ECLI:CZ:US:1999:4.US.294.98
sp. zn. IV. ÚS 294/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti J.T., zastoupeného Z.N., proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 16 Co 67/98, ze dne 31. března 1998, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhá zrušení uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze. Stěžovatel uvádí, že ústavní stížnost podává přesto, že proti napadenému rozsudku podal dovolání, s ohledem na to, že ve smyslu ustanovení §239 odst. 2 občanského soudního řádu bude o přípustnosti tohoto dovolání rozhodovat dovolací soud a v případě, kdyby dospěl k závěru, že dovolání přípustné není, byla by stěžovatelova lhůta k podání ústavní stížnosti zmeškána, neboť nelze předpokládat, že by dovolací soud rozhodl ještě ve lhůtě k podání ústavní stížnosti. Proto z opatrnosti podává též ústavní stížnost.
Ústavní soud konstatuje, že jeho převažující judikatura je po přijetí novely o.s.ř., která nabyla účinnosti od 1. lednu 1996, a kterou bylo doplněno ustanovení §239 odst. 2 zakládající podmíněně přípustné dovolání, taková, jak ji vyjádřil Ústavní soud v usnesení I. ÚS 171/96, ze dne 11. září 1996 ve kterém vyslovil, že i když otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, posoudí dovolací soud, není pochyb o tom, že teprve poté, co bude vydáno rozhodnutí dovolacího soudu, vyčerpají navrhovatelé všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje. Do té doby je třeba pokládat ústavní stížnost za nepřípustnou. Z téhož názoru vychází i publikované usnesení IV. ÚS 93/98 (č. 36, sv. 10. Sbírky nálezů a usnesení ÚS ČR). Podle tohoto rozhodnutí o nevyčerpání všech prostředků může jít zpravidla i tam, kde ústavněprávní argumentace je obsahově shodná s argumentací, kterou stěžovatel uplatnil před obecnými soudy, a kterou cíleně předkládá i soudu dovolacímu. V takovém případě, jak vyplývá z cit. usnesení, je povinen tento svůj postup "dotáhnout do konce" - tedy dovolání podat.
Každý jiný přístup by zakládal zcela nežádoucí stav, kdy vedle sebe probíhají dvě řízení, přičemž je to nikoli Ústavní soud, ale Nejvyšší soud, kterému přísluší sjednocovat judikaturu, mimo jiné tím, že rozhoduje o dovoláních. Lhůta pro podání ústavní stížnosti v takové věci, jako je věc stěžovatelů, tedy může začít plynout až po doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu, pokud k ní budou ústavněprávní důvody.
Z výše uvedených důvodů byl proto soudce zpravodaj nucen stížnost jako nepřípustnou odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/199 3Sb., o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. října ??????
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj