ECLI:CZ:US:2001:2.US.84.01
sp. zn. II. ÚS 84/01
Nález
Ústavní soud rozhodl v senátu, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. K., za účasti vedl. účastníků 1)Krajského státního zastupitelství v Ostravě a 2) Okresního státního zastupitelství v Karviné, proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 9. 2000, č. j. 9 T 70/2000-472, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2000, č. j. 5 To 651/2000-503, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2000, č. j. 5 To 651/2000-505, takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2000, č. j.
5 To 651/2000-503, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
26. 10. 2000, č. j. 5 To 651/2000-505, se zrušují.
II. Návrh na zrušení rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 8.
9. 2000, č. j. 9 T 70/2000-472, se zamítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, kterou Ústavní soud obdržel dne 7. 2.
2001, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu
v Karviné ze dne 8. 9. 2000, č. j. 9 T 70/2000-472, usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2000, č. j. 5 To
651/2000-503, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10.
2000, č. j. 5 To 651/2000-505, a to pro porušení čl. 36 odst.
1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen
"Listina").
Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost
splňuje všechny zákonné formální náležitosti a že proto nic
nebrání v projednání a rozhodnutí věci samé.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že v jeho trestní
věci rozhodovali zaujatí soudci, a to jak předseda senátu soudu
prvního stupně, tak i předseda senátu soudu druhého stupně.
Námitku podjatosti uplatnil stěžovatel až ve svém vlastním
odvolání. V odvolání vypracovaném tehdejším obhájcem stěžovatele
tato námitka není. Podjatost stěžovatel dovozuje citací
jednotlivých vět z jednoho usnesení Okresního soudu v Karviné ze
dne 23. 6. 2000, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žádost
o propuštění z vazby na svobodu a zamítavého usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2000, ačkoliv oba soudy o jeho vazbě
rozhodovaly vícekrát. Věta v odůvodnění usnesení okresního soudu
ve věci žádosti o propuštění z vazby zní: "Obžalovaný se dopustil
rozsáhlé trestné činnosti, různorodého charakteru, několika útoky,
přičemž za toto jednání je ohrožen poměrně vysokou trestní sazbou.
Po spáchání skutku musel být zadržen." V odůvodnění usnesení soudu
druhého stupně pak krajský soud uvádí, že "rozhodnutí okresního
soudu považuje za správné a náležitě odůvodněné". Dále předseda
senátu soudu druhého stupně v odůvodnění usnesení uvedl, že údaj
z usnesení soudu prvního stupně "je nedopatřením a mimo jakoukoliv
pochybnost nikoli vážně myšleným vyjádřením". Stěžovatel
v ústavní stížnosti uvádí, že je přesvědčen o tom, že předsedové
senátu okresního soudu a krajského soudu ve svých výše uvedených
rozhodnutích projevili svůj zcela jednoznačný názor, že se
stěžovatel dopustil trestné činnosti, která mu byla kladena za
vinu obžalobou okresního státního zástupce v Karviné, a to ještě
v době, kdy ve věci nebyl vydán rozsudek a jeho vina nebyla
vyslovena. Z výše uvedených vět stěžovatel v ústavní stížnosti
dovozuje porušení práva na spravedlivý proces a zásady presumpce
neviny zakotvené v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny.
Ústavní soud si vyžádal spis, sp. zn. 9 T 70/2000, vedený
u Okresního soudu v Karviné.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel
byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 9. 2000, č. j.
9 T 70/2000-472, uznán vinným dvěma trestnými činy nedovolené
výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle ust.
§187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona, dvěma trestnými činy šíření
toxikomanie podle ust. §188a odst. 1, 2 tr. zákona, trestným
činem krádeže podle ust. §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr.
zákona, dvěma trestnými činy porušování domovní svobody podle ust.
§238 odst. 1, 2 tr. zákona, a dílem dokonaným, dílem nedokonaným
trestným činem krádeže podle ust. §247 odst. 1 písm. b) odst. 2
tr. zákona, §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr.
zákona, za což mu byl uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí
svobody v trvání čtyř roků se zařazením do věznice s ostrahou.
Jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 8.
9. 2000, č. j. 9 T 70/2000-472, bylo usnesením Krajského soudu
v Ostravě ze dne 26. 10. 2000, č. j. 5 To 651/2000-505, zamítnuto.
Ústavní soud si dále vyžádal vyjádření Okresního soudu
v Karviné, Okresního státního zastupitelství v Karviné, Krajského
soudu v Ostravě a Krajského státního zastupitelství v Ostravě.
Okresní soud v Karviné ve svém vyjádření ze dne 20. 4. 2001
uvedl, že napadená věta v odůvodnění usnesení o zamítnutí žádosti
stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu, která má znít
"Obžalovaný se dopustil rozsáhlé trestné činnosti, různorodého
charakteru, několika útoky, přičemž za toto jednání je ohrožen
poměrně vysokou trestní sazbou.", není obsažena ve výrokové části
usnesení, ale jde pouze o větu vytrženou z kontextu odůvodnění
usnesení, z jehož celkového obsahu jednoznačně vyplývá, že o vině
ani trestu stěžovatele nebylo rozhodnuto. U soudce okresního soudu
v této souvislosti vyloučil jakoukoliv podjatost ve vztahu ke
stěžovateli jakož i k projednávané věci nebo k dalším účastníkům
trestního řízení ve smyslu ust. §30 tr. řádu. Okresní soud dále
uvádí, že se jedná o písařskou chybu či zjevnou nesprávnost ve
vyhotovení textu usnesení, když namísto "se dopustil" mělo být
uvedeno "měl se dopustit". S odstupem času podle okresního soudu
nelze vyloučit, že takto formulovaná věta se měla týkat
předchozích trestních věcí stěžovatele, za které byl již
v minulosti odsouzen, tak, jak jsou zřejmé z obsahu spisu
Okresního soudu v Karviné, vedeného pod sp. zn. 9 T 70/2000.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti vyloučil u soudce Okresního
soudu v Karviné jakoukoliv podjatost v uvedené trestní věci
a považuje podanou ústavní stížnost za bezdůvodnou.
Okresní státní zastupitelství v Karviné ve svém vyjádření ze
dne 28. 5. 2001 sdělilo, že není schopno se k ústavní stížnosti
blíže vyjádřit, když tato se týká zejména rozhodování Okresního
soudu v Karviné a Krajského soudu v Ostravě.
Krajské státní zastupitelství v Ostravě ve svém vyjádření ze
dne 9. 4. 2001 popsalo průběh veřejného zasedání konaného dne 26.
10. 2000 ve stěžovatelově trestní věci.
Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření ze dne 10. 4. 2001
uvedl, že vytýkaná pochybení okresního a krajského soudu jsou
formální povahy a nespadají pod režim ustanovení §30 odst. 1 tr.
řádu. V ostatním krajský soud odkázal na příslušná rozhodnutí obou
soudů.
Ústavní soud ze spisového materiálu dále zjistil, že způsob
provedení řízení odpovídá příslušným ustanovením trestního řádu
a nevykazuje žádné podstatné závady - kromě jediné, která tvoří
podstatu ústavní stížnosti, i když v ní není přímo vytýkána.
Ústavní soud k ní však musel ze zákona přihlédnout.
O námitce podjatosti předsedy senátu odvolacího soudu
vznesené při veřejném zasedání dne 26. 10. 2000 bylo rozhodnuto
usnesením, které bylo při veřejném zasedání vyhlášeno tak, že
předseda senátu není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení,
a bylo dáno poučení, že proti tomuto rozhodnutí není stížnost
přípustná. Pozdější písemné vyhotovení tohoto usnesení doručené
účastníkům obsahuje stejné poučení (usnesení Krajského soudu
v Ostravě ze dne 26. 10. 2000, č. j. 5 To 651/2000-503). Zákonné
poučení v tomto případě není správné a je v příkrém rozporu
s právními názory Ústavního soudu vyslovenými v jeho nálezech,
např. v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 505/98, uveřejněném
ve svazku č. 15 pod č. 99, v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.
ÚS 162/98, uveřejněném ve svazku č. 12 pod č. 129, či v nálezu
Ústavního soudu III. ÚS 86/98, uveřejněném ve svazku č. 11 pod č.
79 Sbírky nálezů a usnesení a v dalších.
V uvedených nálezech Ústavní soud dovodil, že k zásadám
spravedlivého procesu dle čl. 36 odst. 1 Listiny, patří
rozhodování nezávislým a nestranným soudem, jakož i možnost
domáhat se naplnění této zásady, tj. požadavek přezkumu rozhodnutí
soudu nižšího stupně soudem vyššího stupně, neboť jen tak se
naplňuje základní ústavně zaručené právo na soudní ochranu dle
hlavy V. Listiny, a tedy i právo na spravedlivý proces.
Obecně v trestním řízení rozhodují soudy ve věci samé, tj.
o otázce viny a v případech odsuzujícího rozhodnutí též o trestu
rozsudkem; v ostatních případech tj. o otázkách, které upravují
způsob a průběh řízení, a o otázkách s věcí samou souvisejících,
rozhodují soudy usnesením, přesto však některá tato rozhodnutí
jako je např. právě rozhodnutí o podjatosti soudce jsou tak
zásadní, že proti nim zákon připouští opravný prostředek
- stížnost. V těch případech, kde ze zákona je usnesení
přezkoumatelné vyšším soudem, má toto rozhodnutí povahu rozhodnutí
prvostupňového, a to bez ohledu na to, ve kterém stupni obecného
soudu bylo přijato, s výjimkou toho, že by takové usnesení bylo
vydáno v řízení před Nejvyšším soudem.
V projednávané věci postupoval krajský soud v rozporu s výše
uvedenými zásadami, když neposkytl stěžovateli správné poučení
o možnosti podat proti svému rozhodnutí opravný prostředek,
a znemožnil mu tak přezkum svého usnesení o nevyloučení předsedy
senátu odvolacího soudu v předmětné stěžovatelově trestní věci.
Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud
k závěru, že ústavní stížnost je částečně opodstatněná, a to ve
vztahu k usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2000,
č. j. 5 To 651/2000-503.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy
a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných
soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud
oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím
těchto orgánů porušeny základní práva a svobody chráněné ústavním
zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl
k závěru, že postupem Krajského soudu v Ostravě bylo porušeno
právo stěžovatele na spravedlivý proces zakotvené v čl. čl. 36
odst. 1 Listiny.
Protože je nezbytné umožnit stěžovateli přezkum rozhodnutí
o namítané podjatosti předsedy senátu odvolacího soudu, jako
nezbytný - ústavní předpoklad dalšího rozhodování ve věci samé,
Ústavní soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10.
2000, o nevyloučení předsedy senátu odvolacího soudu, č. j. 5 To
651/2000-503, zrušil, stejně tak jako usnesení téhož soudu ze dne
26. 10. 2000, č. j. 5 To 651/2000-505, kterým bylo zamítnuto
stěžovatelovo odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, o to
proto, že obě rozhodnutí na sebe obsahově navazují a jde o výrok,
který má svůj podklad ve výroku o vině stěžovatele (§82 odst. 3
písm. a) zák. č. 182/1993 Sb). Návrh na zrušení rozsudku Okresního
soudu v Karviné ze dne 8. 9. 2000, č. j. 9 T 70/2000-472, Ústavní
soud zamítl (§82 odst. 1 cit. zákona).
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 4. července 2001