ECLI:CZ:US:1998:1.US.151.98
sp. zn. I. ÚS 151/98
Usnesení
I. ÚS 151/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem o ústavní stížnosti stěžovatelky S. S., zastoupené advokátem JUDr. J. M., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 11. 1997, č. j. 30 Co 453/97-57, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 16. 12. 1996, č. j. 7 C 1562/94-41, byla žalovaným MUDr. T. S. a A. S. v bodu I. stanovena povinnost vydat stěžovatelce
(žalobkyni) společně a nerozdílně dům čp. 66, se stavební parcelou číslo 68, o výměře 234 m2 a se zahradou č. kat. 9/9 o výměře 289 m2, zapsaných na listu vlastnictví číslo 1 v katastru nemovitostí pro obec P. a katastrální území P., se všemi součástmi a příslušenstvím, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V bodu II. rozsudku byla žalovaným stanovena povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 2 840 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
V záhlaví uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Praze byl k odvolání žalovaných citovaný rozsudek Okresního soudu v Nymburce změněn tak, že se žaloba zamítá a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
I. ÚS 151/98
Citovaný rozsudek krajského soudu napadla stěžovatelka (žalobkyně) ústavní stížností. V ní zejména namítla, že tímto rozsudkem byla porušena její základní práva zaručená č1. 11 odst. 1 věta první a věta druhá, čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy České republiky. I když stěžovatelka podala proti napadenému pravomocnému rozsudku odvolacího soudu v řádné lhůtě ještě dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, není podle jejího názoru ústavní stížnost z důvodů §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., vyloučena, neboť "podle převažovacího názoru Ústavního soudu, běží 60denní lhůta k podání ústavní stížnosti od právní moci rozsudku, proti kterému již není přípustný řádný opravný prostředek".
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění zákona č. 77/1998 Sb., je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. V souzené věci stěžovatelka podala proti napadenému rozsudku i dovolání a odkázala na jeho přípustnost podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.").
Ústavní stížnost však nelze podat dříve, s výjimkou případu předpokládaného ust. §75 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění zákona č. 77/1998 Sb., než bylo doručeno rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (ust. §72 odst. 2 cit. zákona ve znění zákona č. 77/1998 Sb.). V souzené věci je zřejmé, že podáním dovolání k Nejvyššímu soudu ČR využila stěžovatelka svého práva vyčerpat všechny procesní prostředky ve smyslu již citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu.
Stěžovatelka se tedy mýlí, pokud se domnívá, že jí v souzené věci běží 60denní lhůta k podání ústavní stížnosti od právní moci napadeného rozsudku, proti kterému již není přípustný řádný opravný prostředek. V souladu s ustanovením §72 odst. 2 cit. zákona je rozhodný poslední prostředek, který zákon k ochraně
I. ÚS 151/98
práva poskytuje, a to nezávisle na tom, jedná-li se o řádný či přípustný mimořádný opravný prostředek. V tomto směru lze odkázat na právní názor ústavního soudu, v němž se praví, že "podle §72 odst. 2 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění zákona č. 77/1998 Sb., podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje, mezi něž nutno zařadit i dovolání. V opačném případě je dán důvod odmítnutí ústavní stížnosti ..." (viz spis. zn. III. ÚS 85/95 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 5, Vydání 1., Praha, 1997; srov. také sp. zn. IV. ÚS 34/96).
Oproti tomu dovolání nelze podle několikráte vysloveného právního názoru Ústavního soudu, považovat za poslední prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje, pouze v případech, kdy zákon dovolání nepřipouští (viz např. sp. zn. III. ÚS 40/93 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, Vydání 1., Praha, 1994, str. 47). V takových případech proto lhůta pro podání ústavní stížnosti plyne ode dne nabytí právní moci (po účinnosti zákona č. 77/1998 Sb. "dnem doručení") rozhodnutí odvolacího soudu (viz I. ÚS 129/97 In: Ústavní soud české republiky: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 8, Praha, 1998, str. 431). Dovolání i ústavní stížnost je namístě podat toliko v případě, pokud si stěžovatel podle povahy věci není jist, zda je dovolání přípustné. Včasné podání ústavní stížnosti umožňuje stěžovateli, aby i v takovém
případě byla jeho věc projednána (srov. I. ÚS 213/96).
Vzhledem k tomu, že v souzené věci bylo vedle ústavní stížnosti podáno podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, o kterém dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, stěžovatelka ještě nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.
Jedná se tedy o ústavní stížnost nepřípustnou (§72 odst. 2 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění zákona č. 77/1998 Sb.).
I. ÚS 151/98
Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost jako návrh nepřípustný mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb. v úplném znění].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. května 1998
JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj