ECLI:CZ:NSS:2020:5.AS.396.2019:21
sp. zn. 5 As 396/2019 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: J. H., zast. Mgr.
Václavem Voříškem, advokátem se sídlem Ledčická 649/15, Praha, proti žalovanému: Magistrát
hl. m. Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2019, č. j. 5 A 160/2017 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobci se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne př i z ná v á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Kasační stížností se žalovaný správní orgán (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení
v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jehož
výrokem I. městský soud určil, že zásah stěžovatele spočívající v evidenci přestupku v žalobcově
evidenční kartě řidiče na základě rozhodnutí Městského úřadu Dobříš ze dne 11. 1. 2016,
č. j. MDOB 884/2016/Ape, byl nezákonný. Současně městský soud výrokem II. určil, že zásah
stěžovatele spočívající v neprovedení záznamu o odečtu bodů v žalobcově evidenční kartě řidiče
po právní moci zrušujícího rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 27. 6. 2017,
č. j. 03386/2016/KUSK-DOP/POS, ve stanovené lhůtě byl nezákonný.
[2] Dne 26. 7. 2017 si nechal žalobce vyhotovit výpis z bodového hodnocení řidiče,
ze kterého zjistil, že na základě výše uvedeného rozhodnutí Městského úřadu Dobříš je v jeho
evidenční kartě řidiče evidován přestupek podle §125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů
(zákon o silničním provozu), v rozhodném znění (dále jen „zákon o silničním provozu“).
Proti rozhodnutí Městského úřadu Dobříš přitom podal v zákonné lhůtě odvolání, přičemž toto
rozhodnutí následně odvolací orgán – Krajský úřad Středočeského kraje rozhodnutím ze dne
27. 6. 2017, č. j. 03386/2016/KUSK-DOP/POS, zrušil a řízení o přestupku zastavil.
[3] Přestože žalobce podal proti rozhodnutí Městského úřadu Dobříš v zákonné lhůtě
odvolání, odeslal dne 10. 2. 2016 Městský úřad Dobříš toto rozhodnutí s vyznačenou doložkou
právní moci ke dni 2. 2. 2016 stěžovateli, který na jeho základě provedl podle §120 odst. 2
ve spojení s §123b odst. 2 zákona o silničním provozu záznam do evidenční karty řidiče
(žalobce) v registru řidičů.
II. Rozhodnutí městského soudu
[4] Proti zásahu spočívajícím v tom, že stěžovatel (žalovaný): 1) evidoval přestupek
na základě rozhodnutí, které nebylo pravomocné, a 2) neprovedl odečet bodů poté, co bylo toto
nepravomocné rozhodnutí zrušeno, podal žalobce žalobu. Tou se domáhal vydání rozsudku,
kterým by městský soud stěžovateli zakázal dále pokračovat v nezákonném zásahu (tj. v evidování
přestupku) a přikázal mu provést odečet bodů v bodovém hodnocení řidiče. Pro případ,
že by tímto způsobem městský soud rozhodnout nemohl, neboť zásah by již netrval, navrhl
žalobce, aby městský soud určil, že zásah stěžovatele, spočívající v evidenci přestupku na základě
nepravomocného rozhodnutí Městského úřadu Dobříš a v neprovedení záznamu o odečtu bodů
po právní moci zrušujícího rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, byl nezákonný.
[5] Městský soud se v napadeném rozsudku zabýval otázkou, zda zásah stále trvá. Jelikož
stěžovatel po podání žaloby celý záznam přestupku v registru řidičů vymazal (tj. zásah již netrval),
nebylo potřeba vyčerpat jiné prostředky ochrany, které měl žalobce k dispozici, a to konkrétně
námitky podle §123f zákona o silničním provozu. Připomněl však, že námitky podle uvedeného
ustanovení jsou potenciálním prostředkem ochrany pouze ve vztahu k zásahu spočívajícímu
v neprovedení záznamu o odečtu bodů, nikoli ve vztahu k samotné evidenci přestupku
v evidenční kartě řidiče. Proti zásahu spočívajícímu v evidenci přestupku právní řád jiné
prostředky ochrany neposkytuje. Ani námitky podle §123f zákona o silničním provozu však
nebylo nezbytné vyčerpat, neboť zásah v době rozhodování městského soudu již netrval.
[6] Následně se městský soud zabýval konkrétními podmínkami, které musí být naplněny,
má-li soud rozhodnout, že je zásah správního orgánu nezákonný. Uvedl, že evidování přestupku,
jakož i záznam o odečtu bodů v evidenční kartě řidiče představují úkony, které nejsou
rozhodnutími. Jelikož se tyto úkony přímo dotkly veřejných subjektivních práv žalobce, byly
provedeny v rozporu se zákonem (resp. postrádaly dostatečný podklad v podobě pravomocného
rozhodnutí o spáchání přestupku) a byly plně přičitatelné stěžovateli, neboť právě ten provedl
zápis přestupku a bodů do evidenční karty žalobce, rozhodl městský soud podle §87 odst. 2 věty
první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“), tak, že se jednalo o zásahy nezákonné (viz výše).
III. Kasační stížnost a vyjádření žalobce
[7] Rozhodnutí městského soudu napadl stěžovatel kasační stížností z důvodů uvedených
v §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Konkrétně namítal, že o skutečnosti, že žalobce podal proti
rozhodnutí Městského úřadu Dobříš, kterým byl shledán vinným z přestupku podle §125c
odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu, odvolání, nevěděl. Jelikož mu Městský úřad
Dobříš zaslal své rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci ke dni 2. 2. 2016, nezbývalo
mu, než zápis do registru řidičů provést. Stěžovatel nebyl informován ani o tom, že toto
rozhodnutí bylo později Krajským úřadem Středočeského kraje zrušeno. Do okamžiku podání
správní žaloby o nezákonném zásahu vůbec nevěděl. Po jejím podání provedl výmaz záznamu
přestupku a odečetl neoprávněně zapsaný počet bodů. Uvedl však, že žalobce mohl podat
stížnost podle §175 zákona č. 500/2004, správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„správní řád“), nebo námitky podle §123f zákona o silničním provozu. Tyto skutečnosti přitom
městský soud v napadeném rozsudku vůbec nezohlednil. Jelikož vadný stav nebyl způsoben
stěžovatelem, nýbrž Městským úřadem Dobříš, nemůže být splněna podmínka příčinné
souvislosti mezi úkonem stěžovatele (zápisem přestupku a bodů do registru řidičů) a zásahem
do práv žalobce.
[8] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační
stížnosti přípustné, a za stěžovatele jedná oprávněná osoba (§105 odst. 2 s. ř. s.).
Poté přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci
uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k následujícímu závěru.
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Podstatou kasační stížnosti jsou dva okruhy námitek, a to přípustnost zásahové žaloby
z hlediska předchozího vyčerpání možných opravných prostředků (stěžovatel namítal, že žalobce
mohl podat stížnost podle správního řádu nebo námitky podle zákona o silničním provozu)
a naplnění podmínky příčinné souvislosti mezi úkonem stěžovatele a zásahem do práv žalobce
(tj. přičitatelnost zásahu stěžovateli). Takto se jimi zdejší soud také zabýval.
[12] V souladu s §85 s. ř. s. je zásahová žaloba „nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat
jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný.“
[13] Z citovaného ustanovení je zřejmé, že z hlediska přípustnosti zásahové žaloby,
resp. vyčerpání ochrany prostřednictvím jiných právních prostředků, je zásadní, čeho se žalobce
domáhá, tj. zda se jedná o žalobu „zápůrčí,“ anebo „určovací.“ Podstatné přitom je, zda tvrzený
zásah byl již ukončen, nebo zda i nadále trvá. V případě určovací žaloby správní soudy
nezkoumají, zda se žalobce ochrany před zásahem nebo jiné formy nápravy mohl domáhat jinými
právními prostředky a zda tak učinil (viz výše citovaný §85 s. ř. s., část za středníkem).
Naopak u zápůrčí žaloby takové zkoumání provést musí, neboť „[z]jistí-li, že uvedené právní
prostředky měl žalobce k dispozici, avšak nevyužil jich, musí být žaloba odmítnuta podle §46 odst. 1 písm. d)
ve spojení s §85 s. ř. s.;“ viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2020,
č. j. 5 Afs 144/2019 - 17, a v něm rozvedená specifika zásahové žaloby.
[14] V nyní projednávané věci se žalobce podanou žalobou domáhal toho, aby městský soud
zakázal stěžovateli pokračovat v nezákonném zásahu spočívajícím v evidenci přestupku
v evidenční kartě řidiče na základě nepravomocného rozhodnutí Městského úřadu Dobříš ze dne
11. 1. 2016, č. j. MDOB 884/2016/Ape, a dále požadoval, aby městský soud přikázal stěžovateli
provést odpočet bodů zaznamenaných v souvislosti s tímto přestupkem. Současně však
pro případ, že by stěžovatel nezákonný zásah do doby rozhodnutí městského soudu ukončil,
navrhl žalobce eventuální petit, ve kterém požadoval určení, že zásah stěžovatele, spočívající jak
v samotné evidenci přestupku na základě nepravomocného rozhodnutí, tak v neprovedení
záznamu o odečtu bodů po právní moci zrušujícího rozhodnutí, byl nezákonný.
[15] Z podkladů obsažených ve spise vyplývá, že v době podání žaloby tvrzený zásah stále
trval. Jelikož však po podání žaloby stěžovatel celý záznam přestupku v registru řidičů vymazal,
tj. zásah v době rozhodování městského soudu již netrval, a žalobce navrhl v žalobě výše uvedený
eventuální petit, musel na tyto skutečnosti městský soud reagovat a formulovaný eventuální petit
také vypořádat. Za takových okolností proto nebylo nezbytné zkoumat, zda existují jiné
prostředky právní ochrany a zda jich žalobce využil. Nejvyšší správní soud proto se závěry
městského soudu ohledně přípustnosti zásahové žaloby plně souhlasí. Z hlediska vyčerpání
možných prostředků nápravy je totiž zcela zásadní právě to, zda v době rozhodování městského
soudu tvrzený nezákonný zásah trval, či nikoli, a čeho se žalobce domáhal. Pakliže již zásah
netrval a žalobce in eventum navrhoval petit odpovídající deklaratorní žalobě (což ostatně
zákonná úprava ani judikatura nevylučuje, srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 28. 5. 2014,
č. j. 1 Afs 60/2014 - 48), není podmínkou přípustnosti takové zásahové žaloby předchozí
vyčerpání jiných prostředků ochrany nebo nápravy.
[16] Pouze pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že námitky podle §123f zákona
o silničním provozu představují prostředek nápravy pouze ve vztahu k zásahu spočívajícímu
v nezákonném záznamu bodů v registru řidičů, nikoli evidenci přestupku jako takové (jak zcela
správně uvedl již městský soud). Ve vztahu k samotné evidenci přestupku na základě
nepravomocného rozhodnutí Městského úřadu Dobříš žalobce v době podání žaloby jiný
prostředek nápravy k dispozici neměl (srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 19. 2. 2015,
č. j. 1 As 151/2014 - 23). Rovněž podání stížnosti podle §175 správního řádu, na kterou
stěžovatel v kasační stížnosti odkazoval, nepředstavuje takový prostředek ochrany, který by bylo
nutné před podáním zásahové žaloby vyčerpat, jak ostatně vyplývá z rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 17. 12. 2010, č. j. 4 Aps 2/2010 - 44, č. 2339/2011 Sb. NSS. Nejvyšší
správní soud proto částečně uzavírá, že námitka směřující do nepřípustnosti zásahové žaloby,
resp. nevyčerpání jiných prostředků nápravy, není důvodná.
[17] Pokud jde o druhou námitku, tj. že pochybení Městského úřadu Dobříš, který stěžovateli
zaslal rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci, přestože proti tomuto rozhodnutí podal
žalobce v zákonné lhůtě odvolání, nelze přičítat stěžovateli, uvádí Nejvyšší správní soud
následující.
[18] Žalovaným je v případě zásahové žaloby správní orgán, který podle žalobního tvrzení
zásah provedl; viz §83 s. ř. s., část před středníkem. Podstatnou roli hrají žalobní tvrzení,
tj. tvrzení samotného žalobce, neboť ten v zásahové žalobě označuje, jakým jednáním veřejné
správy se cítí být dotčen a koho konkrétně považuje za původce tohoto jednání. Určení
žalovaného správního orgánu však není „subjektivní,“ tj. závislé jen a pouze na tom, co tvrdí
žalobce. Těžiště právního posouzení toho, kdo má být v konkrétní věci žalovaným, musí být
v rukou soudu – ten posoudí, kterému správnímu orgánu je s ohledem na tvrzení žalobce jednání,
které má být nezákonným zásahem, přičitatelné (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 9. 12. 2014, č. j. Nad 224/2014 - 53, č. 3196/2015 Sb. NSS).
[19] V nyní projednávané věci vymezil žalobce zásah, který považoval za nezákonný, zcela
jednoznačně – jednalo se o evidování přestupku v žalobcově evidenční kartě řidiče na základě
nepravomocného rozhodnutí Městského úřadu Dobříš a neprovedení záznamu o odečtu bodů
po pravomocném zrušujícím rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje. Z obsahu
spisového materiálu je přitom zcela evidentní, že zásah provedl právě stěžovatel (žalovaný).
To ostatně vyplývá z §120 odst. 2 zákona o silničním provozu, podle kterého provádí záznamy
o spáchaných přestupcích proti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích do registru
řidičů obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný podle místa trvalého pobytu občana,
kterým je v nyní projednávané věci právě stěžovatel.
[20] Z pohledu určení žalovaného a následného posouzení přičitatelnosti nezákonného zásahu
právě tomuto žalovanému (stěžovateli) je zcela nerozhodné, že se stěžovatel dopustil
nezákonného zásahu v důsledku pochybení Městského úřadu Dobříš. Nezákonný zásah totiž
nespočíval v zaslání nepravomocného rozhodnutí stěžovateli; tím by ostatně žalobce na svých
veřejných subjektivních právech bez dalšího být dotčen nemohl. Nezákonný zásah spočíval
v evidování přestupku v žalobcově evidenční kartě řidiče a neprovedení záznamu o odečtu bodů
po právní moci zrušujícího rozhodnutí, což je plně přičitatelné jen a pouze stěžovateli.
Skutečnost, že jiný správní orgán (Městský úřad Dobříš) nepostupoval v souladu s právními
předpisy, nemůže ve svém důsledku způsobit, že žalobci bude odepřena soudní ochrana
před zásahem, který byl po právu shledán jako nezákonný. I tato námitka je proto nedůvodná.
V. Závěr a náklady řízení
[21] Nejvyšší správní soud uzavírá, že neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto
ji podle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[22] Výrok o nákladech řízení vychází z §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl
ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalobci
podle obsahu spisu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly, Nejvyšší správní soud
mu proto náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 31. července 2020
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu