ECLI:CZ:NSS:2019:4.AZS.321.2018:63
sp. zn. 4 Azs 321/2018 - 63
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: T. M. L. N., zast. Mgr.
Markem Sedlákem, advokátem, se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Velvyslanectví
České republiky v Hanoji, se sídlem 13 Chu Van An, Hanoi, Vietnamská socialistická
republika, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 10. 2017, č. j. 3463/2017-HANOI-I, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 9. 2018,
č. j. 30 A 218/2017 - 64,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 9. 2018, č. j. 30 A 218/2017 - 64,
se z r ušuj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Žalobkyně se u Krajského soudu v Plzni domáhala zrušení shora uvedeného usnesení,
jímž žalovaný rozhodl, že žádost žalobce o povolení dlouhodobého pobytu za účelem zaměstnaní
je nepřijatelná podle §169h odst. 1 písm. a) a odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu
cizinců na území České republiky (dále jen zákon o pobytu cizinců), neboť žalobkyně si předem
nesjednala termín k jejímu podání, ačkoliv je tato povinnost zastupitelským úřadem stanovena,
a zároveň nepodala žádost osobně.
[2] Krajský soud napadeným rozsudkem rozhodnutí žalovaného pro nepřezkoumatelnost
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[3] Krajský soud nejprve konstatoval, že rozhodnutí o nepřijatelnosti žádosti vydané
podle §169h odst. 3 zákona o pobytu cizinců je rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
neboť se jím závazně určuje, že cizinec nemá veřejné subjektivní právo na věcné projednání
své žádosti. Za této situace bylo nezbytné, aby napadené rozhodnutí bylo odůvodněno v souladu
s §68 odst. 3 větou první zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. K tomu však nedošlo,
neboť v napadeném rozhodnutí jsou pouze uvedeny dva důvody nepřijatelnosti žádosti,
avšak jejich naplnění není vůbec nijak zdůvodněno.
[4] Soud dále neshledal, že by byl dán důvod nepřijatelnosti podle §169h odst. 1 písm. a)
zákona o pobytu cizinců, tedy, že „cizinec si předem nesjednal termín žádosti, ačkoli je zastupitelským
úřadem stanovena“. Odkázal na rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 30. 5. 2017, č. j. 10 Azs 153/2016 - 52, které se zabývalo systémem Visapoint. S ohledem
na závěry učiněné v tomto rozhodnutí bylo za účinnosti systému Visapoint nezbytné
na žádost žalobkyně, podanou sice „nouzovým“ způsobem, pohlížet jako na žádost podanou
zcela řádně. Nebyl zde vůbec žádný prostor pro vyslovení důvodu nepřijatelnosti podle §169h
odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Žalovaný tedy postupoval v přímém rozporu
s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Ze stejného důvodu podle soudu nebyl dán důvod
nepřijatelnosti podle §169h odst. 3 poslední věty zákona o pobytu cizinců, tedy že „žádost
nebyla podána osobně“.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalobce
[5] Žalovaný (dále „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu včasnou kasační stížností.
[6] Stěžovatel namítl, že krajský soud nesprávně posoudil otázku povahy sdělení
o nepřijatelnosti podle §169h odst. 3 zákona o pobytu cizinců, když se podle stěžovatele nejedná
o rozhodnutí ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. Tento neformální úkon není nezbytné odůvodnit
a bylo by možné jej napadnout žalobou dle §82 s. ř. s. Tato koncepce je předvídána důvodovou
zprávou k zákonu č. 222/2017 Sb., kterým byl novelizován zákon o pobytu cizinců s účinností
od 15. 8. 2017. Proto je požadavek, aby stěžovatel odůvodňoval takovéto sdělení podle nároků
plynoucích §68 odst. 3 správního řádu, zjevně nepřiměřený a v rozporu s textem i účelem §169h
odst. 3 zákona o pobytu cizinců.
[7] Stěžovatel dále namítl, že nelze považovat žádost žalobkyně za řádně podanou. Žalobkyně
podala žádost o udělení dlouhodobého víza a současně se domáhala podání žádosti o vydání
zaměstnanecké karty v době určené pro přijímání žádostí o udělení dlouhodobého víza za účelem
podnikání. Podle stěžovatele závěr krajského soudu, který takto podanou žádost považoval
za podanou nouzový způsobem, a proto řádně, neobstojí. Doplnil zároveň, že rozhodovací praxe
Nejvyššího správního soudu ohledně požadavku na dodržování úředních hodin pro podání
jednotlivých druhů žádostí není jednotná. Zdůraznil, že žalobkyně byla o organizaci úředních
hodin informována, neboť tato informace byla vyvěšena na úřední desce stěžovatele a zveřejněna
také na jeho webových stránkách. Přesto žalobkyně rozvržení úředních hodin pro jednotlivé
druhy pobytových oprávnění nerespektovala a domáhala se podání žádosti o vydání povolení
k trvalému pobytu v době vyhrazené k podávání žádostí o schengenská víza. Stěžovatel
proto navrhl Nejvyššímu správnímu soudu, aby zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
[8] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že z judikatury Nejvyššího správního soudu
je zřejmý právní názor, že usnesení podle §169h odst. 3 zákona o pobytu cizinců je rozhodnutím
ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. Odůvodnění usnesení o nepřijatelnosti žádosti má svůj význam,
neboť umožňuje žalobci seznat, jaký byl skutečný důvod pro závěr o nepřijatelnosti žádosti.
Přitom se tím zamezí situaci, aby se žalobci tyto důvody dozvídali až v rámci žalobního řízení
poté, kdy již nemohou doplňovat žalobní námitky. Odmítl názor stěžovatele, že by judikatura
v otázce posuzování požadavku na respektování úředních hodin pro jednotlivé druhy žádostí
byla nejednotná. Žalobce proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
III. Posouzení kasační stížnosti
[9] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[10] Kasační stížnost je důvodná.
[11] Nedůvodná je námitka, jíž stěžovatel brojí proti posouzení svého napadeného usnesení
jako rozhodnutí dle §65 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne
16. května 2018, č. j. 6 Azs 82/2018 - 19, č. 3744/2018, dovodil, že usnesení o nepřijatelnosti
žádosti o pobytové oprávnění je rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s. P roti takovému rozhodnutí
nejsou v systému veřejné správy přípustné žádné opravné prostředky, neboť se jedná o usnesení,
které se pouze poznamenává do spisu (§76 odst. 5 správního řádu), lze je však napadnout přímo
správní žalobou (srov. též usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 30. května 2017, č. j. 7 Azs 227/2016 - 36, č. 3603/2017 Sb. NSS). Na tomto
právním názoru setrval Nejvyšší správní soud i v rozsudcích ze dne 16. května 2018,
č. j. 6 Azs 80/2018 - 19, ze dne 27. června 2017, č. j. 1 Azs 26/2018 - 37, ze dne
1. července 2018, č. j. 9 Azs 123/2018 - 26 a ze dne 15. srpna 2018, č. j. 4 Azs 150/2018 - 35.
[12] Nejvyšší správní soud ovšem nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že je rozhodnutí
stěžovatele nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. V rozsudku ze dne 21. 11. 2018,
č. j. 6 Azs 289/2018 - 31, Nejvyšší správní soud dovodil, že „stěžovatel tedy učinil výrok usnesení
„žádost je nepřijatelná“ na základě toho, že si žalobkyně předem nesjednala termín k jejímu podání
a nepodala ji osobně. Takovéto odůvodnění považuje Nejvyšší správní soud vzhledem ke specifické povaze usnesení
o nepřijatelnosti žádosti podle §169h odst. 3 zákona o pobytu cizinců za zcela dostatečné.“
V nyní projednávané věci Nejvyšší správní soud neshledal důvody pro odchýlení se od svých
dřívějších závěrů. Z toho důvodu i nyní napadené rozhodnutí stěžovatele posoudil
tak, že obsahuje, byť v míře omezené, důvody vysvětlující jeho závěry. Z tohoto důvodu shledal
závěry krajského soudu o nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí jako nesprávné.
IV. Závěr
[13] Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost
důvodnou a v souladu s větou první před středníkem §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil napadený
rozsudek Krajského soudu v Plzni a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude krajský
soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku
(§110 odst. 4 s. ř. s.). V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti (§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
[14] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu
pro jeho nesprávný závěr o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu, nezabýval
se úvahami krajského soudu ohledně zákonnosti postupu stěžovatele. Krajský soud
proto bude v dalším řízení povinen posoudit zákonnost rozhodnutí stěžovatele, a to na půdorysu
závěru Nejvyššího správního soudu o jeho přezkoumatelnosti. Krajský soud se přitom
vypořádá kromě závěrů plynoucích z usnesení rozšířeného senátu ze dne 30. 5. 2017,
č. j. 10 Azs 153/2016 - 52, i s navazující judikaturou Nejvyššího správního soudu věnující
se posouzení povinnosti žadatelů dodržovat úřední hodiny pro konkrétní typy pobytových
oprávnění v rámci systému Visapoint, kterou argumentoval v kasační stížnosti stěžovatel.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2019
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu