ECLI:CZ:NSS:2020:1.AZS.176.2020:37
sp. zn. 1 Azs 176/2020 - 37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: V. S., zastoupen
JUDr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem se sídlem Šafaříkova 666/9, Hradec Králové, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne ze dne 10. 6. 2019, č. j. OAM-97/ZA-ZA11-VL16-2019, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2020, č. j.
41 Az 30/2019 – 26,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Ing. Jiřímu Špeldovi, advokátu, se odměna
za zastupování v řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a obsah kasační stížnosti
[1] Žalovaný v záhlaví popsaným rozhodnutím neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle
§12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“).
[2] Žalobce napadl uvedené rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Brně, který ji zamítl.
Konstatoval, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti, na základě kterých by mu mohla hrozit
v případě návratu do vlasti vážná újma uložením nebo vykonáním trestu smrti. Důvod
pro udělení mezinárodní ochrany dle §14a odst. 1 a 2 písm. a) zákona o azylu tak v posuzovaném
případě zjevně nebyl naplněn. Stejně tak v případě žalobce nebylo možno dospět k závěru,
že by mu v případě návratu do vlasti hrozilo přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy
ve smyslu §14a odst. 1 a 2 písm. b) zákona o azylu.
[3] Krajský soud na základě zpráv opatřených žalovaným, skutečností tvrzených žalobcem
a při zohlednění judikatury Nejvyššího správního soudu uzavřel, že situaci na Ukrajině nelze
vyhodnotit jako ozbrojený konflikt ve smyslu §14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Zhoršená
bezpečnostní situace přetrvává pouze v Doněcké a Luhanské oblasti, tedy na jihovýchodě země.
Žalobce pochází z Ivanofrankovské oblasti, která se nachází na západě Ukrajiny. Žalovaný
se otázkou, zda žalobci v zemi původu hrozí nebezpečí, zabýval dostatečným způsobem
na s. 10 rozhodnutí.
[4] Následně se soud zabýval námitkami týkajícími se nedostatečně zjištěného skutkového
stavu. Uvedl, že informace týkající se obecné situace v zemi původu mohou být podkladem
pro vydání rozhodnutí. Žalobce konkrétně neuvedl, které zprávy nejsou aktuální, či stran kterých
skutečností jsou podklady nedostačující. Seznámení se s podklady ani jejich doplnění nežádal.
Závěrem soud poznamenal, že žalobce se podáním žádosti o mezinárodní ochranu snaží
legalizovat svůj pobyt na území ČR. Legalizace pobytu se záměrem vyhnout se případným
nepříznivým důsledkům nezákonného pobytu na území České republiky není v žádném případě
důvodem pro udělení azylu.
[5] Žalobce (stěžovatel) brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, z důvodů,
které podřazuje pod §103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(s. ř. s.). Stěžovatel se domáhá zrušení rozsudku krajského soudu, případně též rozhodnutí
žalovaného.
[6] Stěžovatel namítá, že se krajský soud nedostatečně vypořádal s žalobními námitkami
(námitka nedostatečného zjištění skutkového stavu). Z vět obsažených v bodu 37 rozsudku
(„Stěžovatelka v žalobě požadovala citaci konkrétních částí zpráv v napadeném rozhodnutí, žalovaný však takto
postupoval např. na s. 10 ve vztahu k posouzení kubánské migrační politiky. Žalobce ani konkrétně neuvádí,
které zprávy nejsou aktuální či stran kterých skutečností jsou podklady nedostačující.“), je zřejmé, že krajský
soud svou argumentaci k námitce nedostatečného zjištění skutkového stavu převzal z jiného
rozsudku, aniž by ji patřičně upravil ve vztahu ke stěžovatelovu případu. Stěžovatel přesně
identifikoval, který podklad považuje za neaktuální (zpráva Ministerstva zahraničních věcí z roku
2016). Kromě toho namítal též neobjektivnost použitých zpráv (k této námitce se soud nijak
nevyjádřil). Rozsudek je tedy nepřezkoumatelný. Žalovaný se při posuzování žádosti dopustil
procesní vady spočívající v nedostatečné práci s informacemi o zemi původu, pro kterou mělo
být jeho rozhodnutí zrušeno.
[7] Stěžovatel neuváděl legalizaci pobytu jako důvod podání žádosti o mezinárodní ochranu.
Tvrzení krajského soudu a žalovaného, že legalizace pobytu není důvodem pro udělení
mezinárodní ochrany, proto stěžovatel nepovažuje za relevantní. Motiv žádosti o mezinárodní
ochranu není rozhodný. Úkolem žalovaného je posoudit, zda důvody, které žadatel uvádí,
jsou relevantní pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany.
[8] Přijatelnost kasační stížnosti stěžovatel spatřuje v tom, že krajský soud se při projednání
žaloby ve věci mezinárodní ochrany dopustil zásadního pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[9] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že kasační námitky jsou zcela obecné. Skutkový stav
byl zjištěn dostatečně. Žalovaný navrhuje zamítnutí kasační stížnosti pro nedůvodnost.
II. Posouzení věci
[10] Kasační stížnost je přípustná. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační
stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany je také její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu
s §104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Výkladem institutu přijatelnosti a výčtem jejích typických kritérií se Nejvyšší správní soud
zabýval např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
na jehož odůvodnění pro stručnost odkazuje.
[11] S ohledem na obsah spisu a z něj vyplývající skutková zjištění Nejvyšší správní soud
konstatuje, že kasační stížnost nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Soud neshledal tvrzenou
nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu pro nedostatek důvodů. Krajský soud
se k námitkám nedostatečného zjištění skutkového stavu a relevantnosti, aktuálnosti
a objektivnosti použitých informací o zemi původu (byť stručně) vyjádřil. Je pravdou,
že předposlední větu v bodu 37 rozsudku krajský soud do odůvodnění zjevně omylem převzal
z bodu 46 rozsudku NSS ze dne 29. 5. 2019, č. j. 6 Azs 335/2018 - 35. Na srozumitelnost,
resp. přezkoumatelnost napadeného rozsudku však tato skutečnost nemá žádný vliv.
[12] Rozhodnutí žalovaného i rozsudek krajského soudu vychází z dostatečně zjištěného
skutkového stavu. K podmínkám, které je třeba kumulativně splnit pro udělení mezinárodní
ochrany, se soud již podrobně vyjádřil např. v rozsudcích ze dne 28. 11. 2008, č. j.
5 Azs 46/2008 - 71, či ze dne 31. 10. 2008, č. j. 5 Azs 50/2008 - 62. Z tvrzení stěžovatele
a obsahu spisu soud považuje za nepochybné, že stěžovatel tyto podmínky nesplňuje.
Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného plyne, že důvodem pro neudělení mezinárodní ochrany
nebyla sama o sobě skutečnost, že se stěžovatel prostřednictvím podané žádosti snažil legalizovat
svůj pobyt na území ČR (srov. rozsudek ze dne 18. 5. 2011, č. j. 5 Azs 6/2011 – 49).
[13] Ke stěžovatelem vytýkané nedostatečnosti a neaktuálnosti podkladů, ze kterých
žalovaný vycházel, soud poznamenává, že požadavky na informace o zemi původu vyjádřené
v judikatuře Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 4. 2. 2009, č. j.
1 Azs 105/2008 - 81, č. 1825/2009 Sb. NSS) žalovaný respektoval. Stěžovatel měl možnost
předložit v úplnosti důvody své žádosti v rámci své výpovědi. Žalovaný pracoval s informacemi
o zemi původu, které byly relevantní, důvěryhodné a vyvážené, aktuální ve vztahu
ke stěžovatelem uvedeným skutečnostem. Svůj závěr o neexistenci důvodů pro udělení
mezinárodní ochrany díky tomu odpovídajícím způsobem odůvodnil.
[14] Ze shora popsaného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje na námitky stěžovatele dostatečnou odpověď.
III. Závěr a náklady řízení
[15] Nejvyšší správní soud neshledal důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému
projednání, proto ji odmítl pro nepřijatelnost podle §104a s. ř. s.
[16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle §60 odst. 3 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[17] Ustanovený zástupce stěžovatele v řízení o kasační stížnosti neučinil žádný úkon právní
služby. Soud mu proto odměnu za zastupování nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. července 2020
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu