ECLI:CZ:NSS:2019:4.AS.94.2019:19
sp. zn. 4 As 94/2019 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Ing. J. H., proti žalovanému:
Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 19. 3. 2018, č. j. 12310/18/5100-31462-704389, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 2. 2019, č. j. 15 Af 57/2018
- 39,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamí t á.
II. Kasační stížnost proti III. a IV. výroku usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem
ze dne 26. 2. 2019, č. j. 15 Af 57/2018 - 39, se o d mí t á.
III. Kasační stížnost proti I. a II. výroku usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem
ze dne 26. 2. 2019, č. j. 15 Af 57/2018 - 39, se z amí t á.
IV. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Usnesením ze dne 26. 2. 2019, č. j. 15 Af 57/2018 - 39, Krajský soud v Ústí nad Labem
nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků (výrok I.), zamítl jeho návrh na ustanovení
zástupce (výrok II.), vyzval jej, aby ve lhůtě do patnácti dnů ode dne doručení tohoto usnesení,
popřípadě ve lhůtě do pěti dnů od doručení rozhodnutí Nejvyšší správního soudu o kasační
stížnosti proti tomuto usnesení, zaplatil soudní poplatek za žalobu ve výši 3.000 Kč (výrok III.)
a aby ve stejné lhůtě zaplatil soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku ve výši
1.000 Kč (výrok IV.). V odůvodnění usnesení krajský soud připomněl, že žalobce nesplnil
poplatkovou povinnost za podání žaloby a návrhu na přiznání odkladného žalobě a namísto
toho požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Vysvětlil, že žalobce
nereagoval na výzvu k doložení majetkových poměrů a navzdory řádnému poučení o následcích
neuvedl a neprokázal žádné relevantní okolnosti k žádosti o osvobození od soudních poplatků.
II. Obsah kasační stížnosti
[2] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost.
V ní namítl, že krajský soud zkreslil rozhodný skutkový i právní stav, rozhodl na základě
domněnek a upřel mu právo vyjádřit se k věci. Stěžovatel uvedl, že řádně podal včasnou
a důvodnou žalobu a dostatečně doložil žádost o osvobození od soudních poplatků a návrh
na ustanovení zástupce. Vzhledem k těmto tvrzením stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud
zrušil napadené usnesení krajského soudu. Současně požádal o přiznání odkladného účinku
a osvobození od soudního poplatku a navrhl, aby mu Nejvyšší správní soud ustanovil pro řízení
o kasační stížnosti zástupce.
[3] Žalovaný nevyužil svého práva a ke kasační stížnosti se nevyjádřil.
III. Posouzení kasační stížnosti
[4] Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, a to z toho důvodu, že přiznáním odkladného účinku se podle §73 odst. 3
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), pozastavují účinky napadeného
rozhodnutí pouze do skončení řízení před soudem. Rozhodování o návrhu stěžovatele
na přiznání odkladného účinku by nemělo žádný smysl za situace, kdy se řízení tímto rozsudkem
končí a rozsudek je vydán neprodleně po nezbytném poučení a uplynutí lhůty k vyjádření
žalovaného ke kasační stížnosti podle §109 odst. 1 s. ř. s.
[5] Nejvyšší správní soud poznamenává, že o návrhu stěžovatele na osvobození od soudních
poplatků nebylo nutno rozhodovat, neboť podáním kasační stížnosti proti procesnímu
rozhodnutí krajského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí)
nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19). Napadené usnesení, kterým krajský
soud zamítl žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce
pro řízení o žalobě, nepochybně takovým procesním rozhodnutím je.
[6] Z právě citovaného usnesení rozšířeného senátu současně plyne, že ač je povinné
zastoupení stěžovatele bez příslušného právnického vzdělání advokátem obecně jednou
ze základních podmínek řízení o kasační stížnosti, ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. se neuplatní
v případech, kdy kasační stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení
o žalobě, jež slouží toliko k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného průběhu. Takovým
typem rozhodnutí je i nyní napadené usnesení, jak již bylo výše uvedeno. V daném případě
tak ani podmínka povinného zastoupení stěžovatele advokátem nemusí být splněna. Nejvyšší
správní soud i tak vážil, zda je, přes právě uvedené, ustanovení zástupce v nynějším řízení
o kasační stížnosti nezbytně třeba k ochraně práv stěžovatele. Dospěl přitom k závěru,
že tomu tak není. Kasační stížnost splňuje předepsané náležitosti a lze z ní seznat, z jakých
skutkových a právních důvodů stěžovatel považuje napadené usnesení krajského soudu
za nezákonné. Nejvyššímu správnímu soudu proto nic nebrání v tom, aby o takto formulované
kasační stížnosti věcně rozhodl, aniž by stěžovatel v důsledku své neznalosti práva mohl utrpět
jakoukoli újmu. Nejvyšší správní soud tudíž stěžovateli zástupce pro řízení o kasační stížnosti
neustanovil.
[7] Nejvyšší správní soud se zabýval otázkou přípustnosti podané kasační stížnosti a dospěl
k závěru, že kasační stížnost proti výrokům III. a IV. napadeného usnesení krajského soudu
není přípustná, neboť se v tomto rozsahu jedná toliko o rozhodnutí, kterým se upravuje vedení
řízení ve smyslu §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 2/2008 - 47, či usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 2. 2006, č. j. 5 As 15/2005 - 47, publ. pod č. 973/2006 Sb. NSS). Na základě shora uvedených
důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost v části směřující proti výrokům III. a IV.
napadeného usnesení krajského soudu odmítl podle §120 a §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
jako nepřípustnou. Ve zbylém rozsahu shledal kasační stížnost přípustnou.
[8] Nejvyšší správní soud přezkoumal výroky I. a II. napadeného usnesení v souladu s §109
odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti.
Neshledal přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti. Stěžovatel ve své kasační stížnosti označil důvody podle §103 odst. 1 písm. a), b), c),
d) a e) s. ř. s. Z obsahu kasační stížnosti však vyplývá, že ji stěžovatel podal toliko podle §103
odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[9] Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. „[k]asační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené
nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.“ Nesprávné
právní posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný
právní předpis, popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen.
[10] Podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. „[k]asační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě
řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.“
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] K námitce, že krajský soud rozhodl na základě zkresleného skutkového a právního stavu,
respektive na základě domněnek, ke kterým se stěžovatel nemohl vyjádřit a které jsou v rozporu
s předloženými podklady, Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že stěžovateli již několikrát vysvětlil,
například v rozsudku ze dne 9. 10. 2014, č. j. 4 Afs 177/2014 - 24, že český právní řád soudům
neukládá, aby s účastníky řízení konzultovaly své úvahy. Stěžovatel měl možnost přednést veškerá
svá tvrzení a nahlížet do spisu. Skutečnosti a úvahy uvedené v odůvodnění napadeného usnesení
jsou koherentní a podložené spisovým materiálem.
[13] Nejvyšší správní soud opakovaně konstatuje, že podle §36 odst. 3 s. ř. s. „[ú]častník,
který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti
osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru,
že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme,
popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané
osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační
stížnosti.“ Základní podmínku pro osvobození od soudních poplatků tedy tvoří povinnost žadatele
doložit, že nemá dostatečné prostředky. Tuto podmínku však stěžovatel v průběhu celého řízení
před Krajským soudem v Ústí nad Labem nesplnil, neboť nepředložil žádné doklady,
které by osvědčovaly jeho špatnou finanční situaci. Podle konstantní judikatury Nejvyššího
správního soudu „[p]ovinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který
se domáhá osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud
výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje“ (srov. usnesení ze dne 25. 1. 2005, č. j.
7 Azs 343/2004 - 50, publ. pod č. 537/2005 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud tedy uzavírá,
že stěžovatel věrohodně a úplně neprokázal svou majetkovou a výdělkovou situaci. Stěžovatel
nedoložil, že nemá dostatečné prostředky, proto krajský soud rozhodl správně, pokud
mu osvobození od soudních poplatků nepřiznal a vyzval jej k jejich zaplacení.
[14] Podle §35 odst. 9 věta první s. ř. s. „[n]avrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit
usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené
v odstavci 2 platí v takovém případě stát.“ Prvotní podmínkou pro ustanovení zástupce soudem
je existence předpokladů pro osvobození od soudních poplatků. Jak již bylo uvedeno
výše, stěžovatel znemožnil objektivní posouzení svých aktuálních poměrů a nedoložil,
že nemá dostatečné prostředky. Existence předpokladů pro osvobození od soudních poplatků
tak nebyla prokázána, tudíž nebyla splněna ani podmínka pro ustanovení zástupce soudem.
Krajský soud proto rozhodl správně, pokud návrhu žalobce na ustanovení zástupce nevyhověl.
IV. Závěr
[15] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že kasační stížnosti proti výrokům I. a II. napadeného usnesení krajského soudu není důvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl. Kasační stížnost proti výrokům III. a IV.
usnesení krajského soudu pak pro její nepřípustnost podle §120 a §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
odmítl.
[16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti v části směřující proti výrokům III. a IV.
usnesení krajského soudu rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 téhož zákona, tak že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení,
neboť kasační stížnost byla v tomto rozsahu odmítnuta. O náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti v části směřující proti výrokům I. a II. usnesení krajského soudu rozhodl Nejvyšší
správní soud dle §60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li
tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení,
které důvodně vynaložil. Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl v řízení o kasační stížnosti
proti výrokům I. a II. usnesení krajského soudu procesně neúspěšný, právo na náhradu nákladů
řízení mu nenáleží. Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rozsah vyplývající z jeho
běžné úřední činnosti nevznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že nepřiznal náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti žádnému z účastníků.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2019
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu