Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12.10.2000, sp. zn. III. ÚS 595/99 [ nález / ŠEVČÍK / výz-3 ], paralelní citace: N 148/20 SbNU 57 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2000:3.US.595.99

sp. zn. III. ÚS 595/99 Nález Ústavní soud rozhodl dne 12. 10. 2000 mimo ústní jednání se souhlasem účastníků a v senátě ve věci stěžovatelky I. H., za účasti vedlejšího účastníka Finančního ředitelství v Brně, se sídlem v Brně, nám Svobody 4, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. září 1999, sp. zn. 29 Ca 28/99, týkající se daňového ručitelství, takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. září 1999, sp. zn. 29 Ca 28/99, se zrušuje. Odůvodnění: Stěžovatelka podala dne 2. 12. 1999 ústavní stížnost, která směřovala proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. září 1999 (29 Ca 28/99-32) a tvrdila, že "jím byla porušena její základní práva na soudní ochranu a soudní přezkum správního rozhodnutí". Ze samotné ústavní stížnosti vyplývá, že Finanční úřad Brno-venkov (dne 22. 7. 1998 pod sp. zn. 99293/98/293940/2246) vyzval stěžovatelku (§57 odst. 5 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), jako ručitelku, k úhradě vykázaného daňového nedoplatku ve výši 20.000,- Kč, a to za daňového dlužníka firmu F., spol. s r. o. Proti této výzvě podala stěžovatelka odvolání, v němž namítala, že ručitelkou není, nicméně Finanční ředitelství v Brně rozhodnutím ze dne 27. 11. 1998 (5955/98/FŘ/150) její odvolání zamítlo. Zamítavé rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně napadla stěžovatelka žalobou na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu podanou ke Krajskému soudu v Brně; v žalobě zejména namítala, že správce daně se nedomáhal nejprve splnění závazku po daňovém dlužníkovi, ale ihned ji vyzval k zaplacení daňového nedoplatku jako ručitelku, ačkoli za nesplněnou daňovou povinnost jí není. Krajský soud v Brně dne 1. 9. 1999 usnesením sp. zn. 29 Ca 28/99 řízení zastavil a své rozhodnutí odůvodnil tím, že napadené správní rozhodnutí je rozhodnutím procesním, které je z přezkumné činnosti soudu zákonem vyloučeno [§248 odst. 2 písm. e) o. s. ř.]. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně pak obecný soud považuje za rozhodnutí, které se týká pouze procesně právní pozice stěžovatelky (v řízení před soudem žalobkyně), nikoliv však jejich hmotných práv a povinností, bylo by proto v rozporu se zásadou právní jistoty věřitele, kdyby na základě hmotně-právních námitek proti rozhodnutí správce daně, tedy proti rozhodnutí procesní povahy, uplatněných až ve stádiu vymáhání daňového nedoplatku daňového dlužníka, který je primárním nositelem daňové povinnosti, došlo k meritornímu přezkoumávání rozhodnutí a případně i zániku vykonatelnosti rozhodnutí. Závěrem vyslovil krajský soud názor, že žalobou napadeným rozhodnutím není řešeno, zda stěžovatelka je či není ručitelkou, ale že jde o rozhodnutí zasahující do vztahu mezi daňovým dlužníkem, žalobkyní jako stěžovatelkou a ručitelkou a oprávněným, jímž je žalovaný. Rozhodnutí obecného soudu napadla stěžovatelka ústavní stížností, v níž s odkazem na již dříve zmíněné porušení ústavně zaručeného práva tvrdila, že výzva správce daně (§57 odst. 5 zák. č. 337/1992 Sb.) se dotýká přímo jejich práv a povinností, je rozhodnutím daňového řízení, a proto je proti ní přípustný opravný prostředek, ačkoli obecně proti výzvám v daňovém řízení opravný prostředek přípustný není. V §57 odst. 5 zák. č. 337/1992 Sb. je výslovně uvedeno, co lze v odvolání namítat, mimo jiné tu skutečnost, že stěžovatelka není ručitelem a právě tuto námitku stěžovatelka vznesla ve všech opravných prostředcích včetně správní žaloby. Soud se tedy měl žalobou meritorně zabývat, a jestliže tak neučinil na úkor jejich ústavně zaručených práv, pochybil. Krajský soud v Brně ve svém vyjádření (§48 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona), jako účastník řízení, uvedl, že k porušení ústavních práv stěžovatelky jeho rozhodnutím nedošlo, neboť se při posuzování její žaloby od zákonem stanoveného postupu neodchýlil. Základem pro posouzení věci je ručitelský závazek, jeho akcesorická podstata a nikoliv primární daňová povinnost, jejímž nositelem je v daňové oblasti dlužník. V oblasti veřejného práva (placení daní) je vztah ručení formulován (zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů) jako subjektivní závazek (povinnost) ručitele zaplatit daňový nedoplatek daňového dlužníka. V dalším pak krajský soud odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku. Finanční ředitelství Brno ve svém vyjádření ze dne 29. 2. 2000, jako vedlejší účastník (§76 odst. 2 zákona), popřelo vývody stěžovatelky v ústavní stížnosti rozvedené; stěžovatelka byla vyzvána k plnění platební povinnosti na základě jejího postavení z titulu ručení, když takovýto postup byl uplatněn v souladu s ustanovením §57 odst. 5 zák. č. 337/1992 Sb. Dále pak vedlejší účastník uvedl, že uplatnil vůči daňovému dlužníkovi požadavek na zaplacení daňového nedoplatku a až poté, když daňový dlužník nezaplatil, byla vyzvána výzvou (označenou shora) jako ručitel stěžovatelka; navrhla, aby Ústavní soud ústavní stížnost zamítl. Ústavní stížnost je důvodná. Ústavní soud totiž již dříve ve svých rozhodnutích (např. III. ÚS 373/98 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 13., vydání 1., č. 30, Praha 2000) vyložil, jak je nutno řízení a přezkum správního rozhodnutí vydaného v daňovém řízení chápat, zejména ve vztahu k postavení ručitele a jeho právu domáhat se soudního přezkumu takovéhoto rozhodnutí. Podle ustanovení §244 a dalších občanského soudního řádu přezkoumávají soudy ve správním soudnictví zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné správy. Podle ustanovení §57 odst. 5 zák. č. 337/1992 Sb. se může ručitel odvolat proti výzvě k plnění platební povinnosti. Odvoláním může namítat pouze skutečnost, že není ručitelem nebo že ručení bylo uplatněno ve větším než zákonem stanoveném rozsahu, nebo že již bylo zaplaceno. Stěžovatelka ve svém odvolání mimo jiné uvedla, že není ručitelkou, uvedla tedy zákonný důvod pro odvolání. Jak již uvedeno, nadřízený správní orgán odvolání zamítl a následně Krajský soud v Brně (k podané žalobě na přezkum tohoto rozhodnutí) řízení zastavil. Rozhodnutí správního orgánu (finančního úřadu, resp. finančního ředitelství jako orgánu odvolacího), jímž ukládá účastníku řízení povinnost k plnění na základě jeho postavení jako daňového ručitele, musí být přezkoumatelné obecným soudem co do skutkové a právní stránky věci v režimu správního soudnictví podle části páté občanského soudního řádu, jestliže žalobce své postavení ručitele zpochybňuje. V případě rozhodnutí instančně vyššího správce daně jde vždy o posouzení právních a skutkových okolností případu, které se týkají postavení ručitele z hlediska namítaného ručení (případně tvrzení, že ručitelem není). Rozhodnutí o povolení přezkumu musí pečlivě zvážit dodržení zákonnosti rozhodnutí, a zejména i skutkový stav v podobě existence skutečnosti, které alespoň naznačují, že ten, kdo je označen za ručitele, jím být nemusí. Pokud by instančně vyšší správce daně nepřihlédl k porušení právního předpisu, tedy k podstatné vadě řízení, nebo k tomu že skutkové okolnosti alespoň nasvědčují tomu, že ten, kdo je označen za ručitele, jím být nemusí, zůstala by při extenzivním výkladu pojmu "procesní rozhodnutí" stěžovatelka bez soudní ochrany, která je jí však Listinou základních práv a svobod čl. 36 odst. 1, 2 zaručena. Porušení základních práv a svobod tak spočívalo v neposkytnutí soudní ochrany, neboť Krajský soud v Brně se přidržel extenzivního výkladu pojmu "procesní rozhodnutí", a to v takovém rozsahu, které vedlo k zásahu do základních práv stěžovatelky. Na obecném soudu bude, aby v následném řízení uvážil, zda k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky skutečně došlo a zda rozhodnutí instančně vyššího správce daně skutečně odpovídá zákonu a zda skutečně zde nejsou okolnosti, který by vedly k nesprávnému označení ručitele (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 593/99 - dosud ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky nepublikován). Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než napadené usnesení Krajského soudu v Brně, jak shora je označeno, zrušit [§82 odst. 1 a 3 písm. a) zákona]. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat (§54 odst. 2 zákona). V Brně dne 12. 10. 2000