ECLI:CZ:US:1997:4.US.325.97
sp. zn. IV. ÚS 325/97
Usnesení
IV. ÚS 325/97 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 10. září 1997 ve věci ústavní stížnosti L.R., zastoupené advokátem JUDr. M.H., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 7. 1996, čj. 32 C 120/95-11, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 1997, čj. 23 Co 241/97-36, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím. obecných soudů, zamítajícím návrh stěžovatelky na povolení obnovy řízení ve věci sp. zn. 7 C 403/91 Obvodního soudu pro Prahu 4, stěžovatelka setrvává na svém stanovisku, že důvodem obnovy řízení je nález Ústavního soudu ČR ze dne 2. 2. 1995, sp. zn. I. ÚS 117/93, neboť v tomto nálezu dospěl Ústavní soud k závěru, že usnesením o soudní rehabilitaci byly zrušeny i výroky o propadnutí majetku. To znamená, že se tím bez dalšího obnovilo i původní vlastnictví stěžovatelky k propadnutému majetku. Z uvedených důvodů navrhuje proto zrušení napadených usnesení.
- 2 - IV. ÚS 325/97
K otázce právních účinků výroků o zrušení vedlejších trestů propadnutí majetku zaujal Ústavní soud stanovisko ze dne 11. 3. 1997, čj. P1. ÚS st. 4/97, v němž poukázal na to, že rozhodnutí o soudní rehabilitaci nekonstituují, a to bez dalšího, nabytí vlastnictví k nemovitostem, resp. k jinému majetku, u něhož byl vysloven trest propadnutí nebo zabrání. Ustanovení §23 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, váže totiž úpravu podmínek uplatňování nároků, vyplývajících ze zrušených výroků o trestu propadnutí majetku, propadnutí věci nebo zabrání věci, jakož i způsob náhrady a rozsah těchto nároků, na zvláštní zákon, kterým je možno rozumět také zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů (§19 a §20). V souladu s tímto stanoviskem bylo také rozhodnuto nálezem Ústavního soudu ze dne 28. 4. 1997 ve věci sp. zn. IV. ÚS 20/97, odchylujícím se od právního názoru Ústavního soudu ČR, vysloveného v nálezu ve věci sp. zn. II. ÚS 173/95.
Vzhledem k uvedenému jeví se tedy ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná a Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ji podle ustanovení §43 odst. 1 písm.c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 10. září 1997
JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj