ECLI:CZ:NSS:2019:12.KSZ.6.2019:110
sp. zn. 12 Ksz 6/2019 - 110
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra
Mikeše, Ph.D., zástupce předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a přísedících
JUDr. Marka Bodláka, JUDr. Mileny Čečotkové, JUDr. Jiřího Machourka a prof. JUDr. PhDr.
Miloše Večeři, CSc. v neveřejném zasedání dne 18. 12. 2019 ve věci návrhů státního zástupce
pověřeného výkonem funkce okresního státního zástupce Okresního státního
zastupitelství v Ostravě ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. SPR 446/2019, a ze dne 18. 10. 2019,
č. j. SPR 446/2019 - 23, na zahájení řízení o kárné odpovědnosti, Mgr. Martina Pavelky,
státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě,
takto:
Podle §14 ve spojení s §8 odst. 5 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních
zástupců a soudních exekutorů,
s e zas t av u j e
řízení o kárné odpovědnosti kárně obviněného
Mgr. Martina Pavelky, nar. X,
státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě,
pro skutky spočívající v tom, že
A) v období od 24. 1. 2017 do podání kárného návrhu dne 24. 7. 2019 jako dozorující státní
zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě postupoval v rozporu s §24 odst. 1 zákona
o státním zastupitelství, podle kterého je státní zástupce při výkonu své funkce povinen
odpovědně plnit své úkoly a respektovat přitom zásady, které zákon pro činnost státního
zastupitelství stanoví a zejména je povinen postupovat odborně, svědomitě, odpovědně a bez
zbytečných průtahů, neboť byl dlouhodobě nečinný při vyřizování věcí, které mu byly přiděleny,
když konkrétně
1) ve věci vedené pod sp. zn. 12 ZN 4989/2015 v období od 10.02.2017 do 20.02.2019, tedy
po dobu více než 2 roky, nerozhodl o stížnosti poškozené společnosti PROMET CZECH s. r. o.
proti usnesení policejního orgánu Policie ČR, Městského ředitelství policie Ostrava, oddělení
hospodářské kriminality, č.j. KRPT-222759-37/TČ-2015-070781-2016 o odložení věci podle
§159a odst. 1 trestního řádu ze dne 06.02.2017, a to ani poté, kdy dne 21.01.2019 mu uložil
náměstek pověřený řízením okresního státního zastupitelství Mgr. Petr Vaněk pokyn, aby stížnost
vyřídil v termínu do 1.2.2019, když o stížnosti rozhodl až usnesením č. j. 12 ZN 4989/2015 dne
20.02.2019 tak, že napadené usnesení policejního orgánu zrušil dle§149 odst. 1 písm. b) tr. řádu
a uložil mu o věci znova jednat a rozhodnout,
2) ve věci vedené pod sp. zn. 6 ZN 5196/2016 v období od 08.02.2017 do 25.02.2019, tedy
po dobu více než 2 roky, nerozhodl o stížnosti poškozené společnosti INTERMOS, spol. s r. o.
proti usnesení policejního orgánu Policie ČR, Městského ředitelství policie Ostrava, Obvodní
oddělení Slezská Ostrava, č.j. KRPT-270395-57/TČ-2016-070781 o odložení věci podle §159a
odst. 5 trestního řádu ze dne 01.02.2017, a to ani poté, kdy mu dne 22.01.2019 uložil náměstek
pověřený řízením okresního státního zastupitelství Mgr. Petr Vaněk pokyn, aby stížnost vyřídil
v termínu do 6.2.2019, když o stížnosti předložené k rozhodnutí dne 08.02.2017 rozhodl
až usnesením č. j. 6 ZN 5196/2016-9 dne 25.02.2019 tak, že ji podle§148 odst. 1 písm. c) tr. řádu
zamítl jako nedůvodnou,
3) ve věci vedené pod sp. zn. 6 ZN 4685/2016 v období od 24.01.2017 do 01.03.2019, tedy
po dobu více než 2 roky a 1 měsíc, nerozhodl o stížnosti poškozeného proti usnesení
policejního orgánu Policie ČR, Městského ředitelství policie Ostrava, 1. oddělení obecné
kriminality Střed, č. j. KRPT-31948-79/TČ-2016-070771-0139 o odložení věci podle§159a
odst. 5 trestního řádu ze dne 03.01.2017, a to ani poté, kdy mu dne 22.01.2019 uložil náměstek
pověřený řízením okresního státního zastupitelství Mgr. Petr Vaněk pokyn, aby stížnost vyřídil
v termínu do 18.2.2019, když o stížnosti předložené k rozhodnutí dne 24.01.2017 rozhodl
až usnesením č.j. 6 ZN 4685/2016-32 dne 01.03.2019 tak, že ji podle §148 odst. 1
písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou,
4) ve věci vedené pod sp. zn. 6 ZN 4602/2016 v období od 02.05.2017 do 08.03.2019,
tedy po dobu více než 1 rok a 10 měsíců, nerozhodl o podání města Kamenický Šenov, komise
pro projednávání přestupků, které bylo předloženo dne 02.05.2017 za účelem posouzení,
zda nejde o podezření z trestného činu, když rozhodl až pokynem policejnímu orgánu datovaným
dne 08.03.2019, předaným k vypravení kanceláři až dne 13.03.2019 tak, že předal věc policejnímu
orgánu s pokynem vést nadále trestní řízení,
5) ve věci vedené pod sp. zn. 6 ZT 41/2018 v období od 17.4.2018 do 08.08.2018, tedy po dobu
3 měsíců a 3 týdnů, nerozhodl o stížnosti obviněné proti usnesení policejního orgánu Policie ČR,
Městského ředitelství policie Ostrava, oddělení hospodářské kriminality,
č. j. KRPT-206676-29/TČ-2017-070781 o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 trestního
řádu ze dne 29.03.2018, když o stížnosti předložené k rozhodnutí dne 17.04.2018 rozhodl
až usnesením č.j. 6 ZT 41/2018-14 datovaným sice dne 30.07.2019, fakticky vydaným
až 08. 08. 2018 tak, že napadené usnesení podle §149 odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušil
a policejnímu orgánu uložil, aby o věci znova jednal a rozhodl,
6) ve věci vedené pod sp. zn. 6 ZT 51/2018 v období od 30.07.2018 do 09.11.2018, tedy po dobu
více než 3 měsíců, nerozhodl o stížnosti obviněného proti usnesení policejního orgánu Policie
ČR, Městského ředitelství policie Ostrava, oddělení hospodářské kriminality,
č. j. KRPT-15359-24/TČ-2018-070781 o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 trestního
řádu ze dne 09.05.2018, když o stížnosti předložené k rozhodnutí dne 30.07.2018 rozhodl
až usnesením č.j. 6 ZT 51/2018-13 ze dne 9.11.2018 tak, že napadené usnesení podle§149
odst. 1 písm. b) tr. řádu zrušil a policejnímu orgánu uložil, aby o věci znova jednal a rozhodl,
7) ve věci vedené pod sp. zn. 6 ZT 102/2018 v období od 18. 10. 2018 do 16. 01. 2019,
tedy po dobu takřka 3 měsíce, nerozhodl o stížnosti obviněného proti usnesení policejního
orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odboru hospodářské
kriminality, č. j. KRPT-65704-108/TČ-2017-070081 o zahájení trestního stíhání podle §160
odst. 1 trestního řádu ze dne 24.09.2018, když o stížnosti předložené k rozhodnutí dne
18. 10. 2018 rozhodl až usnesením č. j. 6 ZT 102/2018 - 35 datovaným sice dne 14. 1. 2019,
avšak fakticky vydaným dne 16. 01. 2019, tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl
jako nedůvodnou,
8) ve věci vedené pod sp. zn. 6 ZT 7/2019 v období od 18.02.2019 do 10.07.2019, tedy po dobu
4 měsíce a 3 týdny, nerozhodl o stížnosti obviněného proti usnesení policejního orgánu Policie
ČR, Městského ředitelství policie Ostrava, oddělení hospodářské kriminality,
č. j. KRPT-141220-27/TČ-2018-070781 o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 trestního
řádu ze dne 08.02.2019, když o stížnosti předložené k rozhodnutí dne 18.02.2019 rozhodl
až usnesením č.j. 6 ZT 7/2019-11 dne 10.07.2019 tak, žeji podle§148 odst. 1 písm. c) tr. řádu
zamítl jako nedůvodnou,
9) ve věci vedené pod sp. zn. 6 ZT 26/2019 v období od 10.04.2019 do 12.07.2019, tedy po dobu
více než 3 měsíce, nerozhodl o stížnosti obviněné proti 'usneseni policejního orgánu Policie ČR,
Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, odboru hospodářské kriminality,
č. j. KRPT-10013-12/TČ-2019-070081 o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 trestního
řádu ze dne 18.03.2019, když o stížnosti předložené k rozhodnutí dne 10.04.2019 rozhodl
až usnesením č.j. 6 ZT 26/2019-12.07.2019 tak, že napadené usnesení podle §149 odst. 1
písm. b) tr. řádu zrušil a policejnímu orgánu uložil, aby o věci znova jednal a rozhodl,
10) ve věci vedené pod sp. zn. 6 ZN 4874/2017 v období od 06. 09. 2018
do 03. 12. 2018, tedy po dobu takřka 3 měsíce, nerozhodl o návrhu policejního orgánu Policie
ČR, Městského ředitelství policie Ostrava, oddělení hospodářské kriminality,
č. j. KRPT-236318-90/TČ-2017-070781, k vyžádání informací podléhajících bankovnímu
tajemství dle §8 odst. 2 trestního řádu do české spořitelny, a. s. a Fio banky a.s, kdy obě žádosti
do bank učinil až dne 3.12.2018,
11) ve věci vedené pod sp. zn. 6 ZN 4875/2017
a) v období od 13. 11. 2017 do 06.02.2018, tedy po dobu 2 měsíce a 3 týdny, nerozhodl o návrhu
policejního orgánu Policie ČR, Městského ředitelství policie Ostrava, oddělení hospodářské
kriminality, č.j. KRPT-247371-6/TČ-2017-070781, doručeného dne 13.11.2017, k vyžádání
informací podléhajících bankovnímu tajemství dle§8 odst. 2 trestního řádu do Komerční
banky a. s. a MONETA Money Bank, a.s., kdy obě žádosti do bank učinil až dne 06.02.2018,
b) v období od 14.09.2018 do 04.03.2019, tedy po dobu 5 měsíců a 3 týdny, nerozhodl o stížnosti
poškozené proti usnesení policejního orgánu Policie ČR, Městského ředitelství policie Ostrava,
oddělení hospodářské kriminality, č.j. KRPT-247371-79/TČ-2017-070781 o odložení věci podle
§159a odst. 1 trestního řádu ze dne 06.09.2018, a to ani poté, kdy mu dne 22.01.2019 uložil
náměstek pověřený řízením okresního státního zastupitelství Mgr. Petr Vaněk závazný pokyn,
aby stížnost vyřídil (bez uvedení nového termínu), když o stížnosti předložené k rozhodnutí dne
14.09.2018 rozhodl až usnesením č.j. 6 ZN 4875/2017 - 25 dne 04. 03. 2019 tak, že ji podle§148
odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou,
12) ve věci vedené pod sp. zn. 6 ZN 4980/2017
a) v období od 29. 08. 2018 do 23. 01. 2019, tedy po dobu 4 měsíce a 3 týdny, nerozhodl
o podnětu policejního orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje,
oddělení kybernetické kriminality, č.j. KRPT-269379-59/TČ-2017-070079, doručeného dne
29. 08. 2018, k podání návrhu k prohlídce jiných prostor a pozemků dle§83a odst. 1 trestního
řádu, a takto byl nečinný i přesto, že z návrhů policejního orgánu na prodloužení lhůty dalšího
prověřování ze dne 8. 10. 2018 a 10. 12. 2018 vyplývá, že policejní orgán vyčkává jen na soudní
příkaz, kdy bez toho se prověřování nemůže nikam posunout a rovněž policejní orgán
upozorňuje v obou návrzích, že podnět byl doručen na státní zastupitelství dne 29. 08. 2018,
avšak ani to nepodnítilo státního zástupce k aktivitě, pouze prodloužil lhůtu k dalšímu
prověřování dne 23.1.2019 a na návrh ze dne 8.10.2018 na prodloužení lhůty nereagoval vůbec,
přičemž dne 11. 1. 2019 uložila státnímu zástupci náměstkyně okresního státního zástupce
Mgr. Monika Oborilová zpracovat návrh k vydání příkazu do 17.1.2019, ani tento závazný pokyn
však státní zástupce nesplnil a návrh na vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků
zpracoval až 23. 01. 2019,
b) byl nečinný v období od 25. 3. 2019 do 9.7.2019, když poté, co mu po provedeném vnitřním
dohledu vzhledem k dosavadním průtahům a pasivitě při výkonu dozoru vykonávaném
nad trestním řízením zahájeném již dne 11. 12. 2017, když dosud neprovedl ani jednu prověrku
věci, uložil okresní státní zástupce z pověření závazným pokynem dne 25.03.2019 podle §12e
odst. 1 zákona o státním zastupitelství zpracovat nejpozději při dalším prodloužení lhůty
prověřování v termínu nejpozději do 20.5.2019 prověrku věci a záznam o prověrce spisu, tento
závazný pokyn nerespektoval a ignoroval, dne 16. 05. 2019 pouze opět pasivně prodloužil lhůtu
policejnímu orgánu k dalšímu prověřování do 11. 07. 2019 a prověrku věci provedl až ve dnech
9. a 10.7.2019,
13) ve věci vedené pod sp. zn. 10 ZN 4296/2015 v období od 13. 06. 2018 do 01. 03. 2019, tedy
po dobu více než 8 měsíců, nereagoval na dne 13.06.2018 doručený pravomocný odsuzující
rozsudek z Polské republiky v polskými justičními orgány převzaté trestní věci a nezabezpečil
jeho postoupení policejnímu orgánu k vydání konečného rozhodnutí ve věci, a to ani poté,
kdy mu dne 22.01.2019 uložil náměstek pověřený řízením okresního státního zastupitelství
Mgr. Petr Vaněk závazný pokyn, aby ukončil upuštění od úkonů trestního řízení a zaslal polské
rozhodnutí policejnímu orgánu k vydání konečného rozhodnutí v termínu do 15. 2. 2019,
když tento pokyn nesplnil a až dne 1. 3. 2019 vydal usnesení č. j. 10 ZN 4296/2015 - 71
o ukončení dočasného upuštění od některých úkonů trestního řízení a vydal policejnímu orgánu
Městského ředitelství policie Ostrava, 10. oddělení obecné kriminality Mariánské Hory,
č. j. KRPT-77438ffČ-2015-070741-1027 pokyn k vydání rozhodnutí ve věci,
14) ve věci vedené pod sp. zn. 6 ZN 4371/2018 v období od 10.9.2018 do 13. 03. 2019, tedy
po dobu více než 6 měsíců, nerozhodl o stížnosti poškozeného proti usnesení policejního orgánu
Policie ČR, Městského ředitelství policie Ostrava, oddělení hospodářské kriminality,
č. j. KRPT-63781-12ffČ-2018-070781 o odložení věci podle §159a odst. 1 trestního řádu ze dne
24.8.2018, když o stížnosti rozhodl až usnesením č.j. 6 ZN 4371/2018 datovaným dne 7.3.2019,
předaným k vypravení až dne 13.03.2019, a to tak, že napadené usnesení policejního orgánu zrušil
dle §149 odst. 1 písm. b) tr. řádu a uložil mu o věci znova jednat a rozhodnout,
15) ve věci vedené pod sp. zn. 6 ZN 4524/2018 v období od 25.10.2018 do 22.03.2019, tedy po
dobu takřka 5 měsíců, nerozhodl o návrhu policejního orgánu Policie ČR, Městského ředitelství
policie Ostrava, oddělení hospodářské kriminality, č. j. KRPT-63781-20ffČ-2018-070781,
o předání trestní věci do Polské republiky, přestože byl na nečinnost dotazován poškozeným L.
U. dne 26. 2. 2019 a dne 4. 3. 2019, když až dne 22. 03. 2019 vydal usnesení dle §108 odst. 1 zák.
o mezinárodní justiční spolupráci o dočasném upuštění od některých úkonů tr. řízení a zároveň
zpracoval žádost o převzetí věci do Polské republiky,
16) ve věci vedené pod sp. zn. 13 ZN 1588/2017 v období od 20. 10. 2017 do 31. 01. 2019, tedy
po dobu více než 1 rok a 3 měsíce, nijak nevyřídil poznatek státní zástupkyně Okresního státního
zastupitelství ve Frýdku-Místku o podezření ze spáchání trestného činu doručený dne
20. 10. 2017, a to ani poté, kdy mu dne 22. 01. 2019 uložil náměstek pověřený řízením okresního
státního zastupitelství Mgr. Petr Vaněk závazný pokyn, aby poznatek postoupil policejnímu
orgánu v termínu ihned, když tento pokyn nesplnil a poznatek postoupil policejnímu orgánu
až dne 31.01.2019,
17) ve věci vedené pod sp. zn. 6 ZN 4557/2018 v období od 17. 10. 2018 do 30. 04. 2019,
tedy po dobu více než 6 měsíců, nerozhodl o žádosti policejního orgánu o vyžádání právní
pomoci ve Slovenské republice, když o žádosti policejního orgánu Policie ČR, Městského
ředitelství policie Ostrava, oddělení hospodářské kriminality v Ostravě,
č. j. KRPT-170614-11ffČ-2018-070781 doručené dne 17.10.2018, rozhodl až dne 30.04.2019
vydáním evropského vyšetřovacího příkazu,
18) ve věci vedené pod sp. zn. 6 ZN 4678/2018 v období od 22.02.2019 do 21.05.2019, tedy
po dobu takřka 3 měsíců, nerozhodl o žádosti Generálního ředitelství cel, odboru Pátrání
Ostrava, oddělení Odhalování celních podvodů ve Frýdku-Místku
č. j. GŘC-792-74ffČ-2018-835520 o podání návrhu na vydání příkazu o uskutečněném
telekomunikačním provozu podle §88a odst. 1 trestního řádu doručené dne 22.02.2019,
když návrh vypracoval až dne 21.05.2019,
19) ve věci vedené pod sp. zn. 13 ZN 1516/2017 v období od 10.09.2018 do 08.07.2019,
tedy po dobu takřka 10 měsíců, v rozporu s§16a odst. 5 a 6 zákona o státním zastupitelství
v dvouměsíční lhůtě nevyřídil tři podání (trestní oznámení) podatele J. T. doručená dne
10.09.2018 prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě, přestože po provedeném vnitřním
dohledu vzhledem k dosavadním průtahům mu uložil okresní státní zástupce z pověření
závazným pokynem dne 28.03.2019 podle§12e odst. 1 zákona o státním zastupitelství
bezodkladně ve lhůtě co nejkratší, aby se neprohlubovaly další průtahy a tyto byly ukončeny,
vyřídit podání a vyrozumět podatele o přijatých opatřeních, tento závazný pokyn však
nerespektoval a ignoroval a až dne 8.7.2019 podání postoupil k prověření policejnímu orgánu
a podatele o tom vyrozuměl,
20) ve věci vedené pod sp. zn. 13 ZN 1309/2016 v období nejméně od 08.06.2017
do 28.02.2019, tedy po dobu více než 1 rok a 8 měsíců, v rozporu s §16a zákona o státní
zastupitelství v dvouměsíční lhůtě dle §16a odst. 6 zákona o státním zastupitelství nevyřídil
podání R. K., které směřovalo proti postupu policejního orgánu při založení věci, kdy spisový
materiál mu byl dne 8.6.2017 předložen policejním orgánem Policie ČR, Městského ředitelství
policie Ostrava, 5. oddělení obecné kriminality Mariánské Hory, č. j. KRPT-136158/TČ-2016-
070775-0506, a to ani poté, kdy mu dne 22.01.2019 uložil náměstek pověřený řízením okresního
státního zastupitelství Mgr. Petr Vaněk závazný pokyn, aby věc vyřídil v termínu do 01.02.2019,
když tento závazný pokyn nesplnil a věc vyřídil vydáním pokynu policejnímu orgánu k zahájení
úkonů trestního řízení a vyrozuměním podatele až dne 28.02.2019,
21) ve věci vedené pod sp. zn. 13 ZN 1294/2017 v období od 07. 08. 2018 do 31. 01. 2019,
tedy po dobu více než 5 měsíců a 3 týdny, nijak nevyřídil e-mailové podání předložené dne
07. 08. 2018 policejním orgánem Policie ČR, Městského ředitelství policie, oddělení hospodářské
kriminality v Ostravě, č.j. KRPT-150340/TČ-2017-070781, které směřovalo proti postupu
policejního orgánu, a to ani poté, kdy mu dne 22.01.2019 uložil náměstek pověřený řízením
okresního státního zastupitelství Mgr. Petr Vaněk závazný pokyn, aby vyzval podatele
k odstranění vad podání včetně odpovídajícího poučení v termínu do 25.1.2019, když tento
závazný pokyn nesplnil a podatele vyzval k odstranění vad podání až dne 31.01.2019,
22) ve věci vedené pod sp. zn. 6 ZN 4758/2018 v období od 13. 11. 2018 do 05. 06. 2019, tedy
po dobu 6 měsíců a 3 týdny, nerozhodl o žádosti policejního orgánu o vyžádání právní pomoci
v Hongkongu, když o žádosti policejního orgánu Policie ČR, Městského ředitelství policie
Ostrava, oddělení hospodářské kriminality, č.j. KRPT-212522-17/TČ-2018-070781 doručené dne
13.11.2018, rozhodl až dne 5.6.2019 tak, že ji jako nadbytečnou neakceptoval a spis policejnímu
orgánu vrátil,
23) ve věci vedené pod sp. zn. 6 ZN 4028/2019 v období od 20.03.2019 do 01.07.2019, tedy
po dobu více než 3 měsíce, nerozhodl o žádosti policejního orgánu o vyžádání úkonů právní
pomoci ve Slovenské republice, když o žádosti policejního orgánu Policie ČR,
Městského ředitelství policie Ostrava, oddělení hospodářské kriminality,
č. j. KRPT-1719-12/TČ-2019-070781 doručené dne 20.03.2019, rozhodl až dne 01.07.2019 tak,
že ji jako nadbytečnou neakceptoval a spis policejnímu orgánu vrátil,
24) ve věci vedené pod sp. zn. 6 ZN 4355/2018
a) v období od 20.12.2018 do 02.04.2019, tedy po dobu více než 3 měsíce a 2 týdny, nerozhodl
o návrhu policejního orgánu Policie ČR, Městského ředitelství policie Ostrava, oddělení
hospodářské kriminality, č. j. KRPT-65804-55fTČ-2018-070781, doručeného dne 20.12.2018,
k vyžádání údajů z centrální evidence bankovních účtů, a takto byl nečinný i přesto, že z návrhu
policejního orgánu na prodloužení lhůty dalšího prověřování ze dne 05.03.2019 vyplývá,
že policejní orgán na ni vyčkává a že byla i u státního zástupce dne 21.1.2019 telefonicky
urgována, a dále byl takto nečinný i přesto, že po provedeném vnitřním dohledu vzhledem
k dosavadním průtahům mu uložil okresní státní zástupce z pověření závazným pokynem dne
22.03.2019 podle §12e odst. 1 zákona o státním zastupitelství bezodkladně ve lhůtě co nejkratší,
aby se neprohlubovaly další průtahy, vyřídit návrh policejního orgánu, tento závazný pokyn však
nerespektoval a ignoroval a až dne 02.04.2019 vyžádal údaje z centrální evidence účtů,
b) v období od 20.12.2018 do 19.03.2019, tedy po dobu takřka 3 měsíce, nerozhodl o podání
advokáta Mgr. Ing. Pavla Sychry doručeného dne 20.12.2018, které bylo v části žádostí
o přezkoumání postupu policejního orgánu podle §157a odst. 1 tr. řádu stran délky trestního
řízení a v části žádostí o přezkoumání postupu policejního orgánu při odmítnutí nahlédnutí
do spisu podle §65 odst 2 trestního řádu, přestože je· státní zástupce povinen přezkoumat
závažnost důvodů odepření nahlédnutí do spisu podle §65 odst. 2 tr. řádu „urychleně" a žádost
dle 157a odst. 1 trestního řádu musí státní zástupce vyřídit „neprodleně", přičemž pro nečinnost
státního zástupce byl podatel nucen podat dne 27.2.2019 (datováno dne 26.2.2019) na krajské
státní zastupitelství podání, v kterém si stěžuje, že dosud nedostal žádnou odpověď a toto podání
bylo postoupeno k rukám vedoucího státního zástupce Okresního státního zastupitelství
v Ostravě (doručeno dne 5.3.2019) jako stížnost na průtahy státního zástupce dle §16b z.
o státním zastupitelství, když až poté dne 19.3.2019 podání vyřídil,
c) byl nečinný v období nejméně od 22.03.2019 do 11.07.2019, tedy po dobu 3 měsíce a 3 týdny,
neboť poté co z důvodu, že podání Mgr. Ing. Pavla Sychry ze dne 26.2.2019 doručené dne
5.3.2019 bylo kromě stížnosti na průtahy státního zástupce dle §16b zákona o státním
zastupitelství vyhodnoceno v části i jako další žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu
dle §157a odst. 1 tr. řádu, a proto mu byl dne 22.03.2019 okresním stáním zástupcem z pověření
podle §12e odst. 1 zákona o státním zastupitelství uložen závazný pokyn toto podání neprodleně
vyřídit a vyrozumět podatele i stran tohoto podání v souladu s §157a odst. 1 tr. řádu a přestože
je státní zástupce povinen žádost podle 157a odst. 1 tr. řádu vyřídit „neprodleně", tento pokyn
zcela ignoroval, proto mu následně byl okresním státním zástupcem z pověření dne 10.4.2019
opětovně udělen pokyn uvedené splnit ihned, ovšem i tento pokyn ignoroval a žádost
přezkoumal a vyřídil až dne 11.7.2019,
d) byl nečinný v období od 22.03.2019 do 10.07.2019, neboť poté, co mu po provedeném
vnitřním dohledu vzhledem k dosavadním průtahům a pasivitě při výkonu dozoru vykonávaném
nad trestním řízením zahájeném již dne 18.5.2018, protože dosud neprovedl ani jednu prověrku
věci, uložil okresní státní zástupce z pověření závazným pokynem dne 22.03.2019 podle §12e
odst. 1 zákona o státním zastupitelství zpracovat nejpozději do 8.4.2019 prověrku věci a záznam
o prověrce spisu, tento závazný pokyn nerespektoval a ignoroval, proto mu následně byl
okresním státním zástupcem z pověření dne 10.4.2019 opětovně udělen pokyn uvedené splnit
ihned, ovšem i tento pokyn ignoroval a prověrku věci provedl až ve dnech 10. a 11. 7. 2019,
25) ve věci vedené pod sp. zn. 6 ZN 4025/2018
a) v období od 15.10.2018 do 26.03.2019, tedy po dobu více než 5 měsíců, nerozhodl o podnětu
policejního orgánu Policie ČR, Městského ředitelství policie Ostrava, oddělení hospodářské
kriminality, č.j. KRPT-279411-72/TČ-2017-070781, doručeného dne 15.10.2018, k podání
návrhu soudu dle §8 odst. 5 trestního řádu na vyžádání souhlasu soudu k poskytnutí údajů
podléhajícím poštovnímu tajemství, a takto byl nečinný i přesto, že policejní orgán tuto žádost
dne 04.01.2019 písemně urgoval, když návrh zpracoval a až dne 26.03.2019,
b) v období od 04.01.2019 do podání kárného návrhu dne 24.07.2019, tedy po dobu více
než 6 měsíců, nerozhodl o podnětu policejního orgánu Policie ČR, Městského ředitelství policie
Ostrava, oddělení hospodářské kriminality, č.j. KRPT-279411-42/TČ-2017-070781, doručeného
dne 04.01.2019, k vyžádání právní pomoci v Bulharské republice,
26) ve věci vedené pod sp. zn. 6 ZN 4681/2017
a) v období od 09.03.2018 do 08.07.2019, tedy po dobu takřka 1 rok a 4 měsíce, v rozporu s §16a
odst. 5 a 6 zákona o státním zastupitelství v dvouměsíční lhůtě nevyřídil podání poškozeného
státního podniku obsahující návrh na provedení důkazů, přestože po provedeném vnitřním
dohledu vzhledem k dosavadním průtahům mu uložil okresní státní zástupce z pověření
závazným pokynem dne 26.03.2019 podle §12e odst. 1 zákona o státním zastupitelství
bezodkladně ve lhůtě co nejkratší, aby se neprohlubovaly další průtahy a tyto byly ukončeny,
vyřídit podání a vyrozumět podatele o přijatých opatřeních, tento závazný pokyn však
nerespektoval a ignoroval a až dne 8.7.2019 se podáním zabýval a podatele o tom vyrozuměl,
b) v období od 07.11.2017 do 05.03.2019, tedy po dobu více než 1 rok, 3 měsíců a 3 týdnů,
nerozhodl o návrhu policejního orgánu Policie ČR, Městského ředitelství policie Ostrava,
oddělení hospodářské kriminality, č.j. KRPT-195074-9/TČ-2017-070781, doručeného dne
07.11.2017, k předání trestní věci do Slovenské republiky, a to ani poté, kdy mu dne 26.6.2018
uložila náměstkyně okresního státního zástupce Mgr. Monika Oborilová zpracovat do 4.7.2018
a ani poté, co mu dne 22.01.2019 uložil náměstek pověřený řízením okresního státního
zastupitelství Mgr. Petr Vaněk pokyn, že má buď věc předat na Slovensko anebo vydat evropský
vyšetřovací příkaz na výslech podezřelého a vyřídit do 22.2.2019, když tyto závazné pokyny
ignoroval a nerespektoval a až dne 5.3.2019 vrátil spisový matriál policejnímu orgánu s tím,
aby tento prostřednictvím mezinárodní policejní spolupráce ověřil, zda se podezřelý skutečně
zdržuje ve Slovenské republice a na jaké adrese s tím, že v případě pozitivního zjištění bude věc
předána na Slovensko,
c) v období od 29.03.2019 do podání kárného návrhu dne 24.07.2019, tedy již po dobu více než
3 měsíce, nerozhodl o opětovném návrhu policejního orgánu Policie ČR, Městského ředitelství
policie Ostrava, oddělení hospodářské kriminality, č. j. KRPT-195074-13fTČ-2017-070781,
doručeného dne 29.03.2019, k předání trestní věci do Slovenské republiky,
27) ve věci vedené pod sp. zn. 6 ZN 4560/2017
a) v období od 02.02.2018 do 26.04.2018, tedy po dobu více než 2 měsíce a 3 týdny, nerozhodl
o návrhu policejního orgánu Policie ČR, Městského ředitelství policie Ostrava, oddělení
hospodářské kriminality, č.j. KRPT-153186-23fTČ-2017-070781, doručeného dne 02.02.2018,
k vyžádání úkonů právní pomoci ve Slovenské republice, když návrh zpracoval a až dne
26.04.2018,
b) v období od 17.10.2018 do podání kárného návrhu dne 24.07.2019, tedy po dobu již více
než 9 měsíců, nerozhodl o návrhu policejního orgánu Policie ČR, Městského ředitelství policie
Ostrava, oddělení hospodářské kriminality, č.j. KRPT-153186-56fTČ-2017-070781, doručeného
dne 17.10.2018, k vyžádání úkonů právní pomoci ve Slovenské republice, a to i přesto, že dne
5.3.2019 policejní orgán vyřízení právní pomoci urgoval a dále přesto, že po provedeném
vnitřním dohledu vzhledem k dosavadním průtahům mu uložil okresní státní zástupce z pověření
závazným pokynem dne 25.03.2019 podle §12e odst. 1 zákona o státním zastupitelství
bezodkladně ve lhůtě co nejkratší, aby se neprohlubovaly další průtahy a tyto byly ukončeny,
vyřídit návrh policejního orgánu k vyžádání právní pomoci, tento závazný pokyn však
nerespektoval a ignoroval a věc nevyřídil,
28) ve věci vedené pod sp. zn. 6 ZN 4423/2017
a) v období od 16.06.2017 do 07.09.2017, tedy po dobu více než 2 měsíce a 3 týdny, nerozhodl
o návrhu policejního orgánu Policie ČR, Městského ředitelství policie Ostrava, oddělení
hospodářské kriminality, č.j. KRPT-2667746-9fTČ-2016-070781-2027, doručeného dne
16.06.2017, k vyžádání údajů podléhajícím bankovnímu tajemství podle§8 odst. 2 trestního řádu,
což učinil státní zástupce až 7.9.2017,
b) v období od 26.09.2017 do 28.12.2017, tedy po dobu více než 3 měsíce, nerozhodl o návrhu
policejního orgánu Policie ČR, Městského ředitelství policie Ostrava, oddělení hospodářské
kriminality, č.j. KRPT-2667746-45fTČ-2016-070781, doručeného dne 26.09.2017, k vyžádání
údajů podléhajícím bankovnímu tajemství podle§8 odst. 2 trestního řádu, což učinil
až 28.12.2017,
c) v období od 04.04.2018 do 22.2.2019, tedy po dobu více než 10 měsíců, nerozhodl o návrhu
policejního orgánu Policie ČR, Městského ředitelství policie Ostrava, oddělení hospodářské
kriminality, č.j. KRPT-2667746-65fTČ-2016-070781, doručeného dne 04.04.2018, k vyžádání
údajů od finančního úřadu podle §8 odst. 2 trestního řádu, byl nečinný i poté,
kdy po provedeném vnitřním dohledu vzhledem k dosavadním průtahům mu uložil okresní státní
zástupce z pověření závazným pokynem dne 12.02.2019 podle §12e odst. 1 zákona o státním
zastupitelství bezodkladně ve lhůtě co nejkratší, aby se neprohlubovaly další průtahy a tyto byly
ukončeny, vyřídit návrh policejního orgánu, tento závazný pokyn však nerespektoval a ignoroval
a věc vyřídil až 22.02.2019,
d) v období od 09.04.2018 do 13.09.2018, tedy po dobu více než 5 měsíců, nerozhodl o návrhu
policejního orgánu Policie ČR, Městského ředitelství policie Ostrava, oddělení hospodářské
kriminality, č.j. KRPT-153186-66fTČ-2017-070781, doručeného dne 09.04.2018, k vyžádání
úkonů právní pomoci ve Slovenské republice, když návrh zpracoval až dne 13.09.2018, ovšem
nesprávně tak v rozporu s §374 a násl. zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční
spolupráci, neučinil formou evropského vyšetřovacího příkazu, ale prostou žádostí o právní
pomoc na Okresní prokuraturu Banská Bystrica a na Okresní prokuraturu Bratislava I,
když v tomto důsledku bylo dne 24.09.2018 doručeno stanovisko Okresní prokuratury Banská
Bystrica, že právní pomoc ze dne 13.9.2018 vrací bez vyřízení, že jelikož česká republika dne
16.8.2018 transponovala směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU z 3.4.2014
o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech, musí být žádost o právní pomoc zaslaná
formou evropského vyšetřovacího příkazu na Krajskou prokuraturu Banská Bystrica a dne
8.10.2018 bylo doručeno stejné stanovisko i ohledně druhé žádosti o právní pomoc ze strany
Krajské prokuratury Bratislava, že právní pomoc byla vrácena bez vyřízení, že je třeba vydat
evropský vyšetřovací příkaz a ten adresovat Krajské prokuratuře Nitra,
e) v období od 24.09.2018 do 26.02.2019, tedy po dobu více než 5 měsíců, nenapravil své
předešlé pochybení při vyžádání úkonů právní pomoci ve Slovenské republice, když poté
co mu dne 24.09.2018 bylo doručeno stanovisko Okresní prokuratury Banská Bystrica, že právní
pomoc ze dne 13.9.2018 vrací bez vyřízení, že jelikož česká republika dne 16.8.2018
transponovala směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU z 3.4.2014 o evropském
vyšetřovacím příkazu v trestních věcech, musí být žádost o právní pomoc zaslaná formou
evropského vyšetřovacího příkazu na Krajskou prokuraturu Banská Bystrica a dne 8.10.2018 bylo
doručeno stejné stanovisko i ohledně druhé žádosti o právní pomoc ze strany Krajské
prokuratury Bratislava, že právní pomoc byla vrácena bez vyřízení, že je třeba vydat evropský
vyšetřovací příkaz a ten adresovat Krajské prokuratuře Nitra, zůstal nečinný a až po provedeném
vnitřním dohledu vzhledem k dosavadním průtahům, kdy mu uložil okresní státní zástupce
z pověření závazným pokynem dne 12.02.2019 podle§12e odst. 1 zákona o státním zastupitelství
bezodkladně vydat evropské vyšetřovací příkazy a zaslat je do Slovenské republiky k vykonání
úkonů, které žádal ve dvou žádostech o právní pomoc a které byly vráceny slovenskými orgány,
vypracoval až dne 26.02.2019 dva evropské vyšetřovací příkazy,
f) v období od 29.04.2019 do podání kárného návrhu dne 24.07.2019, tedy po dobu více než
2 měsíce a 2 týdny, nerozhodl o podnětu policejního orgánu Policie ČR, Městského ředitelství
policie Ostrava, oddělení hospodářské kriminality, č. j. KRPT-267746-98rrČ-2016-070781,
doručeného dne 29.04.2019, k vyžádání úkonů právní pomoci v Polské republice formou
evropského vyšetřovacího příkazu, 29) ačkoliv byl ve věci vedené pod sp. zn. 6 ZN 4654/2017
rozhodnutím kárného senátu Nejvyššího správního soudu č.j. 12 Ksz 4/2018-69 ze dne
09.10.2018 pod bodem 3. potrestán za kárné provinění spočívající mj. v nečinnosti za období
od 27.9.2017 do 1.3.2018 při zpracování žádosti o právní pomoc do Polské republiky, přesto
v období od 01.08.2018 do 25.03.2019, tedy po dobu více než 7 měsíců a 3 týdnů, nepostoupil
výsledky právní pomoci z Polské republiky doručené dne 01.08.2018, když až dne 25.03.2019
vydal pokyn výsledky mezinárodní právní pomoci postoupit policejnímu orgánu,
B) jako dozorující státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě postupoval
v rozporu s §24 odst. 1 zákona o státním zastupitelství, podle kterého je státní zástupce
při výkonu své funkce povinen odpovědně plnit své úkoly a respektovat přitom zásady, které
zákon pro činnost státního zastupitelství stanoví a zejména je povinen postupovat odborně,
svědomitě, odpovědně a bez zbytečných průtahů, neboť byl dlouhodobě nečinný při vyřizování
věcí, které mu byly přiděleny, když konkrétně
1) ve věci vedené pod sp. zn. 6 ZN 4370/2016
a) v období od 04.10.2016 do 19.10.2017, tedy po dobu více než 1 rok, nerozhodl o stížnosti
poškozené zastoupené advokátem Mgr. Václavem Sobalou proti usnesení policejního orgánu
Policie ČR, Městského ředitelství policie Ostrava, 1. oddělení obecné kriminality,
č. j. KRPT-61099-63/TČ-2016-070771-0139 o odložení věci podle §159a odst. 1 trestního řádu
ze dne 22.09.2016, přičemž v důsledku jeho nečinnosti byla dne 21.09.2017 doručena urgence
advokáta Mgr. Václava Sobaly, v které urguje rozhodnutí o stížnosti, když uvádí, že do dnešního
dne státní zastupitelství o stížnosti nerozhodlo a považuje takový liknavý postup za nezákonný
(odporující zásadě oficiality a legality) a hrubě narušující právo na spravedlivý proces, když lhůta
atakující jeden rok je natolik dlouhá, že musí plně postačovat k vydání požadovaného rozhodnutí,
když o stížnosti předložené k rozhodnutí dne 04.10.2016 rozhodl až usnesením
č. j. 6 ZN 4370/2016 datovaným sice 13.10.2017 avšak vyhotoveným až dne 19.10.2019 tak,
že podle §149 odst. 1 písm. b) tr. řádu napadené usnesení zrušil a policejnímu orgánu uložil,
aby o věci znovu jednal,
b) v období od 03.01.2018 do 24.04.2018, tedy po dobu 3 měsíce a 3 týdny byl nečinný, když
nereagoval na předložení spisu policejním orgánem po předchozí domluvě k posouzení dalšího
postupu a až poté, co mu dne 20.4.2018 udělila náměstkyně okresního státního zástupce
Mgr. Monika Oborilová podle §12e odst. 1 zákona o státním zastupitelství závazný pokyn věc
zpracovat do 24.4.2018, dne 24.4.2018 udělil policejnímu orgánu pokyn k vypracování
znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví písmoznalectví,
2) ve věci vedené pod sp. zn. 13 ZN 1383/2018 v období od 27.06.2018 do 06.12.2018, tedy
po dobu více než 5 měsíců, v rozporu s §16a zákona o státní zastupitelství v dvouměsíční lhůtě
dle §16a odst. 6 zákona o státním zastupitelství nevyřídil podání Mgr. R. K., které směřovalo
proti postupu policejního orgánu při založení věci, kdy spisový materiál s podáním mu byl dne
27.06.2018 předložen policejním orgánem Policie ČR, Městského ředitelství policie Ostrava,
oddělení hospodářské kriminality, č.j. KRPT-48163/ČJ-2018-070781, přestože mu bylo stejným
policejním orgánem doručeno dne 12.11.2018 podání stejného podatele ze dne 11.11.2018
dotazující se na stav věci a přestože mu dále bylo stejným policejním orgánem dne 15.11.2018
doručeno podání stejného podatele ze dne 14.11.2018 žádající odstranění průtahů státního
zástupce, když věc vyřídil vydáním pokynu policejnímu orgánu k zahájení úkonů trestního řízení
a vyrozuměním podatele až dne 06.12.2018,
3) ve věci vedené pod sp. zn. 6 ZN 4408/2018 v období od 05.12.2018 do 05.04.2019,
tedy po dobu 4 měsíců, nerozhodl o stížnosti poškozené společnosti proti usnesení policejního
orgánu Policie ČR, Městského ředitelství policie Ostrava, oddělení hospodářské kriminality,
č. j. KRPT-126743/TČ-2018-070781 o odložení věci podle §159a odst. 1 trestního řádu ze dne
28.11.2018, když o stížnosti předložené k rozhodnutí dne 05.12.2018 rozhodl až usnesením
č. j. 6 ZN 4408/2018-18 datovaným sice 03.04.2019 avšak vyhotoveným až dne 05.04.2019 tak,
že ji podle §
148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodnou zamítl,
4) ve věci vedené pod sp. zn. 6 ZN 4759/2018 v období od 25.03.2019 do 24.06.2019,
tedy po dobu takřka 3 měsíců, nerozhodl o stížnosti poškozené proti usnesení policejního orgánu
Policie ČR, Městského ředitelství policie Ostrava, oddělení hospodářské kriminality,
č. j. KRPT-240242/TČ-2018-070781 o odložení věci podle §159a odst. 1 trestního řádu ze dne
12.03.2019, když o stížnosti předložené k rozhodnutí dne 25.03.2019 rozhodl až usnesením
č. j. 6 ZN 4759/2018-21 ze dne 24.6.2019 tak, že podle §149 odst. 1 písm. b) tr. řádu napadené
usnesení zrušil a policejnímu orgánu uložil, aby o věci znovu jednal, přičemž se jedná o dílčí
skutky jednoho pokračujícího jednání, pro které je vedeno kárné řízení u kárného senátu
Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 12 Ksz 6/2019 na základě návrhu ze dne 24.07.2019,
C) jako dozorující státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě postupoval
v rozporu s §24 odst. 1 zákona o státním zastupitelství, podle kterého je státní zástupce
při výkonu své funkce povinen odpovědně plnit své úkoly a respektovat přitom zásady, které
zákon pro činnost státního zastupitelství stanoví a zejména je povinen postupovat odborně,
svědomitě, odpovědně a bez zbytečných průtahů, neboť byl dlouhodobě nečinný při vyřizování
věcí, které mu byly přiděleny, když konkrétně
1) ve věci vedené pod sp. zn. 13 ZN 1625/2018 v období od 12.02.2019 do 02.08.2019, tedy
po dobu více než 5 měsíců, v rozporu s §16a zákona o státní zastupitelství v dvouměsíční lhůtě
dle §16a odst. 6 zákona o státním zastupitelství nevyřídil podání společnosti DIGITAL
TELECOMMUNICATIONS, spol. s r.o. zastoupené advokátem Mgr. Davidem Purmenským,
které směřovalo proti postupu policejního orgánu při založení věci, kdy podání mu byl
předloženo dne 12.02.2019, dne 14.02.2019 mu byl spisový materiál předložen policejním
orgánem Policie ČR, Městského ředitelství policie Ostrava, oddělení hospodářské kriminality,
č. j. KRPT-262383/TČ-2018-070781, kdy vyřídil věc přezkoumáním a vyrozuměním podatele
až dne 2.8.2019,
2) ve věci vedené pod sp. zn. 10 ZN 4632/2018 v období od 25.04.2019 do 30.08.2019,
tedy po dobu více než 4 měsíců, nerozhodl o podání statutárního města Ostravy, úřadu
městského obvodu Plesná, úsek sociální, přestupků a hřbitova, které bylo předloženo dne
25.04.2019 za účelem posouzení, zda nejde o podezření z trestného činu, když věc vyřídil až dne
30.08.2019 vyrozuměním a vrácením spisu k projednání přestupku, neboť podezření z trestného
činu nespatřuje,
3) ve věci vedené pod sp. zn. 6 ZT 79/2018 byl nečinný při výkonu dozoru a svá dozorová
oprávnění prakticky nevykonával v období od 7.5.2019 do 5.9.2019, když přestože mu byla dne
7.5.2019 doručena žádost spol. Trust Pay a.s. o zrušení zajištění finančních prostředků ve výši
120.800 Kč na účtu u banky, o které je státní zástupce povinen podle §79f odst. 2 trestního řádu
rozhodnout neodkladně, na tuto nijak nereagoval a dále přestože mu dne 19.06.2019 byla
doručena zpráva policejního orgánu Městského ředitelství policie Ostrava, oddělení hospodářské
kriminality č.j. KRPT-181782-48/TČ-2018-070781, že věc z důvodu věcné příslušnosti postupuje
příslušnému policejnímu orgánu, neboť je aktuálně ve věci dáno podezření mj. ze zvlášť
závažného zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle
§234 odst. 1, 3, 4 písm. b) tr. zákoníku, což je trestný čin spadající do věcné příslušnosti
krajského soudu podle §17 odst. 1 tr. řádu a dne 25.07.2019 mu byla doručena zpráva dle §159
odst. 3 tr. řádu, kde policejní orgán tuto právní kvalifikaci opětovně uvádí, ani na tyto skutečnosti
státní zástupce sám nijak adekvátně nereagoval, když až dne 5.9.2019 v rámci vnitřního dohledu
zjistil tyto vedoucí státní zástupce Mgr. Ladislav Hradil a sám věc z důvodu věcné příslušnosti
postoupil stejného dne Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě,
4) ve věci vedené pod sp. zn. 6 ZN 4050/2019 v období od 30.05.2019 do 10.09.2019, tedy
po dobu více než 3 měsíců, v rozporu s §16a zákona o státní zastupitelství v dvouměsíční lhůtě
dle §16a odst. 6 zákona o státním zastupitelství nevyřídil podání Mgr. R. K., které směřovalo
proti postupu policejního orgánu při odložení věci, kdy spisový materiál s podáním mu byl dne
30.05.2019 předložen policejním orgánem Policie ČR, Městského ředitelství policie Ostrava,
oddělení hospodářské kriminality, č.j. KRPT-48163/TČ-2018-070781, kdy až na základě pokynu
vedoucího státního zástupce Mgr. Ladislava Hradila ze dne 02.09.2019, kterým mu bylo uloženo
věc bezodkladně vyřídit nejpozději do 10.09.2019 vyřídil věc přezkoumáním a vyrozuměním
podatele dne 10.09.2019,
5) ve věci vedené pod sp. zn. 6 ZN 4169/2019 v období od 31.05.2019 do 13.09.2019,
tedy po dobu více než 3 měsíce, nerozhodl o žádosti policejního orgánu Policie ČR,
Městského ředitelství policie Ostrava, oddělení hospodářské kriminality,
č. j. KRPT-703366-117/TČ-2019-070781, doručené dne 31.05.2019, k vyžádání úkonů právní
pomoci v Nizozemsku formou evropského vyšetřovacího příkazu, ačkoliv mu udělil vedoucí
státní zástupce dne 2.9.2019 věc vyřídit bezodkladně z důvodu průtahů, státní zástupce zpracoval
evropský vyšetřovací příkaz až dne 13.09.2019,
6) ve věci vedené pod sp. zn. 6 ZN 5010/2017 v období od 13.06.2019 do 13.09.2019, tedy
po dobu 3 měsíce, nerozhodl o podnětu policejního orgánu Policie ČR, Krajského ředitelství
policie Moravskoslezského kraje odbor analytiky a kybernetické kriminality, oddělení
kybernetické kriminality, č.j. KRPT-281268-46/TČ-2017-070079, doručeném dne 13.06.2019,
k vyžádání úkonů právní pomoci v Bulharsku formou evropského vyšetřovacího příkazu, ačkoliv
mu udělil vedoucí státní zástupce dne 2.9.2019 věc vyřídit bezodkladně z důvodu průtahů, státní
zástupce zpracoval evropský vyšetřovací příkaz až dne 13.09.2019,
7) ve věci vedené pod sp. zn. 6 ZN 4260/2019
a) v období od 21.05.2019 do 18.09.2019, tedy po dobu více než 3 měsíce a 3 týdny, nerozhodl
o návrhu policejního orgánu Policie ČR, Městského ředitelství policie Ostrava, oddělení
hospodářské kriminality, č.j. KRPT-86751-25/TČ-2019-070781, doručeného dne 21.05.2019,
k vyžádání údajů podléhajícím bankovnímu tajemství podle §8 odst. 2 trestního řádu, a takto byl
nečinný i přesto, že policejní orgán tuto žádost dne 25.06.2019 a ve zprávách o stavu prověřování
dne 03.07.2019 a 16.08.2019 písemně urgoval, když žádost datovanou 13.9.2019 zpracoval
až 18.9.2017,
b) v období od 22.05.2019 do 18.09.2019, tedy po dobu více než 3 měsíce a 3 týdny, nerozhodl
o podnětu policejního orgánu Policie ČR, Městského ředitelství policie Ostrava, oddělení
hospodářské kriminality, č. j. KRPT-86751-35/TČ-2019-070781, doručeného dne 22.05.2019,
k podání návrhu soudu dle §8 odst. 5 trestního řádu na vyžádání souhlasu soudu k poskytnutí
údajů podléhajícím mlčenlivosti od zdravotní pojišťovny, a takto byl nečinný i přesto, že policejní
orgán tuto žádost dne 25.06.2019 a ve zprávách o stavu prověřování dne 03.07.2019 a 16.08.2019
písemně urgoval, když o věci rozhodl až sdělením datovaným dne 13.09.2019 a vyhotoveným
až dne 18.09.2019 tak, že podnět neakceptoval,
8) ve věci vedené pod sp. zn. 6 ZN 4821/2018
a) v období od 08.07.2019 do 17.09.2019, tedy po dobu více než 2 měsíce, nepředložil
soudu k rozhodnutí podle §146a odst. 2 tr. řádu stížnost společnosti JACKODESIGN a. s.
zastoupené advokátem Mgr. Janem Salmonem proti usnesení policejního orgánu PČR,
Městského ředitelství Ostrava, oddělení hospodářské kriminality, ze dne 28.6.2019,
č. j. KRPT-262292-145/TČ-2018-070781, kterým policejní orgán zajistil podle §79a odst. 1
tr. řádu celkem 6 motorových vozidel, 5 strojů na výrobu žaluzií a válcovací trať, když ačkoliv mu
byla stížnost předložena policejním orgánem dne 08.07.2019 a byl povinen stížnost předložit
soudu s urgentním urychlením, neboť soud je povinen o stížnosti rozhodnout podle §146a odst.
1, 2 tr. řádu ve lhůtě zpravidla 5 dnů od uplynutí lhůty k podání stížnosti všem oprávněným
osobám, přičemž dne 9.9.2019 mu vedoucí státní zástupce uložil podle §12e odst. 1 zákona
o státním zastupitelství okamžitě zajistit spisový materiál od policejního orgánu a ihned věc
soudu k rozhodnutí o stížnosti předložit, což státní zástupce v rozporu s §12e odst. 2 zákona
o státním zastupitelství nesplnil, proto mu vedoucí státní zástupce dne 16.09.2019 uložil
„okamžitě a ihned, tj. dnes zajistit spis a předložit soudu“, načež stížnost soudu předložil
až 17.09.2019, když Okresní soud v Ostravě následně hned 18.9.2019 napadené usnesení podle
§149 odst. 1 písm. b) tr. řádu jako nezákonné zrušil a uložil policejnímu orgánu, aby o věci znovu
jednal a rozhodl,
b) v období od 10.04.2019 do 20.09.2019, tedy po dobu více než 5 měsíců, nerozhodl o podání
Mgr. J. S. doručeného dne 02.04.2019, které bylo žádostí o přezkoumání postupu policejního
orgánu podle §157a odst. 1 tr. řádu stran délky trestního řízení, přestože mu byl policejním
orgánem dne 10.4.2019 doručen kompletní spisový materiál a přestože státní zástupce je povinen
žádost dle 157a odst. 1 trestního řádu vyřídit „neprodleně“, přičemž pro nečinnost státního
zástupce mu byl vedoucím státním zástupcem dne 09.09.2019 podle §12e odst. 1 zákona o
státním zastupitelství uložen pokyn vyřídit podání Mgr. J. S. neprodleně, když až poté dne
20.09.2019 podání vyřídil a podatele o tom vyrozuměl,
9) ve věci vedené pod sp. zn. 6 ZN 4874/2017 v období od 01.07.2019 do 08.10.2019, tedy
po dobu více než 3 měsíce, nerozhodl o podnětu policejního orgánu Policie ČR, Městského
ředitelství Ostrava, oddělení hospodářské kriminality, č.j. KRPT-236318-117/TČ-2017-070081,
doručeném dne 01.07.2019, k vyžádání úkonů právní pomoci ve Španělsku, ačkoliv dne 5.8.2019
policejní orgán ve zprávě dle §159 odst. 3 tr. řádu státnímu zástupci sděluje, že na vydání
evropského vyšetřovacího příkazu vyčkává, ačkoliv v záznamu státního zástupce o prověrce spisu
ze dne 23.8.2019 uvádí jako plánovaný úkon vypracování evropského vyšetřovacího příkazu,
ačkoliv státní zástupce ve zprávě pro dohledové krajské státní zastupitelství dne 26.8.2019 uvádí,
že evropský vyšetřovací příkaz bude v nejbližší době vypracován, když následně dne 20.9.2019
byl státní zástupce policejním orgánem vyrozuměn o změně věcné příslušnosti, na podkladě
čehož státní zástupce až dne 08.10.2019 věc k výkonu dalšího dozoru z důvodu věcné
příslušnosti postoupil státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ostravě,
protože
návrh na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti státního zástupce podala osoba k tomu
neoprávněná.
Odůvodnění:
[1] Navrhovatel podal první návrh na zahájení kárného řízení dne 24. 7. 2019, přičemž kárně
obviněnému vytýkal, že dílčími útoky skutku vymezeného pod písm. A) výroku tohoto
rozhodnutí se dopustil kárného provinění podle §28 zákona č. 283/1993 Sb., o státním
zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státním zastupitelství“). Řízení
o tomto návrhu bylo vedeno pod sp. zn. 12 Ksz 6/2019. Druhý návrh podal navrhovatel
18. 10. 2019. V něm kárně obviněnému kladl za vinu, že se dopustil kárného provinění skutky
uvedenými pod písm. B) a C) výroku tohoto rozhodnutí. Soud řízení vedl pod
sp. zn. 12 Ksz 9/2019. Usnesením ze dne 22. 10. 2019, čj. 12 Ksz 6/2019 - 52, soud obě řízení
spojil a nadále je vedl pod sp. zn. 12 Ksz 6/2019.
[2] Z obou návrhů soud zjistil, že je podal Mgr. Ladislav Hradil, který je státním zástupcem
Okresního státního zastupitelství ve Frýdku - Místku. Ten byl přípisem krajské státní zástupkyně
v Ostravě ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 2 SPR 11/2019, od 1. 2. 2019 do 30. 6. 2019 pověřen
v plném rozsahu činnosti výkonem funkce okresního státního zástupce Okresního státního
zastupitelství v Ostravě. Zároveň byl týmž přípisem podle §19a zákona o státním zastupitelství
na totéž období dočasně přidělen k Okresnímu státnímu zastupitelství v Ostravě. Přípisem ze dne
11. 6. 2019, sp. zn. 2 SPR 11/2019, JUDr. Libor Malý, jako krajský státní zástupce z pověření,
prodloužil Mgr. Ladislavu Hradilovi od 30. 7. 2019 do 30. 11. 2019 pověření v plném rozsahu
činnosti výkonem funkce okresního státního zástupce udělené krajskou státní zástupkyní
a dočasné přidělení k Okresnímu státnímu zastupitelství v Ostravě. Přípisem ze dne 12. 11. 2019,
JUDr. Libor Malý, již jako krajský státní zástupce opětovně prodloužil pověření i dočasné
přidělení a to na dobu od 1. 12. 2019 do 30. 4. 2020.
I. Soudem vyžádaná vyjádření
[3] S ohledem na vznik pochybností o tom, zda může být státní zástupce pověřený výkonem
funkce okresního státního zástupce kárným navrhovatelem, vyzval předseda senátu k vyjádření
k této otázce ministryni spravedlnosti, nejvyššího státního zástupce, krajského státního zástupce
v Ostravě a navrhovatele.
[4] Ministryně ve svém vyjádření uvedla, že pojem „pověření“ výkonem funkce právní předpisy
neobsahují. Podle okolností konkrétního případu může tento pojem znamenat buď jmenování
do funkce, nebo rozhodnutí o zastupování neobsazené funkce, což je i nynější situace.
Kompetence k rozhodování o zastupování státního zástupce „vykonávajícího vyšší funkci“
v rámci konkrétního státního zastupitelství vyplývá z §4 zákona č. 201/1997 Sb., o platu
a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb.,
o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích
a orgánech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o platu státních zástupců “),
které současně upravuje i nároky se zastupováním spojené. Stejná úprava platí i pro zastupování
soudců (§28 odst. 6 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem
funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského
parlamentu). K rozhodování o zastupování neobsazené funkce vedoucích státních zástupců
a předsedů soudů, které výše uvedená ustanovení výslovně neupravují, bylo v souvislosti
s rozhodováním Ústavního soudu o právní úpravě jmenování soudních funkcionářů přijato
všeobecně v resortu akceptované stanovisko, podle něhož o zastupování v těchto případech
rozhoduje funkcionář, který je oprávněn navrhovat jmenování do neobsazené funkce.
Je-li příslušným funkcionářem rozhodnuto o zastupování vedoucího státního zástupce „v plném
rozsahu činnosti“ spojené se zastupovanou funkcí, je zastupující státní zástupce oprávněn podat
návrh na zahájení kárného řízení proti státnímu zástupci okresního státního zastupitelství, o které
se jedná. Opačný závěr by mohl v některých případech vést i ke zmaření nebo minimálně
ke ztížení dosažení účelu kárného řízení.
[5] Nejvyšší státní zástupce, zastoupený I. náměstkem JUDr. Igorem Střížem, se vyjádřil tak,
že problematika pověřování do funkce vedoucího státního zástupce není v zákoně o státním
zastupitelství nijak neupravena, na rozdíl od jmenování vedoucích státních zástupců do funkce.
Vzhledem k chybějící právní úpravě lze pověření do funkce vedoucího státního zástupce vyvodit
z institutu správy státního zastupitelství. Vedoucí státní zástupci vykonávají správu státního
zastupitelství mimo jiné tím, že zajišťují chod státního zastupitelství po stránce personální
a organizační podle §13e odst. 1 písm. a), §13f odst. 1 písm. a) a §13g odst. 1 písm. a) zákona
o státním zastupitelství. Oprávnění k pověření do funkce vedoucího státního zástupce nižšího
státního zastupitelství je možno dovodit z těchto ustanovení. Pověření do funkce vedoucího
státního zastupitelství může být jen krátkodobé, limitované dobou, v níž se hledá vhodný
kandidát na jmenování do funkce vedoucího státního zástupce. Takto pověřený vedoucí státní
zástupce disponuje všemi pravomocemi a oprávněními jako vedoucí státní zástupce jmenovaný
do funkce. Jedinou výjimkou je, že pokud je pověření časově omezeno, zaniká tato funkce
uplynutím stanovené doby. Lze tak dovodit, že mezi pravomoci pověřeného vedoucího státního
zástupce patří i oprávnění podle §8 odst. 5 písm. b) až d) zákona č. 7/2002 Sb., o řízení
ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o kárném řízení“).
[6] Krajský státní zástupce uvedl, že byl do funkce jmenován ministryní spravedlnosti
s účinností od 1. 10. 2019. Do té doby, počínaje dnem 1. 4. 2019, uvedenou funkci vykonával
na základě dočasného přidělení ke Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě na podkladě
pověření od vrchního státního zástupce v Olomouci. Pověření k výkonu funkce vedoucího
státního zástupce ze strany nejblíže nadřízeného vedoucího státního zástupce (obdobně jako
v případě soudů) je naprosto standardním postupem, byť není výslovně zmíněno žádným
právním předpisem. Pověření je nezbytné z důvodu zajištění chodu jednotlivých státních
zastupitelství a výkonu správy státního zastupitelství v souladu se zákonem o státním
zastupitelství. Téměř vždy dochází ke značné časové prodlevě mezi uvolněním místa vedoucího
státního zástupce a jmenováním jeho nástupce. V případě Okresního státního zastupitelství
v Ostravě je situace o to složitější, že okresní státní zástupkyně byla odvolána ministrem
spravedlnosti, proti čemuž podala správní žalobu a řízení před správními soudy není dosud
skončeno. V případě jejího úspěchu v řízení před soudy by mohla nastat situace, že by v čele
státního zastupitelství byli najednou dva vedoucí státní zástupci. S ohledem na to je Mgr. Ladislav
Hradil pověřen výkonem funkce okresního státního zástupce, včetně povinností vyplývajících
ze správy státního zastupitelství. Ačkoliv §8 odst. 5 zákona o kárném řízení stanoví konkrétní
výčet kárných navrhovatelů, nelze odhlédnout od §13i zákona o státním zastupitelství.
Ten ukládá podat návrh na zahájení kárného řízení příslušenému orgánu státní správy státního
zastupitelství. Osoby uvedené v §8 odst. 5 zákona o státním zastupitelství vykonávají správu
státního zastupitelství. I pověření se týká správy státního zastupitelství a lze tak dovodit
i oprávnění podat návrh na zahájení kárného řízení. Řádný výkon správy státního zastupitelství
je i povinností pověřeného státního zástupce podle §24 zákona o státním zastupitelství. Závěrem
svého vyjádření uvedl, že z důvodu jistoty podá jako oprávněný kárný navrhovatel nový kárný
návrh na kárně obviněného v řádu několika dní.
[7] Navrhovatel ve svém vyjádření uvedl, že své oprávnění dovozuje z toho, že byl krajskou
státní zástupkyní, případně krajským státním zástupcem, dočasně přeložen k Okresnímu státnímu
zastupitelství v Ostravě podle §19a zákona o státním zastupitelství a pověřen plněním úkolů
ve smyslu tohoto ustanovení - výkonu činnosti, které vykonává okresního státního zástupce
a to v plném rozsahu činnosti okresního státního zástupce. Krajskou státní zástupkyní byl ústně
ujištěn, že jeho pověření zahrnuje i oprávnění podávat kárné návrhy. Pověření k výkonu funkce
vedoucího státního zástupce je zcela standardním a velmi častým způsobem zajišťování správy
státního zastupitelství. Je pravidlem, že nedochází ke jmenování vedoucích státních zástupců
ihned, ale nejprve dochází k jejich pověření výkonem funkce. Jakmile se uvolní místo vedoucího
státního zástupce, není zpravidla možné časově stihnout jmenování tak, aby se nestala situace,
že by ustanovení do funkce plynule navazovalo na zánik funkce předchozího vedoucího. Došlo
by tak k tomu, že by bylo státní zastupitelství zcela bez vedoucího státního zástupce a jeho náplň
činnosti by neměl kdo vykonávat. Zároveň poukázal na specifickou situaci Okresního státního
zastupitelství v Ostravě, ke které se vyjadřoval již krajský státní zástupce. Takto pověření okresní
státní zástupci byli v minulosti karnými senáty akceptování jako kární navrhovatelé. Šlo například
o věc skončenou rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 4. 2005,
sp. zn. 12/2004, ve kterém je výslovně uvedeno, že návrh byl podán oprávněnou osobou.
U současného kárného senátu ustanoveného u Nejvyššího správního soudu lze poukázat
na rozhodnutí ze dne 16. 6. 2014, čj. 12 Ksz 4/2014 – 44, ve které podal kárný návrh náměstek
okresního státního zástupce a nikoliv okresní státní zástupce. Nepochybně mohou být vzhledem
k četnosti pověřování k výkonu funkce také mnohé další případy, ty však nelze ze samotných
rozhodnutí rozlišit, neboť z nich nelze zjistit, že by šlo o pověřené vedoucí státní zástupce. To lze
zjistit až ze spisů.
[8] Navrhovatel dále uvedl, že podávání kárných návrhů je součástí obsahové náplně správy
státního zastupitelství, jak výslovně vyplývá z §13i zákona o státním zastupitelství. Pojem okresní
státní zástupce uvedený v §8 odst. 5 zákona o státním zastupitelství proto nelze vykládat
restriktivně jazykově, ale jde o legislativní zkratku a lze jej obsahově vykládat jako „ten,
kdo vykonává správu státního zastupitelství na konkrétním okresním státním zastupitelství“.
Správu okresních státních zastupitelství vykonává okresní státní zástupce a krajský státní
zástupce. Zejména z návětí §13h odst. 1 zákona o státním zastupitelství vyplývá, že hlavní úlohu,
pravomoc a zodpovědnost však má krajský státní zástupce, neboť okresní státní zástupce
vykonává správu jen v tom rozsahu, ve kterém mu to krajský státní zástupce dovolí a způsobem
jakým mu to dovolí. V §13g odst. 1 zákona je uvedeno, že krajský státní zástupce vykonává
správu krajského státního zastupitelství i okresního státního zastupitelství. Podle §13g odst. 1
písm. a) zákona zajišťuje krajský státní zástupce chod okresních státních zastupitelství po stránce
organizační a personální, přičemž následuje demonstrativní výčet činností a dle §13g odst. 1
písm. i) kontroluje výkon státní správy okresních státních zastupitelství prováděný okresními
státními zástupci. Pokud krajský státní zástupce v případě neobsazené funkce okresního státního
zástupce nechce připustit paralýzu okresního státního zastupitelství, musí zajistit, aby zde byl
někdo, kdo bude vykonávat správu okresního státního zastupitelství. Dikce §13g odst. 1 písm. a)
zákona o státním zastupitelství je demonstrativní a nevylučuje i další úkony, jejichž potřeba
vyvstane. Podle §13c odst. 7 jsou krajští státní zástupci při výkonu správy nadřízeni též okresním
státním zástupcům. Podle §13c odst. 5 zákona o státním zastupitelství platí, že při zachování
vlastní odpovědnosti mohou vedoucí státní zástupci pověřit jednotlivými úkony správy státního
zastupitelství jiného státního zástupce nebo jiného zaměstnance státního zastupitelství,
v jehož čele stojí. Jelikož krajský státní zástupce vykonává správu i na okresních státních
zastupitelstvích, pak má navrhovatel za to, že může pověřit úkony správy státního zastupitelství
i státního zástupce na okresních státních zastupitelstvích. Podle §24 odst. 7 zákona o státním
zastupitelství platí, že pokud byl státní zástupce pověřen jednotlivým úkonem správy státního
zastupitelství, je povinen svěřený úkon odpovědně vykonat.
[9] Navrhovatel také poukázal na to, že podle §19a zákona o státním zastupitelství je možné
dočasně na dobu nejvýše 3 let přidělit státního zástupce k jinému státnímu zastupitelství v zájmu
řádného zajištění úkolů státního zastupitelství. Tímto úkolem mohou být i činnosti, které svým
obsahem náleží do obsahové náplně okresního státního zástupce. Jedná se především o úkony
správy státního zastupitelství, ovšem tím se náplň práce okresního státního zástupce nevyčerpává.
Jedná se dále například o výkon vnitřního dohledu podle §12e odst. 1 zákona o státním
zastupitelství, což je činnost, kterou vykonávají zpravidla vedoucí státní zástupci, ovšem touto
činností je možno pověřit i státního zástupce, který není vědoucím státním zástupcem. Vzhledem
k tomu, co bylo výše uvedeno k odpovědnosti krajského státního zástupce a jeho pravomocem,
má za to, že je oprávněn pověřovat i k výkonu vnitřního dohledu na okresním státním
zastupitelství.
[10] Navrhovatel ve svém vyjádření také uvedl, že podle §17 odst. 1 zákona o kárném řízení
se ústní jednání koná za účasti kárného navrhovatele. Kárné senáty dlouhodobě akceptovaly
situaci, že místo navrhovatele uvedené v §8 zákona o kárném řízení vystupovala jiná osoba jako
například náměstci vedoucích státních zástupců nebo místopředsedové soudů. U ministra
spravedlnosti bylo jen výjimečné, že by se ministr jednání účastnil, ale zastupoval ho jiný
zaměstnanec. Pokud by bylo nutno kárné navrhovatele v §8 zákona o kárném řízení vykládat
doslovně, pak podle stejné logiky by bylo nutno takto nahlížet na účast u jednání dle §17 odst. 1
stejného zákona.
[11] Podobně jsou zcela běžně pověření výkonem funkce i předsedové soudů a i tito byli
v minulosti úspěšnými a akceptovanými kárnými žalobci. Například se tak stalo ve věci
sp. zn. 16 Kss 4/2016. Z veřejných zdrojů vyplývá, že Krajský soud v Ústní nad Labem tento
postup aproboval, což zdůvodnil odkazem na §126 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích,
přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech
a soudcích), což je ustanovení, které odpovídá §13g zákona o státním zastupitelství).
II. Hodnocení soudu
[12] Podle §8 odst. 5 zákona o kárném řízení platí [pozn. NSS písm. e) bylo přidáno až novelou
účinnou od 1. 12. 2019, nicméně to pro posouzení věci není rozhodné], že Návrh na zahájení
kárného řízení o kárné odpovědnosti státního zástupce je oprávněn podat
a) ministr spravedlnosti a nejvyšší státní zástupce proti kterémukoliv státnímu zástupci,
b) vrchní státní zástupce proti státnímu zástupci příslušného vrchního státního zastupitelství, proti státnímu
zástupci krajského státního zastupitelství a státnímu zástupci okresního státního zastupitelství v jeho obvodu,
c) krajský státní zástupce proti státnímu zástupci příslušného krajského státního zastupitelství a státnímu
zástupci okresního státního zastupitelství v jeho obvodu,
d) okresní státní zástupce proti státnímu zástupci příslušného okresního státního zastupitelství,
e) vedoucí státní zástupce stojící v čele státního zastupitelství, které bylo stanoveno jako místo výkonu funkce
státního zástupce jmenovaného do funkce evropského pověřeného žalobce, proti tomuto státnímu zástupci.
[13] Pokud jde o gramatický výklad daného ustanovení, ten svědčí tomu, že navrhovatel není ani
jednou z osob uvedených v taxativním výčtu daného ustanovení. Navrhovatel nebyl jmenován
okresním státním zástupcem, ale pouze pověřen výkonem této funkce.
[14] Jak nicméně ve své judikatuře zdůrazňuje Ústavní soud, gramatický výklad je pouhým
prvotním přiblížením se k aplikované právní normě. "Je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění
si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad
e ratione legis atd.). Mechanická aplikace abstrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně, nebo v důsledku
nevzdělanosti, smysl a účel právní normy činí z práva nástroj odcizení a absurdity." (nález Ústavního soudu
ze dne 20. 12. 2007, sp. zn. IV. ÚS 1133/07). Nejvyšší správní soud však dospěl k závěru,
že ani jiné metody výkladu nevedou k tomu, že by osoba pověřená vedením okresního státního
zastupitelství mohla být kárným navrhovatelem.
[15] Pokud jde o výklad historický, lze odkázat na důvodovou zprávu k zákonu o kárném řízení
(sněmovní tisk č. 877, III. volební období, Poslanecká sněmovna Parlamentu), která k §8
uváděla: „Kárné řízení bude možno zahájit pouze na návrh oprávněných subjektů . Okruh osob
oprávněných k podání návrhu na zahájení kárného řízení se navrhuje vymezit způsobem, který především
navazuje na vymezení působnosti jednotlivých článků státní správy soudů a státní správy státních zastupitelství.
Vzhledem k tomu, že poznatky o skutečnostech, které mohou zakládat kárnou odpovědnost soudce, mohou být
získány i jinak než předsedou soudu při výkonu státní správy vůči soudcům příslušného soudu, především
v souvislosti s rozhodovací činností, rozšiřuje se okruh navrhovatelů i na další předsedy soudů.“ (zvýraznění
přidáno NSS)
[16] Historický zákonodárce tedy zamýšlel, aby návrh na zahájení řízení mohl podat pouze
zákonem jasně vymezený okruh navrhovatelů.
[17] Pokud jde o výklad systematický, pak ustanovení §8 odst. 5 zákona o kárném řízení
představuje relativně svébytnou normu, která není jednoznačně provázána s řídícími oprávněními
dle zákona o státním zastupitelství. Ačkoliv jsou nejčastějšími kárnými navrhovateli nadřízení
(§11a zákona o státním zastupitelství) kárně obviněných, tedy příslušný vedoucí státní zástupce
podává návrh vůči státnímu zástupci přidělenému k jím řízenému státnímu zastupitelství, zákon
dává pravomoc podat kárný návrh i osobám, které nejsou nadřízenými kárně obviněného.
Nejvyšší státní zástupce, vrchní státní zástupce nebo ministr spravedlnosti jednoznačně nejsou
nadřízenými státním zástupcům okresních státních zastupitelství, a přesto mohou být i vůči nim
kárnými navrhovateli. Případná řídící oprávnění podle zákona o státním zastupitelství tedy nejsou
určující pro pravomoc podat kárný návrh. Státním zástupcem, který má určitou řídící pravomoc
vůči řadovému státnímu zástupci, nemusí být jen vedoucí státní zástupce, ale i další osoby
pověřené vedoucím státním zástupcem, jako například ředitel odboru nebo vedoucí oddělení.
Dovozovat jejich kárnou pravomoc by šlo ovšem zjevně dosti těžko.
[18] Lze také poukázat na to, že pokud je v některých předpisech zakotveno určité právo pouze
pro nejvyššího státního zástupce, judikatura konstantně vychází, že takové právo náleží pouze
jemu. Nicméně ho mohou za podmínek stanovených nejvyšším státním zástupcem zastupovat
jeho náměstci, neboť to předpokládá §8 odst. 2 zákona o státním zastupitelství, podle
nějž Vedoucího státního zástupce zastupuje jeho náměstek nebo náměstci v pořadí a v rozsahu jím stanoveném.
Nejvyšší soud tak například v usnesení velkého senátu trestního kolegia ze dne 14. 9. 2011,
čj. 15 Tdo 354/2011-42, č. 15/2012 Sb. NS, dospěl k závěrům shrnutým do následujících
právních vět: „Nejvyšší státní zástupce je jediným ze zákona oprávněným státním zástupcem v celé soustavě
státního zastupitelství, který může ve smyslu §265d odst. 1 písm. a) tr. řádu podat dovolání. To ovšem na druhé
straně neznamená, že by toto ustanovení vylučovalo, aby za splnění zákonných podmínek stanovených v §8
odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o státním zastupitelství“), podal dovolání v jeho zastoupení náměstek nejvyššího státního zástupce.
Nejvyšší státní zástupce není však oprávněn na základě ustanovení §8 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona
o státním zastupitelství ve smyslu dovětku „v pořadí a v rozsahu jím stanoveném“ přenést celou agendu dovolání
nebo jiného výlučného oprávnění (např. rozhodování podle §174a odst. 1 tr. řádu) na některého svého náměstka.
Takový postup by totiž zcela popřel vůli zákonodárce, aby v určitých věcech zásadně rozhodoval sám nejvyšší státní
zástupce a nikoli příslušné státní zastupitelství či státní zástupce příslušného státního zastupitelství. Náměstek
Nejvyššího státního zastupitelství může totiž nejvyššího státního zástupce jen „zastupovat“ a nikoli zcela
vykonávat jeho výlučné pravomoci svěřené mu zákonem.“ V odůvodnění velký senát Nejvyššího soudu
ke vzájemnému vztahu na první pohled výlučného oprávnění nejvyššího státního zástupce podat
dovolání podle trestního řádu a zástupčího oprávnění podle §8 odst. 2 zákona o státním
zastupitelství dále uvedl: „Tato ustanovení nejsou vůči sobě ve vztahu speciality, ale jde o ustanovení,
která je třeba vykládat ve vzájemné souvislosti a v návaznosti na sebe, neboť z nich vyplývá, že zásadně, pokud
tomu nic nebrání, vykonává výlučné oprávnění podat dovolání sám nejvyšší státní zástupce, jestliže však výkonu
tohoto oprávnění, stejně jako jiného výlučného oprávnění brání určitá podstatná překážka (např. smrt nebo nemoc
nejvyššího státního zástupce, dlouhodobá zahraniční cesta apod.), uplatní se ustanovení §8 zákona o státním
zastupitelství o zákonném zastoupení nejvyššího státního zástupce jeho náměstky v pořadí a v rozsahu jím
stanoveném.“ Obdobné závěry učinil Nejvyšší správní soud v případě oprávnění nejvyššího
státního zástupce podat žalobu ve veřejném zájmu podle soudního řádu správního (viz rozsudek
ze dne 28. 5. 2015, čj. 10 As 3/2015 – 63) nebo Ústavní soud při posuzování práva nejvyššího
státního zástupce zrušit některá usnesení státních zástupců vydaných podle trestního řádu (nález
Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. II. ÚS 655/11).
[19] Taktéž pokud zákon svěřuje pravomoc podat stížnost pro porušení zákona přímo
ministrovi, Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o jeho výlučnou pravomoc, kterou nemůže
přenést na jiného (viz body 32, 33, 37 a 41 nálezu ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 1073/15).
[20] Kárný soud tak nevidí důvod, aby pokud zákon o kárném řízení stanoví pravomoc podat
návrh tam konkrétně vyjmenovaným vedoucím státním zástupcům a ministrovi spravedlnosti,
vykládal dané pojmy šířeji, než jak jsou vykládány v jiných právních předpisech.
[21] Jinou otázkou je zákonem výslovně předpokládané zastupování předem vymezenými
osobami, konkrétně tedy náměstky vedoucího státního zástupce. Ostatně Nejvyšší správní soud
již ve shora uvedeném rozhodnutí sp. zn. 12 Ksz 4/2014 rozhodl, že náměstek vedoucí státní
zástupkyně byl v případě její dlouhodobé nepřítomnosti oprávněn ji podle §8 odst. 2 zákona
o státním zastupitelství zastoupit i při podání kárného návrhu. Tyto závěry jsou plně v souladu
se závěry soudů i v jiných oblastech práva, tak jak byly vymezeny v bodě [18] tohoto rozhodnutí.
[22] Nejvyšší správní soud nesouhlasí ani s tím, že by mohl jiný orgán správy státního
zastupitelství podat kárný návrh podle §13i zákona o státním zastupitelství. Podle tohoto
ustanovení Zjistí-li příslušný orgán správy státního zastupitelství, že státní zástupce zaviněně porušil povinnost
státního zástupce nebo že svým chováním nebo jednáním ohrozil důvěru v činnost státního zastupitelství,
v odbornost jeho postupu, anebo jím snížil vážnost a důstojnost funkce státního zástupce, podá návrh na zahájení
kárného řízení podle zvláštního právního předpisu; návrh na zahájení řízení podle zvláštního právního předpisu
podá též, je-li státní zástupce nezpůsobilý k výkonu funkce podle §26. Dané ustanovení hovoří
o příslušném orgánu správy státního zastupitelství. Jeho příslušnost tedy musí být teprve jiným
zákonným ustanovením stanovena, přičemž tímto ustanovením je právě §8 odst. 5 zákona
o kárném řízení. Nejde tak o ustanovení speciální k §8 odst. 5 zákona o kárném řízení,
ale o ustanovení k němu komplementární. Zatímco §8 odst. 5 zákona o kárném řízení zakotvuje
oprávnění návrh podat, ustanovení §13i zákona o státním zastupitelství ukládá příslušnému
orgánu tak učinit, jsou-li naplněny podmínky tam uvedené.
[23] Ačkoliv si je soud vědom, že pověřování výkonem funkce je jak v případě soustavy státního
zastupitelství, tak v případě soudů, rozšířeným jevem, nenalézá pro něj u státního zastupitelství
dostatečnou zákonnou oporu. Posuzovat situaci v případě soudů mu nepřísluší, byť si je vědom,
že je tato úprava v mnoha ohledech velmi obdobná. Je také třeba mít na vědomí, že ačkoliv
se podle §18 odst. 6 zákona o státním zastupitelství pracovní poměr státních zástupců řídí
zákoníkem práce, pokud tento zákon nestanoví jinak, proces ustanovování vedoucích státních
zástupců, jakož i jejich odvolávání se děje ve sféře práva veřejného (k tomu viz například
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2012, čj. 1 As 51/2012-242, č. 2703/2012 Sb.
NSS). Stejně je proto třeba pohlížet i na případné pověřování kohokoliv stejným rozsahem práv
a povinností, jako má vedoucí státní zástupce. O případném využití pracovněprávních předpisů
lze proto uvažovat jen výjimečně, nebude-li to v rozporu s veřejnoprávní regulací výkonu funkce
státního zástupce. Pro pověření k výkonu funkce vedoucího státního zástupce, pokud má obstát,
by tedy měla existovat zřejmá zákonná pravomoc.
[24] K závěru, že však tento institut nemá výslovnou zákonnou oporu, docházela i většina osob
oslovených soudem. Pouze ministryně spravedlnosti spatřovala zákonnou oporu v §4 zákona
o platu státních zástupců, podle nějž Státnímu zástupci, který na příkaz vedoucího státního zastupitelství
zastupuje v plném rozsahu činnosti po dobu delší než čtyři týdny nepřítomného státního zástupce vykonávajícího
vyšší funkci, náleží od prvého dne zastupování zvýšení koeficientu stanovené v §3 odst. 5 nebo 6 pro funkci
zastupovaného státního zástupce; dosavadní zvýšení koeficientu podle §3 odst. 5 písm. a) až i) a podle §3 odst.
6 písm. a) a b) státnímu zástupci po dobu zastupování nenáleží. Zvýšení koeficientu nenáleží, je-li zastupování
součástí pracovních povinností státního zástupce. Kárný soud však z tohoto ustanovení žádnou
pravomoc být pouze pověřen výkonem funkce vedoucího státního zástupce neshledává. V prvé
řadě nelze přehlédnout, že jde o ustanovení, jehož cílem je upravit nárok na odměnu, nikoliv
o kompetenční ustanovení, které by mělo zakládat nějakou pravomoc. Maximálně by z něj šlo
nepřímo dovozovat, že zákonodárce předpokládal, že z určitého jiného ustanovení taková
kompetence plynout může. Nicméně ani to nelze z citovaného ustanovení dovozovat. Dané
ustanovení totiž odkazuje na zvýšení koeficientu podle §3 odst. 5 a 6 zákona o platu státních
zástupců. Zvýšení koeficientu je sice stanoveno i pro vedoucí státní zástupce, ale i pro vedoucí
oddělení nebo ředitele odboru. Tyto funkce jsou zřizovány vnitřními předpisy státního
zastupitelství a zákon o státním zastupitelství pro ně žádná zvláštní pravidla jmenování
nestanovuje. Příslušný vedoucí státní zástupce tak není nijak omezen v možnosti určit určitého
státního zástupce k dočasnému zastupování v plném rozsahu činnosti některého vedoucího
oddělení nebo ředitele odboru.
[25] Za dostatečnou oporu nepovažuje soud ani další ustanovení zmiňovaná oslovenými
státními zástupci. Ti zejména poukazovali na §13g odst. 1 písm. a) zákona o státním
zastupitelství, podle nějž Krajský státní zástupce vykonává správu krajského státního zastupitelství a správu
okresních státních zastupitelství v jeho obvodu tím, že a) zajišťuje jejich chod po stránce personální a organizační,
zejména tím, že předkládá návrhy na obsazení krajského státního zastupitelství a okresních státních zastupitelství
státními zástupci, zajišťuje jejich řádné obsazení odbornými a dalšími zaměstnanci, vyřizuje personální věci
státních zástupců krajského státního zastupitelství a v rozsahu jím stanoveném též personální věci státních
zástupců okresních státních zastupitelství,… Jde o zcela obecné oprávnění krajského státního zástupce,
které v personální oblasti předpokládá zejména podávání návrhů na obsazení státními zástupci,
zajišťování kvalifikovaných zaměstnanců a vyřizování běžné personální agendy. Jde-li o návrhová
oprávnění, pak z nich nelze dovozovat, že pokud jeho návrhu není vyhověno, mohl by sám
v rozporu se zákonem namísto navrhování přímo sám jmenovat. Krajský státní zástupce
je oprávněn pouze navrhovat určitou osobu ministrovi spravedlnosti ke jmenování okresním
státním zástupcem, ale nikoliv ji sám jmenovat. Pokud by mělo být jeho oprávnění vykonávat
správu krajského státního zastupitelství a okresních státních zastupitelství v zajišťování jejich
chodu po stránce personální vykládáno tak, že má činit jakákoliv opatření nezbytná pro řádný
chod státních zastupitelství v jeho obvodu, pak by se muselo připustit, že například v případě
nedostatku státních zástupců může určité osoby splňující zákonné podmínky sám pověřit
výkonem funkce státního zástupce. Takový závěr je však zjevně absurdní. V nyní posuzované
věci lze navíc poukázat na to, že osoba, která navrhovateli prodloužila příslušné pověření na dobu
v době podání kárných návrhů, byla sama jen pověřena výkonem funkce krajského státního
zástupce a to vrchním státním zástupcem v Olomouci. U takového pověření se však nelze opřít
ani o takovéto obecné ustanovení, neboť §13f odst. 1 zákona o státním zastupitelství vrchním
státním zástupcům nezakládá žádnou personální pravomoc vůči krajským státním zastupitelstvím,
čímž samozřejmě není dotčeno oprávnění vrchního státního zástupce navrhovat krajské státní
zástupce v obvodu jeho působnosti podle §10 odst. 2 zákona o státním zastupitelství.
[26] Další zmiňovaná ustanovení zákona o státním zastupitelství jsou organizační povahy, která
upravují řídící pravomoci mezi vedoucími státními zástupci a určité specifické vztahy mezi
krajským státním zástupcem a okresními státními zastupitelstvími v jeho obvodu. Z žádného
z nich však nelze dovodit oprávnění pověřit určitého státního zástupce v plném rozsahu
výkonem funkce vedoucího státního zástupce.
[27] Naopak z §13 odst. 5 zákona o státním zastupitelství vyplývá, že Při zachování vlastní
odpovědnosti mohou vedoucí státní zástupci pověřit jednotlivými úkony správy státního zastupitelství
jiného státního zástupce nebo jiného zaměstnance státního zastupitelství, v jehož čele stojí. (zvýraznění provedl
NSS). Dané ustanovení tedy stanoví možnost pověřit řadového státního zástupce pouze
jednotlivými úkony při správě státního zastupitelství a to při zachování vlastní odpovědnosti
vedoucího státního zástupce. Pověření v plném rozsahu funkce je ve zcela zjevném rozporu
s tímto zákonným ustanovením, neboť je to přesný opak jednotlivého úkonu a pověřující
se fakticky zbavuje odpovědnosti za danou funkci. Uvedené plyne i z navrhovatelem a krajským
státním zástupcem zmíněného §24 odst. 7 zákona o státním zastupitelství, podle nějž Pokud byl
státní zástupce pověřen jednotlivým úkonem správy státního zastupitelství, je povinen svěřený úkon odpovědně
vykonat. Uvedené ustanovení opět počítá pouze s pověřením k jednotlivému úkonu a nikoliv
k pověření v plném rozsahu funkce. Navíc §13 odst. 5 zákona o státním zastupitelství hovoří
pouze o pověření státního zástupce státního zastupitelství, v jehož čele stojí pověřující vedoucí
státní zástupce. Jen z toho, že krajský státní zástupce má relativně rozsáhlé pravomoci i vůči
okresním státním zastupitelstvím v obvodu své působnosti nelze dovozovat, že stojí zároveň
v jejich čele. Ustanovení §8 odst. 1 písm. c) a d) zákona o státním zastupitelství stanoví jasně,
že krajský státní zástupce stojí pouze v čele krajského státního zastupitelství a v čele okresního
státního zastupitelství stojí okresní státní zástupce.
[28] Oprávnění k zastupování v plném rozsahu funkce nemůže vyplývat ani z §19a zákona
o státním zastupitelství, který upravuje dočasné přidělení k výkonu funkce státního zástupce
k jinému státnímu zastupitelství nebo k jinému orgánu nebo organizaci. Uvedené ustanovení
pouze stanoví dočasnou výjimku z trvalého přidělení k určitému státnímu zastupitelství podle
§19. Dané ustanovení se vůbec nezabývá tím, jaká bude náplň funkce v rámci státního
zastupitelství, k němuž je státní zástupce dočasně přidělen.
[29] Závěr, že by šlo pověřit státního zástupce výkonem funkce v plném rozsahu vedoucího
státního zástupce nadřízeným státním zástupcem je v rozporu i s výkladem teleologickým.
Je zjevné, že v případě vedoucích státních zástupců bylo cílem zákonodárce, aby se na tom,
že určitá osoba bude řídit státní zastupitelství a vykonávat pravomoci s tím spojené domluvily
vždy dva orgány. V případě nejvyššího státního zástupce jde o konsens ministra spravedlnosti
a vlády jako celku (§9 zákona o státním zastupitelství), v případě nižších vedoucích státních
zástupců pak o shodu ministra spravedlnosti a budoucího bezprostředně nadřízeného státního
zástupce, nebo alternativně ministra a nejvyššího státního zástupce (§10 zákona o státním
zastupitelství). Tento záměr zákonodárce by byl popírán, pokud by mohli být výkonem funkce
s týmiž pravomocemi bez jakéhokoliv dalšího omezení pověřeni státní zástupci pouze na základě
rozhodnutí nadřízeného státního zástupce. Naopak v souladu s ním je, pokud nepřítomného
vedoucího státního zástupce po nezbytnou dobu zastupuje jeho náměstek, který je v souladu
s §10 odst. 6 jmenován ministrem spravedlnosti na návrh vedoucího státního zástupce, o jehož
náměstka se jedná. Postupným pověřováním výkonem funkce by mohla soustava státního
zastupitelství ministra spravedlnosti zcela obcházet a nepotřebovala by s ním nalézat shodu
při jmenování vedoucích státních zástupců, jak to zákon předpokládá.
[30] Je také zjevné, že záměrem zákonodárce také bylo zajistit vedoucím státním zástupcům
značnou míry ochrany výkonu jejich funkce. Podle §10 odst. 6 zákona o státním zastupitelství
může ministr spravedlnosti vrchního státního zástupce, krajského státního zástupce a okresního
státního zástupce z této funkce odvolat, pouze pokud závažným způsobem poruší povinnosti
vyplývající z výkonu funkce vedoucího státního zástupce, přičemž navíc, nejde-li o odvolání
z důvodu porušení povinností při výkonu správy státního zastupitelství, činí tak jen na návrh
vedoucího státního zástupce, který je oprávněn navrhovat jmenování do funkce, z níž má být
vedoucí státní zástupce odvolán. Oproti tomu praxe pověřování počítá pouze s dočasným
pověřením. Nicméně i kdyby bylo pověření na dobu neurčitou, nezakládá ani jedno pověření
žádnou míru ochrany takto pověřeného státního zástupce, neboť nejsou žádná omezení
v možnosti pověření kdykoliv zrušit. Takový státní zástupce pak přirozeně může být mnohem
náchylnější k tomu, aby vyšel vstříc přáním nadřízeného státního zástupce, aby se udržel v právně
nijak nechráněné pozici.
[31] Pokud jde o samotnou taxativnost výčtu osob oprávněných podat kárný návrh, i v tom lze
spatřovat cíl zákonodárce, aby byl jasně daný okruh osob, které mohou kárné řízení iniciovat.
Ačkoliv samotné kárné řízení ještě nemá bezprostřední dopad do práv a povinností kárně
obviněného, již samotné vedení kárného řízení lze považovat za relativně zatěžující. Kárně
obviněný je vystaven značné nejistotě o svém budoucím osudu, musí reagovat na požadavky
kárného soudu, a často jen podání kárného návrhu kárně obviněného stigmatizuje v očích laické
a někdy i odborné veřejnosti. Kárné řízení také představuje nikoliv zanedbatelnou zátěž pro kárný
senát a Nejvyšší správní soud jako celek. V případě zproštění kárného návrhu má v souladu s §19
odst. 3 zákona o kárném řízení kárně obviněný nárok vůči státu na náhradu nákladů účelně
vynaložených v souvislosti s kárným řízením. Návrhy by tedy měly být podávány uvážlivě
a jenom těmi, kterým zákonodárce svěřil důvěru v to, že nebudou podávány kárné návrhy
neuváženě.
[32] Pověřením státního zástupce výkonem funkce vedoucího státního zástupce se v minulosti
zabýval i Nejvyšší soud v souvislosti s oprávněními takového státního zástupce činit
soukromoprávní úkony za státní zastupitelství. V rozsudku ze dne 31. 10. 2017,
sp. zn. 25 Cdo 4710/2016, dospěl k závěru, že pokud bylo pověření uděleno orgánem podle
zákona oprávněným ke jmenování, pak je třeba vycházet z presumpce správnosti správního aktu,
dokud není řádným způsobem zrušen. Právě z důvodu, že pověření provedl ten, kdo je oprávněn
ke jmenování, nepůjde o nicotnost rozhodnutí z důvodů chybějící pravomoci. Nejvyšší soud
tedy vyšel z toho, že pokud bylo pověření uděleno ministrem spravedlnosti, pak není nicotné.
V nyní posuzované věci však pověření nebylo uděleno orgánem oprávněným dle zákona
jmenovat, jímž je ministr spravedlnosti, ale pouze krajským státním zástupcem, či dokonce
v rozhodném období pouze státním zástupcem pověřeným výkonem funkce krajského státního
zástupce. Tímto pohledem lze pověření považovat za rozhodnutí nicotné. Pro kárný soud však
není nezbytné se k této otázce vyjadřovat s konečnou platností. Postačuje mu totiž posoudit, zda
státní zástupce pověřený výkonem funkce okresního státního zástupce je oprávněným
navrhovatelem dle §8 odst. 5 zákona o kárném řízení.
[33] Navrhovatel poukázal na to, že v minulosti byli i pověření vedoucí státní zástupci
či pověření předsedové soudů považování za kárné navrhovatele uvedené v §8 zákona o kárném
řízení. V prvé řadě je třeba konstatovat, že kárný senát není formálně vázán dřívějšími
rozhodnutími a může rozhodné právní otázky posoudit odlišně. V současné době totiž neexistuje
těleso, kterému by kárný senát musel předložit otázku, ve které se chce odchýlit od dosavadní
rozhodovací praxe (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2019,
čj. 16 Kss 5/2017-173, č. 3897/2019 Sb. NSS). Tím spíše to musí platit o rozhodnutích vydaných
vrchními soudy, jako soudy kárnými, jejichž rozhodnutí ani nejsou publikována. Taková
rozhodnutí mohou působit maximálně silou své přesvědčivosti. Pokud však ve věci uváděné
navrhovatelem soud pouze konstatoval, že jde o oprávněného navrhovatele bez jakéhokoliv
hlubšího rozboru této otázky, lze se těžko vyjádřit k tomu, zda si danou otázku vůbec kárný senát
položil. Je-li zmiňováno rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, o kterém psala média
v souvislosti s žalobou soudkyně proti udělené výtce, pak ani takovým rozsudkem není Nejvyšší
správní soud jako soud kárný vázán. Navíc je třeba přihlédnout k tomu, že prozatím není
dostupné písemné odůvodnění, daný rozsudek může být napaden kasační stížností u Nejvyššího
správního soudu a právní úprava organizace státní správy soudnictví je v mnoha ohledech odlišná
od soustavy státního zastupitelství. Kárnému soudu je také z úřední činnosti známo, že ve věci
skončené navrhovatelem zmiňovaným rozhodnutím sp. zn. 16 Kss 4/2016 byl podán návrh
na obnovu řízení právě z důvodu, že kárný návrh byl podán pouze pověřenou předsedkyní
okresního soudu. Nicméně z rozhodnutí, které je předmětem řízení o obnově, není vůbec zřejmé,
že se jednalo jen o pověřenou předsedkyni a soud se tedy této otázce v rozhodnutí vůbec
nevěnoval. Pokud navrhovatel poukazoval na rozhodnutí kárného senátu sp. zn. 12 Ksz 4/2014,
pak, jak již bylo rozebráno shora v bodě [20], jednalo se o situaci odlišnou, neboť kárný návrh byl
podán náměstkem okresního státního zástupce, který byl dlouhodobě nepřítomen, a jednalo
se tedy o zákonem předpokládané zastoupení vedoucího státního zástupce. Kárnému soudu
nejsou známy jiné případy, ve kterých by v kárném řízení před Nejvyšším správním soudem
vystupovala pouze osoba pověřená výkonem funkce, byť to nemůže vyloučit.
[34] Případný není ani poukaz na §17 zákona o kárném řízení, který upravuje ústní jednání.
Dané ustanovení sice hovoří o přítomnosti navrhovatele, ale jedná se o situaci již řádné
zahájeného řízení. V rámci probíhajícího řízení není již tak zásadní osobní přítomnost
navrhovatele, zatímco jeho osobní posouzení a odpovědnost jsou naopak klíčové při podání
kárného návrhu, neboť ten zahájí celé řízení. Navíc pokud jde o vedoucí státní zástupce,
pověřováni k jednání jsou výlučně jejich náměstci, tedy opět osoby oprávněné k jejich
zastupování podle §8 odst. 2 zákona o státním zastupitelství.
[35] Nejvyšší správní soud si byl při rozhodování vědom i nálezu Ústavního soudu
ze dne 6. 4. 2006, sp. zn. I. ÚS 182/05, ve kterém Ústavní soud dospěl k závěru, že kárné řízení
se státními zástupci má primárně povahu pracovně právního sporu a jeho zahájení představuje
právní úkon v rámci pracovněprávního vztahu. Ústavní soud se nicméně nezabýval otázkou,
kdo může konkrétně takový úkon učinit, a proto v tomto směru ani nelze uvažovat o vázanosti
kárného soudu tímto nálezem. Nejvyšší správní soud se navíc domnívá, že závěry tohoto nálezu
byly pozdější judikaturou překonány. Nelze přehlédnout, že byl učiněn v době, kdy Ústavní soud
akcentoval soukromoprávní povahu poměru mezi státním zástupcem a státem. V usnesení ze dne
2. 11. 2004, sp. zn. I. ÚS 30/03, Ústavní soud ve stejném složení senátu odmítl ústavní stížnost
uchazeče o funkci státního zástupce s tím, že nepřisvědčil argumentaci stěžovatele, že by jeho
nejmenováním státním zástupcem mohlo dojít k zásahu do práva na přístup k voleným a jiným
veřejným funkcím za rovných podmínek podle čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod
(dále jen „Listina“), když zejména zdůraznil, že postavení stěžovatele je zapotřebí v principu
chápat jako postavení každé fyzické osoby, která chce realizovat své právo na zaměstnání.
Pozdější judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu však postupně čím dál více
akcentovala veřejnoprávní prvky výkonu funkce i řadového státního zástupce. Ústavní soud
tak v bodě 70. nálezu ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 8/16, výslovně státního zástupce označil
za veřejnou funkci spadající pod čl. 21 odst. 4 Listiny. Na to navázal Nejvyšší správní soud
ve svém rozsudku ze dne 20. 12. 2018, čj. 6 As 199/2018-71, ve kterém dospěl k závěru,
že uchazečům o funkci státního zástupce svědčí veřejné subjektivní právo na přístup k veřejné
funkci za rovných podmínek podle čl. 21 odst. 4 Listiny a ochranu jim poskytují soudy
rozhodující ve správním soudnictví. Novější judikatura Ústavního soudu již také nenahlíží
na kárné řízení jako na spor primárně pracovněprávní. V nálezu pléna z 29. 9. 2010,
sp. zn. Pl. ÚS 33/09, Ústavní dospěl k následujícímu závěru: „Kárné řízení se soudci obecných soudů,
státními zástupci a soudními exekutory je totiž řízením zcela specifickým, jež je vedeno před zvláštním senátem
Nejvyššího správního soudu a jež není možné z hlediska jeho povahy srovnávat s běžným občanskoprávním
či trestním řízením.“ V nálezu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2490/15, také uvedl, že kárné řízení
bez ohledu na nižší úroveň ochrany oproti trestnímu řízení zaručené Úmluvou o ochraně
lidských práv a základních svobod, zůstává řízením, při němž kárný žalobce vystupuje vůči kárně
obviněnému ve vrchnostenském postavení. Navíc nález sp. zn. I. ÚS 182/05 vycházel z toho,
že kárný navrhovatel jedná jako vedoucí organizační složky státu, jíž se pracovně právní úkony
týkají. Nevzal nicméně vůbec v úvahu, že kárným navrhovatelem mohl být i zcela jiný
navrhovatel, než je vedoucí státní zástupce, který je zároveň vedoucím organizační složky státu,
která vystupuje v pracovněprávních vztazích.
[36] Nejvyšší správní soud uvážil i to, že by mohlo být v určitých situacích nezbytné vykládat
určitá ustanovení šířeji, pokud by jinak zaujatý výklad vedl ke zjevně nerozumným výsledkům.
Takovým zjevně nerozumným výsledkem by mohla být i paralýza činnosti určitého článku
soustavy státního zastupitelství, které by nešlo jinými opatřeními zabránit. Tak tomu ale není.
Jednak lze činit preventivní opatření, aby k daným situacím nedocházelo. Zpravidla je předem
známo, že vedoucí státní zástupce bude ve funkci končit. Pak není důvod otálet se jmenováním
nového vedoucího státního zástupce předem, s účinností následující po skončení funkce
původnímu státnímu zástupci. Nicméně i pokud půjde o neočekávané situace, zákon počítá s tím,
že vedoucího státního zástupce zastupují jeho náměstci. Ti ho mohou zastupovat nejen v době,
kdy je ve funkci, ale i v době, kdy jeho funkce zanikla. Tuto možnost výslovně připouští shora
citované usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 354/2011,
které mezi důvody zastupování uvádí i například smrt vedoucího státního zástupce. Obdobně
v případě předsedů soudů uznal Ústavní soud pravomoc místopředsedy soudu začít předsedu
soudu zastupovat v případě jeho dlouhodobé nepřítomnosti nebo nezvratného,
nepřezkoumatelného a nezrušitelného zániku funkce předsedy, jako je například jeho úmrtí
(viz body 56. a 60. nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 17/06).
[37] Vzhledem k tomu, že v souladu s §8 odst. 2 zákona o státním zastupitelství zastupují
náměstci vedoucího státního zástupce v pořadí a v rozsahu jím stanoveném, měl by vždy
příslušný organizační předpis pamatovat i na situaci zániku funkce vedoucího státního zástupce.
Ačkoliv tedy zákon o státním zastupitelství pamatuje na zastupování vedoucího státního zástupce
náměstky, ani jedno ze zaslaných stanovisek z těžko pochopitelných důvodů s jejich zákonem
předvídanou kompetencí nepočítá, ačkoliv právě tento postup v souladu se zákonem zabraňuje
zmiňované paralýze chodu státního zastupitelství. Navíc nelze pominout, pokud jde o možnost
podat kárný návrh, také další oprávněné navrhovatele. Pokud by skutečně situace na příslušném
okresním státním zastupitelství neumožňovala nikomu kárný návrh podat, může se kterýkoliv
státní zástupce nebo jiná osoba obrátit na kteréhokoliv z dalších kárných navrhovatelů. Ostatně
nyní řádně jmenovaný krajský státní zástupce tuto možnost avizoval a ke dni přijetí tohoto
rozhodnutí nový kárný návrh na kárně obviněného podal.
[38] Odlišný přístup nemůže odůvodnit ani specifická situace na Okresním státním zastupitelství
v Ostravě, která vznikla tím, že byla odvolaná okresní státní zástupkyně, která se o platnost
odvolání soudí ve správním soudnictví. Buď lze situaci řešit tak, jak bylo uvedeno shora, tedy
dočasným zastupováním ze strany náměstků, podáním kárného návrhu jiným z oprávněných
navrhovatelů nebo jmenováním nového vedoucího státního zástupce. Judikatura správních soudů
se zabývala i situací, kdy je po jmenování nového vedoucího státního zástupce zrušeno
rozhodnutí o odvolání předchozího státního zástupce a dala návod, jak v dané situaci postupovat
(viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2015, čj. 2 As 100/2015 - 37,
č. 3331/2016 Sb. NSS)
III. Závěr
[39] Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud jako soud kárný k závěru,
že navrhovatel, který byl pověřen v plném rozsahu činnosti výkonem funkce okresního státního
zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě, není navrhovatelem, který je oprávněn
podat návrh na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti státního zástupce podle §8 odst. 5
zákona o kárném řízení.
[40] Zákon o kárném řízení nicméně výslovně neřeší, jak má kárný soud postupovat,
pokud je návrh podán osobou k tomu neoprávněnou. S touto možností nepočítá ani trestní řád,
který řeší podání osobou neoprávněnou až u opravných prostředků [například u stížnosti podle
§148 odst. 1 písm. b) tr. řádu nebo u stížnosti podle §253 odst. 1 tr. řádu]. V jiných procesních
předpisech se nicméně řadí taková situace mezi nesplnění podmínek řízení, které vedou
k odmítnutí návrhu nebo zastavení řízení [§46 odst. 1 písm. c) soudního řádu správního, §104
občanského soudního řádu]. Situaci, že nejsou splněny některé podmínky řízení, řeší §14 zákona
o kárném řízení tak, že v tomto případě kárný senát bez ústního jednání řízení zastaví. Ačkoliv
tedy výslovně nepamatuje toto ustanovení na situaci, že je návrh podán osobou, o které
se v průběhu řízení ukáže, že je osobou, kterou zákon v §8 neuvádí mezi oprávněnými
navrhovateli, je třeba jej použít jako nejbližší ustanovení. Kárný senát proto s ohledem
na nenaplnění podmínky stanovené v §8 odst. 5 zákona o kárném řízení řízení zastavil podle §14
téhož zákona.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne ní odvolání přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2019
JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.
předseda kárného senátu
ve věcech státních zástupců