ECLI:CZ:NSS:2019:3.AZS.7.2019:26
sp. zn. 3 Azs 7/2019 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: N. A. A. A.,
zastoupený Mgr. Radimem Strnadem, advokátem se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2018,
č. j. 13 Az 63/2018 – 20, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamí t á.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení rozsudku
Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 26. 11. 2018, č. j. 13 Az 63/2018 – 20,
kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 9. 2018,
č. j. OAM-803/ZA-ZA11-ZA19-2018. Žalovaný tímto rozhodnutím rozhodnul tak, že žádost
stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle §10a odst. 1 písm. b) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), řízení o udělení mezinárodní ochrany
se zastavuje podle §25 písm. i) zákona o azylu a státem příslušným k posouzení podané žádosti
podle čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria
a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu
podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém
z členských států (dále jen „dublinské nařízení“), je Spolková republika Německo.
[2] Kasační stížnost stěžovatele byla spojena s návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti podle ustanovení §107 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Žádost o přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodňuje tím, že pokud by odkladný
účinek kasační stížnosti nebyl přiznán, musel by pravděpodobně opustit Českou republiku
a svého bratra, se kterým na jejím území žije. Bratr stěžovatele žije v ČR na základě povolení
k trvalému pobytu, stěžovatel s ním aktuálně bydlí a je svým bratrem podporován finančně
i psychicky. Rovněž má za to, že pokud by byl nucen opustit území ČR ještě před rozhodnutím
o kasační stížnosti, nemohl by efektivně hájit svá práva v probíhajícím soudním řízení. K tomu
stěžovatel odkázal na několik usnesení Nejvyššího správního soudu.
[4] Ze všech těchto důvodů se stěžovatel domnívá, že nepřiznání odkladného účinku
by pro něj znamenalo nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám. Zároveň přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s žádným
veřejným zájmem.
[5] Žalovaný ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
uvádí, že neshledává naplnění některého z důvodů v §73 odst. 2 s. ř. s., a proto nesouhlasí s jeho
přiznáním. Žalovaný má za to, že důvody uváděné stěžovatelem jsou účelové a stěžovatel
se pouze snaží vyhnout přemístění do Spolkové republiky Německo, kde byl již dvakrát s žádostí
o mezinárodní ochranu neúspěšný (včetně řízení před soudem). V této souvislosti žalovaný
poukazuje na to, že stěžovatel podle svých slov vstoupil na území ČR teprve v červenci 2018,
přičemž ve Spolkové republice Německo předtím pobýval dlouhodobě (od října 2015) bez svého
bratra. Podpory bratra se přitom stěžovatel nyní důrazně dovolává. Žalovaný je s odkazem
na judikaturu Nejvyššího správního soudu toho názoru, že okolnost, že stěžovatelův bratr žije
na území ČR, není mimořádným důvodem pro odložení účinků pravomocného správního
rozhodnutí.
[6] Nejvyšší správní soud úvodem předesílá, že institut odkladného účinku má zcela
mimořádnou povahu. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není
řádným opravným prostředkem, u nějž by bylo možno odkladný účinek bez dalšího očekávat.
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti odnímá Nejvyšší správní soud před vlastním
rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského soudu
(zde městského soudu), na které je jinak třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, není-li
následně zákonným postupem zrušeno; tento postup proto musí být vyhrazen jen pro výjimečné
případy.
[7] Podle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného
usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem (toto ustanovení se užije přiměřeně v řízení
o kasační stížnosti – viz §107 odst. 1 s. ř. s.).
[8] Nejvyšší správní soud upozorňuje, že o dkladný účinek kasační stížnosti je pojmově
svázán s rozhodnutím krajského (městského) soudu; jeho přiznáním se tedy pouze odkládají
účinky tohoto soudního rozhodnutí, nikoli předcházejícího rozhodnutí správního. Podává-li tak
návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatel, jenž byl v řízení před městským
soudem v postavení žalobce, podmínkou sine qua non jakýchkoli úvah o důvodnosti takového
návrhu je, že účinky plynoucí ze správního rozhodnutí byly sistovány již v řízení před městským
soudem.
[9] V nyní posuzované věci Nejvyšší správní soud ověřil, že žaloba proti shora uvedenému
rozhodnutí žalovaného (viz odstavec [1] výše) neměla podle §32 odst. 2 zákona o azylu odkladný
účinek; odkladný účinek nebyl žalobě přiznán ani rozhodnutím městského soudu. Stěžovatel sice
v žalobě o přiznání odkladného účinku požádal, avšak městský soud v dané věci rozhodl bez
zbytečného odkladu, přičemž žalobu jako nedůvodnou rozsudkem zamítl. Za této situace by tedy
ani případné přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nemohlo mít žádný vliv na postavení
stěžovatele, plynoucí z předcházejícího správního rozhodnutí, jehož účinky nebyly městským
soudem odloženy a nadále tak trvají (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
20. 12. 2018, č. j. 3 Azs 142/2018 – 24).
[10] V této souvislosti je třeba dále upozornit na to, že s ohledem na novelu soudního řádu
správního provedenou zákonem č. 303/2011 Sb. nelze nadále aplikovat judikaturu Nejvyššího
správního soudu, podle níž je možné přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti kromě
odložení účinků soudního rozhodnutí sistovat též účinky rozhodnutí žalovaného správního
orgánu. Tato judikatura, představovaná v prvé řadě usnesením tohoto soudu ze dne 6. 12. 2005,
č. j. 2 Afs 77/2005 – 96 (publ. pod č. 786/2006 Sb. NSS), totiž vycházela z tehdejšího právního
stavu, kdy podle tehdy účinného §38 odst. 3 s. ř. s. byl návrh na uložení předběžného opatření
nepřípustný, pokud bylo možné návrhu na zahájení řízení přiznat odkladný účinek nebo nastával-li
tento účinek ze zákona. Vzhledem k tomu, že výše uvedenou novelou byla vzájemná
neslučitelnost předběžného opatření a odkladného účinku odstraněna, pozbyla shora uvedená
judikaturní praxe své opodstatnění, neboť recentní procesní úprava poskytuje stěžovateli
prostředek, jímž se může domáhat eliminace nepříznivých důsledků plynoucích pro něho
z žalobou napadeného správního rozhodnutí.
[11] Tímto prostředkem je právě institut předběžného opatření zakotvený v §38 s. ř. s. Podle
věty první tohoto ustanovení byl-li podán návrh na zahájení řízení a je potřeba zatímně upravit poměry
účastníků pro hrozící vážnou újmu, může usnesením soud na návrh předběžným opatřením účastníkům uložit
něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet. Jedině prostřednictvím tohoto institutu by bylo možné
žalovanému nařídit, aby se zdržel realizace napadeného správního rozhodnutí do doby
rozhodnutí soudu o kasační stížnosti. Takový návrh ovšem stěžovatel nepodal.
[12] Nejvyšší správní soud nepřehlédl úpravu obsaženou v dublinském nařízení, jehož
čl. 27 odst. 3 stanoví, že pro účely odvolání proti rozhodnutí o přemístění nebo přezkumu tohoto rozhodnutí,
členské státy ve svých vnitrostátních právních předpisech stanoví: c) že dotčená osoba může v přiměřené lhůtě
požádat soud o odložení výkonu rozhodnutí o přemístění, dokud nebude rozhodnuto o jejím odvolání nebo
o přezkumu. Členské státy zajistí, aby účinný opravný prostředek v podobě odkladu přemístění byl v platnosti až
do přijetí rozhodnutí o první žádosti o odklad. Jakékoli rozhodnutí o odložení výkonu rozhodnutí o přemístění
musí být přijato v přiměřené lhůtě, která zároveň umožní důkladné a pečlivé posouzení žádosti. Rozhodnutí
neodložit výkon rozhodnutí o přemístění musí obsahovat důvody, na nichž je založeno. V této souvislosti
kasační soud zdůrazňuje, že vnitrostátní úprava procesních instrumentů pro „odložení výkonu
rozhodnutí“, která je obsažena ve vnitrostátních předpisech (především v s. ř. s.) není v rozporu
s citovaným ustanovením dublinského nařízení. Městský soud sice o návrhu stěžovatele
na přiznání odkladného účinku žaloby formálně nerozhodl, avšak věc projednal s nejvyšším
urychlením meritorně, čímž došlo k realizaci práva stěžovatele na podání účinného opravného
prostředku k soudu ve smyslu čl. 27 odst. 1 dublinského nařízení. Městský soud o žalobě rozhodl
dne 26. 11. 2018, tedy měsíc od podání žaloby spojené s návrhem na přiznání odkladného účinku
dne 26. 10. 2018.
[13] Jelikož přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatele by nebyla zachována
kontinuita suspenzívního efektu soudního přezkumu vůči rozhodnutí žalovaného, Nejvyššímu
správnímu soudu nezbývá než uzavřít, že výkon napadeného rozsudku by pro stěžovatele nemohl
znamenat újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s., ve spojení s §107 odst. 1 větou druhou s. ř. s.,
a proto návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
[14] Soud závěrem uvádí, že tímto usnesením nepředjímá, jak rozhodne ve věci samé.
Též poukazuje na to, že dle §32 odst. 6 zákona o azylu je povinen rozhodnout o kasační stížnosti
stěžovatele přednostně, nejpozději do 60 dnů ode dne, kdy podaná kasační stížnost bude prostá
vad a bude mít všechny náležitosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. února 2019
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu