ECLI:CZ:US:1998:4.US.183.98
sp. zn. IV. ÚS 183/98
Usnesení
IV. ÚS 183/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dne 20. května 1998 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti R.T., zastoupené JUDr. A.D., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 2. 1998, čj. 6 A 714/97-16, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze stěžovatelka uvádí, že tímto rozsudkem byla porušena její ústavně zaručená základní práva zakotvená v článku 1, článku 4 a článku 36 Listiny základních práv a svobod, a to nesprávným a v nepřiměřené míře restriktivním výkladem ustanovení §3 písm. b) a c) zákona č. 217/1994 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické perzekuce, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelčin sňatek s postiženým F.Ž. se přes její těhotenství neuskutečnil z bezpečnostních důvodů, neboť postižený byl členem odbojové skupiny. Tato skutečnost byla uznána i Ministerstvem obrany ČR, které
2 - IV. ÚS 183/98
stěžovatelce vydalo osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb. Vrchní soud v Praze se nicméně spokojil s doslovným výkladem a nevzal vůbec v úvahu, že stěžovatelka se nestala vdovou z důvodů jí vnucených, konkrétně odbojových. Stěžovatelka poukazuje v této souvislosti na další nálezy ústavního soudu v obdobných věcech, a domáhá se proto zrušení napadeného rozsudku.
Z obsahu spisu 6 A 714/97 Vrchního soudu v Praze Ústavní soud zjistil, že již citovaným rozsudkem tohoto soudu bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 17. 4. 1997, čj. 185 929 012, zamítající žádost stěžovatelky o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 217/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, proto, že stěžovatelka s postiženým F.Ž. nebyla v době jeho smrti oddána. V odůvodnění tohoto rozsudku poukázal vrchní soud na to, že stěžovatelku za vdovu po postiženém považovat nelze, a že proto jí uplatněný nárok nelze uspokojit, když zákonodárce do zákona nevložil ustanovení umožňující přihlédnout k okolnostem jednotlivých případů a odstranit vzniklé tvrdosti.
Obdobnou věcí zabýval se Ústavní soud ve věci sp. zn. IV. ÚS 264/95, v níž stěžovatelka podala současně návrh na zrušení ustanovení §3 odst. 1 písm. b) a §5 odst. 2 citovaného zákona za situace, kdy její manželství s postiženým bylo uzavřeno teprve dne 30. 6. 1945. Nálezem Ústavního soudu ze dne 2. 4. 1996, sp. zn. Pl. ÚS 47/95, byl tento návrh zamítnut s odůvodněním, že to, že zákonodárce mohl postupovat i jinak, případně umožnit, aby v některých případech (kterým patrně je i případ stěžovatelky) mohl správní orgán odstranit tvrdost zákona, nelze samo o sobě považovat za zvýhodnění či znevýhodnění určité skupiny občanů, byť by i Ústavní soud byl názoru, že takové ustanovení bylo vhodné do zákona vložit. Vzhledem k citovanému nálezu Ústavního soudu byla i nálezem tohoto soudu ze dne 13. 6. 1996, sp. zn. IV. ÚS 264/95, ústavní stížnost zamítnuta, když Ústavnímu soudu nezbylo, než konstatovat politování nad tím, že předmětný právní předpis postrádá ustanovení, umožňující citlivější postup v některých specifických případech, jakým je případ stěžovatelky, ale i některé případy další.
Protože podle názoru Ústavního soudu Vrchní soud v Praze, jako soud přezkoumávající zákonnost správního rozhodnutí, ani v projednávané věci nemohl postupovat jinak, a to rovněž ani cestou odstranění tvrdosti zákona ani jiným rozšiřujícím výkladem příslušného ustanovení, nezbylo Ústavnímu soudu, než s ohledem na evidentní povahu této
- 3 - IV. ÚS 183/98
nemožnosti stěžovatelkou požadovaného postupu ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 20. května 1998
JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu