ECLI:CZ:US:2001:2.US.377.2000
sp. zn. II. ÚS 377/2000
Nález
Ústavní soud rozhodl v senátu, ve věci ústavní stížnosti A. s.r.o., , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 5. 2000, č.j. 30 Ca 94/2000-24, za účasti účastníka řízení, Krajského soudu v Hradci Králové, a vedlejšího účastníka, Finančního ředitelství v Hradci Králové, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 5.
2000, č. j. 30 Ca 94/2000-24, se zrušuje.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu
dne 23. 6. 2000, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 5. 2000, č. j. 30 Ca
94/2000-24.
Z vyžádaného spisového materiálu Ústavní soud zjistil
následující skutkové a právní okolnosti případu. Stěžovatelka se
žalobou u soudu domáhala přezkoumání rozhodnutí Finančního
ředitelství v Hradci Králové ze dne 1. 3. 2000, č. j.
5064/120/99-Ro. Tato žaloba podléhá soudnímu poplatku 1 000 Kč
(položka 17 sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu zák.
č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů), který byl splatný spolu s podáním žaloby. Protože
stěžovatelka poplatek nezaplatila, krajský soud ji k tomu
prostřednictvím jejího právního zástupce vyzval a stanovil lhůtu
k zaplacení 8 dnů. Zároveň ji poučil, že pokud výzvě nevyhoví,
bude řízení zastaveno. Právnímu zástupci stěžovatelky byla výzva
doručena dne 10. 5. 2000. Ve stanovené lhůtě stěžovatelka výzvě
nevyhověla a do vydání rozhodnutí o zastavení řízení poplatek
nezaplatila. Krajský soud proto řízení zastavil s odkazem na §9
odst. 1 a 2 zák. č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Současně rozhodl, že stěžovatelka nemá nárok na náhradu nákladů
řízení.
Protože proti výše uvedenému rozhodnutí krajského soudu není
opravný prostředek přípustný, podala stěžovatelka stížnost
k Ústavnímu soudu.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že výzva
k zaplacení soudního poplatku byla doručena jejímu právnímu
zástupci dne 10. 5. 2000. Stěžovatelce nebyla výzva k zaplacení
soudního poplatku krajským soudem zaslána. Právní zástupce
stěžovatelky přesto zaslal výzvu se soudním poplatkem dne 18. 5.
2000 soudu, který ji obdržel dne 19. 5. 2000.
Stěžovatelka namítá, že krajský soud porušil její ústavně
zaručené základní právo domáhat se stanoveným postupem svého práva
u nezávislého a nestranného soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny
tím, že výzva k zaplacení soudního poplatku byla zaslána pouze
jejímu právnímu zástupci a nikoli i samotné stěžovatelce.
Stěžovatelka ve své stížnosti odkazuje na §49 odst. 1 o. s. ř.,
podle kterého, má-li účastník zástupce s plnou mocí po celé
řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Má-li však
účastník osobně v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen
zástupci, ale i účastníku samotnému. Stěžovatelka se domnívá, že
postupem krajského soudu došlo k porušení §49 odst. 1 o. s. ř.
Krajský soud v Hradci Králové tak pochybil, když výzvu
k zaplacení soudního poplatku nedoručil přímo i stěžovatelce.
Stěžovatelka současně odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu, sp.
zn. IV. ÚS 238/99, a namítla porušení čl. 90 Ústavy ČR, čl. 36
odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"),
jakož i čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických
právech a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod.
Ústavní soud si dále vyžádal vyjádření účastníka a vedlejšího
účastníka k projednávané věci. Ve svém vyjádření předseda senátu
Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. K. K. uvedl, že je
přesvědčen, že v dané věci postupoval v souladu s platnými
právními předpisy a neporušil stěžovatelkou citovaná práva
zaručená Ústavou a Listinou, a odkázal na odlišná rozhodnutí
Ústavního soudu, která jsou podle jeho názoru obsažena
v usneseních, sp. zn. III. ÚS 190/99, III. ÚS 446/99 a I. ÚS
538/99. Současně vyslovil souhlas s upuštěním od soudního jednání.
Finanční ředitelství v Hradci Králové se jako vedlejší účastník
řízení svého postavení vzdalo.
V projednávané věci byla poplatníkem soudního poplatku ze
žaloby proti rozhodnutí orgánu veřejné správy stěžovatelka (§2
odst. 5 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů). Věc sama, ani stěžovatelka, nejsou od
poplatku osvobozeny (§11 cit. zák.). Poplatková povinnost vzniká
podáním žaloby (§4 cit. zák.) a poplatek je splatný vznikem
poplatkové povinnosti, tedy v tentýž okamžik (§7 odst. 1 cit.
zák.). Z uvedeného vyplývá, že zaplacení soudního poplatku je
úkon, který musí, resp. měla osobně vykonat sama stěžovatelka.
Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud
k závěru, že ústavní stížnost je opodstatněná. Vyšel přitom
z právního názoru, který byl Ústavním soudem vyložen v jeho
nálezech, sp. zn. IV. ÚS 238/99, sp. zn. II. ÚS 177/2000, sp. zn.
II. ÚS 217/2000, a neshledal důvod, proč by bylo nutno tento názor
měnit ve vztahu k usnesením, sp. zn. III. ÚS 199/99 a sp. zn. III.
ÚS 446/99, když ani nešlo o zcela identické případy. Věc, vedená
pod sp. zn. I. ÚS 538/99, dosud není ukončena. Ústavní soud se ve
výše uvedených rozhodnutích postavil na stanovisko, podle kterého
z §49 odst. 1, věta druhá o. s. ř. plyne, že má-li účastník
osobně v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen jeho
zástupci, ale i jemu, což se vztahuje i na výzvu k zaplacení
soudního poplatku. Výzvu k zaplacení soudního poplatku je proto
třeba doručit nejen právnímu zástupci, ale i účastníkovi samému,
neboť jde o případ, kdy účastník sám má v řízení něco konat. Pokud
se tak nestalo a přesto došlo k zastavení řízení o správní žalobě
pro nezaplacení soudního poplatku, představuje takový postup zásah
do ústavně zaručeného základního práva domáhat se stanoveným
postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu,
zakotveného v čl. 36 odst. 1 čl. 36 odst. 2 Listiny, podle kterého
má každý právo na přezkum zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné
správy. Výklad §49 odst. 1 o.s.ř., který použil obecný soud, měl
za následek odmítnutí spravedlnosti, a to zejména z toho důvodu,
že ve správním soudnictví z důvodu neexistence jakéhokoli
opravného prostředku, soud nemá možnost jakkoli zohlednit
dodatečné zaplacení soudního poplatku a v řízení pokračovat.
V projednávané věci proto došlo k porušení ustanovení §49
odst. 1 o. s. ř., které v konečném důsledku vedlo k zastavení
řízení, což současně představuje zásah do ústavně zaručeného
základního práva stěžovatelky, domáhat se stanoveným postupem
svého práva u nezávislého a nestranného soudu, zakotveného v čl.
36 odst. 1 Listiny, a dále práva na přezkum zákonnosti rozhodnutí
orgánu veřejné správy podle čl. 36 odst. 2 Listiny, když
stěžovatelka tvrdí, že byla tímto rozhodnutím Finančního
ředitelství v Hradci Králové zkrácena na svých právech.
Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud v souladu
s ustanovením §82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,
o Ústavním soudu, návrhu vyhověl a napadené usnesení Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 19. 5. 2000, č.j. 30 Ca 94/2000-24,
zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 10. ledna 2001