ECLI:CZ:NSS:2020:1.AZS.408.2019:36
sp. zn. 1 Azs 408/2019 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: M. K., zastoupen Mgr. Tomášem
Císařem, advokátem se sídlem Vinohradská 22, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2018,
č. j. OAM-677/ZA-ZA12-VL16-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2019, č. j. 41 Az 4/2019 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany podle zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu (dále jen „zákon o azylu“), kterou odůvodnil tak, že jej příbuzní nutili přepsat na ně jeho
dům a následně jej ze stejného důvodu neznámí lidé fyzicky napadli. Žalovaný vydal dne
17. 12. 2018 napadené rozhodnutí, kterým žalobci neudělil mezinárodní ochranu dle §12, §13,
§14, §14a a §14b zákona o azylu.
[2] Žalobce brojil proti rozhodnutí žalobou, kterou Krajský soud v Brně (dále jen „krajský
soud“) neshledal důvodnou a zamítl ji. Předně podotkl, že žaloba je velmi obecná a těžko
srozumitelná. Zdůraznil, že bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce nesplňuje podmínky
pro udělení mezinárodní ochrany podle §12 písm. a) ani písm. b) zákona o azylu a usiluje pouze
o legalizaci pobytu na českém území, kde pobývá již 15 let. Na Ukrajinu se nechce vracet zejména
z ekonomických důvodů.
[3] Dle soudu nebyly dány ani důvody pro udělení humanitárního azylu podle §14 zákona
o azylu. Žalobce měl sice podezření na onemocnění tuberkulózou, ale od doby jeho umístění
v sanatoriu do doby podání žaloby již uplynulo několik měsíců, během kterých nepředložil
žádnou lékařskou zprávu potvrzující onemocnění. Ostatně s takovou nemocí by se mohl léčit
i na Ukrajině. Soud považoval za dostatečné i odůvodnění závěru o neudělení doplňkové ochrany
podle §14a zákona o azylu, neboť se žalovaný podrobně zabýval situací v jednotlivých
ukrajinských oblastech. Podotkl, že žalobce před odjezdem z Ukrajiny pobýval v oblasti,
kde k žádným ozbrojeným konfliktům nedocházelo, navíc nebezpečí z důvodu ozbrojeného
konfliktu žalobce v průběhu řízení o udělení mezinárodní ochrany ani nenamítal.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“). Stěžovatel předně tvrdí, že žalovaný nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné
pochybnosti, rozhodl na základě neaktuálních zpráv, neprovedl nezbytné důkazy, nepřesně
interpretoval pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, nepřihlédl ke specifickým
okolnostem daného případu a neřešil stěžovatelovy oprávněné zájmy [tedy porušil §3 a §2
odst. 3 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“)]. Soud rozhodnutí
žalovaného potvrdil a tím se jeho rozsudek stal nepřezkoumatelným a nezákonným. Soud
nedostatečně vypořádal žalobní námitky. Stěžovatel poskytl dostatečnou podporu pro svá tvrzení,
avšak žalovaný a soud jeho tvrzení bagatelizovali a neověřili jejich relevanci. Odůvodnění soudu
není dostatečné, neboť soud pominul prokazatelné chyby v postupu žalovaného.
[5] Stěžovatel také uvedl, že skutečnost, že se nemůže obrátit na bezpečnostní složky státu
za účelem řešení jeho situace, zakládá minimálně důvod k úvaze o tom, zda se nejedná o azylově
relevantní důvod, avšak žalovaný ani soud se dostatečně nevypořádali s otázkou, zda se jedná
o systémový problém či je stěžovatelova situace výjimečná. Soud měl do svých úvah zahrnout
všechny aspekty tvrzených důvodů pro udělení mezinárodní ochrany, ne pouze problémy
s příbuznými doma.
[6] Stěžovatel dále namítá, že žalovaný nedostatečně posoudil možnost udělení doplňkové
ochrany podle §14a zákona o azylu a krajský soud na takové závěry žalovaného nesprávně
odkázal. Pokud by uváděné skutečnosti neosvědčovaly důvodnost přiznání azylu podle §12
zákona o azylu, měl mu žalovaný udělit právě doplňkovou ochranu nebo humanitární azyl podle
§14 tohoto zákona.
[7] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že nadále trvá na správnosti napadeného rozhodnutí
a ztotožňuje se s právním názorem krajského soudu. V oblasti Ukrajiny, ze které stěžovatel
pochází, neprobíhá konflikt. Ochrany před jednáním příbuzných se měl domáhat u státních
orgánů, což neučinil. Žalovaný použil aktuální informace o zemi původu, které stěžovatel mohl
doplnit, této možnosti však nevyužil. Ve zbytku odkázal na obsah správního spisu a své vyjádření
k žalobě.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti shledal, že jsou splněny podmínky
řízení, kasační stížnost byla podána včas a je přípustná.
[9] Projednávaný případ je věcí mezinárodní ochrany. Soud se proto zabýval otázkou,
zda je kasační stížnost přijatelná ve smyslu §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), tedy zda svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele.
[10] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního soud podrobně vyložil
ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, v němž interpretoval neurčitý
právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle tohoto
rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká
právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího
správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou
řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon;
4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které
by mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele. O žádný z těchto případů
se však ve věci stěžovatele nejedná. Kasační stížnost proto soud vyhodnotil jako nepřijatelnou.
[11] Podle §104a odst. 3 s. ř. s. nemusí být usnesení o odmítnutí kasační stížnosti
pro nepřijatelnost odůvodněno. Přestože by v tomto případě bylo namístě kasační stížnost
odmítnout bez odůvodnění, soud nad rámec zákonného požadavku odůvodnění svého usnesení
připojuje. Předně však podotýká, že kasační stížnost, stejně jako žaloba, je psána velmi obecně
a místy je nesrozumitelná.
[12] Stěžovatel formuloval námitku porušení §3 a §2 odst. 3 a 4 správního řádu natolik
obecně, že je na samotné hraně projednatelnosti. Nespecifikoval totiž, jaké konkrétní skutečnosti
podstatné pro řízení nebyly zjištěny, ač zjištěny být měly, ani ke kterým konkrétním okolnostem
případu nebylo přihlédnuto. Soud proto mohl tuto námitku posoudit pouze v obecné rovině.
Otázkou zjišťování skutkového stavu a dokazování v řízení o žádosti o udělení mezinárodní
ochrany se judikatura soudu opakovaně zabývala (např. rozsudek ze dne 20. 11. 2003, č. j.
2 Azs 27/2003 - 59, ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 24/2003 - 48, ze dne 17. 6. 2004, č. j.
3 Azs 23/2004 - 63, ze dne 25. 10. 2004, č. j. 5 Azs 162/2004 - 42, ze dne 21. 12. 2005, č. j.
6 Azs 235/2004 - 57, ze dne 13. 8. 2008, č. j. 2 Azs 45/2008 - 67, ze dne 27. 1. 2009, č. j.
2 Azs 91/2008 – 66, či usnesení ze dne 7. 11. 2019, č. j. 10 Azs 141/2019). Žalovaný postupoval
v souladu s uvedenou judikaturou a krajský soud námitky řádně vypořádal.
[13] Během správního řízení stěžovatel uvedl jako jediný azylově relevantní důvod
vyhrožování ze strany příbuzných a fyzické napadení neznámými osobami. Soud k tomu
podotýká, že skutečnost, že žadatel o azyl má v zemi původu obavy před vyhrožováním ze strany
soukromé osoby, není bez dalšího důvodem pro udělení azylu ani doplňkové ochrany, tím spíše
v situaci, kdy politický systém v zemi původu žalobce dává občanům možnost domáhat
se ochrany svých práv u státních orgánů, a tyto skutečnosti v řízení o udělení mezinárodní
ochrany nebyly vyvráceny (viz rozsudek ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 – 48). Neučinil-li
stěžovatel žádné kroky k využití všech prostředků, které právní řád v zemi jeho původu
k ochraně práv a svobod poskytuje, nelze učinit závěr, že by mu taková ochrana nebyla
poskytnuta, případně že by mu sice poskytnuta byla, ale neúčinně (viz rozsudek ze dne
11. 3. 2004, č. j. 6 Azs 8/2003 – 44, či ze dne 22. 12. 2005, č. j. 6 Azs 479/2004 – 41).
K dostupným prostředkům ochrany, viz usnesení ze dne 29. 11. 2017, č. j. 2 Azs 363/2017 - 35,
ze dne 7. 3. 2018, č. j. 1 Azs 440/2017 – 27, ze dne 9. 5. 2019, č. j. 9 Azs 306/2018 - 66, ze dne
17. 4. 2019, č. j. 2 Azs 384/2018 – 52, či ze dne 2. 5. 2019, č. j. 7 Azs 484/2018 – 46.
Jak je zřejmé ze str. 5, 6 a 9 rozhodnutí žalovaného a z bodů 41 a 49 rozsudku krajského soudu,
žalovaný i soud rozhodli v souladu s touto judikaturou.
[14] Institutem humanitárního azylu se soud rovněž zabýval v řadě svých rozhodnutí
(rozsudky ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 – 55, ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 – 48
či usnesení ze dne 28. 8. 2013, č. j. 3 Azs 14/2013 – 16). Z této judikatury vyplývá,
že je na uvážení správního orgánu, zda humanitární azyl udělí, či nikoliv. Správní uvážení podléhá
přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem,
zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny
řádným procesním postupem. Nejvyšší správní soud neshledal, že by krajský soud vybočil z výše
vytyčených mezí soudního přezkumu způsobem, který by mohl mít dopad do stěžovatelova
postavení (bod 46 a 56 napadeného rozsudku).
IV. Závěr a náklady řízení
[15] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že jeho ustálená a vnitřně jednotná
judikatura poskytuje dostatečnou odpověď na námitky obsažené v kasační stížnosti a krajský
soud se rovněž nijak neodchýlil od výkladu dotčených ustanovení podaného v související
judikatuře. Otázky nastolené v kasační stížnosti nejsou judikaturou řešeny rozdílně, nebylo třeba
učinit judikaturní odklon a soud ani neshledal zásadní pochybení krajského soudu, jež by mohlo
mít dopad do hmotněprávní sféry stěžovatele. Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že kasační
stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, shledal ji proto
ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
[16] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. února 2020
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu