ECLI:CZ:NSS:2019:5.AS.324.2018:22
sp. zn. 5 As 324/2018 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: nezl. T. F. P.,
proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 529/7,
Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 3. 10. 2018, č. j. 6 A 109/2018 - 63,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
I.
Průběh dosavadního řízení
[1] Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce prostřednictvím své zákonné
zástupkyně domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného, kterou spatřoval v tom, že žalovaný
nerozhodl o odvolání proti rozhodnutí (přípisu) ředitele Mendelova gymnázia, Opava,
ze dne 23. 6. 2017, sp. zn. GMEN/0781/2017, o neuvolnění žalobce z výuky předmětu estetická
výchova výtvarná, a dále ochrany proti nezákonnému zásahu žalovaného ve věci žádosti žalobce
ze dne 19. 6. 2017 o uvolnění z vyučování estetické výchovy výtvarné na škole Mendelovo
gymnázium, Opava. Žalobce v žalobě též požádal o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce z řad advokátů. Této věci byla přidělena sp. zn. 6 A 79/2018.
[2] Žalobce na výzvu soudu předložil prostřednictvím zákonné zástupkyně „Prohlášení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků“ nejen svým jménem,
ale také jménem své zákonné zástupkyně, neboť městský soud zjišťoval také majetkové poměry
rodičů. V něm jeho zákonná zástupkyně uvedla, že je rozvedená a žije ve společné domácnosti
s žalobcem, který je na ní finančně závislý, je osobou trvale zdravotně znevýhodněnou,
jejíž možnosti uplatnění na trhu práce jsou velice omezené. Jedinými jejími příjmy jsou podle
zmiňovaného prohlášení a přiložených dokumentů příspěvek na bydlení ve výši 4858 Kč,
příspěvek na živobytí ve výši 3913 Kč, doplatek na bydlení ve výši 1414 Kč a přídavek na dítě
ve výši 610 Kč. Celkové tvrzené příjmy zákonné zástupkyně žalobce tak činí 10 795 Kč měsíčně.
Jako své jediné výdaje zákonná zástupkyně žalobce uvedla místní poplatky za odpad,
které nevyčíslila, a nájemné a služby, které také nevyčíslila, pouze k nim uvedla, že nájem
je zatím v řešení, hledá bydlení a je zatím trvale hlášena v bytě sestry. Mezi závazky uvedla také
dluhy vzniklé předchozími soudními spory. Žalobce v prohlášení prostřednictvím své zákonné
zástupkyně uvedl, že je bez jakéhokoli příjmu, nemá žádný majetek, nemá žádné závazky,
tedy žádné příjmy ani žádné výdaje. Uvedl, že nemá druhého rodiče, vůči němuž by bylo možno
uplatnit nárok na výživné, což doložil rodným listem.
[3] Následně městský soud usnesením ze dne 28. 6. 2018, č. j. 6 A 79/2018 – 42, vyloučil
žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného k samostatnému projednání.
Věc byla zapsána pod sp. zn. 6 A 109/2018.
[4] V usnesení ze dne 17. 7. 2018, č. j. 6 A 109/2018 – 43, městský soud k tvrzením žalobce
uvedl, že je mu z vlastní úřední činnosti známo, že zákonná zástupkyně žalobce na správním
úseku Městského soudu v Praze vedla či vede dalších 171 kauz. V nich vyčíslila své výdaje
následovně: za odpad platí částku 888 Kč za rok, tedy 74 Kč měsíčně, nájemné činí 3500 Kč
měsíčně, záloha na elektřinu 830 Kč a na plyn činí 2640 Kč měsíčně a platba za čištění komína
je 350 Kč za rok, tedy cca 29 Kč měsíčně. Tyto pravidelné měsíční výdaje zákonné zástupkyně
žalobce činí 7073 Kč. Městský soud uzavřel, že z příjmů zákonné zástupkyně po úhradě výdajů
zbývá měsíčně částka 3722 Kč.
[5] Městský soud dále podotkl, že zákonná zástupkyně žalobce podle svého prohlášení
nemá žádný majetek větší hodnoty. V prohlášení dále uvedla dluhy z předchozích soudních kauz,
a to vůči Ministerstvu spravedlnosti, Ministerstvu vnitra, Ministerstvu financí, Ministerstvu
kultury, Okresnímu soudu v Olomouci, Městskému soudu v Praze, advokátce a Národnímu
památkovému ústavu v celkové výši 364 649 Kč, a zmínila další nepravomocné náklady soudních
řízení ve výši 4500 Kč.
[6] Ze zbylých prostředků ve výši 3722 Kč by tedy žalobce a jeho zákonná zástupkyně měli
hradit veškeré další nezbytné výdaje (stravu, ošacení, hygienické prostředky, dopravu, lékařskou
péči apod.). Výše výdajů žalobce a jeho zákonné zástupkyně podle městského soudu zřejmě
převyšuje tvrzenou výši jejich příjmů. Tyto nezbytné výdaje navíc ani žalobce ani jeho zákonná
zástupkyně ve svých prohlášeních neuvedli a stejně tak neuvedli, zda a z jakých finančních
prostředků či zdrojů hradí zákonná zástupkyně žalobce své značné, zejména soudní, dluhy.
S ohledem na tuto skutečnost městský soud pochyboval o úplnosti a pravdivosti tvrzení zákonné
zástupkyně o výši jejích příjmů.
[7] Městskému soudu je z úřední činnosti známo (věci sp. zn. 8 A 151/2015 a 9 A 57/2018),
že zákonná zástupkyně žalobce obdržela v době od února 2011 do března 2013 od Národního
památkového ústavu a Ministerstva kultury peněžitá plnění ve výši 902 372 Kč. Městský soud
dále z úřední činnosti zjistil, že Okresní soud v Olomouci zákonné zástupkyni žalobce nepřiznal
ve věci sp. zn. 11 C 455/2013 osvobození od soudních poplatků s odůvodněním, že na základě
předběžného opatření uvedeného soudu ze dne 17. 2. 2012 byla zákonné zástupkyni žalobce
vyplacena částka 500 000 Kč jako část náhrady platu a tyto prostředky zákonná zástupkyně
následně darovala žalobci. Okresní soud v Olomouci dále zohlednil skutečnost, že zákonná
zástupkyně v roce 2008 odmítla dědictví po své matce, ačkoliv se jednalo o majetek větší
hodnoty. Pokud tedy žalobce se svou zákonnou zástupkyní dle jejich tvrzení vycházejí s částkou
3722 Kč, pak výše zmíněné finanční prostředky a movité věci jim mohly vystačit na úhradu
životních nákladů až do současnosti. Rovněž by nebylo možné tvrdit, že žalobce je na zákonné
zástupkyni finančně závislý, pokud mu darovala 500 000 Kč.
[8] S ohledem na tyto skutečnosti vyzval městský soud citovaným usnesením
ze dne 17. 7. 2018, č. j. 6 A 109/2018 – 43, žalobce, aby prostřednictvím své zákonné
zástupkyně detailně objasnil příjmy a výdaje rodinného rozpočtu, označil a věrohodným
způsobem doložil finanční zdroje, ze kterých tyto náklady hradí, pokud existují; vyjádřil
se k tomu, zda a z jakých finančních prostředků hradí zákonná zástupkyně žalobce své dluhy;
uvedl a relevantními důkazy doložil, jakým způsobem naložila zákonná zástupkyně žalobce
s finančními prostředky ve výši 902 372 Kč a 500 000 Kč a jaká část z těchto prostředků
jí do současnosti zůstala. Zároveň byl žalobce poučen, že při nevyhovění výzvě bude jeho žádost
o přiznání osvobození od soudních poplatků zamítnuta.
[9] Žalobce reagoval podáním ze dne 23. 7. 2018, v němž namítl, že zjišťování majetkových
poměrů v této věci zcela neadekvátně přesahuje rámec obvyklého zjišťování soudů, navíc je zcela
irelevantní zabývat se okolnostmi starými pět až sedm let, neboť podkladem pro rozhodování
mají být aktuální poměry. Ke svým majetkovým poměrům uvedl, že se stravuje na náklady otce
zákonné zástupkyně (matky žalobce), náklady na školu nemá, neboť školství je bezplatné,
náklady na ošacení a obuv má minimální, takže se dají pokrýt z přídavku na dítě, žádné finanční
zdroje ani úspory nemá. Vlastní notebook, který mu darovala teta. K majetkovým poměrům
zákonné zástupkyně uvedl, že též ona se stravuje na náklady svého otce, dluhy nehradí,
neboť nemá z čeho. K částkám 902 372 Kč a 500 000 Kč se žalobce nevyjádřil.
[10] Městský soud následně usnesením napadeným posuzovanou kasační stížností žádost
žalobce o osvobození od soudních poplatků zamítl. Jelikož žalobce nesplnil podmínky
pro osvobození od soudních poplatků, zamítl městský soud také jeho návrh na ustanovení
zástupce z řad advokátů. Městský soud konstatoval, že žalobce na výzvu k doplnění svých
neúplných tvrzení ničeho nedoložil (s výjimkou jedné stvrzenky), tvrdil, že náklady na stravu
za něj hradí příbuzný, náklady na školu nemá, náklady na ošacení a obuv pokryje přídavek na dítě,
jiné náklady nemá, nedisponuje žádnými finančními prostředky. K majetkovým poměrům
zákonné zástupkyně uvedl, že též ona se stravuje na náklady příbuzného a dluhy nehradí,
neboť nemá z čeho. Podle městského soudu žalobce nevysvětlil, jak bylo naloženo s částkami,
které obdržela zákonná zástupkyně žalobce, s tím, že dle jeho názoru není relevantní se zabývat
okolnostmi starými pět až sedm let.
[11] Soud dospěl k závěru, že žalobce přes výzvu věrohodným a úplným způsobem nedoložil
své majetkové poměry ani majetkové poměry zákonné zástupkyně, neunesl břemeno tvrzení
ani břemeno důkazní, které vzniklo současně s podáním žádosti o osvobození od soudních
poplatků. Soud pokládal za nevěrohodné, aby veškeré základní osobní výdaje žalobce a jeho
zákonné zástupkyně, kromě výdajů spojených s bydlením, jejichž výše je soudu známa z úřední
činnosti, pokryl měsíční příjem 3722 Kč. Soud pokládal tvrzení žalobce za neúplné, neboť
ani přes výzvu soudu neobjasnil, jak bylo naloženo s finančními prostředky, které on a jeho
zákonná zástupkyně v minulosti prokazatelně obdrželi. Námitce žalobce, že tyto prostředky není
možné zohlednit, soud nepřisvědčil. Tyto prostředky jsou dle soudu relevantní, neboť mohly
žalobci a jeho zákonné zástupkyni vystačit na úhradu životních nákladů až do současné doby.
Jejich zohledněním tak dle městského soudu není porušeno pravidlo, že pro posouzení žádosti
žalobce jsou rozhodné především aktuální majetkové poměry.
II.
Obsah kasační stížnosti
[12] Žalobce (stěžovatel) napadl usnesení městského soudu z důvodů uvedených v §103
odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[13] Stěžovatel namítal, že městský soud postupoval v rozporu s nálezem Ústavního soudu
ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 2603/17, jestliže zohlednil několik let staré majetkové poměry
stěžovatele a jeho zákonné zástupkyně.
[14] Stěžovatel dále uvedl, že tvrzení soudu, podle něhož nelze vyžít s částkou 3722 Kč,
se nezakládá na pravdě a je v rozporu se zákonem č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním
minimu. Stěžovatel objasnil své příjmy i příjmy své zákonné zástupkyně. Tato tvrzení
nevěrohodností netrpí. Stěžovatel tvrdil, že nemá povinnost detailně vyčíslovat využití svých
příjmů.
[15] Napadené usnesení je podle stěžovatele nesrozumitelné, jelikož z něj není zřejmé,
z jakých důvodů městský soud dovodil, že výdaje stěžovatele přesahují jeho příjmy.
Stěžovatel není povinen prokazovat, že nemá žádné další výdaje a že mu částka 3722 Kč
k pokrytí výdajů postačuje.
[16] Stěžovatel měl za to, že není povinen prokazovat své dřívější příjmy. Částku 500 000 Kč
od své zákonné zástupkyně nikdy neobdržel, tuto negativní skutečnost však není povinen
prokazovat. Zákonná zástupkyně již v předchozích řízeních před soudem uvedla, že částku
500 000 Kč spotřebovala, což má být soudu známo.
[17] Napadené usnesení je výrazem svévole městského soudu s cílem přivodit stěžovateli
újmu a zabránit mu v přístupu k soudu. Soudce městského soudu je vůči stěžovateli zaujatý
a z toho důvodu klade na stěžovatele nepřiměřeně vysoké nároky při posuzování jeho žádosti
o osvobození od soudních poplatků.
[18] Dne 9. 1. 2019 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání stěžovatele,
v němž stěžovatel doplnil své námitky v tom smyslu, že „soud si měl především ujasnit, zda je vůbec
dána jeho kompetence v dané věci, neboť z rozhodovací činnosti soudu v Ostravě v mezidobí vydané lze usuzovat,
že vůbec není dána pravomoc soudu věc žalobce posoudit a žaloba snad měla být odmítnuta
pro zřejmě bezúspěšné uplatnění práva, aniž soud zkoumal majetkové poměry žalobce“.
III.
Vyjádření žalovaného
[19] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že nemá důvod pochybovat
o správnosti a zákonnosti postupu a rozhodnutí Městského soudu v Praze. Dále uvedl, že mu
je z úřední činnosti známo, že zákonná zástupkyně stěžovatele uplatňuje procesní prostředky,
které právní předpisy účastníkům správních a soudních řízení garantují, mnohdy účelově,
aniž by k tomu byly dány věcné či právní důvody. Vzhledem k těmto okolnostem žalovaný
navrhl, aby soud kasační stížnost zamítl.
IV.
Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[20] Nejvyšší správní soud přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení
napadeného rozhodnutí městského soudu (§106 odst. 2 s. ř. s.), je podána oprávněnou osobou,
neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí městského soudu vzešlo
(§102 s. ř. s.).
[21] Pokud jde o podmínku zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost a povinného
zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti dle §105 odst. 2 s. ř. s., Nejvyšší správní soud
k tomu odkazuje na svou konstantní judikaturu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS,
či rozsudky téhož soudu ze dne 3. 12. 2015, č. j. 9 As 266/2015 - 61, a ze dne 22. 9. 2016,
č. j. 6 As 200/2016 – 18; všechna zde citovaná rozhodnutí správních soudů jsou dostupná
na www.nssoud.cz), z níž vyplývá, že podáním kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského
(městského) soudu, jímž se řízení nekončí, nevzniká stěžovateli poplatková povinnost za kasační
stížnost a ani stěžovatel bez příslušného právního vzdělání nemusí být v řízení o takové kasační
stížnosti zastoupen advokátem.
[22] Nejvyšší správní soud dále přistoupil k posouzení kasační stížnosti v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí městského soudu
netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.),
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[23] Nejvyšší správní soud vycházel především ze skutečnosti, že shodný postup Městského
soudu byl přezkoumán v řízení před Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 4 As 307/2018,
v němž stěžovatel brojil identickou kasační stížností proti usnesení ve výše zmíněné věci
stěžovatele projednávané Městským soudem v Praze pod sp. zn. 6 A 79/2018. V dané věci
Nejvyšší správní soud rozhodl rozsudkem ze dne 21. 12. 2018, č. j. 4 As 307/2018 – 19,
tak, že kasační stížnost zamítl.
[24] Nejvyšší správní soud připomíná, že je omezen svými dříve vyslovenými závěry, které
jsou i pro soud samotný závazné a od kterých se nemůže odchýlit (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 21. 9. 2005, č. j. 2 Afs 216/2004 – 123, publ. pod č. 1406/2007 Sb. NSS).
Jednou vyslovený právní názor kasačního soudu je závazný nejen pro městský soud,
ale i pro Nejvyšší správní soud samotný. Tím je zaručen požadavek legitimního očekávání
a předvídatelnosti soudního rozhodování.
[25] V obou věcech byla zaslána táž kasační stížnost proti stejnému postupu a téměř
identickým usnesením městského soudu, resp. proti stejným argumentům, kterými městský soud
odůvodnil svá rozhodnutí o zamítnutí žádostí stěžovatele o osvobození od soudních poplatků
a jeho návrhů na ustanovení zástupce v těchto věcech. Vzhledem k těmto skutečnostem
a k tomu, že Nejvyšší správní soud je vázán svým dříve vysloveným právním názorem, neshledal
zdejší soud žádný podklad, který by zdůvodňoval odchýlení se od výše uvedeného rozsudku
čtvrtého senátu. Lze tak z velké části odkázat na odůvodnění tohoto rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 21. 12. 2018, č. j. 4 As 307/2018 – 19 (bod 16 a násl. tohoto rozhodnutí).
[26] Nejvyšší správní soud předesílá, že v případě nezletilého žadatele při posuzování,
zda jeho osobní, rodinné, majetkové a příjmové poměry umožňují osvobození od soudních
poplatků, soud zkoumá jak poměry nezletilého, tak jeho rodičů, na nichž je svou výživou závislý
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2015, č. j. 5 As 103/2015 - 19).
V nyní projednávané věci proto městský soud správně zjišťoval osobní a majetkové poměry
stěžovatele i jeho matky (zákonné zástupkyně) tak, aby mohl o žádosti řádně rozhodnout.
[27] Stěžovatel namítal rozpor napadeného usnesení s nálezem Ústavního soudu
ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 2603/17, podle něhož „pro rozhodování o osvobození od soudního
poplatku jsou rozhodné majetkové poměry v době, kdy má soudní poplatek být uhrazen. Z hlediska práva
na přístup k soudu nelze přihlížet k minulým příjmům či k hypotetickým budoucím příjmům (…).“
Tuto námitku Nejvyšší správní soud nepovažuje za důvodnou. Citovaný nález Ústavního soudu
se vyjadřuje k situaci, v níž soud neosvobodil účastníka řízení od soudních poplatků,
jelikož dovozoval jeho majetnost ze skutečnosti, že měl v minulosti obdržet od svého bývalého
zaměstnavatele částku ve výši 1 208 723 Kč. Tuto skutečnost okresní soud zjistil z prohlášení
zaměstnavatele, které bylo součástí jiného spisu vedeného u téhož soudu. Okresní soud dovodil,
že tím, že tuto skutečnost účastník řízení v prohlášení o svých majetkových poměrech neuvedl,
značně zkreslil svoji finanční situaci. Okresní soud účastníka se zjištěnými skutečnostmi
nekonfrontoval, bez dalšího dospěl k závěru o záměrném zkreslení obrazu o majetkových
poměrech a žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl. Taková situace však v nyní
souzené věci nenastala.
[28] V nyní projednávané věci městský soud z jiných řízení vedených se zákonnou
zástupkyní stěžovatele zjistil skutečnosti svědčící o tom, že v nedávné době disponovala
nadstandardním příjmem ve výši 1 402 372 Kč. Současně z údajů uvedených v prohlášení
městský soud zjistil, že stěžovatel nemá ani příjmy ani výdaje a jeho zákonné zástupkyni
na živobytí pro ni a pro stěžovatele jako jejího třináctiletého syna zbývá měsíčně částka 3722 Kč
(po zohlednění nákladů na nájemné, odvoz odpadu, zálohy na energie a platby za čištění komína).
Z této částky musí zákonná zástupkyně logicky hradit veškeré další nezbytné výdaje. Městský
soud z obou těchto důvodů pojal důvodné pochybnosti o tom, zda zákonná zástupkyně
stěžovatele v prohlášení uvádí informace o svých a stěžovatelových majetkových poměrech úplně
a pravdivě, a stěžovatele vyzval, aby svá tvrzení doplnil, přičemž městský soud přesně popsal,
které okolnosti by měl stěžovatel soudu osvětlit. Zároveň stěžovatele upozornil na následky
nevyhovění jeho výzvě.
[29] Městský soud postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu,
podle níž žadatel nese ve vztahu ke zkoumání existence předpokladu nedostatku finančních
prostředků jak břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní. Pokud chce tedy být ohledně své žádosti
o osvobození od soudních poplatků úspěšný, musí jednak uvést, v čem spatřuje nedostatek
svých prostředků, který, dle jeho názoru, vede k nemožnosti soudní poplatek uhradit,
jednak musí takové tvrzení řádně doložit. Právní úprava institutu individuálního osvobození
od soudních poplatků totiž neukládá soudu povinnost, aby sám za účastníka vyhledával
další skutečnosti, které mají nedostatek jeho prostředků k uhrazení soudního poplatku
dokládat (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50,
či ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Ans 2/2007 - 51). Skutečnosti rozhodné pro osvobození může
účastník uvést přímo v žádosti. Neučiní-li tak, soud jej k tomu vyzve. Příjmy je pak nutno doložit
potvrzením, u ostatních skutečností žadatel prohlašuje, že poskytl pravdivé údaje. Při úvaze
o splnění podmínek pro osvobození vychází soud ze žádosti a dokladů účastníka řízení,
které soudu k tvrzeným skutečnostem dokládá. Přitom zváží výši soudního poplatku a veškeré
skutečnosti, které se sporem souvisí (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 24. 8. 2010, č. j. 1 As 23/2009 – 95, publ. pod č. 2163/2011 Sb. NSS).
[30] Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2015, č. j. 2 As 153/2015 – 27,
pak vyplývá, že tvrdí-li účastník řízení před správním soudem pro účely rozhodnutí o žádosti
o osvobození od soudních poplatků, že nemá dostatečné prostředky, avšak existují-li pochyby
o pravdivosti účastníkova tvrzení, je na soudu, aby si, pokud možno v součinnosti s účastníkem,
dalším šetřením učinil co možná nejpřesnější obraz o tom, jaké jsou skutečné majetkové poměry
účastníka.
[31] Vzhledem k neúplnosti tvrzení stěžovatele si městský soud alespoň dosadil jemu známé
výdaje stěžovatele a jeho zákonné zástupkyně na bydlení a vypočítal částku, která by z příjmů,
uvedených stěžovatelem v potvrzení o majetkových poměrech po odečtení těchto výdajů měla
jí a stěžovateli zůstat k hrazení zbytku jejich výdajů. Jestliže městský soud dále z úřední činnosti
zjistil, že zákonná zástupkyně stěžovatele měla v minulosti nadstandardní příjem a jeho část
dle obsahu rozhodnutí jiného soudu darovala stěžovateli, je legitimním a zákonným postupem,
aby městský soud zjišťoval skutečný stav financí žadatele o osvobození od soudních poplatků.
[32] V již citovaném rozsudku ze dne 24. 7. 2015, č. j. 2 As 153/2015 – 27, Nejvyšší správní
soud také uvedl: „Je zřejmé, že na stěžovatele lze v tomto směru, kdy dokazování ve své podstatě směřuje
k prokázání „negativní“ skutečnosti, tedy nemajetnosti stěžovatele, klást jen takové důkazní břemeno, které může
s vynaložením přiměřeného úsilí unést. To znamená, že po stěžovateli je možno požadovat, aby poskytl soudu
úplný a tak důkladný přehled svého majetku, jaký jen je s ohledem na svoji aktuální situaci schopen sestavit,
a aby přesvědčivě vyvrátil či alespoň zpochybnil konkrétní podezření o tom, že ve skutečnosti určitým (skrytým)
majetkem disponuje.“
[33] Stěžovatel však na výzvu soudu k doplnění svých neúplných tvrzení ničeho nedoplnil
a ani rámcově nebyl ochoten vyčíslit své výdaje. Přes výzvu soudu také neuvedl,
jak bylo naloženo s částkami 902 372 Kč a 500 000 Kč, kterými v minulosti disponovala
jeho zákonná zástupkyně. K těmto částkám se odmítl vyjádřit. Pokud jde o námitku stěžovatele,
že městskému soudu mělo být z jeho úřední činnosti známo tvrzení jeho zákonné zástupkyně,
že částka byla spotřebována, Nejvyšší správní soud konstatuje, že takové tvrzení stěžovatel
v řízení před městským soudem neuplatnil a ani neodkázal na jinou věc projednávanou městským
soudem, kde by mělo být takové tvrzení uplatněno. Jak připomněl Nejvyšší správní soud
v rozsudku ze dne 21. 12. 2018, č. j. 4 As 307/2018 – 19, v obdobné věci stěžovatele,
„je na žadateli o osvobození od soudních poplatků, aby v souladu s §36 odst. 3 s. ř. s. doložil nedostatek
prostředků. Soud zde nepostupuje z úřední povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50). Namítá-li proto zákonná zástupkyně stěžovatele, že v jiném řízení
již před lety sdělila, že částku 500.000 Kč spotřebovala, neměl městský soud povinnost tuto skutečnost zjišťovat.
Břemeno tvrzení a důkazní v tomto směru tížilo stěžovatele a jeho zákonnou zástupkyni, kteří svá břemena
neunesli.“
[34] Jak dále uvedl Nejvyšší správní soud v tomto citovaném rozsudku, „[m]ěstský soud
se zabýval mimořádným příjmem zákonné zástupkyně stěžovatele z let 2011 až 2013 proto, aby zjistil,
zda stěžovatel a jeho zákonná zástupkyně stále disponují zůstatkem z těchto příjmů. Jelikož se jednalo o poměrně
vysoké částky (902.372 Kč a 500.000 Kč), bylo by možné předpokládat, že tyto prostředky stěžovatel a jeho
zákonná zástupkyně doposud využívají k úhradě svých životních potřeb. Stěžovatel však na výzvu soudu
k objasnění těchto skutečností ničeho nesdělil. Postup městského soudu proto není v rozporu s nálezem Ústavního
soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 2603/17, jelikož městský soud při posuzování žádosti stěžovatele
nepřihlížel k minulým příjmům a nedovozoval z nich solventnost stěžovatele a jeho zákonné zástupkyně.
Městský soud naopak zjišťoval, jaké jsou jejich aktuální majetkové poměry tím, že vyzval stěžovatele,
aby mu sdělil, jaký je zůstatek mimořádného příjmu. Stěžovateli proto nic nebránilo, aby vynaložení těchto
finančních prostředků soudu osvětlil. Takový postup je zcela v souladu s výše citovanou judikaturou Ústavního
soudu.“
[35] Je nutné dodat, že důvodem pro rozhodnutí o zamítnutí žádosti stěžovatele byla jeho
pasivita ve vztahu k žádosti městského soudu o vysvětlení, jak bylo naloženo s uvedenými
prostředky. Ani své pozdější tvrzení, podle něhož částku 500 000 Kč od své zákonné zástupkyně
neobdržel, stěžovatel v reakci na výzvu městského soudu neuplatnil.
[36] V citovaném rozsudku dospěl Nejvyšší správní soud také k závěru, že „[d]ůvodná není
ani stěžovatelova námitka, že není povinen dokládat všechny své výdaje tak, aby soudu tvrdil použití všech svých
příjmů za nákup konkrétního zboží a úhradu služeb. Městský soud stěžovatele usnesením ze dne 17. 6. 2018,
č. j. 6 A 79/2018 - 44 vyzval, aby „objasnil výdaje a příjmy rodinného rozpočtu a v rámci toho
především vyčíslil náklady, které přirozeně mít musí, ale dosud je soudu neuvedl, zejména na své
základní osobní potřeby – náklady související se školou, na stravu, ošacení, obutí a bydlení“.
Z výzvy městského soudu nevyplývá, že by po stěžovateli vyžadoval doložení konkrétních účtenek za zboží
či služby, na něž vynakládá své příjmy. Městský soud pouze vyzval stěžovatele, aby odstranil pochybnosti soudu
o jeho majetkové situaci tím, že vysvětlí, jakým způsobem uhrazuje on a jeho zástupkyně své nezbytné životní
výdaje.“
[37] Stěžovatel přitom prostřednictvím své zákonné zástupkyně v přípisu ze dne 23. 7. 2018
uvedl skutečnosti, které budí dojem, že on ani jeho zákonná zástupkyně téměř žádné náklady
spojené se školní docházkou, stravou, obutím, ošacením či bydlením nemají. Dle citovaného
rozsudku ze dne 21. 12. 2018, č. j. 4 As 307/2018 – 19, je také Nejvyššímu správnímu soudu
„z úřední činnosti známo, že stěžovatel studuje. Nutně mu proto musí pravidelně vznikat náklady na školní
pomůcky, jízdné apod. V řízení vedeném u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 6 Ads 122/2018
brojil stěžovatel, zastoupen svojí zákonnou zástupkyní, proti rozhodnutí ze dne 24. 2. 2017,
č. j. 22024/2017/OPA, kterým Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Ostravě stěžovateli
nepřiznal dávku mimořádné okamžité pomoci na úhradu odůvodněných nákladů dítěte a zajištění nezbytných
činností sociálně právní ochrany dětí. V žádosti o mimořádnou okamžitou pomoc přitom uvedl,
že mu se „zahájením studia I. roč. Mendelova gymnázia vznikly v září (roku 2016 – pozn. Nejvyššího
správního soudu) vysoké náklady na školní pomůcky – učebnici Aj 500,-, prac. sešity a 70,-, v Hv
požadován nákup zobcové flétny, příspěvek SRPŠ 600,- Kč, jízdenka 841,§, boty TV 300,-, batoh
500,- Kč atd.“ Nyní však tvrdí, že mu žádné náklady spojené se školní docházkou nevznikají, jelikož školství
je bezplatné. Nejvyšší správní soud se i z tohoto důvodu shoduje s posouzením městského soudu, podle něhož jsou
tvrzení stěžovatele nevěrohodná a neposkytují přesvědčivý obraz o finanční situaci stěžovatele a jeho zákonné
zástupkyně“.
[38] Jak již bylo konstatováno, zdejší soud ve své judikatuře vždy zdůrazňuje, že „(p)ovinnost
doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození od soudních
poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám
z úřední povinnosti nezjišťuje“ (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005,
č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, publ. pod č. 537/2005 Sb. NSS). Jestliže tedy stěžovatel nerozptýlil
pochybnosti o své majetkové situaci, nebylo lze mu osvobození od soudních poplatků přiznat
a městský soud proto ve svém postupu nepochybil. Z uvedeného důvodu neshledal Nejvyšší
správní soud námitky stěžovatele směřující proti obsahu napadeného usnesení důvodnými.
[39] Pokud jde námitku stěžovatele, podle níž je soudce JUDr. Ladislav Hejtmánek vůči
němu zaujatý, ani tu nepovažuje kasační soud za důvodnou. O námitce podjatosti stěžovatele
proti předsedovi senátu městského soudu, JUDr. Ladislavu Hejtmánkovi, rozhodl Nejvyšší
správní soud usnesením ze dne 23. 8. 2018, č. j. Nao 174/2018 – 57, tak, že soudce
JUDr. Ladislav Hejtmánek není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 109/2018.
[40] Při posouzení zcela nekonkrétní a nesrozumitelné námitky, podle níž městský soud
dle „rozhodovací činnosti soudu v Ostravě“ neměl vůbec pravomoc věc stěžovatele posoudit a žaloba
„snad měla být odmítnuta pro zřejmě bezúspěšné uplatnění práva“, Nejvyšší správní soud konstatuje,
že není zřejmé, jaká konkrétní soudní rozhodnutí má stěžovatel na mysli a proč by z nich mělo
vyplývat, že nejsou dány podmínky řízení o žalobě v nyní posuzované věci, resp. proč by městský
soud neměl pravomoc vydat nyní přezkoumávané procesní rozhodnutí. Navíc touto námitkou
se stěžovatel vůbec nedomáhá na Nejvyšším správním soudu ochrany svých práv.
Nejvyšší správní soud považuje také tuto námitku stěžovatele za nedůvodnou.
[41] Nejvyšší správní soud neshledal žádnou z kasačních námitek stěžovatele opodstatněnou.
Dospěl k závěru, že městský soud v projednávané věci o uplatněném nároku stěžovatele
na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce rozhodl správně a své rozhodnutí
řádně a srozumitelně zdůvodnil.
V.
Závěr a náklady řízení
[42] S ohledem na uvedené Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou,
proto ji dle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[43] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 1 větu první
ve spojení s §120 s. ř. s. Účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu nákladů
řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.
Úspěšnému žalovanému ovšem žádné náklady v tomto řízení nad rámec běžné administrativní
činnosti nevznikly, takže mu Nejvyšší správní soud náhradu jeho nákladů nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 28. února 2019
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu