ECLI:CZ:US:2001:3.US.476.01
sp. zn. III. ÚS 476/01
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti podané J. S., zastoupeného JUDr. J. S., advokátem, proti oznámení ministra spravedlnosti ČR ze dne 10. 5. 2001, sp. zn. 269/2001-OOD-SPZ, o zamítnutí podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona ze dne 20. 9. 2000 proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 22. 6. 2000, sp. zn. 2 T 65/2000 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 8. 2000, sp. zn. 10 To 345/2000, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel svým návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti podaným dne 2. 8.. 2001 brojí proti oznámení ministra spravedlnosti ČR ze dne 10. 5. 2001, sp. zn. 269/2001-OOD-SPZ, kterým byl zamítnut jeho podnět k podání stížnosti pro porušení zákona ze dne 20. 9. 2000, a to proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. 2 T 65/2000, ze dne 22. 6. 2000, ve spojení s unesením Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 10 To 345/2000, ze dne 23. 8. 2000. V jejich vydání totiž spatřuje porušení čl. 36 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a proto také navrhl, aby Ústavní soud přijal nález, který, by uložil ministru spravedlnosti ČR podat u Nejvyššího soudu ČR stížnost pro porušení zákona v neprospěch navrhovatele, a to proti již citovaným rozhodnutím shora označených obecných soudů.
Na tomto místě stran návrhu ohledně uvedeného oznámení ministra spravedlnosti ČR nutno odkázat na již ustálenou judikaturu Ústavního soudu týkající se stížnosti pro porušení zákona. Zákon č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ukládá navrhovateli jako podmínku podání ústavní stížnosti nutnost vyčerpat všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 cit. zákona). Posledním takovým zákonným prostředkem v dané věci je odvolání, nikoliv však podnět pro podání stížnosti pro porušení zákona (tak i rozh. Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 124/1993 ). Stížnost pro porušení zákona je mimořádným opravným prostředkem, který podle §266 odst. 1 trestního řádu může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu. Podnět pro podání stížnosti pro porušení zákona není tudíž opravným prostředkem. Z hlediska trestního práva procesního je možno jej považovat toliko za informaci subjektu oprávněného k podání stížnosti pro porušení zákona, která nezakládá takto zákonem stanovené právní důsledky. Je tudíž věcí k podání stížnosti pro porušení zákona oprávněného subjektu, jakou formou oznámí navrhovateli, jak z hlediska podnětu věc posoudil (v dané věci tak učinil svým oznámením ze dne 10. 5. 2001, sp. zn. 269/2001-OOD-SPZ).
Podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Takto lze dovodit, že svého práva na přezkoumání soudního rozhodnutí se navrhovatel může domáhat jenom v daném případě v trestním řádu stanoveným postupem. Bylo uvedeno, že podnět ke stížnosti pro porušení zákona trestní řád k takovému "stanovenému postupu" nezařazuje. Z uvedeného pohledu potom se na danou věc zřetelně nevztahuje ani namítaný čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
S poukazem na uvedené a ve vztahu k citovaným rozhodnutím obecných soudů (uvedené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 10 To 345/2000, ze dne 23. 5. 2000, bylo navrhovateli doručeno dne 12. 9. 2000), nezbylo než podaný návrh dle ust. §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání (§72 odst. 2 cit. zák.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. října 2001