ECLI:CZ:NSS:2019:8.AZS.211.2018:65
sp. zn. 8 Azs 211/2018-65
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: A. G. E.
zast. Mgr. Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem se sídlem Ovenecká 78/33, Praha, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 30. 1. 2017, čj. OAM-95/LE-P13-LE22-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 7. 2018, čj. 32 Az 17/2017-32,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Bc. Filipu Schmidtovi, LL.M., advokátovi,
se p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 4 114 Kč, která mu bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný žalobci neudělil mezinárodní ochranu podle
§12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). Žalobu
proti napadenému rozhodnutí krajský soudu shora uvedeným rozsudkem zamítl.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností.
Namítl jeho nepřezkoumatelnost, neboť v něm chybí konkrétní úvahy v intencích žalobních
bodů či rozbor důkazů. Stěžovatel je přesvědčen, že žalovaný i krajský soud nevycházely
z dostatečně zjištěného skutkového stavu, protože na stěžovatele kladli požadavek vyhledání
ochrany v zemi původů a protože bagatelizovali hrozící nebezpečí vážné újmy. Stěžovatel
je přesvědčen, že splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. Obává se pronásledování,
neboť jak on, tak i další členové jeho rodiny byli před jeho útěkem z Egypta opakovaně terčem
výhrůžek a nátlaku ze strany mafie. Stěžovatel namítl, že pokud je v zemi původu známo, že stav
lidských práv je špatný a státní orgány samy bývají původcem pronásledování a neposkytují
efektivní ochranu, nelze po žadateli o mezinárodní ochranu spravedlivě požadovat, aby se snažil
formálně vyhledat jejich ochranu. Také dílčí ústrky mohou být ve výsledku chápany jako
pronásledování. Přijatelnost kasační stížnosti stěžovatel spatřuje v tom, že se správní orgán
ani krajský soud nezabývaly otázkou subjektivního posouzení pronásledování, navíc za situace,
kdy byl stěžovatel v době pronásledování nezletilým dítětem. Otázka hodnocení postavení
nezletilého žadatele bez doprovodu a jeho bezpečného návratu do vlasti, kde panuje špatná
situace v oblasti lidských práv, není podle stěžovatele v judikatuře Nejvyššího správního soudu
podstatněji řešena. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu
i rozhodnutí žalovaného.
[3] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že kasační stížnost svým významem
nepřesahuje zájmy stěžovatele; stěžovatel ani nevysvětlil, v čem přesah svých zájmů spatřuje,
retrospektivní námitka ohledně jeho pronásledování jako nezletilého dítěte směřuje spíše proti
posouzení věci krajským soudem. Žalovaný se s napadeným rozsudkem ztotožňuje a považuje
ho za správný; navrhl odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost, případně její zamítnutí
pro nedůvodnost.
[4] Po posouzení přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve věcech
mezinárodní ochrany v souladu s ustanovením §104a s. ř. s. nejprve zabývá otázkou, zda podaná
kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak,
Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud
v této souvislosti předně poznamenává, že usnesení, jímž Nejvyšší správní soud kasační stížnost
pro nepřijatelnost odmítá, nemusí být podle §104a odst. 3 s. ř. s. odůvodněno. Přesto však
Nejvyšší správní soud uvádí následující.
[5] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se podle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost je přijatelná pro potřebu
učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu je shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[6] Nejvyšší správní soud neshledal, že by v nyní projednávané věci byl dán některý z důvodů
pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, neboť kasační stížnost svým významem
podstatně vlastní zájmy stěžovatele nepřesahuje, a to ani co do argumentačního zdůvodnění
stěžovatelovy klíčové námitky.
[7] Již v řízení vedeném pod sp. zn. 7 Azs 46/2015 a shodně i v dalších řízeních se Nejvyšší
správní soud zabýval situací žadatele o mezinárodní ochranu tvrdícího, že byl v Egyptské arabské
republice, tj. v zemi jeho původu, napaden soukromou osobou, a to dokonce z důvodu
uplatňování politických práv. Také tehdejší kasační stížnost vyhodnotil Nejvyšší správní soud
jako nepřijatelnou, přičemž připomenul s odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 16. 9. 2008, čj. 3 Azs 48/2008-57, a ze dne 31. 10. 2008, čj. 5 Azs 50/2008-62, že „v případě
pronásledování soukromými osobami se postižená osoba musí vždy obrátit nejprve se žádostí o pomoc
na vnitrostátní orgány v zemi původu, pokud není zjevné, že tyto orgány nejsou schopny či ochotny účinnou ochranu
poskytnout“ a shledal, že „[v] případě stěžovatele se však o tuto situaci nepochybně nejedná, neboť měl možnost
obrátit se na místní policejní orgány, což však neučinil. (…) Nedůvěra stěžovatele v činnost egyptské policie, jakož
i zcela obecná tvrzení týkající se porušování lidských práv a pronásledování občanů Egyptské arabské republiky
státními orgány pro jejich politické názory, přitom není relevantním argumentem pro zpochybnění dostupnosti
ochrany občanů Egyptské arabské republiky v případě, že jsou vystaveni napadání, popř. je jim vyhrožováno,
soukromými osobami.“
[8] V nyní souzené věci stěžovatel dle své vlastní výpovědi čelil ve své vlasti verbálním
útokům a obtěžovaní ze strany dětí, a to cestou do školy. S žádostí o ochranu se stěžovatel
na státní orgány své vlasti neobrátil. Ze zpráv o situaci v Egyptě, které jsou součástí správní spisu,
přitom neplynulo, že by orgány v zemi původu nebyly schopny či ochotny účinnou ochranu
stěžovateli, jehož problémy (na rozdíl od stěžovatele z výše citovaného rozsudku) nijak
nesouvisely s jeho politickým přesvědčením, poskytnout. Žalovaný k tomu uvedl: „Správní orgán
připouští, že v Egyptě došlo po sesazení prezidenta Mursího v červenci 2013 ke zhoršení bezpečnostní situace,
která byla způsobena protesty zastánců prezidenta a hnutí Muslimského bratrstva, jehož byl Mursí
představitelem. Sám prezident Mursí stanul dne 4. 11. 2013 před soudem, kde čelí obvinění za to, že podněcoval
k zabíjení demonstrantů před prezidentským palácem v roce 2012. Dle zprávy ČTK v prezidentských volbách
v květnu 2014 vyhrál exministr obrany Abdal Fattáh Sísí, který vyhlásil za prioritu boj s terorismem a zajištění
bezpečnosti. Z výše uvedených informačních zdrojů dále vyplývá, že celková situace v Egyptě se stabilizovala.“
[9] Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu, ani těch, které jsou judikaturou řešeny rozdílně, přičemž nebyl
shledán důvod pro přistoupení k judikatornímu odklonu. Nejvyšší správní soud neshledal ani
zásadní pochybení krajského soudu, ať už v podobě nerespektování ustálené a jasné soudní
judikatury, či ve formě hrubého pochybení při výkladu hmotného nebo procesního práva.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[10] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o ustanovení §60 odst. 3 větu první
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[11] Ustanovenému zástupkyni se podle §35 odst. 9 s. ř. s. s přihlédnutím k §7 bodu 5.,
§9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. d) a §13 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), přiznává odměna za zastupování 3 100 Kč za jeden úkon právní služby (sepsání
doplnění kasační stížnosti) a paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč. Odměna advokáta byla
zvýšena o DPH ve výši 21 %, tj. 714 Kč. Celkem tedy náleží na odměně částka 4 114 Kč, která
bude Nejvyšším správním soudem na účet ustanoveného zástupce vyplacena ve lhůtě 30 dnů ode
dne právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 14. února 2019
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu