 As 14/2004-70). Tento názor plyne z obecné právní zásady „nemo iudex in causa sua“,
podle které nikdo nesmí být soudcem ve vlastní věci, a ve sporu mezi dvěma subjekty musí
vždy rozhodovat nezávislý třetí subjekt. Dle konstantní judikatury Ústavního soudu i NSS musí
být přitom zachována nejen faktická nezávislost, ale i též tzv. zdání nezávislosti a nestrannosti
(viz např. nález Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. I. ÚS 722/05; či usnesení NSS ze dne
29. 2. 2008, čj. Nad 4/2008-47). Tato obecná pravidla jsou obecně uznávána jako zásady
spravedlnosti, a to i tehdy, jestliže nejsou normativně vyjádřena v pozitivním právu (srov. Knapp,
V. Teorie práva, C. H. Beck, Praha 1995, str. 83).
[13] Obava z případné podjatosti byla navíc vyjádřena i Městským soudem v Praze.
Navrhovatel se k případné podjatosti soudců rovněž vyjádřil, a to jak v návrhu, tak i k následné
výzvě soudu. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že jsou splněny zákonem stanovené
podmínky §9 odst. 1 s. ř. s. pro přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu.
Určení konkrétního soudu ponechal předkládající soud na uvážení Nejvyššího správního soudu;
navrhovatel pro případ delegace navrhl Krajský soud v Praze. NSS proto přikazuje věc
k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze, který je soudem nejbližším Městskému
soudu v Praze a zároveň i sídlu (bydlišti) účastníků řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. dubna 2018
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu