ECLI:CZ:US:1997:3.US.103.97
sp. zn. III. ÚS 103/97
Usnesení
III. ÚS 103/97-11
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelky O.M., zastoupené advokátem JUDr. P.S., o návrhu z 28. dubna 1997, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem k Ústavnímu soudu České republiky se stěžovatelka domáhala přezkoumání postupu obecných soudů, u nichž probíhalo řízení o nároku na vydání nemovitosti, který uplatnila podle restitučních zákonů. Uvedla, že Okresní soud ve Znojmě usnesením č. j. 4 C 131/92-16, ze dne 2. dubna 1993, zastavil řízení proti Městskému úřadu v M.K. s tím, že takto označený odpůrce není způsobilý být subjektem občanskoprávního vztahu. Krajský soud v Brně odvolání proti usnesení soudu I. stupně nevyhověl a jeho rozhodnutí dne 15. července 1993 jako věcně správné potvrdil. Přesto, že má za nepochybné uplynutí lhůty k podání stížnosti, poukázala na výjimečnost situace a požádala, aby nesplnění lhůty k podání stížnosti jí bylo prominuto, když jednání soudů obou stupňů považuje za postup v rozporu s čl. 90 Ústavy, s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod i s nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 127/96. Navrhla, aby Ústavní soud usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 17 Co 274/93, ze dne 15. července 1993, zrušil.
Ústavní stížnost je oprávněna, podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné noci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. (§72 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.)
III. ÚS 103/97-12
Z obsahu stížnosti, sdělení Okresního soudu ve Znojmě a listinného důkazu o předání ústavní stížnosti k doručení Ústavnímu soudu ČR bylo zjištěno, že usnesení Krajského soudu v Brně sp.zn. 17 Co 274/93, ze dne 15. července 1993, nabylo právní moci 15. července 1993, stížnost byla předána k doručení 25. března 1997, tedy po uplynutí lhůty, stanovené §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.
S ohledem na uvedená zjištění a na znění §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh, který byl podán po lhůtě stanovené citovaným zákonem, odmítl.
K žádosti stěžovatelky o "prominutí nesplnění lhůty" nutno uvést, že zákon o Ústavním soudu neobsahuje žádná ustanovení, dle nichž by bylo možno rozhodnout o prominutí zmeškání lhůty, stanovené v §72 odst. 2 a v §75 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. května 1997
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj