ECLI:CZ:US:1997:4.US.216.97
sp. zn. IV. ÚS 216/97
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti V.V., zastoupeného advokátem Mgr. Z.P., proti zásahu orgánu veřejné moci, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 19. 6. 1997 doručena ústavní stížnost, kterou stěžovatel směřuje proti zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv, spočívající v odmítnutí provedení zápisu vlastnických práv do katastru nemovitostí Katastrálním úřadem P., a to na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 11. 1990, sp. zn. 1 RT 672/90. Pokud jde o konkrétní porušení ústavně zaručených základních práv, stěžovatel v plném rozsahu odkázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 11. 7. 1996, sp. zn. II. ÚS 173/95, a ze dne 2. 2. 1995, sp. zn. I. ÚS 117/93. Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soudu nálezem vyslovil, že pravomocné rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 11. 1990, sp. zn. 1 RT 672/90, je listinou opravňující provedení záznamu podle ustanovení §8 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a že odmítnutím provedení záznamu Katastrálním úřadem P. došlo k porušení čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Dále pak stěžovatel navrhuje zakázat Katastrálnímu úřadu P. pokračovat v porušování tohoto ústavně zaručeného práva. Zároveň požaduje, aby náklady na jeho zastoupení zcela zaplatil stát.
Ústavní soud posoudil argumentaci uvedenou v ústavní stížnosti, avšak nedospěl k závěru o její opodstatněnosti. Zejména pokud jde o odkaz stěžovatele na nález Ústavního soudu ze dne 11. 7. 1996, sp. zn. II. ÚS 173/95, je třeba uvést, že plénum Ústavního soudu ve svém stanovisku ze dne 11. 3. 1997, sp. zn. Pl. ÚS st. 4/97, rozhodlo tak, že pravomocná soudní rozhodnutí podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, pokud obsahují rovněž výroky o zrušení vedlejších trestů propadnutí majetku, nejsou listinou způsobilou být podkladem k provedení záznamu podle ustanovení §8 odst.2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů. Plénum Ústavního soudu dospělo totiž k závěru, že citovaný nález je v rozporu s účelem zákona č. 265/1992 Sb. Dalším hlediskem, které brání použít pravomocná soudní rozhodnutí podle zákona č. 119/1990 Sb. jako podklad k provedení záznamu, je ustanovení §23 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., které váže úpravu podmínek uplatňování nároků vyplývajících ze zrušených výroků o trestu propadnutí majetku, propadnutí věci nebo zabrání věci, jakož i způsob náhrady a rozsah těchto nároků, na zvláštní zákon, tj. zákony č. 87/1991 Sb. a 229/1991 Sb. Tímto názorem pléna je soudce zpravodaj vázán.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, nelze rozhodnout o tom, že náklady na zastoupení zcela zaplatí stát (§83 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. 9. 1997
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj