ECLI:CZ:US:2002:3.US.552.02
sp. zn. III. ÚS 552/02
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti M. B., zastoupeného JUDr. L. P., advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 67 To 395/2002, ze dne 18. 7. 2002, za vedlejší účasti Městského státního zastupitelství v Praze, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti, podaným dne 14. 8. 2002, navrhovatel brojí proti usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 67 To 395/2002, ze dne
18. 7. 2002. Označeným rozhodnutím měla být zasažena navrhovatelova ústavně zaručená základní práva vyjádřená v čl. 8 odst. 1, 2 a 5 a v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina).
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. Nt 4321/2002, ze dne 31. 5. 2002, byl navrhovatel podle §68 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) vzat do vazby z důvodů uvedených v ustanovení §67 písm. a), b), c) tr. ř. To s tím, že je trestně stíhán a obviněn z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle
§187 odst. 1, 2, písm. a) trestního zákona. To proto, že nejméně od počátku roku 2001 do doby vzetí do vazby na různých místech České republiky (Praha, Brno a další) distribuoval psychotropní látku - tablety XTC, tripy, LSD a další drogy. Je trestně stíhán i pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle §187 odst. 1, 2, písm. a), odst. 4 písm. c) trestního zákona s tím, že se podílel na nelegálním dovozu tablet XTC z Holandska do České republiky a na jejich následné distribuci na území České republiky. Z obsahu do té doby k věci se vztahujícímu spisovému materiálu soud dospěl k závěru, že zjištěné skutečnosti, pro které bylo sděleno obvinění, nesou všechny znaky trestných činů za současného zjištění, že jsou dány zřejmé důvody k tomu, že trestnou činnost takto označenou páchal i navrhovatel. K vazebním důvodům soud uvedl, že se nepochybně jedná o závažnou trestnou činnost značně rozsáhlou, tedy v případě shledání viny je navrhovatel ohrožen přísnou trestní sazbou (podle příslušného ustanovení trestního zákona v rozpětí 10 až 15 let). V tomto směru shledal nebezpečí, že v případě propuštění na svobodu by se mohl trestnímu stíhání vyhýbat tím, že by se (i v zahraničí) skrýval [§67 písm. a) tr. ř.]. Důvod vazby koluzní byl shledán v tom, že v dané věci jde o rozsáhlou trestnou činnost větší skupiny osob, které by se na svobodě mohli vzájemně domlouvat, působit na sebe či dosud nevyslechnuté svědky a mařit tak probíhající šetření ve své trestní věci [§67 písm. b) tr. ř.], kdy v rámci šetření vyvstává další trestná činnost navrhovatele i dalších osob. Protože lze mít za důvodné, že popsané trestné činnosti se navrhovatel dopouštěl delší dobu, není zaměstnán a trestná činnost byla zdrojem jeho příjmů, je dána důvodná obava, že by na svobodě v trestné činnosti pokračoval či tuto opakoval [§67 písm. c) tr. ř.]. Proti uvedenému usnesení podal navrhovatel stížnost, o které rozhodl Městský soud v Praze usnesením, sp.zn. 67 To 395/2002, ze dne 18. 7. 2002 tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Poukázal na to, že se v dané věci seznámil s kompletním spisovým materiálem (poukázal na konkrétní zjištění - telefonní odposlech i výslechy svědků) a konstatoval, že trestní stíhání v označené věci vedené i k osobě navrhovatele je zcela důvodné s tím, že se jednalo
o rozsáhlou a mimořádně nebezpečnou trestnou činnost s vazbou do Holandska. Poukázal na zjištěné značné množství získaných a distribuovaných drog se zřejmou snahou získat finanční prostředky. Zjištěný rozsah, organizovanost i motiv trestné činnosti pak představují skutečnosti, které vedou k obavě z opakování trestné činnosti. Stejně jako soud I. stupně poukázal i na důvody vazby koluzní (organizovanost, vzájemné propojení a vazby mezi obviněnými a závislost narkomanů na nich), kdy je nebezpečí ze vzájemného ovlivňování, domluvy a působení na svědky (i dosud nevyslechnuté) a tedy důvodná snaha šetření ve věci mařit. Konečně poukázal i na reálnou hrozbu vysokého trestu, spolupráci i s osobami v Holandsku a z toho plynoucí možnosti k útěku při současných minimálních vazbách k osobám, místům či zaměstnání v České republice.
Proti označenému rozhodnutí Městského soudu v Praze podal navrhovatel návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti s tím, že uvedené důvody vazby (v napadeném rozhodnutí) nejsou dány. Poukázal na to, že pokud je uvalena vazba, potom takové rozhodnutí musí být příslušným způsobem a konkrétně odůvodněno s poukazem právě na konkrétní okolnosti, které navazují ony důvodné pochybnosti o dalším počínání osoby, na kterou je vazba uvalena. Ve své věci jejich neexistenci spatřuje ve svých citových vazbách na své blízké příbuzné (matka, sourozenci) i své snaze dokončit vysokoškolské studium, kdy jeho příjmy jsou zajištěny jeho matkou i tím, že si sám přivydělává překladem anglických textů. Protože důvody napadeného rozhodnutí nedostály stanoveným požadavkům (§134 odst. 2 tr. ř.), byla takto v konečném důsledku zasažena i jeho ústavně garantovaná základní práva a svobody obsažená v čl. 8 odst. 1, 2 a 5, čl. 36 a násl. Listiny, jakož i v čl. 1 Ústavy ČR.
Městský soud v Praze ve svém vyjádření odkázal v plném rozsahu na důvody, které ho vedly k přijetí napadeného usnesení s tím, že podaný návrh není důvodný. Zdůraznil, že z dosavadních výsledků trestního řízení zjevně plyne, že jde o organizovanou skupinu dealerů drog spolupracující s dodavatelem z Holandska. Poukázal na závažnost věci spočívající v počtu členů skupiny, mimořádné množství drog, jakož i na vazby obviněných na cizinu a konspirativní způsob distribuce drog.
Stejné skutečnosti obsahuje i vyjádření podané Městským státní zastupitelstvím v Praze, znovu s poukazem na počet obviněných (16 osob) a spolupráci s cizinou (Holandsko).
Po zvážení důvodů uvedených v napadeném rozhodnutí, argumentace vedené navrhovatelem i obsahu podaného vyjádření Městským soudem v Praze a Městským státním zastupitelstvím v Praze, dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný. Především je na místě znovu připomenout, že je to pouze hledisko ústavněprávní, které zakládá ingerenci Ústavního soudu do jurisdikční činnosti soudů obecných. Z takového pohledu potom zjistil, že ty ve své rozhodovací činnosti postupovaly ve shodě s obsahem Listiny (zejména i její hlavy páté) i Ústavy ČR. I z ustálené judikatury Ústavního soudu (např. III. ÚS 18/96) vyplývá, že výklad zákonných znaků "konkrétních skutečností (ve vztahu k důvodům útěkové či předstižné vazby) je především věcí obecných soudů, které při důkladné znalosti skutkových okolností a důkazní situace té které věci
(v daném okamžiku rozhodování), musí svědomitě posoudit, zda další trvání vazby je opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí ze strany orgánů činných v trestním řízení nelze dosáhnout jinak. Pro výklad uvedeného znaku nejsou a ani nemohou být dána objektivní a neměnná kritéria, která je naopak potřebné vyvodit vždy z povahy konkrétní a individualizované věci, včetně osoby obviněného, jeho osobních poměrů, rozsahu potřebného (vedeného) dokazování apod. Do těchto úvah (a rozhodnutí na nich vybudovaných), plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých, Ústavní soud ve smyslu své, dnes již ustálené judikatury, se cítí oprávněn zasáhnout zpravidla pouze tehdy, není-li rozhodnutí o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 al. 1 Listiny) buď vůbec nebo jestliže tvrzené (případně nedostatečně zjištěné) důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního řádu republiky či příslušnými mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. V dané věci se o takový případ nejedná, kdy v uvedených souvislostech obecný soud vycházel při svém rozhodování z dosud zjištěných důkazů, na základě kterých správně dovodil i důvodnost trestního stíhání navrhovatele, přičemž jeho rozsah, organizovanost i vázanost na zahraničí mu umožnily přijmout i odpovídající závěry ve vztahu k samotným důvodům vazby. Nelze tak mít za to, že v předmětné věci byla zasažena základní ústavně zaručená práva či svobody navrhovatele, a to ani ta, jejichž porušení se domáhá.
S poukazem na uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než podaný návrh, jako zjevně neopodstatněný, podle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2002
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu