ECLI:CZ:NSS:2021:2.AS.21.2021:13
sp. zn. 2 As 21/2021 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: Ing. M. Š., žalované: Česká
advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, proti rozhodnutím žalované ze dne
9. 11. 2020, č. j. 10.01-000628/20-002, ze dne 10. 11. 2020, č. j. 10.01-000629/20-002, a ze dne
11. 11. 2020, č. j. 10.01-000630/20-002, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2021, č. j. 5 A 132/2020 - 16,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce se zamí t á.
II. Kasační stížnost se zamí t á.
III. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalované se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalovaná napadenými rozhodnutími rozhodla o žádostech žalobce o určení advokáta
k poskytnutí bezplatné právní služby dle §18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“), tak, že se žalobci advokát neurčuje. Žalobce
proti napadeným rozhodnutím brojil žalobami u Městského soudu v Praze (dále jen „městský
soud“). Současně požádal o osvobození od soudních poplatků a navrhl ustanovení zástupce z řad
advokátů, což odůvodnil nedostatkem finančních prostředků.
[2] Městský soud napadeným usnesením žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků
a návrh na ustanovení zástupce zamítl. Konstatoval, že žalobce doložil svou nemajetnost jakožto
základní podmínku pro osvobození od soudních poplatků. Podle rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011 - 66, může soud výjimečně osvobození
od soudního poplatku odepřít i v případě účastníka, který doložil svou nemajetnost, a to zejména
pro povahu sporů, které vede. Osvobození od soudních poplatků nemá být institutem
umožňujícím chudým osobám vést bezplatně spory podle své libosti, nýbrž zajistit,
aby v případech, kdy nemají dostatek prostředků, a přitom je na místě, aby soudní spor vedly,
jim nedostatek prostředků nebránil v účinné soudní ochraně.
[3] Městský soud přihlédl k tomu, že žalobce k němu v období od listopadu 2018
do listopadu 2020 podal celkem 19 žalob. Brojil celkem proti 38 rozhodnutí žalované ve věci
určení advokáta k poskytnutí právní porady či právní služby. Součástí žalob byla vždy i žádost
o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce. Městský soud rovněž
přihlédl k tomu, že z napadených rozhodnutí vyplývá, že žalobce podal k žalované již více než
140 žádostí o určení advokáta k poskytnutí právní porady či právní služby. Soud proto
vyhodnotil, že procesní aktivita žalobce se jeví spíše jako neuvážené nadužívání institutu
osvobození od soudních poplatků k tomu, aby bezplatně vedl spory podle své libosti. Dospěl
proto k závěru, že v daném případě je na místě výjimečně odepřít žalobci osvobození
od soudních poplatků. Tím současně nebyla splněna jedna z podmínek pro ustanovení zástupce;
proto zamítl i návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů.
[4] Soud závěrem poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 4. 2019,
č. j. 2 As 91/2019 - 14. Městský soud taktéž vyjmenoval všechna svá usnesení, ve kterých ve věci
téhož žalobce dospěl ke shodným závěrům a jejichž zákonnost byla následně potvrzena
Nejvyšším správním soudem.
[5] Proti napadenému usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
v níž se domáhá jeho zrušení. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků a navrhl
ustanovení zástupce z řad advokátů. Uvedl, že je sice povinen znát zákon, ale není jeho
povinností pročítat stovky či snad tisíce stran soudních rozhodnutí a hledat, jestli obsahují
podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Každý
má základní právo, aby jeho věc byla projednána spravedlivě nestranným soudem v přiměřené
době. Kvůli nezájmu soudu je nucen žádat, aby soud plnil své povinnosti. Nevede spory podle
své libosti. Není jeho vinou, že je ve svém úsilí o zjednání nápravy dostatečně vytrvalý a počet
jeho žádostí se může zdát vysoký.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil, zda byly splněny podmínky řízení. Zjistil, že kasační
stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, vůči němuž je kasační stížnost
ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná a jsou splněny i obsahové náležitosti kasační stížnosti dle §106
s. ř. s.
[7] Soud se nejprve zabýval žádostí stěžovatele o osvobození od soudních poplatků
a návrhem na ustanovení zástupce. Jak uvedl rozšířený senát v usnesení ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 - 19, „stěžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy,
pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě), či o jiném
návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností [§1 písm. a), §2 odst. 2 písm. b) a §4 odst. 1
písm. d) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích].“ V projednávaném případě městský soud
nerozhodl o věci samé a stěžovateli tedy ani nevznikla povinnost zaplatit soudní poplatek. O jeho
žádosti o osvobození od soudních poplatků v řízení o kasační stížnosti proto Nejvyšší správní
soud nerozhodoval.
[8] Výše uvedené závěry učiněné ve vztahu k soudnímu poplatku dále promítl rozšířený senát
v tomtéž usnesení i do úvah o povinném zastoupení stěžovatele; konstatoval, že „je-li podána
kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků, o neustanovení zástupce
či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde ustanovení §105 odst. 1 a 2 s. ř. s. neuplatní.“
Stěžovatel tedy nemusí být v tomto řízení vůbec zastoupen advokátem. Přesto ustanovení
zástupce navrhnul.
[9] Podle §35 odst. 10 s. ř. s. se pro vyhovění návrhu na ustanovení zástupce vyžaduje
kumulativní naplnění dvou podmínek, a to jednak splnění předpokladů pro osvobození
od soudních poplatků, jednak též nezbytná potřeba takového zastoupení k ochraně práv
účastníka řízení. Nejvyšší správní soud neshledal naplnění druhé podmínky. Kasační stížnost
má požadované základní náležitosti. Jakkoli obsahuje řadu irelevantních informací a tvrzení,
přesto je z ní zřejmé, čeho se stěžovatel domáhá. Stejně tak v ní stěžovatel vysvětlil důvody
pro množství návrhů na ustanovení advokáta, resp. žádostí o určení advokáta žalovanou, které
mu městský soud v napadeném usnesení vytýká. Jedná se navíc o posouzení nikterak
komplikované otázky, o které může kasační soud rozhodnout již na základě kasační stížnosti
sepsané stěžovatelem a podkladů obsažených ve spise městského soudu, aniž by bylo třeba
za tímto účelem stěžovateli ustanovovat zástupce. Za této situace tedy Nejvyšší správní soud
návrh na ustanovení zástupce výrokem I. zamítl (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 31. 5. 2018, č. j. 5 As 79/2018 – 11, ze dne 22. 11. 2018, č. j. 7 As 353/2018 – 38,
či ze dne 10. 4. 2019, č. j. 2 As 91/2019 – 14).
[10] Následně soud posoudil důvodnost kasační stížnosti, a to v mezích jejího rozsahu
a stěžovatelem uplatněných důvodů. Zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
[11] Nejvyšší správní soud předesílá, že v obdobné věci téhož stěžovatele již rozhodl
mj. rozsudkem ze dne 10. 4. 2019, č. j. 2 As 91/2019 - 14, který v napadeném usnesení citoval
i městský soud. Neshledal přitom důvody, proč by se měl od tehdy přijatého řešení v této věci
odklonit.
[12] Dle §36 odst. 3 s. ř. s. platí, že „účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody,
a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný,
takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností,
jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují,
popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.“
[13] Dále platí, že „i když účastník je nemajetný, takže by zásadně bylo namístě přiznat mu osvobození
od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.), může mu soud výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména
pro povahu sporu či sporů, které účastník vede“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011 – 66).
[14] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s právním posouzením městského soudu,
že v projednávaném případě se jedná o výjimku, kdy bylo namístě osvobození od soudních
poplatků nepřiznat. Stěžovatel totiž podle odůvodnění napadených rozhodnutí požádal
žalovanou v nejméně 140 případech o určení advokáta k poskytnutí právní služby (přičemž
advokát mu byl určen v 90 případech), ačkoliv se jedná o institut sloužící k zajištění konkrétní
právní služby v individuálním případě a nezbytném rozsahu, nikoliv o poskytování generální
právní pomoci ve všech stěžovatelem vedených sporech a řízeních. Proti 38 rozhodnutím
žalované o neustanovení zástupce pak stěžovatel brojil (k okamžiku vydání napadeného usnesení)
19 různými žalobami, přičemž vždy požádal o osvobození od soudního poplatku a navrhl
ustanovení zástupce.
[15] Nejvyšší správní soud konstatuje, že osvobození od soudního poplatku má být přiznáno
těm žadatelům, jimž by nedostatek vlastních finančních prostředků bránil vést smysluplná,
rozumně zahajovaná a nikoliv pouze „protestní“ soudní řízení; o takovou situaci se však
v řešeném případě zjevně nejedná.
[16] Je to právě stěžovatel, kdo je „pánem sporu“ (dominus litis), a jako takový má odpovědně
a uvážlivě posuzovat, kterými úkony byla opravdu zasažena jeho subjektivní práva, proti nimž
na procesní obranu skutečně potřebuje ze strany žalované určení advokáta k poskytnutí bezplatné
právní služby; řešením stěžovatelovy situace však nemůže být zahlcení žalované
mnohonásobnými žádostmi o určení advokáta a následné napadání jejích zamítavých rozhodnutí
správními žalobami s požadavkem na osvobození od soudních poplatků v případě takto
vedených sporů. Institut osvobození od soudního poplatku je totiž výjimkou z obecného pravidla
poplatkové povinnosti, jenž nemá být uplatňován bezbřeze v případech bezdůvodně
se opakujících sporů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 4. 2019,
č. j. 2 As 91/2019 – 14).
[17] Stěžovatel brojil také proti zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů.
Jak soud uvedl výše, podle §35 odst. 10 s. ř. s. se pro vyhovění návrhu na ustanovení zástupce
vyžaduje kumulativní naplnění dvou podmínek, a to jednak splnění předpokladů pro osvobození
od soudních poplatků, jednak též nezbytná potřeba takového zastoupení k ochraně práv
účastníka řízení. Jestliže se Nejvyšší správní soud ztotožnil se závěrem městského soudu, který
neshledal splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků, nutně nemohou být splněny
ani podmínky pro rozhodnutí o ustanovení zástupce. Městský soud se nedopustil nezákonnosti,
pokud zamítl také návrh na ustanovení zástupce.
[18] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené neshledal napadené usnesení
městského soudu nezákonným, a kasační stížnost proto podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s.
zamítl.
[19] O nákladech řízení o kasační stížnosti soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl ve věci úspěšný, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení.
Žalované žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly, proto jí soud náhradu nákladů
řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. února 2021
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu