ECLI:CZ:NSS:2021:2.AZS.356.2020:30
sp. zn. 2 Azs 356/2020 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: U. G.,
zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, ve věci žaloby proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2020, č. j. OAM-590/ZA-ZA11-ZA21-R2-2017-III, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 10. 2020,
č. j. 60 Az 29/2020 - 37,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce je občanem Ruské federace, hlásí se ke kumycké národnosti a pochází
z Dagestánu. Dne 19. 7. 2017 podal prostřednictvím své matky jako zákonné zástupkyně žádost
o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Důvodem žádosti byla obava ze soukromých
osob (islámských radikálů, tzv. wahhabitů), kteří v zemi původu vyhrožovali otci žalobce
(podnikateli v M.) a opakovaně po něm požadovali stále větší částky peněz a v případě
nezaplacení vyhrožovali ublížením členům jeho rodiny. Žalobce byl skutečně na ulici napaden
skupinou osob, které mu způsobily i zranění.
[2] Žalovaný nejprve rozhodnutím ze dne 15. 2. 2018 žalobci mezinárodní ochranu dle §12,
§13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, neudělil, avšak Krajský soud v Hradci
Králové toto rozhodnutí rozsudkem ze dne 29. 10. 2019, č. j. 29 A 8/2018 – 42, zrušil a vrátil věc
žalovanému k dalšímu řízení. Dospěl totiž k závěru, že žalovaný vycházel z nedostatečně
zjištěného skutkového stavu, konkrétně si neopatřil dostatek informací o skutečnostech, které
by nasvědčovaly tomu, že v Ruské federaci, resp. v její autonomní republice Dagestánu, existuje
fungující systém ochrany před žalobcem tvrzeným pronásledováním. Nedostatečná skutková
zjištění se týkala rovněž otázky, zda bylo možno předpokládat, že by žalobce mohl nalézt
účinnou vnitrostátní ochranu před pronásledováním v jiné části země původu.
[3] Žalovaný v dalším řízení provedl s žalobcem pohovor, neboť v mezidobí dosáhl zletilosti,
a doplnil skutková zjištění o další informace ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu
dodržování lidských práv v Ruské federaci. Rozhodnutím ze dne 25. 6. 2020 opět žádosti žalobce
o udělení mezinárodní ochrany nevyhověl.
[4] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou Krajský soud v Plzni (dále
jen „krajský soud“) v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Podle krajského soudu z azylového
příběhu žalobce neplyne, že by měl odůvodněný strach z pronásledování z některých důvodů
uvedených v §12 písm. b) zákona o azylu; ani otec žalobce, od něhož se odvíjí jeho azylový
příběh, nebyl pronásledován pro svou příslušnost k určité sociální skupině (podnikatelů),
motivace vyděračů byla zištná, nikoliv třídní. V případě žalobce nejsou naplněny ani důvody
pro udělení doplňkové ochrany z důvodu hrozícího nebezpečí vážné újmy podle §14a odst. 2
písm. b) zákona o azylu a soud se ztotožnil se žalovaným, že žalobce může před hrozbou vážné
újmy způsobené vydíráním ze strany soukromých osob využít ochrany Ruské federace, jejímž
je státním občanem (§2 odst. 5 zákona o azylu). Z podkladů shromážděných žalovaným totiž
plyne, že postup policie vůči islámským radikálům je nekompromisní a zpřetrhaly se i jejich
dřívější vazby na místní úřady a bezpečnostní složky. Za nedůvodné považoval soud rovněž
žalobní námitky směřující proti závěru žalovaného o možnosti vnitřního přesídlení žalobce
z Dagestánu do jiné části Ruské federace. Migrace z Dagestánu představuje dle podkladů
správního rozhodnutí běžný jev a proti namítané diskriminaci ze strany policie v jiných částech
Ruska se lze bránit prostřednictvím kontrolních mechanismů uvnitř policejních složek.
II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného
[5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., a navrhl, aby Nejvyšší správní soud
napadený rozsudek i rozhodnutí žalovaného zrušil.
[6] Stěžovatel krajskému soudu vytkl, že na něj nesprávně nepohlížel jako na příslušníka
určité sociální skupiny, neboť v Dagestánu mají všichni podnikatelé potíže s vyděrači
a je nepochybné, že jeho otec upoutal pozornost vyděračů právě proto, že je podnikatelem.
Nesouhlasí proto s hodnocením soudu, že motivací náboženských radikálů bylo jejich materiální
obohacení. Příbuzenství k otci jako podnikateli činí také ze stěžovatele příslušníka
pronásledované sociální skupiny.
[7] Nesprávné jsou dle stěžovatele rovněž závěry krajského soudu týkající se ochrany
před vážnou újmou a možnosti vnitřního útěku. Nekompromisní politika vůči terorismu nemůže
představovat přiměřené kroky za účelem zabránění pronásledování a vážné újmy
a je nepochybné, že propojení radikálních skupin s policejními složkami činí ochranu neúčinnou.
Pokud jde o možnost vnitřního přesídlení, stěžovatel upozornil, že soudní judikatura vyžaduje
zkoumání její reálnosti a faktické proveditelnosti (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
25. 4. 2019, č. j. 5 Azs 207/2017 – 36). Stěžovatel je příslušníkem neslovanského etnika, které čelí
v jiných místech Ruské federace nejen diskriminaci, ale některé oblastní úřady vydávají registrační
vyhlášky, které omezují právo občanů svobodně si vybrat místo trvalého bydliště, přičemž terčem
těchto omezení jsou právě etnické menšiny z Kavkazu a Střední Asie.
[8] Žalovaný ve svém vyjádření setrval na názoru, že stěžovatel může využít ochrany Ruské
federace. V Dagestánu existuje systém ochrany proti jednáním představujícím vážnou újmu
a nebylo prokázáno, že by stěžovatel po návratu byl ohrožen na životě, hrozilo mu nebezpečí
mučení, nelidského a ponižujícího zacházení nebo trestu. Podle žalovaného neexistují
ani překážky pro vnitřní migraci v rámci Ruské federace a vnitrostátní migrace obyvatel
Dagestánu je běžnou záležitostí. Žalovaný proto navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc mezinárodní ochrany, a proto
se soud podle §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, je nutno kasační stížnost odmítnout jako
nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší
správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39,
č. 933/2006 Sb. NSS.
[10] Kasační soud na úvod poznamenává, že usnesením ze dne 4. 2. 2021,
č. j. 1 Azs 414/2020 – 34, odmítl pro nepřijatelnost kasační stížnost stěžovatelova otce, od jehož
azylového příběhu odvíjel žádost o mezinárodní ochranu i stěžovatel. Nejvyšší správní soud
odmítl pro nepříjatelnost usnesením ze dne 5. 2. 2021, č. j. 1 Azs 415/2020 - 31, taktéž kasační
stížnost stěžovatelovy sestry. V projednávaném případě neshledal žádný důvod, kvůli kterému
by se měl odchýlit od hodnocení, k němuž dospěl v odkazovaných usneseních.
[11] Pokud jde o námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku pro jeho
nesrozumitelnost, nemohl jí kasační soud přisvědčit. Krajský soud se věnoval podstatě žalobní
argumentace a srozumitelně vysvětlil, proč ji nepovažuje za důvodnou. Vycházel také z toho,
že žalovaný zjistil skutkový stav dostatečně a řádně hodnotil všechny skutečnosti významné
pro rozhodnutí věci, jeho rozhodnutí tak bylo patřičně zdůvodněno. Krajský soud se podrobně
zabýval stěžovatelem tvrzenými důvody, které shodně s žalovaným neshledal jako relevantní
pro udělení azylu či doplňkové ochrany.
[12] Stěžovatel namítl i nepřezkoumatelnost rozsudku pro nedostatek důvodů. Nemá pravdu.
Rozsudek je založen na dostatečných skutkových a na nich vystavěných právních důvodech.
Vychází z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který byl ve světle konkrétních okolností
případu řádně a správně vyhodnocen. Odpovídá požadavkům plynoucím pro rozhodování soudu
(a žalovaného) z rozsudku NSS ze dne 25. 4. 2019, č. j. 5 Azs 207/2017 - 36, na nějž stěžovatel
odkazuje.
[13] Existuje i dostatek skutkových důvodů pro závěr, že stěžovatel může k ochraně
před vydíráním ze strany soukromých osob (islámských radikálů) využít systému právní ochrany
v zemi původu, tj. v Ruské federaci, resp. Dagestánu. Z podkladů neplyne automatické propojení
radikálních náboženských skupin se strukturou policejních složek. Naopak z nich je zřejmé,
že ruské státní orgány vystupují proti wahhabitům a salafistům na území Dagestánu zcela
nekompromisně a oproti dřívějšímu období se zpřetrhaly vazby mezi těmito radikály
a bezpečnostními složkami (viz Informace o bezpečnostní situaci a postavení salafistů
v Dagestánu ze dne 22. 11. 2019).
[14] Také závěr o možnosti přesídlení stěžovatele a jeho rodiny do jiné části Ruské federace
se opírá o podložená skutková zjištění (viz Informace OAMP, 20. března 2020, Vnitřní migrace
s důrazem na migraci z Dagestánu) a nezpůsobuje nepřezkoumatelnost rozsudku pro nedostatek
důvodů. Z nich vyplývá, že taková migrace je běžný jev a že v různých částech Ruska existují
početné dagestánské komunity. Ze zpráv o zemi původu nevyplynulo, že by zde existovalo
propojení nestátních zájmových skupin se složkami státní moci po celém území Ruské federace,
resp. že by se takto dařilo náboženským radikálům vyhledat vydírané osoby i v jiných částech
země.
[15] V posuzované věci tedy existoval dostatek skutkových důvodů pro závěry, že účinná
ochrana před vážnou újmou způsobenou nestátními subjekty je v zemi původu možná
a dostupná (viz rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2008, č. j. 5 Azs 50/2008 - 62) a že je možná
i alternativa vnitřního přesídlení v rámci Ruské federace. Napadený rozsudek je proto i z těchto
důvodů přezkoumatelný.
[16] Konečně na základě všech těchto skutkových zjištění dospěl krajský soud k právním
závěrům, které jsou v souladu s dosavadní judikaturou kasačního soudu. Pokud jde o příslušnost
k podnikatelskému stavu jako určité sociální skupině, odpovídá argumentace krajského soudu
judikatuře, podle níž je třeba, aby motivujícím důvodem pronásledování byla právě příslušnost
k této skupině. Ačkoliv určité vrstvy podnikatelů v Ruské federaci mohou být vystaveny nátlaku
ze strany organizovaného zločinu, včetně fyzického násilí, jedinou motivací takového chování
je materiální obohacení těchto zločineckých struktur (viz usnesení NSS ze dne 22. 7. 2014,
č. j. 9 Azs 17/2014 – 93, rozsudky NSS ze dne 19. 5. 2004, č. j. 5 Azs 63/2004 – 60,
č. 364/2004 Sb. NSS, či ze dne 14. 1. 2004, č. j. 2 Azs 69/2003 – 48). Tak tomu bylo
i u stěžovatelova otce.
IV. Závěr a náklady řízení
[17] Kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje zájmy stěžovatele, a proto není
důvod pro její přijetí k věcnému projednání. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle
§104a odst. 1 s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[18] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o §60 odst. 3,
větu první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. února 2021
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu