ECLI:CZ:NSS:2019:2.AZS.96.2019:28
sp. zn. 2 Azs 96/2019 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudců Mgr. Evy
Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně: O. S., zastoupena JUDr. Anitou
Pešulovou, advokátkou se sídlem Klimentská 36, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2016,
č. j. OAM-769/ZA-ZA11-ZA18-2016, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 27. 2. 2019, č. j. 2 Az 67/2016 – 39,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně JUDr. Anitě Pešulové, advokátce, se přiznává odměna
a náhrada hotových výdajů ve výši 3400 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně přicestovala do České republiky autobusem bez oprávnění k pobytu a zamýšlela
pobývat u svých dospělých dětí, protože její manžel je nezaměstnaný alkoholik, fyzicky ji napadá
a vyhazuje ji z domu. V její vlasti se těžko hledá práce, společný dům manžel zastavil.
[2] Shora označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) rozhodl žalovaný
o žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany tak, že se podle §12, §13, §14, §14a a §14b
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) neuděluje.
[3] Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně žalobu, v níž namítala, že žalovaný
neopatřil dostatečnou oporu pro svůj závěr, že pro ni v zemi původu existuje dostupná ochrana
před domácím násilím ze strany manžela a že svou situaci může řešit přesídlením do jiné části země.
Nedostatečně byla posouzena možnost udělení humanitárního azylu nebo doplňkové ochrany.
[4] Městský soud v Praze (dále jen „krajský soud“) shora označeným rozsudkem podanou
žalobu zamítl. Soud aproboval hodnocení žalovaného, že žalobkyně neuvedla žádné azylově
relevantní důvody. Ztotožnil se s jeho názorem, že žalobkyně mohla svou situaci řešit odchodem
od manžela a přestěhováním se v rámci Ukrajiny; pomoc organizací zabývajících se domácím
násilím ani nevyhledala. Souhlasil i se závěrem, že v případě návratu do vlasti žalobkyni nehrozí
nebezpečí.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[5] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí proti napadenému rozsudku kasační stížností,
kterou opírá o důvody dle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., tedy namítá nesprávné právní
posouzení, nepřezkoumatelnost a porušení zásady materiální pravdy. Přijatelnost své kasační
stížnosti odůvodňuje nesprávným zjištěním skutkového stavu a nedostatečným posouzením důvodů
pro udělení doplňkové ochrany, jakož i nedostatečným vypořádáním žalobních námitek, což může
mít dopad do jejího hmotněprávního postavení. Poukázala obecně na neochotu státních orgánů
bojovat proti domácímu násilí, s níž se setkala, takže dalších snah zanechala a rozhodla
se vycestovat. Krajskému soudu vytýká, že její žádost neposoudil z hlediska možnosti udělení
doplňkové ochrany. Žalovaný neřešil dopad vnitřního přesídlení na ni jako na osamělou ženu
bez domova, prostředků a zaměstnání. Žalovaný nezjistil správně skutkový stav věci a nepřihlédl
k individuálním okolnostem a soud jeho závěry převzal. Na námitky ohledně neudělení doplňkové
ochrany nereagoval. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že se tvrzeními stěžovatelky řádně zabýval
a vycházel z aktuálních podkladů. Ztotožnil se s napadeným rozsudkem a navrhl zamítnutí kasační
stížnosti pro nedůvodnost.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval,
že stěžovatelka je osobou oprávněnou k jejímu podání, neboť byla účastníkem řízení, z něhož
napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.). Kasační stížnost byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.)
a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[7] Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou její
přijatelnosti ve smyslu §104a s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřijatelná. Podle
§104a odst. 3 s. ř. s. nemusí být usnesení o odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost
odůvodněno. Přestože by v tomto případě bylo možné kasační stížnost odmítnout bez odůvodnění,
Nejvyšší správní soud nad rámec zákonného požadavku stručné odůvodnění svého usnesení
připojuje.
[8] Podle §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud odmítne kasační stížnost ve věcech mezinárodní
ochrany pro nepřijatelnost, jestliže ta svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“ byl v us nesení
Nejvyššího správního soudu dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb.
NSS (dostupné stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
z www.nssoud.cz), vyložen tak, že kasační stížnost bude posouzena jako přijatelná v případě,
že (1) vznáší ne plně prejudikovanou právní otázku; (2) obsahuje právní otázku, která je dosavadní
judikaturou řešena rozdílně; (3) je potřeba učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném rozhodnutí
krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního
postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především
tehdy, pokud: a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní
judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu,
b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není v rámci této kategorie přijatelnosti
povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné
intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského
soudu by bylo odlišné.
[9] Předně je z napadeného rozsudku zřejmé, že netrpí nepřezkoumatelností, jak ji chápe
ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu (srov. např. usnesení rozšířeného senátu ze dne
8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/2009 - 84, publ. pod č. 2288/2011 Sb. NSS), krajský soud reagoval
na veškeré žalobní body, jeho rozhodnutí je opřené o dostatečné odůvodnění.
[10] Pokud jde o veskrze obecnou námitku nedostatečného soudního přezkumu postupu
správního orgánu při zjišťování skutkového stavu bez upřesnění konkrétních pochybení jak soudu,
tak správního orgánu, její bezúspěšnost byla vyslovena v mnoha rozhodnutích tohoto soudu,
např. v rozsudku ze dne 18. 1. 2006, č. j. 1 Azs 112/2004 - 61.
[11] Namítanému pochybení krajského soudu spočívajícímu v nedostatečném posouzení
rozhodnutí žalovaného v otázce udělení doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu nelze
přisvědčit. Krajský soud připomněl podstatné části napadeného rozhodnutí, zabýval se relevancí
a aktuálností zpráv o zemi původu stěžovatelky a na základě toho aproboval posouzení žalovaného
o absenci nebezpečí vážné újmy pro stěžovatelku při návratu do vlasti.
[12] K obavám stěžovatelky z násilnického chování jejího manžela Nejvyšší správní soud
odkazuje např. na své rozsudky ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 5/2003 - 51, ze dne 10. 3. 2004,
č. j. 3 Azs 22/2004 - 48, nebo ze dne 14. 6. 2007, č. j. 9 Azs 49/2007 - 68, podle kterých skutečnost,
že žadatel o azyl má v zemi původu obavy před vyhrožováním soukromou osobou, není bez dalšího
důvodem pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu, pokud problémy se soukromými osobami
nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými. V usnesení ze dne 10. 9. 2008,
č. j. 9 Azs 49/2008 – 55, Nejvyšší správní soud též vyslovil, že „domácí násilí je bezesporu
celospolečenským jevem, který nelze podceňovat a který vyvěrá z podhoubí sociální diskriminace a který je zpravidla
determinovaný příslušností k určitému pohlaví. Jako takový přitom může být za určitých okolností také azylově
relevantním důvodem a právě tyto okolnosti, které záleží především na zemi původu, jejích právních, sociálních
či kulturních normách a hodnotách, je třeba analyzovat a zvažovat, zda je příslušný stát schopen či ochoten zajistit
oběti domácího násilí potřebnou ochranu nebo zda je na místě poskytnutí mezinárodní ochrany, a to na základě
příslušnosti k určité sociální skupině.“ Z citovaného usnesení, a rovněž z rozsudku ze dne 29. 7. 2009,
č. j. 4 Azs 31/2009 - 93, tak vyplývá, že domácí násilí spočívající v napadání manželem může
za určitých okolností naplňovat znaky pronásledování (ve vztahu k azylu) nebo nebezpečí vážné
újmy (ve vztahu k doplňkové ochraně), podle toho, zda je stát původu žadatele schopen a ochoten
poskytnout ochranu proti tomuto jednání. Předpokladem ovšem je určitá intenzita takového
jednání, budící v oběti vážné obavy a vyvolávající pocit bezvýchodnosti situace.
[13] V posuzované věci stěžovatelka do protokolu o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní
ochrany ze dne 8. 9. 2016 uvedla, že incidenty s manželem hlásila na policii, kde věc sepsali, chvíli
byl klid, ale pak se vše opakovalo. Potíže s ním se projevovaly občasným bitím pěstí, úderem
do hlavy, následovalo vyhození z domu. Prodával věci z domova, aby měl peníze, které pak propil.
[14] Ze zjištěných skutkových okolností je zřejmé, že stěžovatelka si na postup policie nikde
nestěžovala, nesnažila se dosáhnout vykázání manžela z domu apod. Nevyužila-li všechny dostupné
vnitrostátní prostředky k ochraně, nelze jednání jejího manžela přičítat státu, jehož je občankou,
ani považovat za pronásledování ve smyslu §2 odst. 8 zákona o azylu (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 22. 12. 2005, č. j. 6 Azs 479/2004 - 41).
[15] Nejvyšší správní soud má zcela ve shodě s žalovaným i krajským soudem za to,
že mezinárodní ochrana neslouží k řešení situace, v jaké se nachází stěžovatelka. Její rodinné potíže
jsou provázány s ekonomickými těžkostmi, které však je třeba řešit v zemi původu, jakkoli nemusí
být zpočátku snadné odejít a pokusit se najít práci a bydlení jinde. Chtěla-li stěžovatelka pobývat
se svými dětmi v České republice a využít jejich podpory zde, měla si opatřit některý druh
pobytového oprávnění, jak je upravuje zákon o pobytu cizinců.
IV. Závěr a náklady řízení
[16] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost
podmínky přijatelnosti nesplňuje. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly
řešeny judikaturou zdejšího soudu, ani těch, které jsou judikaturou řešeny rozdílně; nebyl shledán
důvod pro přistoupení k judikatornímu odklonu; ani nebylo shledáno zásadní pochybení krajského
soudu, ať už v podobě nerespektování ustálené soudní judikatury či ve formě hrubého pochybení
při výkladu hmotného nebo procesního práva. Nejvyššímu správnímu soudu tudíž nezbylo
než podanou kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítnout pro nepřijatelnost.
[17] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[18] Ustanovené zástupkyni náleží odměna za jeden úkon právní služby (podání kasační
stížnosti) ve výši 3100 Kč [§7 bod 5, §9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif) ]spolu s paušální náhradou hotových výdajů 300 Kč (§13 odst. 4 téže vyhlášky),
tedy celkem 3400 Kč, které jí budou vyplaceny do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. září 2019
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu