ECLI:CZ:NSS:2021:3.AS.59.2020:68
sp. zn. 3 As 59/2020 - 68
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce Pankrácké
společnosti, z. s., se sídlem Praha 4, Hudečkova 1097/12, zastoupeného JUDr. Petrou
Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 1, Panská 895/6, proti žalovanému
Magistrátu hlavního města Prahy, se sídlem Praha 1, Mariánské nám. 2/2, za účasti
Římskokatolické farnosti u kostela Panny Marie Královny Míru, se sídlem Praha 4,
Ve Lhotce 330/36, zastoupené Mgr. et Mgr. Janem Kořánem, advokátem, se sídlem Praha 1,
Opletalova 1015/55, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 11. 2. 2020, č. j. 10 A 160/2019-171,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2020, č. j. 10 A 160/2019-171,
se z r ušuj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 18. 7. 2019, č. j. MHMP 1214651/2019, zamítl žalovaný odvolání
žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 4 (dále jen „správní orgán I. stupně“)
ze dne 25. 3. 2019, č. j. P4/042788/19/OŽPAD/HNL, kterým bylo podle §8 odst. 1 zákona
č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“) osobě
zúčastněné na řízení povoleno kácení 7 kusů dřevin a 11 skupin zapojených porostů
specifikovaných v Příloze č. 1 tohoto rozhodnutí, nacházejících se na pozemku v jejím vlastnictví.
Pokácení těchto dřevin bylo podmíněno vznikem práva provést stavební záměr „Stavební úpravy
fary a kostela Panny Marie Královny Míru Praha – Lhotka“ a prohlídkou ornitologa, proběhne-li
kácení ve vegetačním období. Tímto rozhodnutím bylo také osobě zúčastněné na řízení podle
§9 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny uloženo provedení náhradní výsadby na jejím
pozemku, a to nejpozději do půl roku od vydání kolaudačního rozhodnutí výše uvedeného
stavebního záměru, a dále náhradní výsadby na pozemcích ve vlastnictví Hlavního města Prahy
a svěřených do péče Městské části Praha 4, a to do půl roku od právní moci tohoto rozhodnutí.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu k Městskému soud v Praze; ten shora
uvedeným rozsudkem napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
[3] Městský soud shledal důvodnou námitku vytýkající napadenému rozhodnutí
nepřezkoumatelnost a překročení mezí správního uvážení, pokud jde o vyhodnocení střetu dvou
protichůdných zájmů, a to funkčního a estetického významu předmětných dřevin na straně jedné
a závažnosti důvodu pro kácení těchto dřevin (zde stavebních úprav) na straně druhé.
[4] S odkazem na konkrétní judikaturu Nejvyššího správního soudu, městský soud
konstatoval, že při rozhodování podle §8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny musí
příslušné orgány v rámci svého správního uvážení provést na základě konkrétních skutkových
zjištění tři dílčí vyhodnocení, a to: i) funkčního a estetického významu předmětných dřevin, ii)
závažnosti důvodu pro kácení těchto dřevin (v daném případě stavebních úprav) a iii) porovnání
obou vyhodnocení, respektive zájmů uvedených ad (i) a (ii).
[5] Podle městského soudu je vyhodnocení funkčního a estetického významu dotčených
stromů a porostů [ad (i)] v rozhodnutí správního orgánu I. stupně obsaženo dostatečně
a srozumitelně; správní orgán provedl rovněž určitou kvalitativní úvahu ve smyslu ekologické
újmy v případě jejich odstranění. Velice stručně a obecně formulované odvolací námitky
pak neimplikovaly u žalovaného potřebu rozvíjet úvahy, týkající se funkční a estetické stránky
dřevin, jestliže sám shledal úvahu správního orgánu I. stupně dostatečnou. Posouzení závažnosti
důvodu pro kácení dřevin [ad (ii)] je ovšem v rozhodnutí správního orgánu I. stupně značně
úsporné a kromě popisného konstatování, že jde o stavební úpravu kostela a fary, uvádí
jen, že jde o stavbu „občanské vybavenosti a bude sloužit široké veřejnosti, neboť kostel i farní centrum
zajišťuje pastorační funkce pro velké území Prahy 4 a Prahy 12“, potažmo, že „povede ke zlepšení kulturního
prostředí v lokalitě, což lze též považovat za veřejný zájem“. Tomuto posouzení nepřidalo, pokud správní
orgán I. stupně řadu konkrétních námitek žalobkyně, týkajících se samotné stavební úpravy,
odbyl tím, že jsou pro dané řízení irelevantní a náleží do stavebního řízení. Věcná reakce na tyto
námitky ze strany orgánu ochrany přírody by přitom mohla ke kýženému vyhodnocení vést.
Ani tento nedostatek by ovšem nutně nemusel způsobovat nezákonnost rozhodnutí, byl-li
by nepřímo napraven alespoň v rámci řádně provedeného posledního kroku vyhodnocení
[ad (iii)].
[6] Úvaha zachycující porovnání dílčích, vzájemně si konkurujících významů ad (i) a (ii), však
podle městského soudu v napadeném rozhodnutí (ve spojení s rozhodnutím správního orgánu
I. stupně) zcela absentuje. Rozhodnutí obsahují pouze vlastní závěr o výsledku porovnání
s tím, že zájem na kácení dotčených dřevin převažuje nad jejich zachováním. Chybí
v nich jakékoliv úvahy, respektive porovnání, zda je zamýšlené pokácení zcela konkrétních dřevin
přiměřené konkrétnímu účelu či přínosu navrhované stavby. Za této situace není v této - pro věc
naprosto esenciální - otázce co přezkoumávat, neboť z obou rozhodnutí není – s výjimkou
výsledku porovnání obou zájmů – zřejmé, co v rámci této úvahy správní orgány zvážily, jakou
tomu kterému dílčímu kritériu ve vzájemném porovnání protichůdných zájmů přiřkly hodnotu
a na základě jakých konkrétních úvah se přiklonily k závěru, že zájem na realizaci předmětných
stavebních úprav převažuje nad zájmem na zachování dřevin, a to právě v rozsahu uvedeném
ve výroku. Absence této úvahy nemůže být zhojena ani rozsahem uložené náhradní výsadby.
[7] Městský soud podotkl, že poměření střetávajících se zájmů nemusí být obsaženo uceleně
na jednom místě či v nějaké striktně strukturované formě. Dokonce by postačilo, pokud
by z řádného vyhodnocení významů ad (i) a (ii) bylo jednoznačně, konkrétně a nade
vší pochybnost seznatelné, že jeden zájem z podstaty věci zcela evidentně prima facie převyšuje
druhý (a vlastní porovnání uvedených dvou zájmů ve smyslu výše uvedeném by tedy zcela
chybělo).
[8] Dále se městský soud vyjádřil k tvrzení žalobce, podle kterého se žalovaný dostatečným
způsobem nevypořádal s jeho námitkou, jíž zpochybňoval zvolenou metodu výpočtu ekologické
újmy (tzv. Kochova metoda) a argumentoval ve prospěch metodiky Agentury ochrany přírody
a krajiny ČR. Uvedl, že vypořádání této námitky ze strany správního orgánu I. stupně je nadmíru
stručné, zjednodušené a „točící se v kruhu“. Bude proto třeba, aby se žalovaný po vrácení věci
k dalšímu řízení této otázce vyjádřil podrobněji.
[9] Proti tomuto rozsudku podává žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, kterou
opírá o důvod podle §103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[10] Stěžovatel nezpochybňuje právní názor městského soudu podepřený judikaturou
Nejvyššího správního soudu, že v některých případech zájem na zachování dřevin převáží
nad zájmem na realizaci stavebního záměru. Má však za to, že v nyní projednávané věci bylo
porovnání dílčích konkurujících si zájmů – funkčního a estetického významu dřevin
na straně jedné a závažnosti důvodu pro jejich pokácení (realizace stavebního záměru) na straně
druhé – provedeno řádně. Správní orgán I. stupně řádně popsal a vyhodnotil funkční a estetický
význam dřevin na str. 19-21 svého rozhodnutí, důvod pro jejich pokácení dostatečně podrobně
rozebral na str. 21-22; v této části označil předmětné dřeviny jako dřeviny s průměrnou funkční
a estetickou hodnotou. Za důvod pro jejich pokácení označil „[s]tavební úpravy fary a kostela Panny
Marie Královny Míru Praha – Lhotka“, s tím, že tato stavba, „je stavbou občanské vybavenosti, která bude
sloužit široké veřejnosti, neboť kostel i farní centrum zajišťuje pastorační funkce pro velké území Prahy 4 a Prahy
12.“ Uvedl také, že stavba zlepší kulturní prostředí v lokalitě, což lze též považovat za veřejný
zájem. Toto vymezení provedl na základě informací, které se mu podařilo v průběhu řízení
o předmětné stavbě získat. Z napadeného rozsudku přitom nevyplývá, v čem více by ono
vymezení závažného důvodu a poměření obou výše uvedených zájmů mělo spočívat.
[11] V řízení o povolení ke kácení dřevin nepřísluší orgánu ochrany přírody jakkoli
stavebně-technicky hodnotit či hypoteticky rozebírat technické změny či úpravy stavebního
záměru, na který již bylo vydáno územní rozhodnutí (případně i stavební povolení). Naopak,
musí vždy vycházet z obsahu podkladu, který je mu předložen. Oprávněné úřední osoby v tomto
řízení nemají odborné vzdělání v oboru stavebnictví, z tohoto důvodu jsou vždy veškeré námitky
spolků v řízení o povolení kácení dřevin oprávněně odmítány s tím, že do tohoto řízení nepatří.
Stěžovatel proto nesouhlasí s názorem městského soudu, že věcná reakce na konkrétní námitky
ke stavební úpravě mohla vést ke kýženému vyhodnocení střetu dvou protichůdných zájmů.
[12] Stěžovatel v odvolacím řízení neshledal žádný důvod pro zrušení rozhodnutí správního
orgánu I. stupně, obzvláště když odvolací námitky byly formulovány pouze obecně a dosti vágně;
to ostatně uznal i městský soud v napadeném rozsudku. Míra precizace odvolacích bodů totiž
do značné míry předurčuje, jaké právní ochrany se účastníkovi dostane.
[13] Stěžovatel konečně nesouhlasí ani s názorem městského soudu, že dostatečně
neodůvodnil vhodnost metody pro výpočet ekologické újmy, kterou zvolil správním orgánem
I. stupně ustanovený znalec Ing. Bulíř, a nekonkretizoval, v čem spočívá nevhodnost metodiky
Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Správní orgán I. stupně příslušnou námitku vypořádal
na str. 14-15 svého rozhodnutí, stěžovatel pak na str. 33 napadeného rozhodnutí dostatečně
podrobně rozebral, proč nemá důvod jakkoli zpochybňovat odbornost tohoto znalce, metodu,
kterou použil (Kochova metoda) a ani posudek samotný. I zde stěžovatel poukazuje na strohost
a vágnost odvolacích námitek žalobce. Důvod, proč stěžovatel podal podrobný rozbor k této
problematice teprve ve vyjádření k žalobě, spočívá v tom, že žalobce užití Kochovy metody
náležitě rozporoval až v žalobě.
[14] Žalobce se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s posouzením městského
soudu. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně podle jeho názoru obsahuje pouze obecné
vyhodnocení funkčního významu dřevin, z hlediska estetického jsou však dotčené dřeviny
hodnoceny jako vysoce esteticky hodnotné. Porovnání společenských funkcí dřevin se závažností
důvodu pro kácení dřevin absentuje v obou správních rozhodnutích. Při vyhodnocení závažnosti
důvodů pro kácení se správní orgán I. stupně spokojil pouze s konstatováním kolize se stavebním
záměrem a shledal, že stavební záměr je v souladu s územním plánem. Orgán ochrany přírody
však má hodnotit jiná hlediska, než soulad záměru s územním plánem. Aby se z povolovacího
řízení nestala vyprázdněná formalita, tzv. „povolovací automat “ , musí být v každém rozhodnutí
o povolení kácení dřevin obsažena úvaha, za jakých konkrétních okolností by kolize stavby
se dřevinami byla anebo nebyla závažným důvodem pro povolení kácení. Z rozhodnutí správního
orgánu I. stupně však nevyplývá, jak a čím má zástavba kostelní zahrady zlepšit kulturní prostředí
v lokalitě. Je přitom nadevší pochybnost zřejmé, že stromy zaniknou bez náhrady. Jejich funkce
nebude nahrazena ani existující zelení v okolí ani uloženou náhradní výsadbou na vzdálených
plochách městské části; těmito plochami jsou většinou již osázené plochy zahrad mateřských
a základních škol, kam se tzv. „ještě něco vejde“.
[15] S názorem stěžovatele, že námitky spolků proti technickým parametrům stavby patří
do řízení před stavebním úřadem, žalobce nesouhlasí. Připomíná, že po změně právní úpravy
spolky ve většině případů již nemohou být účastníky řízení před stavebními úřady, takže občané
mohou zájem na ochraně přírody hájit již jen v řízení o povolení kácení z důvodu stavby.
Do úvahy, zda je dán závažný důvod pro kácení, logicky patří i úvaha, zda zájmu sledovaného
stavebníkem nelze dosáhnout jinak, tj. při zachování dřevin. Úvaha o možnosti stavebního řešení
citlivějšího k dřevinám je možná i bez zvláštní odborné znalosti. Orgány ochrany přírody selhaly
v procesu umisťování stavby a v řízení o povolení ke kácení dřevin bezvýjimečně vycházejí vstříc
stavebníkům.
[16] Žalobce spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí rovněž v tom, že v absenci
úvahy ohledně rozsahu náhradní výsadby, která by byla adekvátní způsobené ekologické újmě.
[17] Osoba zúčastněná na řízení se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila se stěžovatelem.
Uvedla, že správní orgány obou stupňů si byly vědomy judikatury Nejvyššího správního soudu
citované městským soudem, odůvodnění obou rozhodnutí obsahují zásadní právní a skutkové
úvahy; na důkaz toho z těchto rozhodnutí obsáhle cituje. Městský soud vyložil druhý krok
vyhodnocení [ad (ii)] jazykově nepřesně, neboť se v něm správní orgán nemá zabývat
„závažností “ důvodu pro kácení, ale tím, zda je dána existence závažného důvodu. Posouzení míry
této závažnosti může být relevantní teprve při vyhodnocení dle kroku ad (iii). Městský soud
se však namísto dílčího vyhodnocení ad (ii) zabýval v bodě 64. napadeného rozsudku splněním
podmínky ad (iii).
[18] Z městským soudem citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu
č. j. 5 As 19/2011-96, bod [57], vyplývá, že závažným důvodem pro kácení může být například
umístění nové stavby. Závažné důvody pro kácení definuje také bod 2. 3 aktualizované metodické
instrukce odboru obecné ochrany přírody a krajiny a odboru legislativního Ministerstva životního
prostředí k aplikaci §8 a §9 zákona o ochraně přírody a krajiny, upravující povolení ke kácení
dřevin rostoucích mimo les a náhradní výsadbu a odvody, č. j. MZP/2020/130/87, jako
„skutečnosti, které nelze účinně eliminovat přiměřenými a obvykle dostupnými prostředky nebo postupy jinak
než pokácením dřeviny.“ Správní orgán I. stupně v tomto ohledu učinil potřebná zjištění, zejména
měl k dispozici územní rozhodnutí, výkres situace sadové úpravy, znalecký posudek č. 145/19
a také poznatky z ohledání na místě ze dne 5. 6. 2018 a z vlastní úřední činnosti. Z jeho
rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že oním závažným důvodem pro kácení je kolize se stavebním
záměrem osoby zúčastněné na řízení. Ten je odůvodněn nutností vylepšit dosavadní zcela
nevyhovující hygienické a uživatelské podmínky stávající stavby kostela a fary. S ohledem
na to, že pozemek dotčený stavbou je velmi limitovaný umístěním i velikostí, nelze účelu
stavebního záměru dosáhnout jinak než pokácením předmětných dřevin.
[19] Osoba zúčastněná na řízení má za to, že ani porovnání obou konkurujících si zájmů
[ad (iii)] v rozhodnutích obou správních orgánů nechybí, poukazuje při tom na str. 22 rozhodnutí
správního orgánu I. stupně, kde správní orgán konstatoval, že funkce kácených dřevin mohou
do doby zapojení nově vysazených dřevin zastoupit plochy zeleně nacházející se v okolí
a že naplnění účelu plánované stavby lze považovat za veřejný zájem. Správní orgán I. stupně
dále zohlednil potřebu vybudovat odpovídající zázemí pro plnění účelu sakrální stavby s ohledem
na její vysokou návštěvnost. V této souvislosti osoba zúčastněná na řízení poukazuje na znalecký
posudek, z něhož se podává, že některé dřeviny určené k pokácení jsou v nedobré kondici nebo
mají nevhodné umístění, a dále na rozsah uložené náhradní výsadby, která vysoce převyšuje
objem dřevin určených ke kácení. I tyto okolnosti správní orgány zohlednily a dbaly, aby zásah
do stávající zeleně byl co nejšetrnější.
[20] Z napadeného rozsudku lze nabýt dojmu, že podmínky pro aplikaci §8 odst. 1 zákona
o ochraně přírody a krajiny by byly splněny, pokud by správní orgány provedly precizní
ústavněprávní argumentaci týkající se konkurující si ústavně zaručené svobody vyznání
a ústavního práva na ochranu životního prostředí. Ze správního spisu však plyne celá řada
důvodů (nejen svoboda vyznání), které odůvodňují převažující zájem na pokácení dřevin. Osoba
zúčastněná na řízení v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
18. 4. 2018, č. j. 10 As 211/2017-47, z něhož vyplývá, že zejména u rozhodnutí správního orgánu
I. stupně nelze realisticky očekávat, že bude svou podobou, formální úrovní a obsahovou
pečlivostí srovnatelné s rozhodnutím nejvyšší soudní instance. Městský soud pak ani přesvědčivě
neodůvodnil závěr, že správní orgány nepřípustně překročily meze správního uvážení.
[21] Osoba zúčastněná na řízení konečně neshledává oprávněnou ani výtku městského soudu
k odůvodnění použití Kochovy metody ve znaleckém posudku. Tento posudek byl řádně
vyhotoven a stal se podkladem pro rozhodnutí správního orgánu I. stupně i žalovaného.
[22] V replice k vyjádření žalobce osoba zúčastněná na řízení nad rámec argumentace uvedené
ve svém vyjádření uvedla, že není pravdou, že by správní orgány přiřkly předmětným dřevinám
vysokou estetickou hodnotu. Neobstojí ani tvrzení, že se správní orgány omezily pouze
na konstatování souladu záměru s územním plánem a existenci územního rozhodnutí; žalobce
ostatně rozporuje další důvody pro kácení, jakým je například veřejný zájem na zlepšení
kulturního prostředí. Námitka žalobce, že orgány ochrany přírody selhaly při umisťování stavby,
je nepřípadná. Orgán ochrany přírody posuzuje projekt tak, jak je mu předložen a není povolán
k vypořádání námitek týkajících se technických parametrů. Ty patří do stavebního řízení,
což ostatně uznal i městský soud. Správnost a zákonnost územního rozhodnutí v dané věci
přitom nebyla nikdy zpochybněna. Ohledně stanovení rozsahu náhradní výsadby poukázala
osoba zúčastněná na řízení na str. 29 napadeného rozhodnutí, kde je uvedeno, že ekologická
hodnota pokácených dřevin je zpravidla vždy větší než hodnota nově vysazovaných, uložená
náhradní výsadba však v budoucnu plnohodnotně nahradí funkce dřevin určených k pokácení.
[23] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu
podané kasační stížnosti (§109 odst. 3 věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených
(§109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání
za podmínek vyplývajících z §109 odst. 2 věty první s. ř. s.
[24] Kasační stížnost je důvodná.
[25] Úvodem je třeba připomenout, že z hlediska soudního přezkumu tvoří rozhodnutí vydaná
orgány obou stupňů jeden celek (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56, č. 534/2005 Sb. NSS, nebo rozsudek tohoto soudu
ze dne 28. 12. 2007, č. j. 4 As 48/2007-80; všechna zde citovaná rozhodnutí jsou dostupná
na www.nssoud.cz). Ztotožní-li se odvolací orgán plně s úvahami orgánu první instance, jehož
odůvodnění poskytuje dostatečnou odpověď na argumentaci uplatněnou v odvolání, může
postačovat, pokud odvolací správní orgán pouze souhlasně odkáže na závěry prvostupňového
rozhodnutí, aniž by se musel podrobně vypořádávat s odvolacími námitkami (viz rozsudek
Krajského soudu v Brně ze dne ze dne 29. 5. 2007, č. j. 62 Ca 20/2006-65, č. 1296/2007 Sb. NSS,
či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2013, č. j. 4 As 18/2013-25). To platí
tím spíše v situaci, kdy jsou odvolací námitky formulovány toliko obecně, či je-li dokonce
odvolání podáno jako blanketní. Odvolací správní orgán sice má povinnost přezkoumat
zákonnost prvoinstančního rozhodnutí v plném rozsahu (tedy i mimo uplatněné odvolací
námitky – viz §89 odst. 2 věta první správního řádu), je nicméně logické, že míra podrobnosti
jeho argumentace bude přímo úměrná tomu, jak byly precizovány odvolací námitky.
[26] V nyní projednávané věci žalobce v podaném odvolání bez jakékoli bližší konkretizace
vytýkal správnímu orgánu I. stupně porušení §3, §50 a §68 odst. 3 správního řádu, a toliko
heslovitě namítal vadně zadaný znalecký posudek, nezjištění ekologické újmy, neuložení
adekvátní náhradní výsadby, porušení principu rovnosti účastníků a absenci přezkoumatelné
úvahy o funkčním a estetickém významu dřevin. Takto obecně formulovanými námitkami nedal
žalovanému důvod zabývat se úvahami správního orgánu I. stupně detailněji, a proto v intencích
shora citované judikatury postačilo, pokud si se souhlasnou poznámkou závěry prvostupňového
rozhodnutí osvojil, považoval-li je za dostatečné. Vzhledem k tomu, že jádro správních úvah
vedoucích k vydání povolení ke kácení předmětných dřevin je uvedeno v rozhodnutí správního
orgánu I. stupně, hodnotil kasační soud rozhodnutí žalovaného v kontextu s těmito závěry,
neboť, jak již bylo uvedeno v předchozím odstavci, obě správní rozhodnutí tvoří fakticky jeden
celek.
[27] Nejvyšší správní soud se zcela ztotožňuje s detailním výkladem
§8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, který provedl městský soud na str. 12 až 13
napadeného rozsudku. Městský soud správně vystihl podstatu řízení o povolení ke kácení dřevin
podle citovaného ustanovení, jakož i souslednost dílčích vyhodnocení, která musí správní orgán
v rámci svého uvážení provést (viz bod 61 napadeného rozsudku). Těmto závěrům nemá zdejší
soud čeho vytknout; korespondují ostatně s bohatě citovanou judikaturou Nejvyššího správního
soudu, kterou by zde bylo nadbytečné znovu rekapitulovat (k tomu viz body 55-57 odůvodnění
napadeného rozsudku). Nejvyšší správní soud souhlasí i s názorem, že pokud z řádného
vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin na straně jedné [krok (i)] a posouzení
závažnosti důvodu pro kácení na straně druhé [krok (ii)] na první pohled jednoznačně, konkrétně
a bez jakýchkoli pochybností vyplyne, že jeden z těchto dvou zájmů převážil nad druhým,
lze v rozhodnutí orgánu ochrany přírody akceptovat i deficity třetího (závěrečného) kroku, jímž
je porovnání dvou přechozích vzájemně konkurujících si zájmů [krok (iii)]. Tyto úvahy vskutku
nemusí být nutně vyjádřeny na jednom místě, postačí, jsou-li z textu odůvodnění jako celku
seznatelné (srov. rozsudek tohoto soudu ze dne 15. 7. 2011, č. j. 5 As 19/2011-96). Ostatně,
smyslem odůvodnění je mimo jiné věcně vystihnout podstatu námitek účastníků; odpověď
na základní námitky proto v sobě může v některých případech zahrnovat i odpověď na některé
námitky dílčí a související (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2013,
č. j. 7 As 79/2012-54, či ze dne 19. 2. 2014, č. j. 1 Afs 88/2013-66).
[28] Nejvyšší správní soud konstatuje, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně obsahuje
na str. 18 až 21 přezkoumatelné a poměrně detailní úvahy o funkčním a estetickém významu
dřevin povolených ke kácení. Správní orgán I. stupně posoudil zdravotní stav jednotlivých
stromů, perspektivu jejich setrvání na daném stanovišti, a rozebral též pozitivní i negativní
působení jednotlivých dřevin na okolní prostředí a společnost, které vyplývá například z jejich
umístění (zasahování větví do fasády, zázemí pro hraní dětí před vchodem do kostela apod.)
Absenci tohoto vyhodnocení ostatně žádný z účastníků nezpochybnil; žalobce je dokonce toho
názoru, že správní orgán I. stupně přisoudil předmětným dřevinám vysokou estetickou hodnotu.
[29] Co se týče vyhodnocení závažnosti důvodu pro pokácení dřevin [ad (ii)], Nejvyšší správní
soud připomíná, že se orgány ochrany přírody nemohou spokojit s pouhým konstatováním
existence pravomocného rozhodnutí o umístění stavby (či stavebního povolení). Jak uvedl
Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 15. 7. 2011, č. j. 5 As 19/2011-96, územní
rozhodnutí a stavební povolení mohou být důvodem ke kácení, může se však stát, že zájem
na zachování dřevin převáží nad zájmem na realizaci dané stavby (obdobně viz rozsudek ze dne
21. 8. 2008, č. j. 4 As 20/2008-84). V rámci kroku (ii) jsou tedy orgány ochrany přírody povinny
vzít v úvahu také například očekávaný přínos realizace konkrétního stavebního záměru na danou
lokalitu, jakož i jeho negativní dopady.
[30] V nyní projednávané věci správní orgán I. stupně v rámci posouzení závažnosti
důvodu pro kácení na str. 21 a 22 svého rozhodnutí konstatoval, že podmínku existence
závažného důvodu pro kácení má za splněnou, neboť na předmětný stavební záměr bylo
vydáno územní rozhodnutí ze dne 31. 10. 2016, č. j. P4/130570/16/OST/RUHA,
sp. zn. P4/056449/14/OST/RUHA, přičemž vzal zároveň v potaz, že stavba počítající
s rozšiřováním fary je stavbou občanské vybavenosti a bude sloužit široké veřejnosti. Úvahu
směřující k vyhodnocení závažnosti důvodu pro pokácení dřevin lze ovšem také spatřovat
v pasáži na str. 9 tohoto rozhodnutí, kde se správní orgán I. stupně vyjádřil mimo jiné i k námitce
o „neprokázání konkrétního veřejného zájmu převažujícího nad veřejným zájmem na nerušeném zachování
rozsáhlého souboru zeleně […]“. K tomu správní orgán I. stupně uvedl, že „ kostel i farní centrum
zajišťuje pastorační funkce pro území Prahy 4 a Prahy 12, a je tedy s ohledem na velkou návštěvnost farnosti
logické, že vzniká potřeba vybudovat odpovídající zázemí pro plnění účelu sakrální stavby i komunitního centra“.
Z této části odůvodnění je patrné, že si byl správní orgán I. stupně vědom nedostatečné kapacity
stávajícího objektu, a zdůraznil proto potřebu ji v zájmu návštěvníků kostela a fary navýšit. Není
sporu o tom, že uvedené zdůvodnění je nadmíru stručné a Nejvyšší správní soud proto sdílí
názor městského soudu, že by bylo žádoucí provést vyhodnocení ad (ii) precizněji a podrobněji
v něm rozebrat jednotlivé pozitivní i negativní externality modernizace kostela a vybudování
komunitního centra, tedy zevrubněji popsat vliv této stavební úpravy na okolí, význam účelu,
kterému má sloužit, jeho přínosy pro obyvatele, apod.
[31] Na druhou stranu je třeba vzít v úvahu, že žalobce se v řízení před správním orgánem
I. stupně ve svých námitkách omezil spíše jen na obecnou kritiku stávajícího stavu kostelní
zahrady a fakticky zpochybňoval účel stavební úpravy jako takový. Tvrdil především,
že plánovaná stavba nemá sloužit k deklarovanému navýšení kapacity kostela, ale přinést vyšší
uživatelský komfort bydlení duchovních a parkování návštěvníků, a dále kritizoval nevyužívání
stávající kostelní zahrady a její nepřístupnost veřejnosti. Žalobce naopak nenamítal (například)
nezohlednění konkrétních účinků provedení stavebních úprav na okolí v porovnání
s konkrétními vlastnostmi a působením jednotlivých dřevin určených ke kácení. Jeho výhrady
proti vybudování komunitního centra tak svojí povahou spadaly do předmětu řízení vedeného
dle §8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny pouze okrajově. Odůvodnění rozhodnutí proto
nutně nevyžadovalo podrobnější vypořádání důvodů a závažnosti navrhovaného záměru; to vede
Nejvyšší správní soud k závěru, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně v tomto případě
naplnilo minimální standard odůvodnění ve vztahu k vyhodnocení závažnosti důvodu
pro pokácení dřevin [ad (ii)], a lze je tedy i přes jeho značnou strohost považovat
za akceptovatelné.
[32] Lze tak ve shodě s městským soudem konstatovat, že přezkoumávaná správní rozhodnutí
nepostrádají alespoň minimální posouzení funkčního a estetického významu dřevin [ad (i)]
a vyhodnocení závažnosti důvodu pro jejich kácení [ad (ii)]. Z hlediska obsahové stránky těchto
vyhodnocení se však nejedná o případ, kdy by z jednoho či druhého dílčího kroku nade vší
pochybnost vyplývala převaha jednoho zájmu nad druhým. Z obsáhlého vyhodnocení funkčního
a estetického významu posuzovaných dřevin se totiž podává, že jejich převážná část je v dobrém
zdravotním stavu, plní estetické, ekologické i společenské funkce a má střednědobou
až dlouhodobou perspektivu; v tomto ohledu tedy poměrně strohé konstatování veřejného zájmu
na rozšíření kapacitně již nevyhovujícího objektu občanské vybavenosti, zlepšení kulturního
prostředí dané lokality a významu farního centra pro veřejnost [ad (ii)] rozhodně nepředstavuje
situaci, kdy by bylo možné bez dalšího [tedy bez provedení hodnocení ad(iii)] dospět k závěru,
že zájem na realizaci stavebního záměru prima facie převažuje nad zájmem na zachování dřevin,
které by mu měly ustoupit (viz bod [7] výše).
[33] S ohledem na právě uvedené je tedy třeba posoudit, zda rozhodnutí správního orgánu
I. stupně obsahuje poměření vzájemně konkurujících si zájmů, tj. zájmu na zachování dřevin
na straně jedné a zájmu na výstavbě komunitního centra na straně druhé [krok ad (iii)]. Nejvyšší
správní soud, na rozdíl od městského soudu, tuto úvahu v rozhodnutí správního orgánu
I. stupně, byť ve zcela elementární podobě, shledal. Tato úvaha navazuje na posouzení závažnosti
důvodu pro kácení na str. 22 v odstavci prvém, kde je uvedeno, že „správní orgán vzal při svém
rozhodování v úvahu i skutečnost, že stavba počítající s rozšiřováním fary je stavbou občanské vybavenosti a bude
sloužit široké veřejnosti, neboť kostel i farní centrum zajišťuje pastorační funkce pro velké území Prahy 4 a Prahy
12, přičemž v okolí se na zahradách rodinných domů, plochách městské zeleně v přilehlém sídlišti, v areálu
koupaliště Lhotka i v blízkém Velkém háji i porostech Zátišského potoka nachází další dřeviny keřového
a stromového patra, které mohou zastoupit funkce kácených dřevin do doby zapojení nově vysazených dřevin“
(zvýraznění doplněno soudem). Nejvyšší správní soud si zajisté umí představit preciznější
a podrobnější odůvodnění této finální a pro věc rozhodující správní úvahy, dospěl nicméně
k závěru, že se ještě nejedná o situaci, kdy by důvod, pro který zájem na pokácení nakonec převážil
nad zachováním dřevin, nebyl seznatelný vůbec. Na tomto místě je ovšem třeba opětovně
zdůraznit, že z hlediska splnění požadavků na odůvodnění správních rozhodnutí kladených
judikaturou Nejvyššího správního soudu (viz například rozsudky ze dne 23. 7. 2009,
č. j. 9 As 71/2008-109, ze dne 24. 6. 2010, č. j. 9 As 66/2009-46, nebo ze dne 4. 2. 2010,
č. j. 7 Afs 1/2010-53) jde v této části o rozhodnutí na samé hranici přezkoumatelnosti. Jak trefně
podotkl městský soud, porovnání obou vzájemně kolidujících zájmů je naprosto esenciální
náležitostí, která je jádrem správního uvážení v rozhodnutí o povolení ke kácení dřevin. I proto
lze vyjádřit podiv nad tím, že správní orgán I. stupně na celkem 24 stranách svého rozhodnutí
věnoval vlastní úvaze ad (iii) jen nepatrný prostor, jakým je přibližně polovina jednoho odstavce
na str. 22. Totéž se ostatně dá říci i o vyhodnocení ad (ii), jež zaujímá přibližně dva krátké
odstavce.
[34] I přes výše vytknuté deficity lze tedy uzavřít, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně
ve spojení s napadeným rozhodnutím jsou rozhodnutími přezkoumatelnými a splňují minimální
požadavky na vyjádření provedeného správního uvážení. Jakkoli se městský soud věcí zabýval
velmi pečlivě a své závěry kvalitně odůvodnil, je zřejmé, že dospěl-li v otázce nedostatků
přezkoumávaných správních rozhodnutí k odlišnému závěru, než ke kterému dospěl kasační
soud, posoudil věc po právní stránce nesprávně.
[35] Nejvyšší správní soud se pro nadbytečnost již nezabýval námitkou týkající se kvality
odůvodnění použití Kochovy metody pro vyčíslení ekologické újmy, neboť ani městský soud
vytýkaný nedostatek napadeného rozhodnutí nepojal jako zrušovací důvod; ten spatřoval
v absenci přezkoumatelného zachycení provedeného správního uvážení ohledně porovnání
funkčního a estetického významu dřevin a závažnosti důvodu pro jejich pokácení (viz bod
84. napadeného rozsudku). Šlo fakticky o názor vyslovený pouze obiter dictum, kterým nabádal
žalovaného, aby ve znovuobnoveném správním řízení věnoval této otázce větší pozornost.
[36] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud shledal, že napadený rozsudek je zatížen
vadou ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nezbylo mu proto, než jej za podmínek
vyplývajících z §110 odst. 1 věty prvé před středníkem s. ř. s. zrušit a věc vrátit městskému soudu
k dalšímu řízení, v němž je městský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu,
pokud jde o přezkoumatelnost úvah o vyhodnocení střetu zájmů na zachování dřevin a realizaci
zamýšleného stavebního záměru osoby zúčastněné na řízení (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[37] Vzhledem k tomu, že byl napadený rozsudek zrušen, rozhodne městský soud v dalším
řízení rovněž o nákladech řízení o této kasační stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. února 2021
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu