ECLI:CZ:US:2000:3.US.248.99
sp. zn. III. ÚS 248/99
Usnesení
III. ÚS 248/99
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti obce D. B., zastoupené JUDr. P. Z., advokátem, proti opatření České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu Praha, ze dne 22. března 1999, č. j. 1 OH/2765/99, o nepřijetí odvolání proti opravě rozhodnutí, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
I.
Návrhem podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 19. května 1999, tj. ve lhůtě stanovené v §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení opatření České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu Praha, ze dne 22. března 1999, č. j. 1 OH/2765/99, o nepřijetí odvolání proti opravě rozhodnutí, a dále se domáhá vyslovení příkazu České inspekci životního prostředí, Oblastnímu inspektorátu Praha, předložit odvolání obce D. B. ze dne 1. března 1999 proti opravě chyb v psaní, počtech a jiných zřejmých nesprávností dle §47 odst. 6 správního řádu v rozhodnutí České inspekce životního prostředí - Divize odpadového hospodářství, Oblastního inspektorátu Praha, ze dne 19. dubna 1994, č. j. D/21/695/93, provedené Českou inspekcí životního prostředí, Oblastním inspektorátem Praha, oddělením odpadového hospodářství, dne 12. února 1999, pod č. j. 1 OH/1243/99, k rozhodnutí Ministerstvu životního prostředí, jako orgánu odvolacímu. Uvedeným opatřením a postupem se cítí být dotčena v základním právu na ochranu vlastnictví, plynoucím z čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a dále základním právu na soudní ochranu, vyplývajícím z čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále Listina).
Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil Ústavní soud následující:
Česká inspekce životního prostředí, divize odpadového hospodářství Oblastního inspektorátu Praha, rozhodla dne 19. dubna 1993, pod č. j. D/21/695/93, o vyměření poplatku za uložení odpadu za rok 1992, jakož i o rozdělení vyměřené částky obcím H. P., B., C. a D.B.
Na základě výzvy obce C. ze dne 14. května 1998 Finanční úřad pro Prahu 10 doplatil obcím C. a D. B. do uvedeného termínu neuhrazené části uvedeným rozhodnutím rozdělených finančních prostředků.
Česká inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát Praha, oddělení odpadového hospodářství, dne 12. února 1999, pod č. j. 1 OH/1243/99, provedla opravu chyb v psaní, počtech a jiných zřejmých nesprávností dle §47 odst. 6 správního řádu v rozhodnutí České inspekce životního prostředí - Divize odpadového hospodářství, Oblastního inspektorátu Praha, ze dne 19. dubna 1994, č. j. D/21/695/93, kterou změnila bod 2 výroku tohoto rozhodnutí tak, že opravila částku příslušející obci D. B. ze sumy 20.298.650.-Kč na sumu 10.323.115,.Kč. Chybu v počtech správní orgán odůvodnil chybou písařskou.
K odvolání stěžovatelky do provedené opravy správního rozhodnutí reagovala Česká inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát Praha, sdělením ze dne 22. března 1999, č. j. 1 OH/2765/99, ve kterém jednak objasňuje písařskou chybu v předmětném rozhodnutí řádkovým posunem názvu obcí a k nim příslušných finančních částek, a jednak oznamuje, že písemnost obce D. B., označenou jako odvolání, za odvolání ve smyslu zákona č. 71/1967 Sb. nepovažuje.
Obec D. B. podáním ze dne 9. dubna 1999, adresovaným Ministerstvu životního prostředí, se dle §50 správního řádu domáhala opatření proti nečinnosti správního orgánu.
Finanční úřad pro Prahu 10 rozhodnutím ze dne 11. května 1999, č. j. 125101/99/010963/1135, vyzval stěžovatelku k vrácení finančních prostředků ve výši 7.090.624,70Kč, uhrazených z titulu poplatku za uložení odpadu, a to s poukazem na opravu provedenou Českou inspekcí životního prostředí, Oblastním inspektorátem Praha, oddělením odpadového hospodářství, dne 12. února 1999, pod č. j. 1 OH/1243/99.
V ústavní stížnosti je zejména vyjádřeno přesvědčení, že aktem České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu Praha, oddělení odpadového hospodářství, ze dne 12. února 1999, pod č. j. 1 OH/1243/99, nedošlo k pouhé opravě správního rozhodnutí, nýbrž k jeho změně, v čemž je spatřováno porušení právní úpravy majetku obcí dle §18 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a tím i dotčení v základním právu plynoucím z čl. 11 odst. 1 Listiny. Odmítnutím posouzení podání stěžovatelky, označeného jako odvolání do opravy, provedené Českou inspekcí životního prostředí, Oblastním inspektorátem Praha, oddělením odpadového hospodářství, dne 12. února 1999, pod č. j. 1 OH/1243/99, ve smyslu odvolání dle správního řádu, dle názoru stěžovatelky, jí byla odňata možnost obrátit se na soud postupem dle části páté o. s. ř., v čemž spatřuje porušení čl. 36 odst. 2 Listiny.
Ústavní soud si podle §42 odst. 4 a §76 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyžádal od České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu Praha, oddělení odpadového hospodářství, k předmětné ústavní stížnosti vyjádření. Účastník řízení zejména uvádí, že k dotazu Finančního úřadu pro Prahu 10 ze dne 16. července 1998, č. j. 161088/98/010960, odpověděl přípisem ze dne 5. srpna 1998, ve kterém upozornil na chybu v rozhodnutí ze dne 19. dubna 1993, č. j. D/21/695/93, s tím, že tato byla v souladu se správním řádem opravena. Ve vyjádření se dále zdůrazňuje nespornost chyby v předmětném rozhodnutí, v důsledku čehož bylo využití postupu podle §47 odst. 6 správního řádu jedinou možností, jak dané rozhodnutí uvést do souladu se zřejmými skutečnostmi. Z uvedeného důvodu účastník řízení dovozuje závěr, dle něhož opravu rozhodnutí ze dne 19. dubna 1993, č. j. D/21/695/93, nelze chápat ve smyslu správního rozhodnutí a námitku proti němu jako odvolání.
Ústavní soud si dále dle §49 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyžádal i vyjádření Finančního úřadu pro Prahu 10. V něm se zejména uvádí, že oprava předmětného rozhodnutí, o níž referuje přípis České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu Praha, ze dne 5. srpna 1998, nebyla finančnímu úřadu doručena, pročež byly doplaceny zbylé částky obcím C. a D. B. Teprve po vydání opravy dne 12. února 1999, pod č. j. 1 OH/1243/99, byla vydána rozhodnutí o vrácení přeplatků podle §96a zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů obcím D. B., C. a B., přičemž se tyto obce proti těmto rozhodnutím odvolaly.
II.
Dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž se za takový prostředek nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
V předmětné věci sluší stěžovatelce k ochraně práva vlastnického jak opravné prostředky proti uvedenému rozhodnutí finančního úřadu o vrácení přeplatků dle správního řádu, tak i postup dle části páté o. s. ř. Úkolem takovéhoto přezkumu, a to zejména přezkumu soudního, je i okolnost, aby se z pohledu §135 o. s. ř. vypořádal rovněž s možnou námitkou překročení mezí opravy správního rozhodnutí stanovených v §47 odst. 6 správního řádu.
Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo, než konstatovat, že ústavní stěžovatelka v předmětné věci nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně práva, které jí zákon poskytuje, a jelikož v dané věci nebyly shledány důvody postupu dle §75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (a to s ohledem na hlediska, jež pro takovýto postup Ústavní soud zformuloval v rozhodnutí sp. zn. Pl. ÚS 15/96), byl návrh z důvodu nepřípustnosti dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2000