ECLI:CZ:NSS:2019:4.AZS.320.2018:64
sp. zn. 4 Azs 320/2018 - 64
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: T. T. T., zast. Mgr. Markem
Sedlákem, advokátem, se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Velvyslanectví České
republiky v Hanoji, se sídlem 13 Chu Van An, Hanoi, Vietnamská socialistická republika, o
žalobě proti usnesení žalovaného ze dne 8. 11. 2017, č. j. 3688/2017-HANOI, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 9. 2018, č. j. 30 A
229/2017 - 56,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 9. 2018, č. j. 30 A 229/2017 - 56,
se z r ušuj e a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalobce se u Krajského soudu v Plzni domáhal zrušení shora uvedeného usnesení,
jímž žalovaný rozhodl, že žádost žalobce o povolení dlouhodobého pobytu za účelem zaměstnaní
je nepřijatelná podle §169h odst. 1 písm. a) a odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky (dále jen zákon o pobytu cizinců), neboť žalobce si předem nesjednal
termín k jejímu podání, ačkoliv je tato povinnost zastupitelským úřadem stanovena,
a zároveň nepodal žádost osobně.
[2] Krajský soud napadeným rozsudkem rozhodnutí žalovaného pro nepřezkoumatelnost
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[3] Krajský soud nejprve konstatoval, že rozhodnutí o nepřijatelnosti žádosti vydané
podle §169h odst. 3 zákona o pobytu cizinců je rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
neboť se jím závazně určuje, že cizinec nemá veřejné subjektivní právo na věcné projednání
své žádosti. Za této situace bylo nezbytné, aby napadené rozhodnutí bylo odůvodněno v souladu
s §68 odst. 3 větou první zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. K tomu však nedošlo,
neboť v napadeném rozhodnutí jsou pouze uvedeny dva důvody nepřijatelnosti žádosti,
avšak jejich naplnění není vůbec nijak zdůvodněno.
[4] Soud dále neshledal, že by byl dán důvod nepřijatelnosti podle §169h odst. 1 písm. a) zákona
o pobytu cizinců, tedy, že „cizinec si předem nesjednal termín žádosti, ačkoli je zastupitelským
úřadem stanovena“. Odkázal na rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 30. 5. 2017, č. j. 10 Azs 153/2016 - 52, které se zabývalo systémem Visapoint.
S ohledem na závěry učiněné v tomto rozhodnutí bylo za účinnosti systému Visapoint nezbytné
na žádost žalobce, podanou sice „nouzovým“ způsobem, pohlížet jako na žádost podanou
zcela řádně. Nebyl zde vůbec žádný prostor pro vyslovení důvodu nepřijatelnosti podle §169h
odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Žalovaný tedy postupoval v přímém rozporu
s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Ze stejného důvodu podle soudu nebyl dán důvod
nepřijatelnosti podle §169h odst. 3 poslední věty zákona o pobytu cizinců, tedy že „žádost
nebyla podána osobně“.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalobce
[5] Žalovaný (dále „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu včasnou kasační stížností.
[6] Stěžovatel namítl, že krajský soud nesprávně posoudil otázku povahy sdělení
o nepřijatelnosti podle §169h odst. 3 zákona o pobytu cizinců, když se podle stěžovatele
nejedná o rozhodnutí ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. Tento neformální úkon není nezbytné
odůvodnit a bylo by možné jej napadnout žalobou dle §82 s. ř. s. Tato koncepce je předvídána
důvodovou zprávou k zákonu č. 222/2017 Sb., kterým byl novelizován zákon o pobytu cizinců
s účinností od 15. 8. 2017. Proto je požadavek, aby stěžovatel odůvodňoval takovéto sdělení
podle nároků plynoucích §68 odst. 3 správního řádu, zjevně nepřiměřený a v rozporu s textem
i účelem §169h odst. 3 zákona o pobytu cizinců.
[7] Stěžovatel dále namítl, že nelze považovat žádost žalobce za řádně podanou.
Žalobce podal žádost o udělení dlouhodobého víza a současně se domáhal podání žádosti
o vydání zaměstnanecké karty v době určené pro přijímání žádostí o udělení dlouhodobého víza
za účelem podnikání. Podle stěžovatele závěr krajského soudu, který takto podanou žádost
považoval za podanou nouzovým způsobem, a proto řádně, neobstojí. Doplnil zároveň,
že rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu ohledně požadavku na dodržování
úředních hodin pro podání jednotlivých druhů žádostí není jednotná. Zdůraznil, že žalobce
byl o organizaci úředních hodin informován, neboť tato informace byla vyvěšena na úřední desce
stěžovatele a zveřejněna také na jeho webových stránkách. Přesto žalobce rozvržení úředních
hodin pro jednotlivé druhy pobytových oprávnění nerespektoval a domáhal se podání žádosti
o vydání povolení k trvalému pobytu v době vyhrazené k podávání žádostí o schengenská víza.
Stěžovatel proto navrhl Nejvyššímu správnímu soudu, aby zrušil rozsudek krajského soudu
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[8] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že z judikatury Nejvyššího správního soudu
je zřejmý právní názor, že usnesení podle §169h odst. 3 zákona o pobytu cizinců je rozhodnutím
ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. Odůvodnění usnesení o nepřijatelnosti žádosti má svůj význam,
neboť umožňuje žalobci seznat, jaký byl skutečný důvod pro závěr o nepřijatelnosti žádosti.
Přitom se tím zamezí situaci, aby se žalobci tyto důvody dozvídali až v rámci žalobního řízení
poté, kdy již nemohou doplňovat žalobní námitky. Odmítl názor stěžovatele, že by judikatura
v otázce posuzování požadavku na respektování úředních hodin pro jednotlivé druhy žádostí
byla nejednotná. Žalobce proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
III. Posouzení kasační stížnosti
[9] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[10] Kasační stížnost je důvodná.
[11] Nedůvodná je námitka, jíž stěžovatel brojí proti posouzení svého napadeného
usnesení jako rozhodnutí dle §65 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud ve svém
rozsudku ze dne 16. 5. 2018, č. j. 6 Azs 82/2018 - 19, dovodil, že usnesení o nepřijatelnosti
žádosti o pobytové oprávnění je rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s. P roti takovému rozhodnutí
nejsou v systému veřejné správy přípustné žádné opravné prostředky, neboť se jedná
o usnesení, které se pouze poznamenává do spisu (§76 odst. 5 správního řádu),
lze je však napadnout přímo správní žalobou (srov. též usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 30. 5. 2017, č. j. 7 Azs 227/2016 - 36). Na tomto právním názoru
setrval Nejvyšší správní soud i v rozsudcích ze dne 16. 5. 2018, č. j. 6 Azs 80/2018 - 19,
ze dne 27. 6. 2017, č. j. 1 Azs 26/2018 - 37, ze dne 1. 7. 2018, č. j. 9 Azs 123/2018 - 26,
a ze dne 15. 8. 2018, č. j. 4 Azs 150/2018 - 35.
[12] Nejvyšší správní soud ovšem nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že je rozhodnutí
stěžovatele nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. V rozsudku ze dne 21. 11. 2018,
č. j. 6 Azs 289/2018 - 31, Nejvyšší správní soud dovodil, že „stěžovatel tedy učinil výrok usnesení
„žádost je nepřijatelná“ na základě toho, že si žalobkyně předem nesjednala termín k jejímu podání
a nepodala ji osobně. Takovéto odůvodnění považuje Nejvyšší správní soud vzhledem ke specifické povaze usnesení
o nepřijatelnosti žádosti podle §169h odst. 3 zákona o pobytu cizinců za zcela dostatečné.“
V nyní projednávané věci Nejvyšší správní soud neshledal důvody pro odchýlení
se od svých dřívějších závěrů. Z toho důvodu i nyní napadené rozhodnutí stěžovatele posoudil
tak, že obsahuje, byť v míře omezené, důvody vysvětlující jeho závěry. Z tohoto důvodu shledal
závěry krajského soudu o nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí jako nesprávné.
IV. Závěr
[13] Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost
důvodnou a v souladu s větou první před středníkem §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil
napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude krajský
soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku
(§110 odst. 4 s. ř. s.). V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti (§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
[14] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu
pro jeho nesprávný závěr o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu,
nezabýval se úvahami krajského soudu ohledně zákonnosti postupu stěžovatele. Krajský
soud proto bude v dalším řízení povinen posoudit zákonnost rozhodnutí stěžovatele,
a to na půdorysu závěru Nejvyššího správního soudu o jeho přezkoumatelnosti. Krajský soud
se přitom vypořádá kromě závěrů plynoucích z usnesení rozšířeného senátu ze dne 30. 5. 2017,
č. j. 10 Azs 153/2016 - 52, i s navazující judikaturou Nejvyššího správního soudu věnující
se posouzení povinnosti žadatelů dodržovat úřední hodiny pro konkrétní typy pobytových
oprávnění v rámci systému Visapoint, kterou argumentoval v kasační stížnosti stěžovatel.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2019
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu