ECLI:CZ:NSS:2022:3.AFS.42.2021:82
sp. zn. 3 Afs 42/2021 - 82
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně:
BAEST Machines & Structures, a. s., se sídlem Černoleská 1930, Benešov, zastoupená
JUDr. Petrem Břízou, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1, proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2021,
č. j. 54 Af 32/2018 – 40,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalovaný je po v i ne n zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti ve výši 12 342 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám
advokáta JUDr. Petra Břízy, LL.M., Ph.D.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 8. 2018, č. j. 35012/18/5000-10480-710970 (dále jen
„rozhodnutí žalovaného o odvodech“), zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil dva platební výměry
vydané Finančním úřadem pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) dne 21. 8. 2017,
č. j. 3902934/17/2100-31473-208956 a č. j. 3902919/17/2100-31473-208956. Prvním
z uvedených platebních výměrů byl žalobkyni vyměřen odvod do Národního fondu za porušení
rozpočtové kázně ve výši 7 701 718 Kč, druhým pak odvod do státního rozpočtu za porušení
rozpočtové kázně ve výši 1 359 127 Kč.
[2] Správce daně tyto odvody vyměřil podle §44 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb.,
o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla),
ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „rozpočtová pravidla“), v celé výši dotace
s odkazem na §44a odst. 3 písm. a) a d) a odst. 4 písm. b) rozpočtových pravidel za to,
že žalobkyně nedodržela účel projektu „Inovace výroby nádrží a aparátů v BAEST Machines &
Structures, a.s.“, na nějž čerpala dotace od Ministerstva průmyslu a obchodu (dále jen „poskytovatel
dotace“).
[3] Správce daně následně vydal podle §44a odst. 10 rozpočtových pravidel též
platební výměry dne 17. 8. 2018, č. j. 4073353/18/2100-31473-208956
a č. j. 4073334/18/2100-31473-208956, na penále ve výši 1 promile denně z částky odvodu
ode dne 1. 8. 2015 do dne úhrad odvodů, tj. do 26. 6. 2017. Žalovaný rozhodnutím ze dne
30. 3. 2019, č. j. 13072/19/5000-10480-710970 (dále jen „rozhodnutí žalovaného o penále“), zamítl
odvolání žalobkyně a uvedené platební výměry potvrdil. Prvým z uvedených platebních výměrů
bylo žalobkyni vyměřeno penále za prodlení ve výši 945 953 Kč, druhým ve výši 5 360 396 Kč.
[4] Žalobkyně brojila proti oběma výše uvedeným rozhodnutím žalovaného dvěma
samostatnými žalobami u Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), který je spojil
ke společnému projednání, a poté rozsudkem ze dne 10. 2. 2021, č. j. 54 Af 32/2018 – 40, tato
rozhodnutí zrušil, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
[5] Krajský soud nejprve označil za nesporné, že žalobkyně v rozporu se stanovenými
podmínkami dotace nevyčerpala stanovený rozpočet, nepředložila kolaudační souhlas, pořídila
jiné stroje, než uvedla v žádosti o dotace, a část majetku nabyla „aktivací dlouhodobého majetku“ –
tj. vlastní výrobou. Minimálně v těchto aspektech je důvodné spatřovat porušení podmínek
dotace, a tedy i porušení rozpočtové kázně (jsou-li správné citace žalovaného ze žádosti o dotace
a výzvy poskytovatele dotace, což krajský soud s ohledem na jejich absenci ve správním spise
nemohl posoudit – viz níže).
[6] Za sporné naopak krajský soud označil to, zda došlo – i přes porušení podmínek dotace
– rovněž k nedodržení účelu jejího poskytnutí a zejména k nesplnění rozhodného ukazatele, tedy
zda u žalobkyně došlo k inovaci výrobního procesu a výrobě inovovaných výrobků tímto
výrobním procesem.
[7] Poté odkázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu („NSS“) ze dne
30. 10. 2018. č. j. 1 Afs 291/2017 – 33, č. 3854/2019 Sb. NSS, ve věci Město Krnov (dále jen
„usnesení RS NSS ve věci Město Krnov“), podle něhož „[k]aždé porušení dotačních podmínek, které nejsou
v rozhodnutí o poskytnutí dotace vymezeny jako méně závažné, zakládá porušení rozpočtové kázně (…)“. Podle
právní věty č. II a III citovaného usnesení dále platí, že „[p]ři stanovení výše odvodu za porušení
rozpočtové kázně je třeba vycházet ze zásady přiměřenosti, tedy rozumného vztahu mezi závažností porušení
rozpočtové kázně a výší za ně předepsaného odvodu. Správce daně musí zvážit, zda je důvod k odvodu v plné výši
čerpaných či poskytnutých prostředků státního rozpočtu, či pouze k odvodu odpovídajícímu závažnosti a významu
porušení povinnosti (…) a své rozhodnutí náležitě odůvodnit. Týká-li se porušení povinnosti oddělitelné části
poskytnuté dotace, odvod bude stanoven pouze částkou odpovídající této části dotace. I zde však mohou vyvstat
okolnosti, které mohou s ohledem na malou závažnost porušení povinnosti vést správce daně ke snížení odvodu
ve smyslu zásady přiměřenosti (…).“
[8] Poté krajský soud uvedl, že pro posouzení přiměřenosti odvodu, stanoveného žalobkyni,
je klíčová identifikace účelu poskytnuté dotace a zjištění, zda žalobkyně tento účel porušila.
Pouze při porušení účelu dotace může správce daně dojít k závěru, že žádné poskytnuté
prostředky nevedly k zamýšlenému cíli. Naopak takový závěr nelze bez dalšího dovozovat
z „pouhého“ (krajský soud zde užil uvozovky – pozn. NSS) porušení podmínek v podobě
nedodržení rozpočtu při naplnění účelu dotace jiným, než původně deklarovaným způsobem.
[9] Rozhodnutí žalovaného o odvodech obsahovalo nezákonné určení účelu dotace
a nepodložený závěr, že nebylo dosaženo ani závazného ukazatele inovace výrobního procesu.
Krajský soud také označil za neakceptovatelný závěr žalovaného, že samotným nedodržením
rozpočtu a realizací projektu v rozporu s žádostí o dotaci došlo k porušení účelu dotace. Případné
nejasnosti podmínek dotace a souvisejících dokumentů musejí jít k tíži poskytovatele dotace,
nikoli příjemce (tj. žalobkyně).
[10] Krajský soud poté uvedl, že účel dotace byl definován v žádosti o dotaci, v projektu
proveditelnosti a v podmínkách dotace. Součástí správního spisu však není žádost o poskytnutí
dotace ani projekt proveditelnosti, proto z předloženého spisového materiálu účel dotace nelze
spolehlivě určit. Z podmínek dotace je pouze patrné, že zde účel dotace vymezen není. Již tato
skutečnost (neúplnost správního spisu) vedla krajský soud ke zrušení napadeného rozhodnutí
o odvodu podle §76 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), jelikož
skutkový stav, který vzal žalovaný za základ rozhodnutí, neměl oporu ve správním spise.
[11] Dále též předložil podrobnější argumenty, proč je nezákonný výklad žalovaného,
že by účelem dotace mohlo být její čerpání za úplného dodržení všech dílčích podmínek.
Poukázal na to, že účel dotace a její podmínky jsou různé, vedle sebe stojící pojmy dle
§3 písm. e) rozpočtových pravidel. Též poukázal na zásady hospodaření s veřejnými prostředky –
hospodárnost, efektivnost a účelnost. Bylo by v rozporu s těmito zásadami, pokud by byl
příjemce dotace nucen dotaci vyčerpat, přestože by existovalo jiné, efektivnější řešení, vedoucí
k úspoře veřejných prostředků.
[12] Krajský soud rovněž označil za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů závěr
žalovaného v rozhodnutí o odvodech, že u žalobkyně došlo jen k prosté obměně výrobků
či technologií, strojů a zařízení, resp. k racionalizaci výroby. Tento závěr je v rozporu s obsahem
správního spisu, jenž prostřednictvím znaleckého posudku Ing. Rázka (který předložila
žalobkyně) ukazuje, že žalobkyně v rámci realizace dotačního programu nabyla výrobní
schopnosti, jimiž předtím nedisponovala (výkonnější zakružovačky plechu, plazmové a kyslíkové
pálení plechů včetně úkosové hlavy, modernizované CNC stroje, svařovací stroje umožňující
metodu SAW, zvýšení nosnosti stávajících zdvihacích zařízení včetně pořízení magnetické
traverzy, vodní nádrž pro horizontální zkoušení těsnosti aj.). Žalovaný nevysvětlil svůj závěr, proč
získání nových výrobních možností není inovací. Též nevysvětlil, jaký stupeň inovace byl
od žalobkyně požadován a v čem jej nenaplnila.
[13] Žalovanému dále vytkl, že vycházel z obsahu anonymních posudků pořízených
poskytovatelem. Žalobkyně měla právo být seznámena s totožností tvůrců těchto posudků,
aby se podle okolností případně mohla bránit poukazem na důvody, z nichž se podává podjatost
těchto osob, popř. námitkou, že vůbec nejde o zapsané znalce, takže, nebyli-li do této pozice
ustanoveni ad hoc správním orgánem, může jít jen o pouhá odborná vyjádření.
[14] Žalobkyně se také dovolávala vzájemné korespondence s poskytovatelem před
poskytnutím dotace a v době jejího čerpání, krajský soud však k tomu konstatoval, že součástí
správního spisu tato korespondence není (s výjimkou vysvětlení ze dne 2. 11. 2016, které
předložila sama žalobkyně). I tyto dokumenty měly být součástí správního spisu, což jde k tíži
žalovaného jako osoby zodpovědné za obsah spisové dokumentace správního řízení, a nikoliv
žalobkyně.
[15] Závěrem krajský soud zavázal žalovaného, aby v dalším řízení nejprve vyložil, jaký byl
účel poskytnuté dotace, následně doplnil dokazování a vysvětlil (na základě konkrétního
porovnání „funkcionality“ původních, plánovaných a reálně pořízených strojů a zařízení,
popř. technického zhodnocení staveb a práv duševního vlastnictví) skutkový závěr, v jakém
rozsahu byl tento účel při podstatně sníženém čerpání dotace splněn a zda by žádost o dotaci
na dosažení tohoto reálně dosaženého stavu při konečném (nižším) požadavku na veřejné
financování skutečně nemohla být v kontextu podmínek dotační výzvy úspěšná.
[16] Co se týče rozhodnutí žalovaného o penále, vzhledem k tomu, že krajský soud zrušil
napadené rozhodnutí o odvodech, prolomil tak právní moc platebních výměrů na odvody.
Odpadlo tím podmiňující rozhodnutí, z něhož vycházely platební výměry na penále. Odvod
je daní a penále je jejím příslušenstvím, které osud daně sleduje (srov. §2 odst. 5 daňového řádu).
Krajský soud tedy zohlednil zrušení podmiňujícího rozhodnutí žalovaného o odvodech a zrušil
též rozhodnutí žalovaného o penále.
[17] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podává proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodů, které podřazuje pod §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[18] Stěžovatel uvádí, že krajský soud věc nepochopil správně, pokud dospěl k závěru,
že stěžovatel směšuje nesplnění účelu dotace a jejích podmínek. Podle něho totiž účel dotace
v projednávané věci spočívá v provedení inovace výrobního procesu skrze naplnění závazných
ukazatelů uvedených v rozhodnutí o dotaci, resp. podmínkách dotace, včetně toho, jakým
způsobem mělo k naplnění dojít.
[19] Kromě toho má stěžovatel za to, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný
pro nesrozumitelnost, neboť krajský soud sice konstatoval nezákonnost určení účelu dotace,
ale současně konstatoval, že účel dotace nelze určit, neboť žádost o dotaci a studie
proveditelnosti nejsou součástí správního spisu.
[20] Dále polemizuje se závěrem krajského soudu, že v rozhodnutí o odvodech učinil
nepodložený závěr o nenaplnění závazného ukazatele inovace výrobního procesu. Uvádí,
že rozhodnutí o dotaci a jeho podmínky byly pro žalobkyni závazné, takže ta byla povinna
projekt realizovat za tam stanovených podmínek, a nikoli jinak. Stěžovatel dle svého mínění
nemohl posuzovat splnění projektu jiným způsobem, neboť by tím fakticky posuzoval jiný
projekt, než jaký byl schválen. Správný není ani dílčí závěr krajského soudu, že stěžovatel měl
k otázce splnění závazného ukazatele inovace výrobního procesu hodnotit znalecký posudek
Ing. Rázka, který předložila žalobkyně. Pokud žalobkyně nedodržela dílčí podmínky dotace, není
na místě hodnotit, zda byl závazný ukazatel splněn jiným postupem, neboť jeho splnění bylo
určeno pořízením určité technologie. Správce daně musí aplikovat podmínky dotace, jinak by
nahrazoval schvalovací funkci poskytovatele dotace.
[21] K výtce krajského soudu, že spoléhal na anonymní znalecké posudky, stěžovatel uvádí,
že poskytovatel dotace užil tyto posudky pouze podpůrně při své kontrolní činnosti. Správce
daně však poté ověřil rozhodné skutečnosti v rámci daňové kontroly.
[22] Stěžovatel též polemizuje se závěrem krajského soudu, že měl do spisu založit
komunikaci žalobkyně s poskytovatelem dotace. Žalobkyně měla možnost příslušné důkazní
prostředky doložit správci daně, případně v odvolacím řízení stěžovateli. Pokud tak neučinila,
nelze stěžovatele vinit z toho, že je sám neobstaral.
[23] Následně odkazuje na část napadeného rozsudku, v níž krajský soud vyjádřil závazný
právní názor (viz odstavec [15] výše), podle něhož by měl stěžovatel (mimo jiné) posoudit, zda
by žádost o dotaci – s ohledem na reálně dosažený stav při konečném (nižším) požadavku
na veřejné financování – skutečně nemohla být v kontextu podmínek dotační výzvy úspěšná.
Takový závěr nejsou daňové orgány oprávněny učinit, neboť to spadá do pravomoci
poskytovatele dotace. Správce daně pouze stanoví odvod za porušení rozpočtové kázně, pokud
došlo k porušení rozhodnutí o dotaci, resp. podmínek udělení dotace.
[24] Stěžovatel nesouhlasí ani se závěrem krajského soudu, že požadavek na plné čerpání
dotace by byl v rozporu se zásadami hospodaření s veřejnými prostředky. Poukazuje na to,
že žalobkyně dosáhla snížení rozpočtu v rozporu s podmínkami dotace a „svévolně se odchýlila“
od realizace projektu ve schválené podobě.
[25] Dále připouští, že krajský soud správně poukázal na absenci podkladů ve správním spisu
(žádost o poskytnutí dotace a studie proveditelnosti). Stěžovateli jako odvolacímu orgánu však
byla předložena příslušná část spisu poskytovatele dotace a předmětem sporu nebyla skutečnost,
zda byl projekt realizován v souladu s žádostí o poskytnutí dotace.
[26] Závěrem stěžovatel uvádí, že z výše uvedených důvodů nemůže též obstát rozhodnutí
krajského soudu o zrušení rozhodnutí žalovaného o penále.
[27] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že námitku nepřezkoumatelnosti
napadeného rozsudku pro nesrozumitelnost považuje za absurdní, neboť rozsudek kvalitou
a hloubkou svého odůvodnění přesahuje obvyklý standard. Nepřezkoumatelnost nelze směšovat
se subjektivním nesouhlasem stěžovatele s výrokem či odůvodněním napadeného rozsudku.
[28] Co se týče vlastního právního posouzení věci, žalobkyně uvádí, že zde existuje tolik
závažných vad rozhodnutí žalovaného, že závěr o zamítnutí žaloby by nebylo možné odůvodnit.
Žalobkyně chápe jako stěžejní otázku, co bylo účelem dotace. Krajský soud konstatoval,
že samotné nedodržení rozpočtu či realizace projektu v rozporu s podmínkami dotace
nepostačuje ke konstatování, že došlo k porušení účelu dotace. Podle žalobkyně stěžovatel
v kasační stížnosti setrvale lpí na svém nesprávném, ba nesmyslném názoru, že jakýkoli rozpor
s rozpočtem či podmínkami dotace bez dalšího znamená rovněž nesplnění účelu dotace.
[29] Žalobkyně se dále dovolává znaleckého posudku, který v daňovém řízení předložila
a který podle ní prokazuje, že přes určité (i podstatné) rozdíly oproti plánu byly klíčové ukazatele
naplněny. Vymezuje se též proti tvrzení stěžovatele, že daňové orgány nemohou posuzovat
splnění podmínek projektu jinak, než je stanoveno v podmínkách dotace, neboť by tím
nahrazovaly schvalovací funkci poskytovatele dotace. Podle žalobkyně se stěžovatel pouze snaží
vyhnout odpovědnosti za své rozhodnutí a odnímá žalobkyni právo se hájit v daňovém řízení.
Pokud by byl postoj stěžovatele správný, daňové řízení by bylo jen formalitou.
[30] Na vyjádření žalobkyně reagoval stěžovatel replikou, v níž v zásadě jen opakuje svoji
kasační argumentaci, odmítá význam znaleckého posudku předloženého žalobkyní a zdůrazňuje
závaznost dotačních podmínek. Zdůrazňuje též rozdílnost pravomocí poskytovatele dotace
a daňových orgánů.
[31] Na výše uvedené dále reagovala žalobkyně duplikou, v níž znovu zdůrazňuje odlišnost
pojmů podmínek dotace a účelu dotace. Stěžovatel není ochoten vzít v potaz znalecký posudek
předložený žalobkyní, přitom však je ochoten vycházet ze dvou anonymních posudků pořízených
poskytovatelem dotace.
[32] Na tuto dupliku znovu reagoval stěžovatel, který (kromě reprodukce své dřívější
argumentace) odkázal na rozsudek NSS ze dne 21. 9. 2021, č. j. 5 Afs 339/2020 – 69. Cituje
z něj pasáž, podle níž je to poskytovatel dotace, kdo vytváří normativní rámec pro příjemce
dotace. V judikované věci NSS nepřisvědčil krajskému soudu, že správce daně neidentifikoval
účel dotace.
[33] Stěžovatel dále zaslal zdejšímu soudu též podání nazvané „doplnění argumentace ke kasační
stížnosti“, kde opakuje svůj pohled na věc a odkazuje na další aktuální rozsudek tohoto soudu,
konkrétně na rozhodnutí ze dne 15. 2. 2022, č. j. 10 Afs 188/2021 – 53. Žalobkyně se k posledně
uvedenému i k předchozí reakci stěžovatele na její dupliku znovu vyjádřila, a uvedla, že stěžovatel
jen opakuje svoji argumentaci a pomíjí povinnost postupovat při stanovení odvodu v souladu
s principem proporcionality.
[34] Nejvyšší správní soud nejdříve hodnotil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou
(§102, věta první s. ř. s.), proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu
§102 s. ř. s. přípustná a za stěžovatele jedná pověřená osoba s příslušným vysokoškolským
vzděláním (§105 odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud poté přezkoumal napadený rozsudek
v rozsahu podané kasační stížnosti (§109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů
v ní uvedených (§109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení
jednání za podmínek vyplývajících z §109 odst. 2, věty první s. ř. s.
[35] Kasační stížnost není důvodná.
[36] Nejvyšší správní soud nejprve přistoupil k posouzení námitky nepřezkoumatelnosti
rozsudku krajského soudu. Případnou nepřezkoumatelností rozsudku je totiž povinen se podle
§109 odst. 4 s. ř. s. zabývat z úřední povinnosti, a to i bez námitky stěžovatele. Vlastní přezkum
rozsudku je možný pouze za předpokladu, že splňuje kritéria přezkoumatelnosti,
tedy že je srozumitelný a vychází z důvodů, z nichž je zřejmé, proč krajský soud rozhodl
tak, jak je uvedeno ve výroku jeho rozhodnutí. Tato kritéria napadený rozsudek splňuje.
[37] Krajský soud v rozsudku řádně a srozumitelně vyložil důvody svého rozhodnutí a jeho
závěry jsou podpořeny srozumitelnou a logickou argumentací. O tom, že je napadený rozsudek
opřen o dostatek relevantních důvodů, ostatně svědčí i skutečnost, že stěžovatel s jeho závěry
věcně polemizuje v kasační stížnosti a svoji argumentaci v různých formách dále opakuje
ve svých následných podáních kasačnímu soudu, což by v případě nepřezkoumatelnosti rozsudku
fakticky nebylo možné.
[38] Stěžovatel spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nesrozumitelnost
v tom, že krajský soud sice konstatoval nezákonnost určení účelu dotace, ale současně
konstatoval, že účel dotace nelze určit, neboť žádost o dotaci a studie proveditelnosti nejsou
součástí správního spisu. Předně je k tomu třeba uvést, že aby rozsudek byl nepřezkoumatelný,
musela by jeho nesrozumitelnost či vnitřní rozpornost dosahovat určité intenzity. Takto by byl
nepřezkoumatelným například rozsudek, jehož výrok by byl v přímém rozporu s odůvodněním,
který by postrádal základní zákonné náležitosti, z něhož by nebylo možné seznat, o jaké věci bylo
rozhodováno, nebo který by vůbec neobsahoval právní závěry vyplývající z rozhodných
skutkových okolností (srovnej rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 – 130,
č. 244/2004 Sb. NSS).
[39] Nejvyšší správní soud však navíc inkriminovanou pasáž napadeného rozsudku neshledává
ani nesrozumitelnou, ani vnitřně rozpornou. Krajský soud totiž označil za nezákonné
to, jak stěžovatel uchopil vlastní pojem účelu dotace, jestliže tento pojem ztotožnil s pojmem
podmínek dotace. Zde se jedná o otázku právní, k níž se stěžovatel a krajský soud vyjádřili
(přičemž každý z nich zastává opačné stanovisko). S tím není v rozporu, pokud krajský soud
ze správního spisu, respektive z absence konkrétních listin ve správním spisu dovodil, že daňové
orgány řádně neurčily konkrétní účel dotace poskytnuté žalobkyni, respektive neopřely svůj
závěr o účelu dotace o konkrétní podklady ve správním spise.
[40] Kasační důvod ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. tedy není dán.
[41] Co se týče právního posouzení věci [kasační důvod ve smyslu §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s.], Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že ve věci je nesporné, že žalobkyně určité
podmínky dotace porušila, dopustila se tedy porušení rozpočtové kázně (takový závěr
je i v souladu s usnesením RS NSS ve věci Město Krnov). Sporné však je, zda tím bez dalšího
žalobkyně porušila i účel dotace. Jinak řečeno, spor je mezi účastníky o tom, zda lze účel dotace
ztotožnit se splněním všech relevantních podmínek, či nikoli. Jedná se zde o otázku právní, navíc
dosud neřešenou v judikatuře tohoto soudu.
[42] Úvodem je třeba uvést, že k souvisejícím otázkám se již vyslovil rozšířený senát tohoto
soudu v usnesení RS NSS ve věci Město Krnov. Jeho stěžejní závěry lze stručně vymezit
tak, že i porušení podmínek dotace menší závažnosti vždy představují porušení podmínek dotace,
avšak současně daňové orgány musejí míru závažnosti reflektovat ve svých závěrech a přiměřeně
zohlednit v určené výši odvodu za porušení rozpočtové kázně.
[43] V nyní projednávané věci však správce daně uložil žalobkyni odvod ve výši 100 %
čerpané dotace a žalovaný toto rozhodnutí aproboval. Nejvyšší správní soud nepřehlédl,
že daňové orgány o věci rozhodly dříve, než rozšířený senát rozhodl ve věci Město Krnov. Je tedy
zjevné, že tam uvedené stanovisko nemohly znát, ani se jím řídit. Z principu retrospektivity
judikatury ovšem plyne, že tento názor byl relevantní pro rozhodování krajského soudu a ten jej
také v napadeném rozsudku správně reflektoval. V souladu se zásadou incidentní retrospektivity
nových právních názorů vytvořených judikaturními změnami se tedy nový právní názor
(zde postup dle usnesení RS NSS ve věci Město Krnov) prosadí ihned a musí být aplikován
na všechna probíhající řízení (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2010,
sp. zn. II. ÚS 3168/09; judikatura Ústavního soudu je dostupná na https://nalus.usoud.cz; či část
VIII. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 10. 2008, č. j. 8 As 47/2005 – 86,
č. 1764/2009 Sb. NSS).
[44] Nejvyšší správní soud konstatuje, že textově rozsáhlá a v opakovaných podáních tomuto
soudu se opakující argumentace stěžovatele výše uvedené rozhodnutí rozšířeného senátu zcela
pomíjí. To je s podivem, neboť základ odůvodnění napadeného rozsudku se o uvedené
rozhodnutí opírá (viz odstavce 37 a 42 napadeného rozsudku) a také žalobkyně ve svých
podáních Nejvyššímu správnímu soudu – na něž stěžovatel jinak důsledně reagoval – se tohoto
rozhodnutí opakovaně dovolává.
[45] Nejvyšší správní soud tedy chápe argumentační pozici stěžovatele tak, že ten (byť
to výslovně nevyjádřil) má za udržitelné uložení odvodu v maximální (100%) míře i ve světle
usnesení RS NSS ve věci Město Krnov, neboť žalobkyně porušila nejen určité podmínky dotace,
ale současně i její účel, a tento účel je nutně spjat se splněním všech podmínek dotace. Takovému
názoru přisvědčit nelze.
[46] Předně – jak trefně upozornila též žalobkyně – stěžovatel zde ztotožňuje dva odlišné
pojmy, užívané rozpočtovými pravidly, které mají vlastní, samostatný význam. Podle
§3 písm. e) rozpočtových pravidel (ve znění účinném do 14. 1. 2020 – pozn. NSS) se pro účely
rozpočtových pravidel rozumí neoprávněným použitím peněžních prostředků státního rozpočtu, jiných
peněžních prostředků státu, prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státních finančních aktiv, státního
fondu nebo Národního fondu, jejich výdej, jehož provedením byla porušena povinnost stanovená právním
předpisem, rozhodnutím, případně dohodou o poskytnutí těchto prostředků, nebo porušení podmínek, za kterých
byly příslušné peněžní prostředky poskytnuty, porušení účelu nebo podmínek , za kterých byly prostředky
zařazeny do státního rozpočtu nebo přesunuty rozpočtovým opatřením a v rozporu se stanoveným účelem nebo
podmínkami vydány; dále se jím rozumí i to, nelze-li prokázat, jak byly tyto peněžní prostředky použity.
[47] Postačuje zde tedy užít prostý jazykový výklad příslušné úpravy, aby bylo patrné, že účel
dotace a její podmínky nelze ztotožnit. Účel je vymezen obecněji a má podstatnější význam,
než (některé) jednotlivé podmínky dotace – ty totiž mohou být i ryze formálního
či administrativního rázu. Jestliže tedy bude účelem dotace například zhotovení určité stavby,
příjemce dotace prostředky užije na zcela jiný účel (pořídí například automobily), v takové situaci
bude nepochybné, že účel dotace nebyl splněn a že intenzita takového porušení rozpočtové
kázně bude velmi vysoká.
[48] V projednávané věci se žalovaný pokusil vymezit účel dotace tak, že do něj „vtáhnul“
i veškeré podmínky dotace („Inovace výroby nádrží a aparátů v BAEST Machines & Structures […]
v souladu s předloženou žádostí o dotaci a Podmínkami“). Účelem evidentně může být
„inovace“, ale žalobkyně správně uvádí, že účelem dotace nemůže být dodržení naprosto všech
povinností, například i jen administrativních, stanovených příjemci dotace.
[49] Odkaz stěžovatele na rozsudek NSS č. j. 5 Afs 339/2020 – 69 není případný.
V judikované věci se jednalo o posouzení jiných konkrétních skutkových okolností, závěry
tohoto rozsudku tedy nemají žádný „precedenční“ charakter a nejsou ani tak formulovány. Navíc
tehdy napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni vykazoval významné argumentační deficity,
což rozhodně nelze říci o nyní přezkoumávaném rozsudku. Uvedené obdobně platí i pro další
rozhodnutí NSS (ze dne 15. 2. 2022, č. j. 10 Afs 188/2021 – 53), na které stěžovatel rovněž
odkazoval. V posledně citovaném rozsudku NSS především posuzoval, v jakém momentu
a za jakých podmínek mohl příjemce dotace odstoupit od projektu (viz odstavce 1 nebo 11
rozsudku č. j. 10 Afs 188/2021 – 53), což nepředstavuje otázku podstatnou pro nyní řešený spor.
[50] K dílčí právní otázce tedy lze uzavřít, že pojem účelu a podmínek dotace nelze ztotožnit
a nelze ani pojem účelu fakticky vyprázdnit tím, že daňové orgány účel dotace navážou na splnění
(všech) jejích podmínek. Taková definice kruhem (účel jsou podmínky a podmínky jsou účel)
by učinila pojem účelu bezvýznamným a zcela nadbytečným. Též by vedla k tomu, že by daňové
orgány nemohly rozlišovat na škále intenzity porušení podmínek dotace, resp. typově
závažnějšího porušení samotného účelu dotace, což by bylo zjevně v rozporu se stanoviskem
rozšířeného senátu dle usnesení RS NSS ve věci Město Krnov, které vyžaduje provedení testu
proporcionality uloženého odvodu k významu porušené povinnosti ze strany příjemce dotace.
[51] Nejvyšší správní soud dále též přisvědčuje krajskému soudu, že daňové orgány nezaložily
do správního spisu stěžejní listiny (žádost žalobkyně o dotaci, studii proveditelnosti), takže jejich
pokus o vymezení účelu dotace nemá oporu ve správním spise. Ostatně stěžovatel tyto
dokumenty zaslal až Nejvyššímu správnímu soudu v průběhu řízení o kasační stížnosti.
Za takových okolností krajský soud rozhodl správně, pokud obě rozhodnutí žalovaného
(tj. o odvodech i související rozhodnutí o penále) zrušil.
[52] Co se týče dalších kasačních námitek, ty – i kdyby byly úspěšné – nemohou mít vliv
na správnost zrušujících výroků napadeného rozsudku. Nejvyšší správní soud k nim jen
ve stručnosti uvádí následující.
[53] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s tím, že při zjišťování skutkového stavu – tedy
do jaké míry byly naplněny „technické“ ukazatele inovací ze strany žalobkyně – správce daně
neměl vycházet z anonymních posudků či odborných vyjádření, které opatřil poskytovatel dotace
a naopak se měl přesvědčivě vypořádat se závěry posudku Ing. Rázka (ze dne 26. 9. 2016,
č. 449-7/16), který předložila žalobkyně a který je součástí spisu správce daně.
[54] Stěžovatel se též mýlí, pokud dovozuje, že v závazném právním názoru krajský soud
vyžaduje, aby stěžovatel zasahoval do pravomocí poskytovatele dotace. Nejvyšší správní soud
připouští, že zvolená formulace o tom, že by žalovaný měl osvětlit, „[z]da by žádost o dotaci
na dosažení tohoto reálně dosaženého stavu při konečném (nižším) požadavku na veřejné financování skutečně
nemohla být v kontextu podmínek dotační výzvy úspěšná“, je poněkud nepřesná. Nicméně z celého textu
odstavce 64 napadeného rozsudku je dobře patrné, čím krajský soud žalovaného zavázal.
Zjednodušeně lze tento závazný právní názor shrnout tak, že žalovaný musí v dalším řízení
doplnit spis a dle provedených důkazů učinit a řádně odůvodnit skutkové závěry o tom, co bylo
účelem projektu, zda byl tento účel zachován či porušen, a jak se intenzita konkrétních porušení
podmínek dotace promítá do určení výše odvodu za rozpočtovou kázeň. Tomuto názoru zdejší
soud nemá co vytknout.
[55] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační námitky
stěžovatele nejsou důvodné, a proto kasační stížnost podle §110 odst. 1, poslední věty s. ř. s.
zamítl.
[56] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 1,
věty první s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl v řízení o kasační
stížnosti procesně neúspěšný, právo na náhradu nákladů řízení mu nenáleží.
[57] Právo na náhradu nákladů řízení naopak náleží procesně úspěšné žalobkyni, a to za tři
úkony právní služby učiněné jejím zástupcem, konkrétně za vyjádření ke kasační stížnosti ze dne
28. 4. 2021, za vyjádření (dupliku) ze dne 18. 8. 2021 a za její vyjádření k doplnění kasační
argumentace stěžovatele ze dne 4. 7. 2022 [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) –
dále jen „advokátní tarif“]. Žalobkyni tedy náleží odměna ve výši 3 x 3 100 Kč za dané úkony
právní služby [§9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu, ve spojení s §7 bodem 5 téhož předpisu],
společně s náhradou hotových výdajů za tyto úkony ve výši 300 Kč za každý z nich
(§13 odst. 4 advokátního tarifu), celkem tedy 10 200 Kč. Zástupce žalobkyně je plátcem daně
z přidané hodnoty (§14a odst. 1 advokátního tarifu), proto se odměna zvyšuje o částku
odpovídající sazbě této daně (21 %), konkrétně o 2 142 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení
o kasační stížnosti činí v daném případě částku 12 342 Kč. Tuto částku je stěžovatel povinen
zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce advokáta JUDr. Petra Břízy, LL.M., Ph.D.,
a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou přípustné opravné prostředky
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 23. srpna 2022
JUDr. Tomáš Rychlý
předseda senátu