ECLI:CZ:NSS:2021:3.AS.365.2020:24
sp. zn. 3 As 365/2020 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně M. R., proti žalované
České republice - Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2020, č. j. 5 A
85/2020-33,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u je .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2020, č. j. 5 A 85/2020-33, kterým byla odmítnuta její
žaloba na ochranu před nezákonným zásahem žalované, spočívajícím ve vymáhání pohledávek
státu prostřednictvím soudního exekutora. V kasační stížnosti stěžovatelka požádala
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.
[2] Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost zjevně nemůže být úspěšná, a proto
usnesením ze dne 8. 1. 2021, č. j. 3 As 365/2020-13, žádost stěžovatelky o osvobození
od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl;
současně stěžovatelku vyzval k zaplacení soudního poplatku a k předložení plné moci udělené
advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo prokázání, že má vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Ke splnění těchto povinností jí stanovil lhůtu 15 dnů od doručení tohoto usnesení a poučil
ji o následcích nezaplacení poplatku ve stanovené lhůtě, respektive nedoložení splnění podmínky
podle §105 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) ve stanovené lhůtě.
[3] V reakci na toto usnesení zaslala stěžovatelka před uplynutím stanovené patnáctidenní
lhůty Nejvyššímu správnímu soudu podání ze dne 28. 1. 2021, v němž vyslovila nesouhlas
se závěrem o zjevné neúspěšnosti své kasační stížnosti a znovu požádala o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. V tomto podání
obsáhle polemizuje o povaze úkonu žalované – podání návrhu na zahájení exekučního řízení,
který považuje za výkon veřejné správy a v důsledku toho za (nezákonný) zásah orgánu veřejné
moci.
[4] Nejvyšší správní soud neshledal důvod o nynější opakované žádosti stěžovatelky
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti znovu
rozhodnout samostatným usnesením. Ačkoliv obecně platí, že o žádosti o osvobození
od soudního poplatku musí soud rozhodnout dříve, než pro nezaplacení soudního poplatku
řízení zastaví, toto obecné pravidlo má své výjimky. Mechanické uplatňování tohoto pravidla
by mohlo v některých případech vést ke zbytečnému prodlužování řízení opakováním stále
stejných žádostí a rozhodováním o nich. O opakované žádosti o osvobození od soudního
poplatku nebo ustanovení zástupce v rámci jednoho řízení je proto soud povinen rozhodnout
jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li
ke změně poměrů účastníka řízení (viz například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008-65, ze dne 16. 12. 2015, č. j. 8 As 145/2015-12, nebo ze dne
12. 10. 2016, č. j. 5 As 120/2014-32, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010,
sp. zn. I. ÚS 1439/09, č. 10/2010 Sb. ÚS, odst. 17). Za takovou skutečnost nelze považovat
polemiku stěžovatelky s právním názorem Nejvyššího správního soudu stran zjevné neúspěšnosti
kasační stížnosti, neboť obdobnou argumentaci uplatnila stěžovatelka již v samotné kasační
stížnosti. Vzhledem k tomu, že důvody uplatněné stěžovatelkou v nové žádosti nemohou vést
z povahy věci k dodatečnému osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, bylo
by opakované rozhodování o její žádosti v rozporu se zásadou procesní ekonomie.
[5] Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) vzniká poplatková povinnost
podáním kasační stížnosti; dle §7 citovaného zákona se stal soudní poplatek za kasační stížnost
splatným okamžikem jejího podání.
[6] Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě,
kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném
uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty
se nepřihlíží.
[7] Vzhledem k tomu, že stěžovatelka současně s podáním kasační stížnosti nezaplatila soudní
poplatek, vyzval ji Nejvyšší správní soud výrokem III. usnesení č. j. 3 As 365/2020-13, ke splnění
poplatkové povinnosti, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení. Výrokem IV. tohoto
usnesení vyzval stěžovatelku k doložení splnění podmínky podle §105 odst. 2 s. ř. s. pro řízení
o předmětné kasační stížnosti, tj. k předložení plné moci udělené stěžovatelkou advokátovi.
Usnesení ze dne 8. 1. 2021, č. j. 3 As 365/2020-13, bylo stěžovatelce doručeno v pátek
15. 1. 2021. Posledním dnem patnáctidenní lhůty pro zaplacení soudního poplatku se tak stalo
pondělí 1. 2. 2021 (§40 odst. 1 a 3 s. ř. s.). Stěžovatelka však toho dne (ani později) soudní
poplatek nezaplatila. Nejvyšší správní soud připomíná, že v případě lhůty k zaplacení soudního
poplatku stanovené usnesením č. j. 3 As 365/2020-13, se již jednalo o lhůtu dodatečnou –
náhradní, neboť poplatek za kasační stížnost je splatný okamžikem jejího podání.
[8] Podle §47 písm. c) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví,
stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Jelikož soudní poplatek nebyl ve stanovené lhůtě
zaplacen, byly naplněny podmínky předvídané v §9 odst. 1 větě druhé zákona o soudních
poplatcích; proto Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než řízení o kasační stížnosti zastavit.
[9] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že ačkoli stěžovatelka neodstranila ani další
vadu své kasační stížnosti, a to nedostatek právního zastoupení ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s.,
přestože k tomu byla výrokem IV. usnesení ze dne 8. 1. 2021, č. j. 3 As 365/2020-13, vyzvána,
Nejvyšší správní soud nepostupoval podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ale v režimu
§47 písm. c) s. ř. s. (za použití §120 s. ř. s.), neboť postup spočívající v zastavení řízení
pro nezaplacení soudního poplatku má přednost před jinými procesními postupy.
[10] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť řízení bylo
zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. února 2021
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu