ECLI:CZ:NSS:2022:3.AS.151.2022:19
sp. zn. 3 As 151/2022 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně A. H., proti
žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústní nad Labem – pobočky
v Liberci ze dne 22. 4. 2022, č. j. 59 Af 3/2022-56,
takto:
I. Návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamí t á .
II. Kasační stížnost se zamí t á .
III. Žalobkyně ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci shora uvedeným usnesením
nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a zamítl návrh žalobkyně
na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě (výrok II.).
[2] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti tomuto usnesení brojí kasační stížností,
kterou podřadila pod důvody dle §103 odst. 1 písm. a), b), c), d) a e) soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka tvrdí, že krajský soud rozhodl jen na základě „svých údajů
a domněnek“, k nimž neměla možnost se jakkoliv vyjádřit; tím jí byla upřena základní práva
garantovaná Ústavou České republiky. Podle stěžovatelky rovněž krajský soud rozhodl „objektivně
podjatou/vyloučenou“ předsedkyní senátu. Krajský soud takto postupoval v době vyhlášeného
nouzového, respektive pandemického stavu, přičemž stěžovatelka od 29. 1. 2022 prodělala
onemocnění COVID-19 s přetrvávajícími komplikacemi.
[3] Spolu s kasační stížností stěžovatelka rovněž požádala o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[4] Před vlastním projednáním kasační stížnosti považuje Nejvyšší správní soud za nutné
uvést, že o návrhu stěžovatelky na osvobození od soudních poplatků nebylo nutno rozhodovat,
neboť podáním kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu (s výjimkou
rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost
(viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 - 19; všechna rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
Napadené usnesení, jímž krajský soud nepřiznal stěžovatelce osvobození od soudních poplatků
a zamítl její návrh na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě, nepochybně takovým procesním
rozhodnutím je.
[5] Ze zmíněného rozhodnutí rozšířeného senátu rovněž plyne, že ač je povinné zastoupení
stěžovatele bez příslušného právnického vzdělání advokátem obecně jednou ze základních
podmínek řízení o kasační stížnosti, ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. se neuplatní v případech,
kdy kasační stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí vydanému v řízení o žalobě, jež slouží
toliko k zajištění podmínek řízení nebo jeho řádného průběhu. Takovým typem rozhodnutí
je i nyní napadené usnesení, jak již bylo uvedeno výše. Proto ani podmínka povinného zastoupení
stěžovatelky advokátem nemusí být splněna.
[6] Nejvyšší správní soud i přesto zvážil, zda není ustanovení zástupce v nynějším řízení
nezbytné k ochraně práv stěžovatelky, přičemž dospěl k závěru, že nikoli. Kasační stížnost
je podána ve věci, ve které se stěžovatelka po stránce skutkové i právní evidentně dostatečně
orientuje, přičemž podání samotné splňuje předepsané náležitosti a lze z něj bezpečně seznat,
z jakých důvodů stěžovatelka považuje napadené usnesení za nezákonné. O kasační stížnosti
lze tedy rozhodnout bez dalšího a nehrozí, že by stěžovatelka v důsledku neznalosti práva mohla
bez ustanovení zástupce utrpět újmu. Proto Nejvyšší správní soud návrh na ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti výrokem I. zamítl.
[7] Následně Nejvyšší správní soud přistoupil k přezkumu napadeného usnesení v rozsahu
podané kasační stížnosti a z důvodů v ní vymezených (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Ve věci přitom
rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z ustanovení §109 odst. 2, věty
první s. ř. s.
[8] Kasační stížnosti není důvodná.
[9] Z předloženého soudního spisu vyplývá, že krajský soud usnesením ze dne 14. 2. 2022,
č. j. 59 Af 3/2022 - 29, vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku za podání žaloby
ve výši 3 000 Kč. Stěžovatelka následně podáním ze dne 15. 3. 2022 požádala krajský soud
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě. Namítla také,
že ve věci rozhoduje soudce, který je podjatý, aniž by však uvedla, z čeho tak usuzuje. Krajský
soud usnesením ze dne 22. 3. 2022, č. j. 59 Af 3/2022 - 39, stěžovatelku vyzval, aby ve lhůtě dvou
týdnů ode dne doručení tohoto usnesení, vyplnila formulář o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech (dále jen „formulář“) a aby uvedla konkrétní důvody k ustanovení
zástupce z řad advokátů. Ze stěžovatelkou vyplněného formuláře se podává, že stěžovatelka měla
za rok 2020 příjmy z podnikání ve výši 159 279 Kč, tj. 13 273 Kč měsíčně, a její měsíční příjem
z podnikání za předchozí roky činil v průměru 11 336 Kč. Stěžovatelka pobírá nyní starobní
důchod ve výši 13 544 Kč měsíčně. V rubrice „VII. Osobní majetek“ stěžovatelka uvedla,
že nevlastní žádný majetek větší ceny, který by mohl být zpeněžen a použit k zaplacení
soudního poplatku, neboť tento byl „obstaven nezákonně nařízenými a prováděnými exekucemi“.
Dále sdělila, že na základní potřeby spojené s bydlením vynakládá měsíčně 14 668 Kč. Od roku
2010 si stěžovatelka půjčila celkem 592 560 Kč a tyto půjčky nejsou dosud splaceny. Dále
uvedla, že je její majetek včetně účtů a důchodu obstaven na základě exekuce pro částku
4 952 070,43 Kč, což doložila potvrzením Komerční banky, a. s. Stěžovatelka také upozornila
na svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav způsobený onemocněním COVID-19, který
doložila lékařskými zprávami. Závěrem uvedla, že Krajským soudem v Hradci Králové byla
pro účely civilního řízení osvobozena od placení soudních poplatků, toto usnesení ale nedoložila.
[10] Krajský soud při hodnocení žádostí stěžovatelky uvedl, že již v předcházejících řízeních
stěžovatelku v souvislosti s jejími žádostmi o osvobození od soudních poplatků opakovaně
upozorňoval na její důkazní povinnost. I v daném případě byla usnesením ze dne 22. 3. 2022,
č. j. 59 Af 3/2022-39, upozorněna na povinnost pravdivě a úplně vyplnit formulář. Stěžovatelka
v prohlášení uvedla, že je vlastníkem majetku vyšší hodnoty, který je postižen exekucí, aniž
by však tento majetek konkretizovala. Dále krajský soud uvedl, že žalobou napadené rozhodnutí
se týká daně z nemovitých věcí, která byla stěžovatelce za zdaňovací období roku 2017 stanovena
ve výši 66 170 Kč; z toho dovodil, že se nemůže jednat o nemovitosti zanedbatelné hodnoty.
Nadto krajský soud již v minulosti (ve věci sp. zn. 59 Af 178/2014) zjistil, že stěžovatelka vlastní
nemovitosti v katastrálním území S. a M.. Ačkoliv stěžovatelka namítala, že je její (blíže neurčený)
majetek zatížen exekucemi, tyto skutečnosti nijak neprokázala. Krajský soud připustil, že nařízení
výkonu rozhodnutí nebo exekuce na majetek větší hodnoty by mohlo mít vliv na jeho úvahy o
existenci podmínek pro osvobození od soudních poplatků; taková úvaha by ovšem byla
podmíněna tím, že stěžovatelka ve formuláři konkrétně uvede svůj veškerý majetek, a to nejen
nemovitý; je-li postižen výkonem exekuce je třeba doložit, na základě jakých rozhodnutí byla
exekuce nařízena. Tvrzení stěžovatelky proto krajský soud vyhodnotil jako nekonkrétní a
nepodložená, tedy neodůvodňující osvobození od soudních poplatků.
[11] Nejvyšší správní soud se s uvedenými závěry krajského soudu zcela ztotožňuje.
[12] Podle §36 odst. 3 věty první a druhé s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody,
a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Osvobození od soudních poplatků je institutem výjimečným,
jehož účelem je ochrana účastníka řízení nacházejícího se v tíživé finanční situaci
před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona o soudních poplatcích (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 6. 6. 2012, č. j. 2 Ans 6/2012-12).
[13] Účastník řízení, který chce být z důvodu své nemajetnosti osvobozen od soudních
poplatků, musí nejen o osvobození sám aktivně požádat soud, ale musí též uvést všechny údaje
o své osobní a majetkové situaci a svá tvrzení doložit. Musí tedy unést břemeno tvrzení
a důkazní. Aby soud tuto povinnost žadatelům o osvobození od soudních poplatků alespoň
částečně ulehčil, zpravidla jim poskytne k vyplnění již výše zmíněný formulář, který obsahuje určité
typové okruhy otázek pro dostatečné zjištění osobní, majetkové a sociální situace žadatele
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2017, č. j. 10 As 301/2017-20).
Žadatel je zároveň vyzván, aby formulář ve stanovené lhůtě vyplnil a s přiloženými potřebnými
potvrzeními soudu vrátil, aby bylo možno na jeho podkladě o žádosti rozhodnout. Uvedený
postup jistě není jediným možným způsobem, jak účastník může prokázat, že nemá dostatečné
prostředky pro úhradu soudního poplatku, jde nicméně o zavedenou praxi, usnadňující
rozhodování o podaných žádostech. Nedostatek prostředků pro vedení soudního řízení lze
prokázat i jinak, ale vždy tak, aby žadatel poskytl úplný obraz o svých majetkových a osobních
poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2012, č. j. 1 Aps 2/2012-11).
[14] Krajský soud zcela správně uvedl, že břemeno tvrzení o nepříznivé majetkové situaci tíží
výlučně žadatele; není na soudu, aby z vlastní iniciativy vyhledával skutečnosti, které by žádost
o osvobození od soudních poplatků odůvodňovaly (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004-50, č. 537/2005 Sb. NSS). Nevěrohodnost či neúplnost
tvrzení stěžovatele ohledně existence předpokladů pro osvobození od soudních poplatků přitom
vylučuje, aby bylo žádosti vyhověno (viz rozsudek tohoto soudu ze dne 26. 8. 2009,
č. j. 1 As 39/2009-88, č. 1962/2010 Sb. NSS).
[15] Tvrdí-li tedy stěžovatelka v kasační stížnosti, že krajský soud vycházel při posuzování
důvodnosti jejích žádostí jen z jakýchsi domněnek a neumožnil jí se k věci vyjádřit, jde
o argumentaci zcela lichou. Krajský soud vycházel správně z toho, že je výlučně na stěžovatelce,
aby předestřela (mimo jiné) dostatečně konkrétní tvrzení o svých příjmových a majetkových
poměrech a tato svá tvrzení doložila. Ze skutečností shrnutých v bodě [9] výše je zřejmé, že této
své povinnosti stěžovatelka nedostála. Důvody, pro které krajský soud shledal tvrzení
stěžovatelky jako nekonkrétní a nedoložená (viz odst. [10] výše), lze plně aprobovat. Lze proto
uzavřít, že stěžovatelka nedostála své povinnosti předestřít soudu úplný a věrohodný obraz o své
finanční a sociální situaci, a tedy neprokázala, že jsou u ní splněny podmínky pro osvobození od
soudních poplatků.
[16] Na tento závěr nemá vliv ani argumentace stěžovatelky týkající se dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu způsobeného onemocněním COVID-19; stěžovatelka nikterak
neupřesnila, jak se měla tato skutečnost do rozhodnutí krajského soudu promítnout.
[17] Aby soud mohl vyhovět návrhu na ustanovení zástupce podle §35 odst. 10 věty první
s. ř. s., musí účastník splňovat předpoklady pro osvobození od soudních poplatků; ten však,
jak vyplývá z výše uvedeného, v posuzované věci naplněn nebyl. Krajský soud proto rozhodl
správně i o návrhu stěžovatelky na ustanovení zástupce.
[18] K namítané podjatosti předsedkyně senátu, která v dané věci rozhodovala, Nejvyšší
správní soud uvádí, že stěžovatelka neuvedla, o jaké skutečnosti toto tvrzení opírá a nelze
se k ní proto věcně vyjádřit. Nelze přitom přehlédnout, že se krajský soud k této námitce,
uplatněné již v řízené o žalobě, věnoval a uvedl, že tato byla (ve vztahu ke všem soudcům
správního úseku krajského soudu) v minulosti uplatňována opakovaně a Nejvyšším správním
soudem nikdy nebyla shledána důvodnou. Navíc byla tato námitka uplatněna opožděně, jelikož
stěžovatelce bylo již od 11. 1. 2022, kdy jí bylo doručeno usnesení Krajského soudu v Brně,
č. j. 30 Af 1/2022-13, známo, že bude věc postoupena Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
[19] Lze tak uzavřít, že napadené usnesení krajského soudu z hlediska zákona obstojí; Nejvyšší
správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1, in fine, s. ř. s.).
[20] Zbývá dodat, že stěžovatelka požádala, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.
Jelikož Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti bezodkladně, bylo by nadbytečným
o tomto návrhu samostatně rozhodovat.
[21] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 1, věty první
s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka byla v řízení o kasační stížnosti
procesně neúspěšná, právo na náhradu nákladů řízení jí nenáleží. Pokud jde o žalovaného,
ten účastníkem řízení o této kasační stížnosti nebyl, neboť napadeným usnesením krajský soud
rozhodoval výlučně o procesních právech stěžovatelky.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 30. června 2022
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu