ECLI:CZ:NSS:2019:8.AS.414.2018:13
sp. zn. 8 As 414/2018-13
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D. a soudců
JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D. a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobce: Mgr. F.
Š., proti žalované: Vězeňská služba České republiky, sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, o
návrhu žalobce na vydání předběžného opatření v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti
žalované, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 12. 2018,
čj. 57 A 161/2018-19,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce se zamítá .
II. Kasační stížnost se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Nečinnostní žalobou se žalobce domáhal toho, aby žalovaná zjednala nápravu
při vyřizování jeho žádosti ze dne 1. 6. 2018 o informace podle zákona č. 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím. Současně v žalobě navrhl, aby Krajský soud v Plzni (dále
„krajský soud“) vydal předběžné opatření, kterým by uložil žalované povinnost zdržet
se dehonestujících a diskriminačních výroků. Krajský soud tento návrh v záhlaví označeným
usnesením zamítl, jelikož žalobce nesplnil povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně
rozhodných skutečností, na jejichž základě by soud usoudil, že je předběžným opatřením třeba
zatímně upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu, což je podle §38 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) podmínkou pro vydání předběžného opatření.
[2] Ačkoliv krajský soud stěžovatele poučil, že proti výše uvedenému usnesení není kasační
stížnost přípustná, žalobce (dále „stěžovatel“) ji přesto k Nejvyššímu správnímu soudu podal.
Domáhal se jí změny napadeného usnesení a současně požádal o osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[3] V nynějším řízení jde o řešení procesní otázky (napadené je usnesení krajského soudu
o návrhu na vydání předběžného opatření). Jak vyplývá z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19, poplatková povinnost vzniká pouze
tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé,
či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností. V případě nyní posuzované
kasační stížnosti se o takovou situaci nejedná, tudíž poplatková povinnost stěžovateli nevznikla.
Proto Nejvyšší správní soud o jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků nerozhodoval.
[4] Z výše uvedeného usnesení rozšířeného senátu rovněž vyplývá, že v případě kasačních
stížností směřujících proti rozhodnutím, jimiž se řízení před krajským soudem neukončuje,
se neuplatní ani požadavek na povinné zastoupení advokátem dle §105 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší
správní soud se přesto návrhem stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti
zabýval. Vycházel přitom z §35 odst. 9 s. ř. s., podle kterého lze účastníku ustanovit zástupce,
jestliže jsou u něj dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce
je nezbytně třeba k ochraně jeho práv; jednou z podmínek osvobození od soudních poplatků
přitom je, že návrh, tj. v tomto případě kasační stížnost, nesmí být zjevně neúspěšný (§36 odst. 3
s. ř. s.). Nejvyšší správní soud proto předně posuzoval, zda je podaná kasační stížnosti zjevně
neúspěšným návrhem, či nikoliv.
[5] Pojem zjevná neúspěšnost není v s. ř. s. nijak definován, Nejvyšší správní soud proto
jeho obsah vyložil ve své judikatuře. Závěr o zjevné neúspěšnosti může soud učinit tehdy,
„kdy by např. kasační stížnost byla podána opožděně, osobou k tomu zjevně neoprávněnou, či by byla podána
proti rozhodnutí, proti němuž není kasační stížnost přípustná“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 28. 6. 2006, čj. 3 As 26/2006-69, č. 1616/2008 Sb. NSS). O zjevně bezúspěšný návrh
se může jednat i tehdy, je-li na první pohled zřejmé, že žaloba byla podána před vyčerpáním
řádných opravných prostředků (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 4. 2012, čj. 7 As 54/2012-12, nebo usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 8. 2012,
čj. 8 As 75/2012-25), anebo pokud byla žaloba zjevně opožděná (viz např. usnesení zdejšího
soudu ze dne 28. 8. 2015, čj. 8 Ads 112/2015-14, anebo ze dne 16. 3. 2016, čj. 1 Ads 14/2016-40).
[6] Stěžovatel brojí proti rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, tedy proti
rozhodnutí, které je svou povahou předběžné. Podle §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. je kasační
stížnost proti rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné, nepřípustná. Takovým
rozhodnutím je i rozhodnutí o předběžném opatření. Tento právní závěr Nejvyšší správní soud
zastává konzistentně ve své judikatuře (viz blíže rozsudek ze dne 16. 5. 2018, čj. 1 As 94/2018-28,
ze dne 6. 3. 2014, čj. 10 As 4/2014-19, ze dne 21. 12. 2007, čj. 4 Ads 52/2007-145, nebo usnesení
ze dne 28. 1. 2004, čj. 1 Ans 2/2003-35 č. 762/2006 Sb. NSS). Kasační stížnost stěžovatele je
tudíž návrhem, který lze považovat ve světle výše uvedené judikatury za zjevně neúspěšný, proto
Nejvyšší správní soud návrh stěžovatele na ustanovení zástupce zamítl.
[7] Nejvyšší správní soud již výše dostatečně vysvětlil, proč je stěžovatelova kasační stížnost
napadající usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření
nepřípustná podle §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s., jak byl ostatně stěžovatel správně poučen již
krajským soudem. Proto kasační stížnost odmítl podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení
s §120 téhož předpisu.
[8] Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s. ve spojení s §120 téhož
předpisu, podle které nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 19. února 2019
JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.
předseda senátu