Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 10.03.1998, sp. zn. Pl. ÚS 21/97 [ nález / KLOKOČKA / výz-2 ], paralelní citace: N 33/10 SbNU 217 [ 62/1998 Sb. ] dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1998:Pl.US.21.97

sp. zn. Pl. ÚS 21/97 Nález Plénum Ústavního soudu rozhodlo dne 10. března 1998 ve věci návrhu přednosty Okresního úřadu Ž. ing. Bc. J. T. ze dne 6. 6. 1997 na zrušení obecně závazné vyhlášky obce J. č. 13 o opatřeních, která omezují provoz výherních hracích automatů v obci J., takto: Obecně závazná vyhláška obce J. č. 13 ze dne 13. 3. 1997 o opatřeních, která omezují provoz výherních hracích automatů v obci J., se z r u š u j e dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Odůvodnění: I. Podáním ze dne 6. 6. 1997, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 11. 6. 1997, přednosta Okresního úřadu Ž. podal návrh na zrušení obecně závazné vyhlášky č. 13, kterou vydala obec J. dne 13. 3. 1997 a která nese název "O opatřeních, která omezují provoz výherních hracích automatů v obci J." Tento návrh doplnil zprávou ze dne 3. 11. 1997. Text vyhlášky je následující : Obecní zastupitelstvo J. schválilo dne 13. března 1997 ve smyslu ust. čl. 104 Ústavy ČR a §17 a 36 odst. 1 písm. f) zák. č. 367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů obecně závaznou vyhlášku o omezujících prostředcích k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku na území obce J. §1 Provozování výherních hracích automatů se v obci J. povoluje při dodržení následujících podmínek : a) Výherní hrací automaty musí být umístěny mimo oblast městské památkové zóny a mimo oblast ochranného pásma památkové zóny. b) Místnost určená k provozování výherních hracích automatů nesmí sloužit jiným účelům. c) V místnosti určené pro provozování výherních hracích automatů nesmí být podávány alkoholické nápoje. §2 Porušení této vyhlášky lze postihnout jako přestupek podle zák. č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nejde-li o čin přísněji trestný. §3 Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení. J., 13. března 1997 J. K. F. D. starosta zástupce starosty Ze zaslaných dokumentů bylo zjištěno, že obecně závazná vyhláška obce J. byla přijata zákonným způsobem, a to potřebným počtem členů obecního zastupitelstva v J. dne 13. 3. 1997. Jak uvedl ve své zprávě přednosta okresního úřadu, vyhláška byla vyvěšena na úřední desce dne 14. 3. 1997 a je na ní umístěna dosud. Přednosta Okresního úřadu ve Ž. pozastavil účinnost výše uvedené vyhlášky podle §62 odst. 1 zák. č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, a to dne 17. 4. 1997. Současně požádal obecní zastupitelstvo obce J., aby přijalo opatření k nápravě s odůvodněním, že provozování hracích přístrojů nelze podřadit pod místní záležitosti veřejného pořádku, protože vyhláškou byly stanoveny povinnosti a omezení, která nejsou v souladu s Ústavou ČR (čl. 2 odst. 4) a Listinou základních práv a svobod (čl. 2 odst. 4, čl. 4 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 a 2). Dále je vyhláška podle jeho vyjádření v rozporu i s §17 zákona o obcích, č. 367/1990 Sb., a se zákonem č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, proto je nutno tuto vyhlášku zrušit. Vzhledem k tomu, že obecní zastupitelstvo na své schůzi dne 22. 5. 1997 vyhlášku znovu projednalo a rozhodlo se na jejím znění setrvat, obrátil se přednosta okresního úřadu na Ústavní soud podle ustanovení §64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Ve svém návrhu přednosta okresního úřadu uvedl, že vyhláška byla vydána v samostatné působnosti obce a využila zmocnění uvedeného v §17 zákona o obcích. Toto zmocnění je nesprávně citováno v úvodní části vyhlášky jako "omezující prostředky". Regulace, k níž je obec zmocněna ustanovením §17 zákona o obcích, byla pojata generelně, nikoliv částečně jen pro určitá místa a určitý čas, časovou regulací se obec nezabývala vůbec, takže z dikce §1 písm. a) předmětné vyhlášky je patrno, že územní omezení má charakter spíše znemožňující podmínky. Obsah ustanovení vyhlášky v §1 písm. b) nenachází oporu v žádném zákonném předpise. Možnost zákazu podávání alkoholických nápojů je zákonem č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomániemi, svěřena obecním úřadům, tato kompetence vztahující se k přenesené působnosti obce je obecním zřízením svěřena obecním radám, nemůže tedy být řešena touto vyhláškou v samostatné působnosti obce. II. Ústavní soud musel nejprve vyřešit otázku, zda vydání předmětné obecně závazné vyhlášky (OZV) spadá do samostatné působnosti obce, jak to uvádí navrhovatel. Toto stanovisko navrhovatele je přitom v rozporu s vyjádřením Ministerstva vnitra ze dne 11. 3. 1997, jež si k dané problematice vyžádal a kde je výslovně uvedeno, že povolování provozu hracích automatů spadá do přenesené působnosti obce. Obec J. odkazuje ve své vyhlášce na ustanovení §36 odst. 1 písm. f) a §17 zákona o obcích, ve spojení s ustanovením §14 odst. 1 písm. o) téhož zákona. Posledně citované ustanovení se týká působnosti obce na úseku místních záležitostí veřejného pořádku. Novela zákona o obcích a přestupkového zákona, tj. zákon č. 279/1995 Sb., byla vydána s cílem umožnit obcím přijímat účinná opatření podle místních podmínek, zejména proti negativním důsledkům provozování prostituce. Na jeho základě proto nelze generalizovat pravomoc obcí k vydávání OZV pro regulaci všech činností, které by mohly narušit veřejný pořádek a zvláště ne takových činností, které jsou upraveny samostatnými právními předpisy. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu výčet samostatné působnosti obce uvedený v §14 odst. 1 zákona o obcích z hlediska interpretace ve smyslu zákonného zmocnění k vydávání OZV je nutno vykládat tak, že dle §14 odst. 2 zákona o obcích do samostatné působnosti obcí náleží pouze ty záležitosti, které se svou povahou dotýkají územně samosprávných celků (hospodářský, sociální a kulturní rozvoj, ochrana a tvorba životního prostředí), pokud nejsou zvláštními zákony svěřeny jiným orgánům jako výkon státní správy. Jak je judikováno v nálezu Pl. ÚS 7/97 ze dne 4. 6. 1997, uvedeným způsobem je třeba interpretovat i novelizované ustanovení §17 s jeho odkazem na §14 odst. 1 písm. o) zákona o obcích, neboť stanovení místa pro provozování digitálních a světelných hracích automatů i jejich umístění, tak jak to upravuje OZV obce J. v §1 písm. a) a b), je řešeno v §17 živnostenského zákona. Napadená vyhláška obce J. upravuje provoz hracích automatů, jež se označují za výherní. V důsledku toho je provoz této činnosti podroben úpravě zákona o loteriích č. 202/1993 Sb., v platném znění, který v §18 a 19 stanoví podmínky pro povolení jakož i pravidla pro jejich provoz. Určitá omezení této činnosti vyplývají tudíž přímo ze zákona. Proto ani v tomto případě nelze tuto činnost vyhláškou plošně omezovat nad rámec zákona příkazem, kde mohou být výherní automaty umístěny nebo dokonce ji zakazovat na některých veřejně přístupných místech v obci. Jak uvádí přednosta Okresního úřadu ve Ž. po zakreslení oblastí městské památkové zóny a ochranného pásma památkové zóny do mapky obce J. je zřejmé, že obecnímu zastupitelstvu šlo spíše nežli o omezení narušování veřejného pořádku v souvislosti s hracími přístroji o jejich plošný zákaz. Obec J. by byla oprávněna upravit provozování zařízení k uspokojování potřeb občanů pouze v provozovnách, které jsou ve vlastnictví obce. Nemůže však stanovit povinnosti všem provozovatelům nebytových prostor, neboť by tím došlo k omezení podnikatelské aktivity obyvatel a jejich osobních práv. Když obec J. provoz výherních hracích automatů povolila, vycházela zřejmě z toho, že provozovatel splnil všechny zákonné podmínky, a to i s přihlédnutím k §19 odst. 3 zákona o loteriích, který umožňuje stanovit i další podmínky "nutné ve veřejném zájmu". Protože podle §18 odst. 2 cit. zákona se povolení vydává nejdéle na dobu jednoho kalendářního roku, je na obci čas od času zvažovat, zda jsou podmínky pro provoz i nadále splněny. Při tom je však obec povinna věci upravovat v prostoru, který vymezuje zákon č. 202/1993 Sb., v platném znění, a vyhláška ministerstva financí č. 223/1993 Sb., o hracích přístrojích. Obec je vázána přirozeně též zákonem o obcích, jak je výše uvedeno. Možnost omezujících opatření k zabezpečení veřejného pořádku v obci podle novely §17 zákona o obcích je třeba vázat na objektivní skutečnosti a okolnosti zakládající odůvodněný předpoklad, že k takovému narušení může dojít. V ustanovení §1 písm. c) obecně závazná vyhláška stanoví zákaz požívání alkoholických nápojů v místnostech určených pro výherní automaty. Tuto problematiku řeší zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomániemi, v platném znění, tak, že zákaz ve formě vyhlášky je vydáván v přenesené působnosti obce a k jejímu vydání je tudíž příslušná podle §45 písm. l) zákona o obcích, č. 367/1990 Sb., obecní rada. Ústavním soudem bylo již v nálezu Pl. ÚS 5/93 judikováno [na základě ustanovení §43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb.], že podání návrhu "zjevně neoprávněnou osobou" je důvodem jeho odmítnutí. Za zjevně neoprávněnou osobu k podání návrhu nutno považovat navrhovatele pouze v případech, kdy při posouzení aktivní legitimace nevzniká žádná pochybnost. Posouzení samostatné působnosti obce do skupiny bezpochybnosti zařadit nelze, proto se v daném případě Ústavní soud musel návrhem zabývat. S ohledem na výše uvedené skutečnosti i na stanoviska vyjádřená již v citovaných nálezech Ústavního soudu dospěl Ústavní soud k závěru, že vydáním OZV obce J. č. 13 došlo k porušení čl. 26 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle nichž pouze zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností a státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem. Z uvedených důvodů Ústavní soud návrhu vyhověl a obecně závaznou vyhlášku obce J. č. 13 ze dne 13. 3. 1997 zrušil dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně 10. března 1998