ECLI:CZ:NSS:2022:9.AZS.78.2022:28
sp. zn. 9 Azs 78/2022 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců
JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: D. K., zast. JUDr.
Janem Langmeierem, advokátem se sídlem Na Bělidle 997/15, Praha 5, proti žalovanému
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze
dne 29. 4. 2021, č. j. OAM-716/ZA-ZA11-P10-2020, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2022, č. j. 22 Az 26/2021 - 69,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu
dle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
[2] Žalobkyně proti danému rozhodnutí podala žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále
jen „krajský soud“), který ji zamítl rozsudkem uvedeným v záhlaví. Žalobkyně neunesla
břemeno tvrzení, jelikož v rámci pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany
neuváděla skutečnosti, které by svědčily o tom, že jí v Kyrgyzstánu (zemi původu) hrozí
pronásledování nebo vážná újma. Obavy z návratu kvůli obecné situaci v zemi původu
nesvědčí o tom, že by jí hrozilo pronásledování, špatné zacházení či jiný typ vážné újmy. Nižší
standard dodržování lidských práv či nestabilní politická situace v zemi původu není sama
o sobě důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, pokud žadateli v souvislosti s nimi nehrozí
konkrétní ohrožení lidských práv. Krajský soud neshledal přiléhavým odkaz na rozsudek
Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 23. 8. 2018, č. j. 1 Azs 137/2018 - 50,
č. 3801/2018 Sb. NSS, kde byl posuzován případ žadatele, který byl v zemi původu
(Mongolsko) trestně stíhán. Žalobkyně neuvedla, že by ve své vlasti čelila trestnímu stíhání
či jakýmkoliv jiným problémům s kyrgyzskými bezpečnostními složkami. Ani problémy
s islámskými fundamentalisty se netýkaly přímo jí, ale jejích synů. Pro daný případ neměla
relevanci ani situace způsobená pandemií onemocnění COVID-19, která zasáhla i Českou
republiku, a žalobkyně zde tak čelila stejnému riziku nákazy. Žalobkyně navíc nesplnila svou
primární povinnost tvrdit skutečnosti relevantní z pohledu azylu či doplňkové ochrany.
[3] Krajský soud neshledal důvodnou ani námitku ohledně procesního pochybení
žalovaného při seznámení žalobkyně s podklady pro vydání rozhodnutí. Žalovaný neměl
povinnost přeložit do češtiny jakýkoliv dokument, který žalobkyně předložila, naopak mohl
předběžně vyhodnotit jejich relevanci. Žalobkyně dokládala informace týkající se obecné
situace v zemi původu, které samy o sobě neměly relevanci pro posouzení důvodnosti její
žádosti.
[4] Odmítl i názor, že by hrozilo pronásledování či vážná újma každému, kdo nesouhlasí
s postojem Kyrgyzstánu k ozbrojenému konfliktu probíhajícímu na Ukrajině. Hrozba
pronásledování musí být prokázána alespoň s přiměřenou pravděpodobností. Hypotéza,
že nelze vyloučit tvrdší postoj kyrgyzských státních orgánů v dané záležitosti, není ničím
podložená.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[5] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační
stížnost z důvodu dle §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[6] Krajský soud i žalovaný nesprávně posoudili právní otázku, zda důvody uvedené
v žádosti o mezinárodní ochranu a v dalších podáních odůvodňují udělení mezinárodní
ochrany. Stěžovatelka podala žádost o mezinárodní ochranu z důvodu, že Kyrgyzstán
pro ni není bezpečnou zemí, jelikož je zde dlouhodobá politická nestabilita a narůstající vlna
kriminality. Nestabilita je způsobena přebujelou korupcí a tím, že kyrgyzské soudnictví
podléhá politickým vlivům, což plyne ze zpráv o dodržování lidských práv. V Kyrgyzstánu
dochází k porušování práva na spravedlivý proces a porušování práv vězňů. Dle zprávy
ministerstva zahraničních věcí USA kyrgyzské soudy přijímají přiznání získaná mučením.
V zemi původu je též cítit značný nátlak ze strany islámských fundamentalistů, kvůli kterým
byli její synové několikrát fyzicky napadeni a nuceni chodit do mešity. I stěžovatelka
pociťovala tlak ze strany muslimské části obyvatelstva, což byl jeden z důvodů, proč
se rozhodla Kyrgyzstán opustit, jelikož se obává, že by se tato agrese mohla stupňovat.
[7] Stěžovatelka doplnila svou žalobu o další okolnosti, které vyvstaly až po zahájení
soudního řízení, totiž že dne 24. 2. 2022 vypukla válka Ukrajiny s Ruskou federací,
přičemž Kyrgyzstán se staví na stranu Ruské federace. Stěžovatelka se obává, že v případě
návratu do země původu bude pronásledována pro své politické názory, jelikož odmítá
oficiální postoj Kyrgyzstánu. Nesouhlasný postoj je potlačován např. zákazy demonstrací proti
ruské agresi a udělováním pokut za účast na těchto demonstracích. Žalovaný ani krajský soud
dostatečně nezjistili skutečný stav věci a nezabývali se všemi skutečnostmi, které jim
stěžovatelka sdělila. Dle rozsudku NSS č. j. 1 Azs 137/2018 - 50 platí, že pokud v zemi
původu existují natolik závažné nedostatky v systému vězeňství a justice, které se týkají obecně
všech stíhaných či vězněných osob, nemusí žadatel prokazovat, že vážná újma bude
způsobena právě jemu. Dle čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady
2011/95/EU ze dne 13. 12. 2011, o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích
zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném
statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu
poskytnuté ochrany (dále jen „kvalifikační směrnice“), není důležité, zda žadatel skutečně
má rysy, které mu původce pronásledování připisuje. Islámští fundamentalisté stěžovatelce
a jejím synům tyto rysy připisovali.
[8] Stěžovatelka ke svému vyjádření k podkladům ve správním řízení přiložila velké
množství článků popisujících zhoršující se bezpečnostní situaci v Kyrgyzstánu a zhoršující
se vývoj pandemie onemocnění COVID-19, které by pro ni mohlo mít s ohledem na její věk
fatální následky. Žalovaný nepřistoupil k jejich překladu, jelikož dospěl k závěru,
že se nevztahují k osobě stěžovatelky. Pokud se neseznámil s obsahem doložených článků,
nemůže vyvozovat jejich nízkou důkazní hodnotu. Skutková podstata, z níž žalovaný a krajský
soud vycházeli, proto nemá oporu ve spisech.
[9] Žalovaný ve vyjádření navrhl odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost nebo její
zamítnutí pro nedůvodnost. Napadené rozhodnutí i napadený rozsudek byly vydány v souladu
s právními předpisy. K námitce, že se krajský soud nedostatečně věnoval stěžovatelkou
předloženým článkům, odkazuje na body 28. a 29. napadeného rozsudku, kde se krajský soud
těmito podklady detailně zabýval.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[11] Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se NSS ve smyslu §104a odst. 1 s. ř. s.
zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatelky. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.
Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního NSS podrobně vyložil
v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
ve kterém interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech: (1)
kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně
vyřešeny judikaturou NSS; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní
odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[12] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[13] Stěžovatelka namítá, že Kyrgyzstán pro ni není bezpečnou zemí původu,
k čemuž odkazuje na bezpečnostní situaci v zemi, zacházení s vězni, porušování práva
na spravedlivý proces a nátlak islámských fundamentalistů. Stěžovatelka nicméně neuvádí
konkrétní tvrzení ohledně toho, že by jí osobně v zemi původu hrozilo uvěznění či trestní
stíhání, měla by problémy se státními orgány či v čem měl spočívat nátlak na její osobu
ze strany islámských fundamentalistů. Pouhé obecné tvrzení o obavách z pronásledování
z náboženských důvodů nelze podřadit pod důvody vymezené zákonem o azylu
(srov. rozsudek NSS ze dne 17. 8. 2005, č. j. 4 Azs 409/2004 - 69). Stěžovatelce nemůže být
udělena některá z forem mezinárodní ochrany na základě tvrzení ohledně problémů jejích
dvou zletilých synů, kteří v České republice pobývají na základě povolení k pobytu za účelem
zaměstnání a o udělení mezinárodní ochrany nepožádali.
[14] Nejvyšší správní soud připomíná svou judikaturu, dle které důvodem pro udělení
mezinárodní ochrany není pouhá nespokojenost se stavem dodržování lidských práv v zemi
původu, kterou stěžovatel v zemi původu navíc ani neprojevil (srov. rozsudek ze dne
21. 11. 2003, č. j. 7 Azs 13/2003 - 40), nebo samotný původ stěžovatele ze země
s nedemokratickým režimem (srov. rozsudek ze dne 21. 7. 2005, č. j. 3 Azs 303/2004 - 79,
nebo usnesení ze dne 30. 8. 2021, č. j. 10 Azs 294/2021 - 35). Pouhá obecná tvrzení ohledně
špatné bezpečnostní situace, korupce a problémů s dodržováním lidských práv v Kyrgyzstánu,
k jejichž pravdivosti se NSS nijak nevyjadřuje, nemohou bez dalšího založit nárok na udělení
mezinárodní ochrany. Z výše uvedeného plyne i závěr, že důvodem pro udělení mezinárodní
ochrany nemůže být ani nijak neprojevený stěžovatelčin názor na invazi ruských vojsk
na Ukrajinu. Stěžovatelka ani neuvádí, na základě čeho má za to, že by jí kyrgyzské státní
orgány takový postoj připisovaly ve smyslu čl. 10 odst. 2 kvalifikační směrnice, jak konstatoval
již krajský soud, který se s touto novou skutečností podrobně vypořádal v bodech 26.
až 30. svého rozsudku.
[15] Dle stěžovatelky žalovaný a krajský soud nesprávně posoudili skutkový stav,
jelikož nevzali v potaz články o situaci v zemi původu. Články, které předložila, se týkaly
obecné situace v Kyrgyzstánu a bez konkrétních tvrzení stěžovatelky, která by měly články
dokládat, nemohly mít na projednávanou věc vliv. K tomuto posouzení je žalovaný nemusel
nechat přeložit, jelikož z napadeného rozhodnutí plyne, že byl alespoň zběžně seznámen
s jejich obsahem, a mohl je tedy vyhodnotit jako nerelevantní. Ohledně zhoršující se pandemie
onemocnění COVID-19 v zemi původu NSS uvádí, že pandemie tohoto onemocnění zasáhla
celý svět, a proto se tímto onemocněním může stěžovatelka nakazit kdekoli na světě, včetně
ČR (srov. usnesení NSS ze dne 15. 10. 2021, č. j. 10 Azs 217/2021 - 59).
IV. Závěr a náklady řízení
[16] Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nepřijatelnou odmítl podle §104a s. ř. s.
[17] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s §60 odst. 1
větou první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne
25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, č. 4170/2021 Sb. NSS). Stěžovatelka v řízení úspěch
neměla, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo
na náhradu nákladů řízení, žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly. Žádný
z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. července 2022
JUDr. Pavel Molek
předseda senátu