ECLI:CZ:NSS:2019:1.AZS.248.2019:26
sp. zn. 1 Azs 248/2019 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: I. M., zastoupen JUDr.
Petrem Novotným, advokátem se sídlem Archangelská 1, Praha 10, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 28. 7. 2017 č. j. OAM-183/ZA-ZA11-VL13-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 6. 2019, č. j. 32 Az 62/2017 – 31,
takto:
I. Kasační stížnost se odm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a obsah kasační stížnosti
[1] Žalovaný dne 28. 7. 2017 rozhodnutím č. j. OAM-183/ZA-ZA11-VL13-2017, neudělil
žalobci mezinárodní ochranu podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
(dále jen „zákon o azylu“).
[2] Žalobce napadl uvedené rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové, který
ji zamítl. Konstatoval, že důvody pro udělení mezinárodní ochrany dle §12 a §13 zákona o azylu
nebyly v případě žalobce naplněny. Špatná bezpečnostní situace a špatné podmínky k životu samy
o sobě nepředstavují důvod pro udělení mezinárodní ochrany. Stejně tak obava z odvodu
nezakládá odůvodněnou obavu z pronásledování. Krajský soud také přisvědčil závěrům
žalovaného, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla účelová, neboť jejím cílem byla
legalizace pobytu na území České republiky. Krajský soud se dále vyjádřil k neudělení doplňkové
ochrany dle §14a zákona o azylu. Uvedl, že na části ukrajinského území probíhá ozbrojený
konflikt, nejde však o konflikt „totální“. Žalobce sice pochází z Luhanské oblasti, která je boji
zasažena. Tuto skutečnost žalovaný zohlednil, podrobně se jí zabýval a dospěl k závěru,
že žalobce může nalézt účinnou ochranu v jiné části země. Krajský soud se ztotožnil
s posouzením možnosti vnitřního přesídlení. Podle krajského soudu žalovaný shromáždil
dostatečné podklady pro své závěry ohledně nenaplnění podmínek pro udělení mezinárodní
ochrany. Žalovaný se dostatečně zabýval bezpečnostní situací na Ukrajině a zjistil stav věci
v rozsahu nezbytném pro posouzení případu.
[3] Žalobce (stěžovatel) brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, z důvodů,
které podřazuje pod §103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(s. ř. s.). Stěžovatel se domáhá zrušení rozsudku a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení.
[4] Stěžovatel ve své kasační stížnosti namítá, že se krajský soud nedostatečně vypořádal
se všemi tvrzenými skutečnostmi. Zejména krajskému soudu vytýká, že se nezabýval
bezpečnostní situací na Ukrajině. Přestože boje probíhají převážně ve východní části země, nelze
zlehčovat ani situaci v západní části. V uplynulých dvou letech došlo k opakovaným násilnostem,
jejichž oběťmi se na západě Ukrajiny stali nevinní civilisté. Tato fakta nevzal soud vůbec v potaz.
Stěžovatel je přesvědčen, že jsou v jeho případě naplněny přinejmenším důvody pro poskytnutí
doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu. Stěžovatel také považuje rozsudek krajského
soudu za nepřezkoumatelný, a to z důvodu absence důvodů rozhodnutí.
[5] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že se plně ztotožňuje s rozsudkem soudu
a odkázal na obsah správního spisu. Dále navrhl, aby soud kasační zamítl pro nedůvodnost,
či odmítl pro nepřijatelnost.
II. Posouzení věci
[6] Kasační stížnost je přípustná. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti
ve věcech mezinárodní ochrany je také její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s §104a
s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem
institutu přijatelnosti a výčtem jejích typických kritérií se Nejvyšší správní soud
zabýval např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
na jehož odůvodnění pro stručnost odkazuje.
[7] S ohledem na obsah spisu a z něj vyplývající skutková zjištění Nejvyšší správní soud
konstatuje, že kasační stížnost nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Soud neshledal tvrzenou
nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu pro nedostatek důvodů. Rozhodnutí žalovaného
i rozsudek krajského soudu vychází z dostatečně zjištěného skutkového stavu. K podmínkám,
které je třeba kumulativně splnit pro udělení mezinárodní ochrany, se soud již podrobně vyjádřil
např. v rozsudcích ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008 - 71, či ze dne 31. 10. 2008,
č. j. 5 Azs 50/2008 - 62. Z tvrzení stěžovatele a obsahu spisu soud považuje za nepochybné,
že stěžovatel tyto podmínky nesplňuje.
[8] Co se týče stěžovatelovy námitky směřující vůči neposkytnutí doplňkové ochrany
ve smyslu §14a zákona o azylu, odkazuje soud na rozsudek ze dne 13. 3. 2009, č. j.
5 Azs 28/2008 - 68, ve kterém vymezil podmínky udělení doplňkové ochrany. V této souvislosti
je třeba poukázat na rozsudek ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008 - 68, kde byl vysloven závěr,
že „v případě konfliktu nemajícího charakter totálního konfliktu musí žadatel prokázat dostatečnou míru
individualizace, a to např. tím, že prokáže, (1) že již utrpěl vážnou újmu nebo byl vystaven přímým hrozbám
způsobení vážné újmy; (2) že ozbrojený konflikt probíhá právě v tom regionu jeho země původu, ve kterém
skutečně pobýval, a že nemůže nalézt účinnou ochranu v jiné části země; či (3) že jsou u něj dány jiné faktory
(ať už osobní, rodinné či jiné), které zvyšují riziko, že terčem svévolného (nerozlišujícího) násilí bude
právě on.“ Žalovaný ani krajský soud neopomenuli skutečnost, že Luhanská oblast, z níž stěžovatel
pochází, je těmito boji zasažena. Naopak, pokud by žalovaný a soud dospěli k závěru, že je tato
oblast pro stěžovatele bezpečná, posouzení otázky vnitřního přesídlení by bylo nadbytečné.
Krajský soud, stejně jako žalovaný, se však touto otázkou velmi podrobně zabývali. Jejich závěry
proto nelze považovat za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. K aktuální situaci na území
Ukrajiny se Nejvyšší správní soud vyjádřil v usnesení ze dne 8. 8. 2018, č. j. 10 Azs 80/2018 - 40,
ve kterém konstatoval, že na území Ukrajiny je možné využít institutu vnitřní ochrany. S ohledem
na výše uvedené a na obsah spisu tak lze konstatovat, že stěžovatel podmínky pro poskytnutí
doplňkové ochrany nesplňuje.
[9] Ze shora popsaného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje na námitky stěžovatele dostatečnou odpověď.
III. Závěr a náklady řízení
[10] Nejvyšší správní soud neshledal důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému
projednání, proto ji odmítl pro nepřijatelnost podle §104a s. ř. s.
[11] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle §60 odst. 3 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2019
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu