ECLI:CZ:US:2002:1.US.16.02
sp. zn. I. ÚS 16/02
Nález
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. T., proti usnesení Okresního státního zastupitelství Most ze dne 9. 11. 2001, č. j. 1 Zt 546/2001-12, a usnesení Policie ČR, Obvodního oddělení Lom ze dne 8. 10. 2001, č. j. ORMO-28/LO-Tč-2001, takto:
Usnesení Okresního státního zastupitelství Most ze dne 9.
11. 2001, č. j. 1 Zt 546/2001-12, a usnesení Policie ČR, Obvodního
oddělení Lom ze dne 8. 10. 2001, č. j. ORMO-28/LO-Tč-2001, se
zrušují pro rozpor s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod.
Odůvodnění:
V řádně a včas podané ústavní stížnosti (§72 odst. 2 zákona
č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů)
napadl stěžovatel shora uvedená rozhodnutí. Usnesením Policie ČR
bylo rozhodnuto podle ust. §80 trestního řádu o vrácení osobního
automobilu Škoda Felicia modré barvy, včetně blíže specifikovaného
příslušenství (kromě technického průkazu a osvědčení o technickém
průkazu) společnosti GE Capital Leasing, a. s. Policejní orgán tak
rozhodl s ohledem na právní názor vyslovený v předchozím usnesení
Okresního státního zastupitelství Most, jímž bylo zrušeno původní
usnesení, kterým byl předmětný osobní automobil vydán stěžovateli.
V odůvodnění usnesení se uvádí, že společnost GE Capital
Leasing, a. s., nabyla vozidlo na základě řádně uzavřené smlouvy
v režimu Obchodního zákoníku jednoznačně a toto právo je
nevyvratitelné, přičemž k dalšímu řízení není třeba a nepřichází
v úvahu propadnutí či zabrání věci.
Okresní státní zastupitelství Most rozhodlo o stížnosti
stěžovatele tak, že ji napadeným usnesením ze dne 9. 11. 2001, č.
j. 1 Zt 546/2001 - 12, zamítlo. Vyšlo přitom ze zjištění, že
společnost GE Capital Leasing, a. s., uzavřela v zastoupení P. D.
dne 25. 5. 2001 s prodávající paní L. H-ovou, zastoupenou M. S.,
kupní smlouvu o prodeji a koupi předmětného vozidla, a to podle
ust. §409 a násl. Obchodního zákoníku.
Vzhledem k tomu, že kupní smlouva byla uzavřena v režimu
Obchodního zákoníku, lze podle názoru Okresního státního
zastupitelství Most předpokládat, že společnost GE Capital
Leasing, a. s., nabyla vlastnictví. Předpokladem nabytí
vlastnického práva kupujícím je podle okresního státního
zastupitelství dobrá víra v době uzavření smlouvy, která se
předpokládá. Proto musí být, aby kupující nenabyl vlastnictví,
prokázáno, že věděl nebo vědět měl a mohl o tom, že prodávající
nebyl vlastníkem.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti vyjádřil přesvědčení, že
oba účastníci postupovali nesprávně, neboť nebylo pochyb o tom, že
originálním vlastníkem osobního automobilu byl on. Odkázal přitom
na vyjádření Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze
dne 14. 12. 2001, podle něhož v trestní věci nebylo od počátku
pochyb o originálním vlastnictví stěžovatele. Pokud byl v průběhu
řízení automobil zajištěn a vydán a podle §80 odst. 1 trestního
řádu bylo rozhodnuto o jeho vrácení, měl být skutečně vydán tomu,
o jehož právu na věc není pochyb. Z toho důvodu namítl stěžovatel
porušení čl. 2 odst. 2 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod.
Okresní státní zastupitelství Most ve svém písemném vyjádření
k ústavní stížnosti uvedlo, že vydání věci společnosti GE Capital
Leasing, a. s., bylo odůvodněno tím, že tato společnost se stala
vlastníkem automobilu se zřetelem na ustanovení §446 Obchodního
zákoníku. Podle stanoviska Okresního státního zastupitelství Most
vyplynulo z kupních a leasingových smluv založených ve spise, že
L. H-ová prodávala osobní automobil prostřednictvím firmy S.
- autobazar, odtahová služba, společnosti GE Capital Leasing,
a. s., která jej hned pronajala na základě leasingové smlouvy
P. D. Se zřetelem k tomu, že doklady k vozidlu, byť padělané, byly
pro společnost GE Capital Leasing, a. s., formálně v pořádku,
nelze podle okresního státního zastupitelství dovozovat, že by
společnost mohla vědět nebo věděla, že prodávající L. H-ová není
vlastníkem.
Vedlejší účastník, společnost GE Capital Leasing, a. s., ve
svém písemném vyjádření k ústavní stížnosti argumentoval tím, že
pokud kupuje ojetá vozidla pro potřeby leasingu, vždy uzavírá
kupní smlouvu v režimu Obchodního zákoníku s využitím bazarů,
které koupi a prodej téměř vždy zprostředkovávají. V konkrétním
případě, kterého se dotýká ústavní stížnost, byla dne 25. 5. 2001
uzavřena kupní smlouva mezi L. H-ovou a GE Capital Leasing, a. s.,
když za stranu prodávající jednal a podepisoval M. Š. a za stranu
kupující příjemce leasingu P. D.
Současně však vedlejší účastník uvedl, že v tomto případě,
bezprostředně poté, co M. Š. zjistil problémy příjemce leasingu
s registrací, odstoupil tento bazar (firma S.) od kupní smlouvy
a zaslal společnosti GE Capital Leasing, a. s., dobropis na kupní
cenu. Tato iniciativa byla jednak podle vedlejšího účastníka
u zprostředkovatele neobvyklá a navíc zaměstnanec, který toto
odstoupení jménem vedlejšího účastníka akceptoval, neinformoval
oddělení, jehož pracovníci tvrdili a uplatňovali vlastnické právo
k vozidlu.
Podle ustanovení §80 odst. 1 trestního řádu není-li věci,
která byla podle §78 vydána nebo podle §79 odňata, k dalšímu
řízení již třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo
zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata.
Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož
právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do
úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej
uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle stávající soudní judikatury, s níž se ztotožňuje také
Ústavní soud, nastávají pochybnosti o právu k věci ve smyslu ust.
§80 tr. řádu zpravidla tehdy, když právo k takové věci uplatňuje
další osoba, popřípadě více osob. Je-li tomu tak, je třeba učinit
opatření podle výše citované věty třetí ustanovení §80 odst. 1
tr. řádu o uložení věci do úschovy. Orgán činný v trestním řízení
pochybnosti o právu neodstraňuje samostatným dokazováním zaměřeným
pouze na tuto otázku.
V projednávané věci usoudilo Okresní státní zastupitelství
Most o nepochybnosti vlastnického práva společnosti GE Capital
Leasing, a. s., ze skutečnosti, že tato společnost předložila
kupní smlouvu, v jejímž záhlaví je uvedeno, že se uzavírá podle
ustanovení §409 a následujících Obchodního zákoníku. Jako smluvní
strany této smlouvy jsou označeni L. H-ová, zastoupená M. S., jako
prodávající a GE Capital Leasing, a. s., zastoupená P. D., jako
kupující. Již samotná kvalifikace této smlouvy a její výklad jdou
v tomto případě nad rozsah pravomoci svěřené orgánu činném
v trestním řízení podle ust. §80 tr. ř. Tato skutečnost vyplývá
také ze samotného vyjádření k ústavní stížnosti, v němž Okresní
státní zastupitelství Most označuje stěžovatele za původního
vlastníka, zatímco nově konstituované vlastnictví společnosti GE
Capital Leasing, a. s., má s ohledem na znění ustanovení §446
Obchodního zákoníku jako nepochybné. Přitom - jak již bylo uvedeno
výše - mimo rozsah kompetence orgánu činného v trestním řízení je
provádění samostatného dokazování, které bezprostředně nesouvisí
s trestním vyšetřováním. Okresní státní zastupitelství proto
nemohlo například zohlednit, zda je kupní smlouva vůbec platná či
zda nedošlo od počátku k jejímu zrušení tím, že jedna ze stran
smluvního vztahu od smlouvy odstoupila; taková pravomoc by mu však
ani nepříslušela.
Okresní státní zastupitelství Most zdůvodnilo svůj postup
především tím, že dobrou víru na straně společnosti GE Capital
Leasing, a. s., je nutné presumovat do doby, než bude prokázán
opak. Takové důkazy však lze uplatňovat pouze v občanskoprávním
řízení. Tím spíše bylo v tomto případě na místě postupovat podle
věty třetí ustanovení §80 odst. 1 trestního řádu, tedy uložit
předmětné věci do úschovy a vyzvat stěžovatele, aby svůj nárok
uplatnil v řízení ve věcech občanskoprávních.
Ústavní soud již několikrát ve svých rozhodnutích vyjádřil
názor, že smyslem a účelem ustanovení §80 odst. 1 věty třetí tr.
řádu je zabránit tomu, aby s věcí bylo až do objasnění práva na ni
disponováno, neboť právě tato dispozice s věcí by mohla vést
k již neodčinitelným důsledkům (nálezy sp. zn. IV. ÚS 325/98, IV.
ÚS 66/99, I. ÚS 178/01).
Napadená rozhodnutí jsou tedy v rozporu s čl. 2 odst. 2
Listiny základních práv a svobod, podle něhož lze státní moc
uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem. Tyto meze
byly napadenými rozhodnutími překročeny tím, že státní orgány, jež
rozhodovaly, kvalifikovaly soukromoprávní úkon a bez dalšího
dokazování, které jim však ani nepřísluší, presumovaly správnost
takového úkonu. Tím mohlo dojít ke stavu "neodčinitelnosti", když
v situaci, kdy o sporném vlastnickém právu nerozhodl orgán k tomu
příslušný, by s předmětnými věcmi disponovala osoba, která není
oprávněným vlastníkem.
Porušením principu obsaženého v čl. 2 odst. 2 Listiny
základních práv a svobody v konečném důsledku zasáhly orgány
státní moci do práva stěžovatele domáhat se stanoveným postupem
svého práva u příslušného orgánu (čl. 36 odst. 1 Listiny).
Procesní garance obsažená v čl. 36 odst. 1 Listiny získává
spojením s ústavním principem obsaženým v čl. 2 odst. 2 Listiny
materiální obsah, neboť překročení zákonem stanovené kompetence
státním orgánem znamenalo ve svém důsledku neposkytnutí ochrany
právu, respektive nastolení nerovného postavení dvou subjektů
uplatňujících vlastnické právo k téže věci. Tím, že orgány státu
svými rozhodnutími nevyloučily další možnou dispozici
s předmětnými věcmi, ztížily, snad i znemožnily soudní ochranu
v této fázi jen tvrzeného vlastnického práva, o jehož existenci je
oprávněn rozhodnout pouze obecný soud.
Za situace, kdy je vlastnické právo k věci sporné, přirozeně
neobstojí důvody ústavní stížnosti, dovolávající se porušení čl.
11 odst. 1 Listiny.
Ústavní soud proto z uvedených důvodů pro porušení čl. 2
odst. 2 ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod ústavní stížnosti podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a)
zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších
předpisů, vyhověl a napadená usnesení podle ustanovení §82 odst.
3 písm. a) citovaného zákona zrušil.
Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 12. srpna 2002