ECLI:CZ:NSS:2019:1.AZS.479.2018:17
sp. zn. 1 Azs 479/2018 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: P. T. T., zastoupené
Mgr. Vratislavem Polkou, advokátem se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 8. 1. 2018, č. j. OAM-874/ZA-ZA11-HA10-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 2018, č. j. 42 Az 2/2018 – 24,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zastavil, pro nepřípustnost, řízení o udělení
mezinárodní ochrany dle §25 písm. i) ve spojení s 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, ve znění pozdějších předpisů, neboť žádost o udělení mezinárodní ochrany stěžovatelka
podala opakovaně.
[2] Stěžovatelka rozhodnutí žalovaného napadla žalobou u Krajského soudu v Ústí
nad Labem. V žalobě požádala o přiznání odkladného účinku. Uvedla, že řízení o žádosti
o mezinárodní ochranu by se při neudělení odkladného účinku žalobě stalo prakticky
bezvýznamným, neboť by žalobkyně musela na rozhodnutí soudu čekat mimo území
ČR bez možnosti legálně se vrátit. V této souvislosti poukázala na usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100, ze dne 6. 12. 2005, č. j. 2 Afs 77/2005 - 96,
a usnesení Městského soudu ze dne 19. 12. 2011, č. j. 3 A 203/2011 - 40. Nepřiznáním
odkladného účinku žalobkyně ztratí v řízení značnou část svých procesních práv. Státu udělením
odkladného účinku žalobě nevznikne žádná újma. Závěrem uvádí, že v České republice žijí její
3 zletilé děti, vnoučata a sourozenci; v domovském státě nemá žádné zázemí.
[3] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě vyjádřil. Nepřiznání
odkladného účinku žalobě nepovede k vyhoštění do země původu, a to ani nepřímo. Stěžovatelce
nic nebrání, aby svou pobytovou situaci řešila v režimu zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky a o změně některých zákonů. Účelem řízení o udělení mezinárodní
ochrany nemůže být řešení pobytového statusu cizince, k čemuž uvádí rozsudek Krajského soudu
v Praze ze dne 18. 3. 2014, č. j. 45 Az 10/2014 - 38, a rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 22. 1. 2014, č. j. 5 Azs 37/2003 - 46. Judikatura citovaná stěžovatelkou na nyní
projednávanou věc skutkově ani právně nedopadá.
[4] Krajský soud návrh na přiznání odkladného účinku žalobě zamítl. V odůvodnění
zdůraznil, že řízení o žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany nemůže automaticky
způsobit tvrzenou újmu, neboť se nejedná o řízení, kterým by, byť v navazující části, byla
žalobkyně nucena opustit území České republiky. Pokud by i přesto na svých tvrzeních trvala,
bylo její povinností je i prokázat. K návrhu (resp. žalobě) však nedoložila žádné relevantní
důkazní prostředky, kterými by se dala její tvrzení hodnověrně ověřit. Žalobkyně neunesla
své důkazní břemeno.
[5] Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti byl součástí neúplné kasační
stížnosti. Soud stěžovatelku proto vyzval, aby kasační stížnost doplnila a upozornil
ji na skutečnost, že podaný návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti postrádá
důvody, pro něž se žádá. K jejich doplnění stanovil lhůtu sedmi dnů, která uplynula v pondělí
4. 2. 2019. Stěžovatelka v této lhůtě návrh nedoplnila.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku a po zvážení
argumentů stěžovatelky dospěl k závěru, že podmínky pro vyhovění tomuto návrhu podle §73
odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s. nejsou splněny.
[7] Podle §107 s. ř. s. „kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.“
[8] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. „soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.“
[9] Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních
podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem. Odkladný účinek má charakter institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé
případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana stěžovatele jako účastníka řízení před okamžitým
výkonem pro něj nepříznivého soudního, resp. správního rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 27. 8. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015 - 38).
[10] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou
vždy individuální, závislé pouze na konkrétní situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat
vznik újmy má proto stěžovatel, který musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí, její intenzitu a z jakých konkrétních okolností vznik
této újmy vyvozuje. Stěžovatelem uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek,
jehož se v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu (resp. s napadeným správním
rozhodnutím) obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma přitom musí být závažná
a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní. Na podporu svých tvrzení proto musí stěžovatel
navrhnout dostatečně přesvědčivé důkazy.
[11] V nyní projednávaném případě stěžovatelka návrh na přiznání odkladného účinku nijak
neodůvodnila, a to ani na po upozornění ze strany soudu. Neunesla tedy nejen břemeno důkazní,
ale ani prvotní břemeno tvrzení. Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že stěžovatelka netvrdila,
a tím méně prokázala, že by byla naplněna základní podmínka pro přiznání odkladného účinku
podané kasační stížnosti (vznik nepoměrně větší újmy na straně stěžovatelky, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám).
[12] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal. Pro úplnost
soud podotýká, že rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku žádným způsobem
nepředjímá budoucí rozhodnutí o věci samé.
[13] Soud nadto podotýká, že řízení o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
není pokračování řízení o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě. Krajský soud
rozhodnutím o návrhu toto řízení končí a není proti němu přípustná kasační stížnost
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2004, č. j. 5 As 52/2004 - 172,
č. 507/2005 Sb. NSS). Návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tak začíná nové
řízení. Samotný návrh musí obsahovat důvody, pro něž se žádá. Není úkolem ani oprávněním
soudu za účastníka dohledávat či domýšlet tyto důvody či konkrétní okolnosti, které by měly
svědčit jeho požadavku vznesenému v návrhu na přiznání odkladného účinku, ať už ze správního
spisu či spisu soudního. Naopak, takový postup je soudu zapovězen (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 7. 6. 2018, č. j. 1 As 170/2018 - 46).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. února 2019
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu