ECLI:CZ:NSS:2019:NAD.282.2018:55
sp. zn. Nad 282/2018-55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D. a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D. v právní věci žalobců:
a) I. D., b) L. N., proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16,
Praha, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, v řízení o návrhu žalobců na přikázání
věci z důvodu vhodnosti jinému krajskému soudu,
takto:
Věc dosud vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 A 195/2018 se p ř i k a z u j e
k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou k Městskému soudu v Praze se žalobci domáhali ochrany před
nezákonným zásahem žalovaného a zároveň navrhli delegaci vhodnou ve smyslu
§9 odst. 2 s. ř. s. Městský soud přípisem ze dne 20. 11. 2018, čj. 11 A 195/2018-47, postoupil
návrh žalobců na delegaci vhodnou Nejvyššímu správnímu soudu, který je k rozhodnutí o něm
příslušný.
[2] Žalobci v návrhu uvedli, že jejich zdravotní stav je nepříznivý. Žalobkyně je invalidní
ve třetím stupni, není schopna účastnit se soudního řízení vedeného v Praze. Žalobce utrpěl
fraktury obou zápěstí a projevily se u něj výpadky motoriky pravé nohy, jež zapříčiňují nestabilitu
pohybu a pády. Žalobci poukázali na dřívější rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o jejich
návrhu na delegaci vhodnou v řízení vedeném taktéž u městského soudu, konkrétně na usnesení
ze dne 22. 5. 2018, čj. Nad 104/2018-79.
[3] Žalovaný se k návrhu žalobců nevyjádřil.
[4] Ačkoli žalobci ve svém návrhu neuvedli konkrétní soud, k němuž by považovali
za vhodné toto řízení přikázat, z jejich požadavku na „přenesení řízení do dosažitelného okruhu bydliště
žalobců“ Nejvyšší správní soud dovodil, že navrhují přikázání věci Krajskému soudu v Brně.
Bydliště žalobců se totiž nachází v obci K. ve Zlínském kraji (v bývalém okrese Kroměříž), tudíž
v obvodu Krajského soudu v Brně.
[5] Podle §9 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správn í soud může věc přikázat jinému než místně příslušnému
krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné.
Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu k tomu v usnesení ze dne 22. 4. 2004,
čj. Nad 138/2003-26, uvedl, že tento postup představuje výjimku z ústavní zásady zákonného
soudu a soudce a rovněž ze zásady trvání místní příslušnosti (perpetuatio fori). Z tohoto
důvodu je třeba k delegaci vhodné přistupovat pouze v ojedinělých a odůvodněných případech.
[6] Přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti tak nemůže odůvodnit pouze
to, že žalobce pobývá v obvodu jiného krajského soudu, než který je místně příslušný podle
§7 odst. 2 s. ř. s. (srov. např. usnesení NSS ze dne 9. 10. 2003, čj. Nad 103/2003-40). Zmíněný
„důležitý důvod“, na nějž pamatuje citovaný §9 odst. 2 s. ř. s. ve svém závěru, však může
spočívat v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu žalobce. V usnesení ze dne 20. 4. 2006,
čj. Nad 11/2006-36, Nejvyšší správní soud vyslovil, že zdravotní stav žalobce odpovídající plné
invaliditě je důvodem pro přikázání věci krajskému soudu, v jehož obvodu má žalobce bydliště.
V usnesení ze dne 23. 3. 2005, čj. Nad 23/2005-41, shledal Nejvyšší správní soud podmínky pro
delegaci vhodnou v případě těhotné žalobkyně, která nebyla pro narušení statiky hrudně bederní
páteře schopná delšího sezení či chůze.
[7] Z návrhu žalobců i ze spisu předloženého městským soudem, jakož i z úřední činnosti
je kasačnímu soudu známo, že žalobkyně trpí závažným onemocněním trávicího traktu,
jež jí znemožňuje cestovat na delší vzdálenosti a zapříčinilo vznik její invalidity. Žalobkyně dále
Nejvyššímu správnímu soudu doložila lékařskou zprávu vypracovanou MUDr. I. V., z níž
vyplývá, že žalobkyně trpí pásovým oparem levé dolní končetiny s postižením nervových vláken,
a není proto schopna delší chůze či stání. Žalobkyně není v řízení zastoupena, a proto bude-li
chtít realizovat své právo nahlížet do spisu či účastnit se jednání, bude tak muset učinit osobně.
Proto Nejvyšší správní soud považuje za vhodné přikázat věc Krajskému soudu v Brně. Žalovaný
neuvedl, že s tímto postupem nesouhlasí. Shodný názor ostatně vyjádřil Nejvyšší správní soud
v usnesení ze dne 1. 11. 2017, čj. Nad 309/2017-184, a ze dne 21. 3. 2018, čj. Nad 51/2018-106,
v nichž řešil skutkově i právně obdobné věci týkající se žalobkyně. V nynější věci neshledal
důvody, pro které by se měl od závěrů v citovaných usneseních uvedených odchýlit.
[8] Žalobce k návrhu doložil kromě dalších listin i tři lékařská potvrzení vystavená MUDr. D.
H. V prvním ze dne 10. 1. 2018 je uvedeno, že žalobce je léčený od 4. 1. 2018; v dalším ze dne
6. 4. 2018, že byl vyšetřen na neurologii, občas ho provází pády na zem a dočasnou pracovní
neschopnost chtěl ukončit k výše uvedenému dni; ve třetí potvrzení ze dne 20. 6. 2018 je
uvedeno, že žalobce je od ledna 2018 vyšetřován pro stavy opakovaných pádů na zem a současně
absolvuje sérii vyšetření na neurologii, bylo mu doporučeno vyvarovat se nejištěným plochám a
pohybu ve výškách jako prevence pádů z výšky. Z těchto listin, ani z návrhu žalobce či ze spisu
předloženého městským soudem nevyplývá, že by byl žalobcův zdravotní stav natolik nepříznivý,
aby vedl ke kladnému rozhodnutí o návrhu na delegaci vhodnou; k tomuto závěru dospěl
Nejvyšší správní soud i v usnesení ze dne 19. 12. 2018, čj. Nad 286/2018-38. Nejvyšší správní
soud však shledal důvody k delegaci již ve vztahu ke zdravotnímu stavu žalobkyně, uvedený
deficit proto není na překážku vyhovění žádosti žalobců jako takové; obdobně Nejvyšší správní
soud rozhodl v řízení vedeném pod sp. zn. Nad 104/2018.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. ledna 2019
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu