ECLI:CZ:US:2001:4.US.752.2000
sp. zn. IV. ÚS 752/2000
Usnesení
IV. ÚS 752/2000
Ústavní soud rozhodl dne 18. ledna 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti MUDr. M. Z., zastoupeného JUDr. L. P., advokátkou, proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 20. 12. 1999, čj. 11 C 319/99-18, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 2. 11. 2000, čj. 40 Co 668/2000-34, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel uvádí, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90, čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR. Ústavní soud v jednom ze svých nálezů totiž v obdobné věci konstatoval, že kupující je oprávněn odstoupit od smlouvy i bez uvedení důvodů a že toto odstoupení nemůže být chápáno jako porušení smluvní povinnosti. Obecné soudy se také nevypořádaly náležitým způsobem se stěžovatelovou námitkou, že k uzavření smlouvy došlo v tísni, za nápadně nevýhodných podmínek. Stěžovatel se proto z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá zrušení napadených rozhodnutí.
Z obsahu spisu 11 C 319/99 Okresního soudu v Přerově Ústavní soud zjistil, že již citovaným rozsudkem tohoto soudu bylo stěžovateli uloženo zaplatiti navrhovatelce spol. s r. o. Z., částku 30 362,-- Kč s přísl. jako kupní cenu uvedenou v uzavřené kupní smlouvě ze dne 23. 4. 1996. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Olomouci napadeným rozsudkem tak, že rozsudek okresního soudu ve věci samé potvrdil. V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že účastníci uzavřeli speciální typ kupní smlouvy, právně kvalifikovatelný jako smlouva o prodeji věci na objednávku podle §613 občanského zákoníku, a že v této smlouvě se dohodli na všech jejích podstatných náležitostech. Z předmětné smlouvy je podle názoru krajského soudu patrno, že stěžovatel svobodným projevem vůle projevil souhlas tím, že předmět prodeje mu bude dodán prodávajícím maximálně ve lhůtě 28 dnů od poslední splátky kupní ceny. Jak dále mimo jiné konstatoval krajský soud, závazky založené kupní smlouvou mezi účastníky nemohly zaniknout v důsledku odstoupení, neboť smlouva účastníků o tom neobsahuje žádné výslovné ujednání.
Obecným soudům třeba dát za pravdu v tom, že nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 276/99 se týká zcela jiného typu smlouvy uzavírané spol. s r. o. Z., totiž smlouvy, v níž byla dohodnuta možnost odstoupit od smlouvy, a to kterýmkoli z účastníků. V projednávané věci tomu však tak není, takže ani skutečnost, že mezi účastníky byla pro případ porušení smluvních povinností sjednána smluvní pokuta podle ustanovení §544 občanského zákoníku, nemění nic na povinnosti stěžovatele zaplatit navrhovatelce dohodnutou kupní cenu. Také podle názoru Ústavního soudu nesvědčí žádný z provedených důkazů ve prospěch tvrzení, že by k uzavření smlouvy mezi navrhovatelkou a stěžovatelem došlo v tísni, za nápadně nevýhodných podmínek. Tomuto závěru odpovídá nejen obsah odporu podaného stěžovatelem proti platebnímu rozkazu, v němž stěžovatel poukazuje na finanční důvody, ale i výpověď stěžovatele jako účastníka řízení při jednání dne 10. 11. 1999, kdy uvedl, že po uzavření smlouvy si další den celou záležitost rozmyslel, což přirozeně důvodem odstoupení od smlouvy ve smyslu ustanovení §48 odst. 1 občanského zákoníku není.
Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jeví se Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 18. ledna 2001
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu